Lamanai
přečtené 441
Syn větru a prsatý muž
2013,
Josef Formánek
Je to vlastně prastarý známý příběh o tom, jak je potřeba projít svět bahnem i osvěžující lagunou, aby člověk pochopil, že poklad jeho života najde doma v krbu. Ale neméně odvěké vyprávění o bílém muži, který vystoupí z lodi na pobřeží, kde pak tisíc let neporoste tráva. O mizení tradic a kouzla z tohoto věta, pokrytého do posledního čtverečního centimetru mobilním signálem a satelitním příjmem. Dobrodružství silně zatížené pesimismem, ze kterého se těžce dýchá. I když se tam malinký kousek naděje přece jen zablýskne. Překážely mi jen dvě věci - ne úplně pečlivá redakce knihy, ve které se objevuje řada překlepů, chybějících teček, posunutých čárek - ruší to. A pak Formánkova Er-forma a kapitola o tom, že při psaní je příběh třeba zasadit do známých kulis a v nich si hrát, že se skutečnost a čirá fabulace mají prolínat. I když mám tušení, že většina knihy smyšlená není, sráží to pro mě její uvěřitelnost. Přesto jsem příběh přečetl jedním dechem za den a jedno odpoledne. Je v něm řada krásných myšlenek, jen trochu rozcuchaných... synem Větru?... celý text
Totem vlka
2010,
Ťiang Žung
Mně se to strašně líbilo, ale přesto jsem to nedočetl. Docela paradox. Za polovinou knihy už mi vadilo, jak je pohled jednostranný. Na druhou stranu to docela chápu. Ale hodně zajímavé. Prosba na ty, kdo to přečetli: napíšete mi ve stručnosti do zprávy, jak to dopadlo? Je to trochu hloupý, ale nemám moc sílu to dočítat :-(((... celý text
Ztracený přístav
2013,
Tana French
Mno. Ne že by tahle knížka sama o sobě byla špatná, to spíš v celkovém kontextu autorčiny tvorby už malinko klopýtá, když čtete tituly postupně. Styl a humor Frenchové se zlepšuje, zdá se mi. Jenže jako by jí docházela témata, vlastně je to jen naruby otočený pořád stejný motiv party mladých lidí s nestandardními vztahy a pouty. Zase dovedený o kousíček dál. Co mi ovšem vadí, je strašlivá ukecanost. Chvíli dobrý, ale nemohu si pomoci od pocitu, že by tahle detektivka mohla být o polovinu kratší (minulá stejně tak). I tak, bavilo mě to, jen jsem se v tom plácal dost dlouho. Teď autorka chystá novou knížku, tak snad už opustí omílané téma studentských soudržných partiček.... celý text
Hrob v ledovci
2008,
Arnaldur Indriðason
No jo, přitažené za vlasy jako každá knížka s konspirační teorií. Nápad i tak zajímavý, ale autor by se dle mého názoru měl držet detektivek, které od něj mám docela rád, i když ho neřadím mezi absolutní špičku.... celý text
Země Lhostejnost
2012,
Karel Kryl
Krylovy glosy jsou sice často docela trefné a jazyk vybroušený, ale přesto z toho jeho zahořklost vyčnívá až příliš. Zajímavé k přečtení to je, nicméně zejména ve druhé polovině už se hodně opakují podobné motivy nebo variace na ně.... celý text
Na Věrnosti
2012,
Tana French
S Frenchovou to mám hodně zvláštně posazené. Někdy mi vadí děj přitažený za vlasy (Podoba). Skvělou V lesích mi zkazila nedořešenost jednoho z případů. Váhal jsem, zda se do Na Věrnosti vůbec pustit. Nakonec jsem neodolal a jsem rád. Tři hvězdy dávám jen proto, že spíš celou dobu tušíte, kdo je pachatel a bráníte se přijmout, že by to bylo tak jednoduché. Občas se Frenchová v rodinných sporech příliš vyžívá a asi ve dvou pasážích mi to tedy drhlo. Ale na druhou stranu - úžasný jazyk (četl jsem v angličtině), nádherný cynický humor, jako obvykle skvěle vystavěná atmosféra a moc hezká sociologická studie nejen Frankovy rodiny, ale vůbec celé jedné části irské společnosti. Takže - výborně jsem se bavil a neuspokojen jsem zůstal spíše z pohledu čtenáře detektivky, tam to zůstalo někde v půli cesty. A do Ztraceného přístavu jdu zas, protože mě zajímá autorčin jazyk a styl vyprávění mě baví.... celý text
Růže smrti
2010,
Arnaldur Indriðason
V pořadí druhá kniha tohoto autora se řadí k jeho slabším kouskům. I tady už se ale objevuje silná kritika islandského světa ztrácejícího na autenticitě a nakaženého neřestnými vlivy. Ačkoli někdy Indridason moralizuje až moc (napříč celou svou tvorbou), snaží se do příběhu zasazovat i postavy, které mají jiný pohled, což je zdravé, ale ne vždy úplně přesvědčivé. Dobrý je ale koncept detektiva, jehož dvě děti propadly drogám, respektive alkoholu, a jehož manželství skončilo nezdarem. Knihy s Erlendurem mám obecně raději nežli třeba příběhy postavené na Elínborg.... celý text
Někdy prostě prší
2011,
Michel Faber
Výtečné povídky. Dal bych čtyři a půl, kdyby to šlo. Pětku dát Faberovi nemohu kvůli tomu, že prostě od takového autora očekáváte ještě víc, těšíte se, co přijde. Překlad Viktora Janiše je už tradičně zárukou vysoké literární jakosti.... celý text
Kameník
2010,
Camilla Läckberg
Tak já nevím. Četlo se to snadno, prostě odpočinkovka. Ne ve všem však sedí příběh, v některých spojitostech je hodně uměle montovaný. Asi tři postavy jsou celkem propracované (občas až přetaženě) a zbytek jedná strašně mělce, předvídatelně a často dost hloupě (jako by žil každý navíc jen ve své vlastní oddělené komůrce). V knize to navíc vypadalo, jako by daná městečka neobýval vůbec nikdo normální. Jistě, lidé mají svá tajemství, bolesti a traumata, jenže záměrné ukazování postav jen z té zvrácené stránky mi přijde trochu chudé a pro mě jen jako takové ne úplně povedené kouzlo - kouzelník vám ukáže co nejvíc karet, aby měl, jak vás zmást, jenže mu při nemotorném míchání vypadávají z ruky. Také je vidět, že autorka psala román prakticky na mateřské. Ještě bych měl malou výtku k jazykové redakci. Hned na úvodní stránce je v kraťoulinké sekci překlep (to působí fakt divně, hned vás napadne, jak moc se nakladatel zabýval opravami a jak vás to může v příběhu rušit) a při čtení narazíte ještě na pár dalších, někdy zábavných. Překladatelka pak používá někdy dost neobratně zvolená či dokonce neexistující slova ("vezmu si kafe" místo "dám si kafe" je poměrně častá prapodivnost, "s popiskováním odešel do kuchyně" má být něco jako "s pískáním"?). Jedna věc je ale přes všechny tyto poznámky zajímavá - díky tomu, že jde o totálně relaxační, nenáročné čtení, si od autorky určitě ještě něco přečtu, možná dokonce docela brzy.... celý text