Lamanai
přečtené 441
Šógun
2000,
James Clavell
Famózní kniha. Četl jsem ji dva měsíce, ale stálo to za to. Užíval jsem si autorovy psychologicko-sociologické sondy, udělal si pár jazykových poznámek a vezl se na vlně dechberoucího vyprávění nevšedního příběhu. Krása!... celý text
Ukolébavka
2005,
Chuck Palahniuk
Mně se Ukolébavka líbila hodně. Většinou mám u Palahniuka raději první část, ve které si připravuje půdu a filozofuje o civilizaci. Většinu jejích nešvarů pojmenovává velmi přesně, až z toho někdy mrazí. Ve druhé půlce knih už myšlenky většinou cyklí a opakuje, plus přidá nějaké takové zběsilé rozuzlení příběhu. To už mě tak nebaví, ale i z toho se dá vyzobat leccos dobrého. Ukolébavka není výjimkou, takže si spíš myslím, že u jednotlivých Chuckových knih jde hlavně o to, jak komu právě sedne téma, případně prostředí. Mimochodem, v pátek jedeme do Ústí do Činoheráku na Klub rváčů. Nejezdí s tím nikam na zájezdy, tak pokud to chcete vidět, musíte zajet tam. Ale opravdu to stojí za to. Pro mě jedno z nejlepších divadelních představení vůbec. Už jedu potřetí, přes celou republiku :-D... celý text
Kolejmoří
2013,
China Miéville
Po zklamání z Ambasadova jsem si říkal, jestli jsem neudělal chybu, když jsem si vyžádal recenzní výtisk. Ale neudělal! Naopak! Narozdíl od chladné, odtažité Avice z Ambasadova vám Šam ap Súrap rychle přiroste k srdci. Tempo příběhu nebrzdí přehnané intelektuálské úvahy, ale rozhodně nejde jen o dobrodružné vyprávění bez hloubky. China Miéville navíc našel hravou polohu, která mu sekne. Budete se náramně bavit a rozhodně vám k tomu nemusí být -náct, i když je knížka orientována spíš na mládež.... celý text
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Bohužel nesdílím nadšení ostatních. Jako odpočinkovka ujde, ale humoru mi tam nakonec přišlo docela poskrovnu. Přijde mi to jako takový piedestal z mokrého písku pro Forresta Gumpa. Hold Paasiliinovi se také nedá přehlédnout. Čekal jsem víc.... celý text
Skrýš
2013,
Johan Theorin
Podobně jako Gaara1 - čtivost potvrzuje to, že jsem ji i v tom rozsahu zhltl za necelé dva dny (do tří do rána :-). I když jde o cosi jako thriller, o nějakém strachu se moc mluvit nedá. Spíš je zajímavé, jak Theorin dovádí ad absurdum architekruru svých děl "nikdo není takový, jak se na počátku zdá". Některé linie příběhu jsou chatrnější. Theorin není popisný autor, takže řadu věcí nechává na čtenářově představivosti. Z větší části je to dobrý postup, ale někde pak ten pomyslný les zkrátka vrhá málo stínu a i když je úplněk, vy pořád vidíte na cestu, což je u thrilleru občas na škodu. Líbí se mi ale, jak autor pracuje s pohledem do temných zákoutí našich duší. Pokud přímo bagatelizuje nějaký problém, tak jen proto, aby vzápětí ukázal, že nic není černobílé. Zkrátka mi to chvílemi přišlo až na hranici psychologicko-sociálního dramatu, spíš než jako thriller.... celý text
Seance smrti
2010,
Arnaldur Indriðason
Mně se na knihách AI líbí, že je tam dost moderních témat, takže to někdy trochu chapadlí až do dramatu, ale Seance smrti byla dějově taková statická a řada věcí odhalena příliš brzy, což vedlo ke snadné odhadnutelnosti. Fajn je Indridasonova stavba románu prakticky podle staré detektivní školy, ale u této knihy mi přišla až moc konzervativní. Pokud se budeme bavit o tom, proč je například Nesbo úspěšnější, řekl bych, že má trochu větší vypravěčský dar. Indridason se občas zamotává do vlastních vysvětlení. Jo, a tykání mi nikterak zvlášť nevadilo, už jsem o něj zavadil v dalších jeho knihách a rychle jsem si zvykl. Je to jeden z možných překladatelských přístupů a netroufám si říct, že špatný.... celý text
Na vine sú hviezdy
2013,
John Green
Jak už jsem psal na několika místech - jedna z nejkrásnějších knížek, jakou jsem četl. Přečetl jsem ji v angličtině, takže neumím zhodnotit, jak se povedl český překlad. Ale jsem rád, že ji teď mohu doporučovat a kupovta lidem, kteří angličtinou nevládnou. Protože tenhle příběh je nádherný a John Green je okouzlující vypravěč.... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Po úžasné The Fault In Our Stars od Johna Greena, která vyjde snad na jaře 2013 v Odeonu (a tady ještě není, protože teprve čeká na české vydání) jsem měl znovu šťastnou ruku. Neobyčejná kniha, poutavě vyprávěný a silný příběh. A přesto, že nás jím provází sama Smrt, je především o nezdolné lásce k životu.... celý text
Nabarvené ptáče
2011,
Jerzy Kosiński
Co k tomu říct. Brrr. Krutost a zlo kořenící z nás samotných. To, že nejsvětlejším momentem je přijetí chlapce Rudou armádou je se znalostí historického kontextu hodně drsné (za Stalinismu bylo popraveno a zlikvidováno ještě mnohem více lidí než v německých koncentračních táborech). Ačkoli se tak na první pohled netváří, drsný je doslov - jen potvrzuje krutost a zlo ve skutečném světě, lynčování davem a vraždění nejen ve vlastním zájmu, ale zejména pod rouškou krytí ideologiemi. Koneckonců ani církev nedělala v dějinách nic jiného. V tom je román strašlivě silný, i přesto, že sám autor popírá, že by větší část díla byla postavena na autobiografických zážitcích. Snažíme se zlo potlačovat, v sobě i jiných, ale přesto jsme ho pod sebemenší záminkou schopni v sobě vzkřísit. Denní zprávy jen posilují tuto myšlenku (zneužívání a vraždění dětí klerikály, věznění žen a dětí ve sklepech, rozmach sekt, ponižování na videu na veřejných webech, svědectví o chování vojáků nejen okupačních, ale i osvobozeneckých vojsk v různých světových oblastech a válkách atd.).... celý text
Malevil
1974,
Robert Merle
Poctivý kus literatury. Malevil mi připomněl de Exupéryho Citadelu, Camusův Mor, Tevisův Zpěv drozda nebo třeba Wyndhamův Den Triffidů. Je zajímavé, jak na "čistém listě" v "extrémních podmínkách" studie člověka vyniká. Zdařilo se to i v McCarthyho Cestě. Malevil je i přes vyslovovanou skepsi vůči liV mém žebříčku se kniha vyšplhala velice vysoko.... celý text