LooneyCZ
přečtené 501
Losos v kaluži
2017,
Markéta Lukášková
Na prvotinu mladé autorky to bylo vcelku dobré. Děj plynul, námět zajímavý, originální představa fungování nebe a pekla. Barbora mě sice strašně štvala, ale hlavní hrdina nemusí být vždycky dokonalý. Bárka je ten typ holky, která neumí komunikovat s lidmi, navíc má natolik nízké sebevědomí, že umí jen urážet všechny okolo a nikdy nepřizná chybu. Kámoška k pohledání. Milada mi byla sympatičtější. O trošku. Jen škoda, že se její příběh neuzavřel lépe. Čekala jsem srdceryvné smíření, ale zásadní rozhovor najednou skončil, pak si dámy daly vaječňák a existovaly šťastně až na věky. Aha. Ale jak říkám, nebylo to úplně špatné. A nyní okénko pro hnidopichy: Milada se narodila v roce 1950. V říjnu roku 1968 (dva měsíce po invazi, jak je uvedeno v knize) se jí narodil syn Jirka. Nerozumím tedy, jak se Milada s manželem mohli seznámit v knihovně během studia překladatelství a historie, když v 18 už měli dítě. Nic, tak dál. Jiří zemřel na infarkt začátkem devadesátých let, bylo mu 40. To jakž takž vychází. Dejme tomu, že to bylo v roce 1990. Milada s Jiřím šli na večeři poté, co sehnali dětem hlídání. Podle dříve napsaného bylo synovi Jirkovi v té době cca 22 let, Janě asi 20. Hlídání? Navíc, nebyl tou dobou Jirka už v emigraci? Ehm, tak tady to taky neklaplo. Včetně plánování rodinné dovolené, kde děti utahají, aby brzy usnuly. Jako čtenář snesu hodně, klidně i kouzelné televize v nebi, to je OK, to je umělecká licence. Ale tyhle logické chyby mi vadí. A když děj nepohltí čtenáře natolik, aby si podobných věcí nevšiml, tak je holt objeví. Naštěstí se autorka alespoň vyhnula dobovým nepřesnostem, na rozdíl od Emy Labudové v knize Lada u ledu. Nakonec tedy s odřenýma ušima tři hvězdy.... celý text
Tohle byla prostě veliká PARÁDA! Dojemnější než E.T. a napínavější než malé trenýrky. Silný příběh, který se pomalu rozmotává a graduje až k závěru. Nemám co vytknout. Pecka. Tečka.... celý text
Dům na samotě
2017,
Michaela Klevisová
Mrzí mě, že jsem v knihovně sáhla zrovna po této knize, která je považována za jeden z autorčiných slabších kousků. Sice to nebylo špatné, ale místy byly postavy trochu těžkopádné, tým vyšetřovatelů nedostal v textu mnoho prostoru a odhalení Kadeřníka proběhlo v závěru jaksi zničehonic a trochu uspěchaně. Nicméně dám asi autorce i Josefu Bergmanovi ještě šanci. Jen pro příště zkusím vybrat některou z lépe hodnocených detektivek.... celý text
Skecy
2015,
Petr Soukup
Kniha se mi dostala do ruky, respektive do čtečky, náhodou. Potřebovala jsem vyzkoušet novou aplikaci Palmknih pro e-výpůjčky z knihovny. Knížka samotná je taková oddechová jednohubka. Obrázky jsou občas hodně vtipné a jazykově nápadité, jindy slabší. Připomínají MaComiX (Herbář prapodivných potvorů) nebo moji oblíbenou Slepí málokdy od Tomáše Jacka. Za mě dobrý.... celý text
Straka na šibenici
2015,
Daniel Petr
Hodně syrové a drsné, stejně jako život ve šluknovském výběžku (aspoň tedy v mých představách). První cca třetina se mi zdála zajímavější; poté, co hlavní hrdina "dospěje", vyprávění trochu ztratí dech. Marná pouť jednoho ztroskotance, který se nesnaží uspět, spíš doufá, že se mu aspoň něco podaří v životě nepodělat.... celý text
Černá díra
2018,
Yrsa Sigurðardóttir
Drsný severský krimi příběh. Napínavé a překvapivé do poslední strany.
Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky
2020,
Jana Poncarová
Četlo se to dobře, ačkoli na můj vkus mohlo být lyrických popisů o něco méně. Tajemství Alžběty, Hany a Evy se nakonec v podstatě odhalilo, možná jsem čekala něco víc šokujícího, ale v životě často člověk pátrá po senzaci, ze které se nakonec vyklube něco docela jiného. A v které rodině není nějaké to tabu, o kterém se raději nemluví. Až potud dobré. Jenže... Něco na knize mi nesedí. Možná je to množství naznačených a nedotažených postav (Marta, Věra, Helena). Taky některé historické reálie mi připadaly zvláštní. A rozhodně mám problém s Ninou. Bohužel je přesně z toho rodu ukňouraných třicátnic, které mi poslední dobou lezou v knihách na nervy. Proč pořád řeší, jestli je nábytek po Němcích nebo Židech? Nejvíc mi ale asi vadilo, že nechápu spojení mezi Alžbětiným tajemstvím a Nininým prozřením. To, co se o rodinné historii dozvěděla, totiž nevysvětlilo ani Ninino (zřejmě) traumatické dětství a dospívání, nepovedenou oslavu desátých narozenin, ani rozvod rodičů. Jako kdyby autorka měla zajímavý příběh z minulosti na severu, jen ho potřebovala naroubovat na současnost. Mně to do sebe nezapadlo. Nina pozná svou babičku a to jí změní život? Pardon, ale to je na mě příliš patetické. On možná celý ten závěr je zbytečně patetický. Teď to možná vypadá, že jsem knihu strašně sepsula, ale ono to není vůbec špatné čtení (na dlouhé jarní podvečery). Jen mi tam ten Ninin příběh připadá nadbytečný.... celý text
Dějiny násilí
2019,
Édouard Louis (p)
Střídání vypravěčů je dost náročné na čtenářovu pozornost, je snadné se ztratit v čase i místě. Možná i to byl důvod proč jsem se ze začátku nemohla začíst. Nakonec mě ale vyprávění vtáhlo, ačkoli místy byly věty na můj vkus příliš nabubřelé a rozvláčné. Kniha nemá v podstatě žádný děj, je to takové hodně intimní líčení a místy je to až psychicky nepříjemné. Zvlášť když si člověk uvědomí, že jde o autobiografii. Celkově mám z knihy spíš smíšené pocity. Takové jako lepší tři hvězdy.... celý text
21 kalhotek
2021,
Hana Kašáková
Pohádka o třech dějstvích, oddechovka pro ženy. Příběhy jsou čtivě napsané, svižné, ale konec se u jednotlivých příběhů vždycky jaksi vymkne z ruky - náhle přichází zvrat/náhoda, po které hrdinka "žije šťastně až do smrti" (snad jedině u Šárky zůstal konec otevřený). Závěrečné propojení všech tří linek pak sice působí optimisticky, a po všech těch lžích, zklamáních a životních selháních si člověk pro změnu zaslouží happy end, ale nebylo tu už přece jen trochu moc šťastných shod okolností?... celý text
Poupátka
2021,
Hana Lehečková
Závažné a nepříjemné téma popsané očima mladé dívky, která chce být herečkou, a tak je ochotná přijmout trochu zvláštní pravidla místního "divadelňáku" (tohle slovo mi po pár stránkách lezlo krkem). Fascinovalo a děsilo mě nakolik děti Mirka obhajovaly a bránily, jak moc je zmanipuloval a ony mu věřily. Síla. Bohužel jako celek je kniha poněkud nedotažená, něco jí chybí. Prostředí divadelního kroužku nebo přátelství s Magdou je popsané dobře, ale Františčinu rodinu jsem nepochopila (vzteklý bratr, příšerná matka a nepřítomný otec, vztah rodičů s dědou a jeho přítelkyní). Škoda, že jim autorka nevěnovala víc prostoru, hned by byl příběh trochu lidštější a hlubší. Možná bych pak i hodnotila lépe. Stejně jako v předchozí knize od Lehečkové se mi moc líbily ilustrace jejího muže.... celý text