LaVendula
přečtené 37
Šestnáct stromů na Sommě
2022,
Lars Mytting
Šestnáct stromů na Sommě je krásný, velmi čtivý, přitom žánrově těžko zařaditelný román se spletitým dějem. Osciluje mezi intelektuální severskou detektivkou a klasickým romantickým románem v pravém slova smyslu, kterým se stává hlavně v těch částech knihy, které se odehrávají na nehostinných Shetlandech. Je to ale především román o velké lásce a oddanosti. Lásce lidské, ale také o lásce ke dřevu a k řemeslnému umění, jak jej opracovat. Poutavě vypráví o složité rodinné historii, plné bolesti a nedorozumění a tragédii, která sahá až do nejkrvavější bitvy první světové války. Tři různá prostředí, ve kterých se román odehrává – lesnaté Norsko, větrné Shetlandy a francouzský venkov – dodávají příběhu na čtivosti a atraktivitě. Nejvíc asi zaujmou popisy řídce zalidněného skotského souostroví, které zdařile vystihují tamější ponurou atmosféru a stávají se tak qdokonalou kulisou pro budování napětí, nenápapdným úkrytem pro řezbáře Einara, starého morouse stranícího se světa, před kterým skrývá svou ohromnou bolest, kterou však díky práci se dřevem přetváří v opravdové umění. V jedné části autor knihy odkazuje na Steinbeckův román Na Východ od ráje. Jdu si ho hned přečíst.... celý text
Malinka
2017,
Dita Táborská
Malinka-Holka na zabití. Hodně mě iritovala, jak po ní zůstávala jen spoušť. Zároveň mi jí bylo strašně líto. A nejen jí. Drsné, emočně nabité vztahové panoptikum Dity Táborské pojednávající o různých podobách mateřství, hroutících se vztazích a hledání vlastní identity, by sice mohlo být kratší (nahuštěné je opravdu dost), ale i tak mě svými maliníkovými trny pořádně poškrábalo po duši.... celý text
Zvuk slunečních hodin
2001,
Hana Andronikova
Tato kniha se nečte snadno. Zvláštní, ne vždy srozumitelné mýtické obrazy, těžce stravitelný, i když nádherný jazyk, ještě těžší příběh, který vás jako balvan zavalí. Zbudou jen rozdrcené kosti, puklé srdce, šrámy na duši a prázdno.Je to nádherná kniha o životě. A také o smrti. Kniha o Baťově Zlíně a Indii třicátých let. O druhé světové válce a o holocaustu. Ale také o velké, nezměrné lásce. Lásce rodičů a k rodičům. Je mi smutno. O to víc, že vím, že paní Hana Androniková už nic podobného nenapíše. Na její Nebe nemá dno nemám odvahu.... celý text
Očista
2010,
Sofi Oksanen
Taková estonská Gerta Schnirch. Drsná kniha o příšernostech páchaných na ženách, popisující poválečné perzekuce v pobaltských státech, situovaná do sovětského i svobodného Estonska 2.poloviny 20.stoleti, ale také Německa začátku 90.let. Oksanen si servítky nebere, nikoho a nic neomlouvá, nemoralizuje ani nesoudí. Čtenáře udržuje v napětí díky anachronicky vyprávěnému, postupně gradujícímu příběhu skládanému ze střípků, které postupně zapadají do sebe, aniž by si tu skládačku mohl složit celou. Tato záměrná nedokončenost je velmi znervózňující. Díky zvláštně vystavěnému příběhu, napsanému přesným, úsporným a přitom krásným jazykem, je tato kniha chvílemi poetickým, jindy ve svém naturalismu opravdu zdrcujícím čtením. Síla!... celý text
Voda, která hoří
2018,
Jitka Vodňanská
Dostala jsem se k ní až po roce po jejím vydání a rozruchu, který vyvolala. Nepřijde mi vůbec skandální, nekřičí a nezavání bulvárem. Žádný Havel na přebalu, ale uvnitř. Nejdříve mě její styl iritoval a říkala jsem si, že mám pod rukama dojmologickou sentimentální zpověď stárnoucí disidentské grafomanky a pseudointelektuáky, která měla kdysi poměr s Havlem. To jsem se spletla! Jitlka Vodňanská má opravdu co říct. Silné a autentické svědectví nejen o Havlovi- neprezidentovi, ale i disidentu kolem něj. Je v ní velké množství lásky. Která je a pak pomíjí. A mně je z toho smutno. Je zvláštní číst deníky a intimní korespondenci lidi, kteří mimo své radosti a melancholie plánují, jak si k večeři udělají telecí a co podniknou další dny a přitom tu už nejsou.... celý text
Hendrixova kytara
2021,
Kateřina Dubská
Četl jste ji někdo? Líbila se vám? Mně dala zabrat dva měsíce, četla se mi sice docela dobře, ale přerušovala jsem to a chvílemi mi přišla vyloženě plochá, potenciál dějové linky nevyužitý, autorčin jazyk velmi civilní, obyčejný. Chvílemi mi některé pasáže přišly až šroubované. Takový socialistický popík. Pumpaři od zlaté podkovy nebo Láska z pasáže.... celý text
S elegancí ježka
2013,
Muriel Barbery
"Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu."Pamatuji si to dojetí, když jsem před deseti lety dočetla tuto nádhernou knížku, která patří k mým nejmilejším.... celý text
Frišta
2004,
Petra Procházková
Tak toto je velmi milé překvapení! Petra Procházková mě přesvědčila, že je nejenom vývorná a odvážná novinářka, ale že taky umí psát i něco jiného než zpravodajské články. Její Frišta je výborná úzká novela zachycující muslimské myšlení, zvyky a tradice a život obyvatel Kábulu po roce 2001 a zprostředkovává také názory místních obyvatel na sovětskou okupaci a americkou invazi. Čtivě, originálně a velmi vtipně. Petra Procházková rozhodně nic nebagatelizuje, neidealizuje ani neospravedlňuje - pouze nabízí jiný pohled na věc. Jiné neznamená nutně špatné. Mám proto velkou radost, že se jí dostalo i úžasné animované podoby.... celý text
Heřmánkové údolí
2012,
Hana Marie Körnerová (p)
Kolik toho jeden ženský osud může jenom snést? Nenechte se zmást poetickým názvem, něhu v této krásné knížce o těžké době nenajdete. Nevoní totiž po dětsví a bezstarostnosti, ale hořce a trpce. Nicméně nevypráví jen o lidském lopocení a bezútěšnosti, ale také o obrovské ženské síle, odvaze a optimismu, které se v 50. letech hledali jen těžce. Kniha je o to silnější, že popisuje opravdový lidský osud.... celý text
Šepot včel
2021,
Sofía Segovia
Od chvíle, kdy stará chůva Reja našla pod mostem opuštěné nemluvně, se život v mexickém městečku nadobro proměnil. Malý Simonopio, kterého objevili nahého pod přikrývkou včel se znetvořeným obličejem, některé místní obyvatele znepokojuje, protože jsou přesvědčeni, že je to dítě políbené ďáblem. Ve skutečnosti má nadpřirozené schopnosti, protože vidí do budoucna... Stává se vám, že při dočtení knihy ve vás něco umře? Taky máte slzy na krajíčku, svírání krku a pociťujete lítost? Že jste už na konci a že to mohlo dopadnout jinak? A říkáte si, že zrovna této knize určíte zvláštní místo ve své knihovně? Mně se to stalo s Šepotem včel. Připomínal mi mé nejoblíbenější knihy - Marquezových Sto roků samoty a Dům duchů Isabelle Allende. Jestliže milujete magický realismus a cítíte se na to si číst (nejen) o španělské chřipce, nechte se pohladit jako já. Kromě toho, že je skvěle napsaná a je přeložena do krásné češtiny, voní po medu a pomerančích.... celý text
Osmý život (pro Brilku)
2020,
Nino Haratischwili
Když jsem před pár lety přečetla jednu z mých nejoblíbenějších knih vůbec- Dům duchů Isabely Allende, posteskla jsem si, že na něco tak smutného, dramatického a přitom magického už nikdy nenarazím. A ejhle! Tato téměř devítisetstránková poetická sága (nikdy jsem tak dlouhý román nečetla) Nino Haratischwiliové vyprávějící strhující příběh rodiny Džasiů na pozadí pohnutých gruzínských dějin se mě dotkla podobně. Šetřila jsem si ji na celé léto, ale nešlo to! Zhltla jsem ji jedním dechem.... celý text