Livilla
přečtené 666
Španělsko katolických králů
2003,
Miguel Ángel Ladero Quesada
Podrobná, ale vzhledem k hutnosti a početnosti údajů vlastně velmi stručná publikace uznávaného odborníka na dané období. Jak vyplývá z titulu, pojednává o vládě Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského, tedy panovníků, kterým papež udělil titul "katolických králů", a to především za dovršení reconquisty, dobytí Granady a sjednocení Španělska pod jedinou, katolickou vírou. Za jejich vlády a pod jejich taktovkou ovšem došlo k řadě dalších zajímavých věcí, například ke Kolumbovým výpravám do Nového světa, obnovení inkvizice, početným správním a finančním reformám, vyhnání židů a vydání prvních ve Španělsku tištěných knih. Pro české, španělštiny neznalé zájemce o toto období španělských dějin jde o neocenitelný zdroj informací.... celý text
Pohřbené zrcadlo
2003,
Carlos Fuentes
Souhlasím se Skipem (i s tou anotací z Kosmasu :) ). Výborně se to čte, místy je to velice zábavné, a jakoby mimochodem se přitom nabízí záplava schůdně podaných informací o španělské a (především) latinskoamerické historii, kultuře i společnosti. České vydání je navíc velice kvalitně pojednáno, s obrazovou přílohou a bohatou, přehledně zpracovanou bibliografií doporučených knih dostupných v češtině. A líbí se mi autorův citát uvedený na zadní záložce, v němž Fuentes (syn diplomata a sám diplomat, v 70. letech mexický velvyslanec ve Francii) shrnuje svůj vztah k Mexiku: "Tuto zemi potřebuji, ale nemohu v ní žít. Musím svou zemi vidět z dálky. Jsou lidé, kteří potřebují být blízko, já ne. Jako Gogol pohlížel na Rusko, tak já se dívám na Mexiko."... celý text
Jak se píše román
2003,
David Lodge
Žádná řachačka, jakou od Lodge často čekají milovníci Hostujících profesorů, ale nuda to rozhodně není, zejména pokud se čtenář aspoň trochu zajímá o "mechaniku" procesu, jakým vznikají romány. Rozebírá se tu například Amisův Šťastný Jim, Joyceův Odysseus, Nabokov, Burgess, D. H. Lawrence.... Ten, kdo sám romány píše nebo se o to pokouší, v knize najde i něco praktických rad, včetně krátké eseje s titulem "Tvůrčí psaní: Je jeho výuka možná / žádoucí?". A ten, kdo si ji vybral jen proto, že ji napsal humorista Lodge, taky pěkných pár citátů a zákulisních informací k Hostujícím profesorům i jejich pokračování.... celý text
Terapie
1996,
David Lodge
Podle mě nedoceněná kniha, v níž je toho mnohem víc, než se na první pohled zdá. Zároveň ale přiznám, že autor u mne už nastupuje se značnou výhodou, je docela možné, že napsat to někdo pro mě neznámý, nebyla bych ochotná věnovat knize tolik pozornosti, i když bych ji nejspíš stejně přečetla celkem rychle a s potěšením. Ale pravděpodobně bych nenutila pana profesora Hilského a spolužáky, aby si na semináři o současné britské próze vyslechli můj referát na toto téma, což jsem v tomto konkrétním případě udělala. :) Zaujal mě komentář zdennyrakky, s nímž částečně vřele souhlasím, částečně vůbec. :) Nesouhlasím především s tím hodnocením části, kde se čtenáři nejprve zdá, že jednotlivé kousky příběhu vyprávějí různé postavy z Baldova okolí, ale nakonec zjistí, že je všechny napsal sám Balda - podle mě to nejen dává perfektní smysl (Balda jejich sepsání jednak dostal "za úkol" od své terapeutky, jednak je to profesionální a úspěšný scénárista s dlouholetou praxí, nepřipadá mi tedy nijak neuvěřitelné, že se umí aspoň na chvilku vžít do perspektivy i způsobu vyjadřování jiných lidí), ale hlavně je to naprosto mistrovsky provedený a nadstandardní trik v disciplíně "nespolehlivý vypravěč". No, je možné, že celé věci na půvabu ubírá český překlad, protože tady zase s komentářem zdennyrakky zcela souhlasím; ten překlad má "potenciál" v tom smyslu, že nabízí bohatou slovní zásobu a místy i nápaditost, ale bohužel se v něm zároveň často vyskytují vysloveně školácké chyby ("Brussels sprouts" je "růžičková kapusta", fakt ne "bruselské šproty", "overdressed" neznamená "oblečená poněkud víc, než je třeba", což vyznívá ve smyslu "nabalená", ačkoli správný význam je "oblečená formálněji, přehnaně vyfintěná"....) a opravdu spousta stop zanedbané redakční práce. No ale bez ohledu na toto vše, kniha má sice nepochybně slabší místa, ale ta vtipná, dojemná a především skvěle napsaná podle mě jednoznačně převažují. Milovníkům Lodge rozhodně doporučuju, já se ke knize čas od času vracím.... celý text
Obraz Doriana Graye
1999,
Oscar Wilde
Všechny zdravím u příležitosti svého vůbec prvního komentáře! Začínám Obrazem Doriana Graye, protože, i když si uvědomuju, jak je takové tvrzení v podstatě přihlouplé, tahle kniha je podle mě nejspíš to vůbec nejlepší, co jsem kdy četla. Poprvé jsem ji přelouskala v deseti letech, kdy jsem jí pochopitelně vůbec nerozuměla, ale přesto mě okouzlila nádherným, vysloveně čarovným stylem. A pak jsem ji četla znova a znova, do dnešních dní určitě přinejmenším desetkrát, a ještě mnohem víckrát jsem jí jen tak listovala, abych se potěšila jednou či dvěma stránkami. To tedy u mne a knížek, které se mi zalíbí, není nic tak neobvyklého, ale s málokterou se to děje tak často jako s touhle. Doporučuju tak vřele, jak jen to jde.... celý text
