Livilla
přečtené 666
Životopiscův knír
1997,
Kingsley Amis
Pozdní Amis - jde o jeho vůbec poslední dokončený román - je pořád velmi dobrý Amis, zde dokonce možná lepší než v některých dřívějších dílech. Příslovečný "anglický humor" se tu ukazuje z té méně rozverné a rozkošné stránky, spíše tu zní sžíravě a pro citlivější čtenáře až nepříjemně "zle". Samozřejmě to však není samoúčelné, velmi zasvěceně a místy sebeironicky se tu pitvají různé druhy snobismu, třídních rozdílů a postojů, které k nim lze zaujmout. (Mluvíme ovšem o středních a vyšších vrstvách Anglie v 90. letech, v naší české současnosti to je pochopitelně výrazně jiné a svým způsobem méně zajímavé.) A taky se to dá číst jako prostě vtipně plynoucí konverzačka s přinejmenším dvěma pozoruhodnými a (zvláště v jednom případě) často obtížně snesitelnými hrdiny.... celý text
Nepřítel mého nepřítele
2005,
Kingsley Amis
V kontextu Amisova díla (z něhož si nejvíce cením, stejně jako asi většina čtenářů, Šťastného Jima a Egyptologů, ale MOC se mi líbí i Jakeův problém, Staří parťáci, Obojí dělat nemůžeš a český dosud nevydaný román The Folks That Live on the Hill) to není žádná bomba a už vůbec ne extra veselá četba, ale pořád je to Amis a to znamená, že je to přinejmenším velmi dobře napsané. Jde o spíše "chlapské" povídky, nejen kvůli často se objevujícímu armádnímu prostředí - sám Amis koneckonců v armádě strávil tři roky za druhé světové - probere se tu ale například i mužský pohled na rodinu. Povídka Zajímavé věci je ale napsaná z pohledu osmnáctileté holky a taky se povedla. Nejvíc mě zaujala asi Morální síla, v povídce Vetřeli se nepovolaní se několikrát hovoří o Československu. Shrnuto: pokud máte Amise rádi natolik, že vás zajímají i jeho méně líbivé stránky, za přečtení tahle knížka rozhodně stojí.... celý text
