Lucienka220 přečtené 130

Vítězové 2023, Fredrik Backman

"Zlu se nedá vzdorovat. To je na světě, který jsme vybudovali, ze všeho nejnesnesitelnější. Zlo se nedá vymýtit, nedá se zamknout, čím víc se uchylejeme k násilí, tím neodbytněji se line podá dveřmi a klíčovými dírkami. Nikdy nezmizí, protože roste v nás..." Po třetí do Medvědína a Hedu. Děj knihy se odehrává dva roky po událostech, o kterých nám vyprávěl díl druhý, My proti vám, během deseti dnů na začátku hokejové sezóny. Ničivá vichřice, která se prořítí lesními městečky za sebou nenechá jenom vyvrácené stromy a poničené domy, ale převrátí i osudy obyvatel. Ústředním motivem je stínový, paralelní příběh jedné rodiny, která prožila to samé jako Anderssonovi v prvním dílu. Musím přiznat, že jsem knihu ani nechtěla hodnotit. Prvními 200 stranami jsem se musela doslova pokousat. Pak dostával příběh spád a posledních asi 150 stran bylo krásných, strašlivých a dojemných a bohužel musím napsat, že po 21. prosinci minulého roku i děsivě aktuálních. Osobně se domnívám, že rozsah románu byl spíše na škodu.... celý text

Dlouhý okvětní plátek moře 2023, Isabel Allende

Španělsko. Píše se rok 1938. Víctor je student medicíny, ale ve službách republikánů ošetřuje zraněné vojáky. Roser studuje hudbu, je zasnoubená s Víctorovým bratrem, který v občanské válce padl, navíc je těhotná. Oba dva se po porážce vydávají na vlastní pěst do Francie, kde se opět shledají. Díky chilskému básníku Pablovi Nerudovi se jim naskytne možnost odejít z uprchlických táborů na jihu Francie do Chile. Má to ale háček, musí být manželé. Takže ze zcela praktických důvodu se Roser a Víctor vezmou. Sledujeme jejich životní pouť po více jak padesát let od nalodění na loď Winnipeg, která je do Chile zaveze, to, jak se zabydlí a zařídí, seznamujeme se s jejich láskami i přáteli. Po mnoha letech jsou nuceni po puči opět emigrovat, a pak se zase vrací zpět do Chile, kde si vybudovali domov. Kniha je především o lásce a vztazích, o lásce mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi, lásce milenecké, manželské, přátelské, nezištné, sobecké i nesobecké. Přijde mi, že kniha naplňuje citát, že domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí. Tato kniha vypráví zajímavě nejen o historii Chile, ale i o občanské válce ve Španělsku, navíc se dotýká stále aktuálního tématu uprchlíků z válkou a politickými změnami zmítaných zemí.... celý text

Hory zpívají 2023, Nguyễn Phan Quế Mai

Příběh mne zaujal. O Vietnamu a jeho historii jsem četla Saigon od Anthonyho Greye, přesto příběh vyprávěný vietnamskou autorkou pojednával o historii z trochu jiného úhlu. Jednak příběh vypráví dvě ženy, babička Dieu Lan a vnučka Huong, každá popisuje část historie. Babička vypráví o svém dětství a mládí na venkově ve středním Vietnamu, o okupaci Japonci, hladomoru a pozdějším nástupu socialismu - pozemkové reformě v roce 1955, vnučka líčí život v Hanoji za války a posun společnosti po válce, návrat rodinných příslušníků z války. Vypráví o jejich traumatech, zraněních, které si z války přinesli. Více mne zaujalo vyprávění babičky, zejména strastiplná cesta rodiny do Hanoje po pozemkové reformě - muselo být strašně těžké nechat děti u cizích, mnohdy nepřátelsky naladěných lidí a nevědět, zda se pro ně dokážu vrátit. Kniha je psána jednoduchým jazykem, možným důvodem je to, že autorka knihu psala v angličtině, která není jejím mateřským jazykem. Knihu ozvláštňují vietnamská přísloví, která používá hlavně babička.... celý text

Pozoruhodně bystrá stvoření 2023, Shelby Van Pelt

Kniha o přátelství sedmdesátileté uklízečky ve Vodním světě a chobotnice velké. Pěkně se četla, příběh je sice dojemný, ale není zbytečně sentimentální. Tova už dlouho uklízí ve podmořském světě - expozici akvárií v městečku Sowell Bay. Je vdova a kdysi zmizel její osmnáctiletý syn, který měl podle všeho nehodu na moři. Tova navzdory všem smutným událostem nezahořkla. V mořském světě se spřátelí s chobotnicí Marcellem. Mladého muže Camerona vychovávala teta. Jeho matka je narkomanka. Cameron je i ve svých třiceti zcela neukotvený, není schopný dokončit to, co začal, udržet si práci, vztah. Od tety dostane školní prsten a fotografií matky s mladíkem. Rozhodne se, že vypátrá, kdo je jeho otec. Proto se vydává do Sowell Bay. V knížce není překvapením, že Tova je babička Camerona. Předvídatelný, ale příjemně napsaný příběh ozvláštňuje třetí hrdina knihy, chobotnice Marcellus, kterému dojde, že Tova a Cameron jsou příbuzní a bude se snažit je dát dohromady. Některé kapitoly jsou psané právě z jeho pohledu, jako deníček chobotnice chované v zajetí. Kdysi jsem v časopise Koktejl četla článek o chobotnicích. Opravdu jsou to pozoruhodně inteligentní tvorové. Nedávno jsem právě četla článek o tom, jak chobotnice komunikovala s potápěčskou. Ve světle toho se nezdají Marcellovy schopnosti jako příliš přitažené za vlasy.... celý text

Vzpomínky na úhoře 2022, Anna Cima

Bylo to hodně dobré. Moc pěkně vystavěný román, ani jedna ze sedmi set stránek mi nepřišla nudná. Příběh tří japonských žen, jejichž osudy se protínají a doplňují. Nejen, že jsou tyto ženy stejně staré, ale podle toho, co vím o Japonsku, jsou to pravděpodobně i lidé, kteří tak trochu stojí na okraji společnosti. Mořská bioložka Sára má smíšený původ, její matka je Češka, Juka je po těžkém úrazu a Miju je lehce mentálně retardovaná. Navíc všechny tři ženy mají nevyrovnaný vztah s matkou, a všechny mají nějaký vztah k vodě. Celý příběh se odehrává v několika časových rovinách. Vše odstartuje novinový rozhovor, který poskytla Sára Jučinu kolegovi Tojamovi o mizejících úhořích. Tojama se o problematiku začne zajímat a beze stopy zmizí. Vypadá to, že jeho pohřešovaní souvisí s třicet starými zmizeními členů ekoteroristické skupiny. A Sára s Jukou se vydají pátrat po těchto souvislostech, zatímco Miju se pokouší zjistit, co se stalo její matce. Detektivní linka se prolíná s osobními příběhy hrdinek a s Mezisvětem, zvláštním fantastickým místem, kde ožívají vzpomínky (osobně si ho představuji jako animovaný svět z Mijazakiho filmů). A vše se točí kolem úhořů, vymírajícího rybího druhu, který podle japonských pověstí je poslem bohů a průvodcem mezi světy. A zároveň je kulinářskou delikatesou. Bylo mi ale líto, že konec byl takový trochu uťatý a do ztracena. A také mi bylo líto, že Masato si až příliš pozdě uvědomil, že mu na Juce hodně záleží. ************ Úhoři jsou opravdu neobyčejně zajímavé ryby. Na závěr přidávám své dvě vlastní vzpomínky na úhoře. 1) pokud jste v Praze, můžete se jít podívat na jednoho unagiho do budovy České pojišťovny ve Spálené ulici. Plave si tam v krásném secesním bazénku. Říkají mu Pepík, měl by být toho jména třetí. Já si pamatuji jako malá holka na Pepíka I. Což byl úhoř, kterého v bazénku pojišťovny obdivoval už Jan Werich jako malý chlapec. Tento úhoř si v bazénku plaval úctyhodných 65 let. 2) sousedé měli úhoře doma v kuchyni v dětské vaničce. Koupili si ho jako zajímavost jako monté na burze ryb. Akvárium přerostl, tak ho přemístili do té vaničky. Dcera se na něj chodívala koukat. Dožil se asi 25 let.... celý text

Papírové domky 2022, Jiří Klečka

Kniha mne velmi bavila. Anna a Petr se se synem Vašíkem stěhují z Hradce do Ostravy, protože Petr získal angažmá v ostravském divadla. A rovnou v roli Fausta. Ne nadarmo se o této roli říká, že je prokletá... Anna i Petr mají za s sebou krušné dětství sirotků v dětském domově. Právě tam se Petr seznámí s písničkami polozapomenutého ostravského zpěváka Richarda Roučného. A jaká je to šťastná náhoda, když si může pronajmout dům, v kterém Roučný tvořil. Je to zvláštní dům, se zvláštními schopnostmi, s tajemnou komnatou. Ale to, co poskytne těm, kteří jeho tajemství odhalí si bere zpátky i s úroky. Ne dům, ale nečisté síly, které dům používají jako návnadu na lapání duší. ***** Motiv tajemných dveří jako portálu se objevuje v Alence v kraji divů, tajemnými dveřmi se dá vstoupit do Narnie, motiv dveří je i ve filmu Faunův labyrint. Také tajemný dům, který v pravidelných intervalech krade duše, není úplně originální, objevuje se třeba v knize Dům za zdí od Davida Mitchella. V příběhu Jiřího Klečky se motiv tajemného domu propojuje s faustovskou pověstí. Zároveň je pěkně využitá folklórní cikánská linka, líbí se mi i zasazení děje do Ostravy. A jedna hvězdička je za opět velmi zdařilou grafickou úpravu z nakladatelství Vyšehrad.... celý text

Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe 2022, Fannie Flagg (p)

Kdysi, v devadesátých letech, jsem viděla film a velmi se mi líbil. Bohužel kniha byla pro mne trochu zklamáním. Je to pro mne jeden z případů, kdy film byl lepší než kniha. Tak nějak jsem nedokázala s hrdiny příběhu souznít a plně se vžít do jejich osudů. Celkově hodnotím třemi hvězdičkami: ta první je za kaleidoskopické vyprávění. Z příběhů, které v pečovatelském domě vypráví obtlouslé Evelyn, ženě v krizi středního věku, vypráví šestaosmdesátiletá Ninny Threadgoodyová, z výstřižků ze zpravodaje z Whistle Stop i vypravování dalších hrdinů příběhu, si sami skládáme příběh o rodině Threadgoodyových a jejích přátelích a sousedech. Druhou hvězdičku dávám za optimistické vyznění příběhu. Příběhy nejsou nijak zbytečně sentimentální a i přesto, že většina příběhů nemá úplný happy end, cítím, že celkově jsou spíš laskavé a vyjadřují radost ze života. A třetí hvězda je za to, že kniha posloužila jako předloha pro krásný film.... celý text

Osm hor 2017, Paolo Cognetti

První jsem viděla film, proto jsem byla zvědavá na knihu. Příběh o vztazích mezi rodiči a dětmi a přátelství. Kniha odhaluje minulost Pietrových rodičů, vysvětluje i proč měli zájem, aby Bruno šel s nimi na střední školu do Milána, poodkrývá vztah mezi Brunem a jeho matkou. Dojímalo mne, jak hlavní hrdina Pietro se v dospělosti díky přátelství s Brunem sbližuje i se svým již mrtvým otcem. Jak dochází k pochopení, proč jeho otec byl takový jaký byl. A díky podobné tragédii, smrti přítele v zimě v lavině, jsou Pietro i jeho otec odsouzení poznávat svět přechodem osmi hor a osmi moří a nikdy se už nevrátit na tu jedinou, osudovou horu.... celý text

Kníhkupec z Kábulu 2019, Åsne Seierstad

Velmi zajímavá kniha. Knihkupec Sultán Chán u sebe a své početné rodiny ubytuje norskou novinářku Asne Seierstad. Ta popisuje, jak vypadají všední dny v kábulské rodině, jejich zvyky i to, jak vypadá svatební obřad, pouť do Mazáre Sharifu k hrobu Alího. Vypráví s porozuměním příběhy jednotlivých členů rodiny, matky Sultána Chána, jeho sester, dětí i dvou manželek. Autorka neposuzuje, neodsuzuje, závěry si udělá čtenář sám. Musím přiznat, že mi Sultán Chán byl docela protivný. Sice byl zřejmě na afghánské poměry velmi liberální, ale už ten začátek, kdy si za druhou manželku vzal asi v padesáti letech šestnáctiletou dívenku připadal docela děsivý. Pak jeho přístup k synům a jejich vzdělání mě rozčiloval. A naštval mě, jak vyhodil svého synovce, protože ho přestal bavit. Kupodivu jeho postup v kauze s tesařem jsem tak nějak chápala - asi musel dokázat ostatním prodejcům, že není dobré ho šidit. Ale stejně jsem si říkala, že mohl projevit trochu milosrdenství. Zajímalo by mě, jak to v Afghánistánu vypadá dnes. Přeci jenom se děj knihy odehrává před dvaceti lety. A přemýšlím, zda se někdy může stát Afgánistán demokratickou zemí i zemí, kde nebudou ženy považovány za méněcenné. Skoro jsem si při četbě knihy říkala, že asi nikdy, zvyklosti a kmenová nevraživost jsou tam příliš hluboce zakořeněné.... celý text

Až uvidíš moře 2022, Scarlett Wilková

Kniha zpracovává zajímavou kapitolu dějin, kdy komunistické Československo přijalo uprchlíky z občanskou válkou sužovaného Řecka. Na příběhu je vidět, že autorka si dala velkou práci se sháněním podkladů. Sledujeme životní osudy Řekyně Sotirie, od doby, kdy jako malá holčička bez rodiny prchá z Řecka až po její stáří. Seznámíme se s jejím rodiči, manželem Janisem a kamarádkou Koulou. S tatínkem Miltiadem jsem si několikrát vzpomněla na film Moje tlustá řecká svatba. Také byl přesvědčený, stejně jako filmový tatínek, že v Řecku je vše lepší. Při četbě jsem si několikrát vzpomněla i na dokument o dětech z Namibie, které v Československu našly azyl před válkou v osmdesátých letech. Na jejich pocity vykořenění, rozkročení nad dvěma rozdílnými světy. Bohužel toto téma je aktuální stále.... celý text

Tracyho tygr 1980, William Saroyan

Tracyho tygr, to je jako když se potká Benjamin Braddock z filmu Absolvent s Robertem Parkerem z knihy Pí a jeho život. Knihu jsem četla kdysi dávno, v osmdesátých letech, když mi bylo asi tolik jako Tomovi Tracymu. Knížečku jsem si tehdy půjčila v knihovně, protože mě zajímalo, proč se kapela Laura a její tygři jmenuje tak, jak se jmenuje. Tehdy mi příběh přišel jako nějaká Prevértova báseň v próze. Na příběh jsem pozapomněla. Nedávno jsem byla trochu skleslá, prohlížela jsem si výlohu knihkupectví. A tam najednou byl Tracyho tygr. Vypadal úplně stejně, stejný formát, stejné bláznivé ilustrace Jiřího Šalamouna... k nákupu mě jistě poňoukla má poněkud už opelichaná tygřice. Trochu jsem se bála knížku číst, abych nebyla zklamaná, ale byly to marné obavy. I teď po letech mne zaujala skotačivá nálada knihy. Tygrů je v literatuře dost: strašlivý, kulhavý Šerchán, lidožrout z Noci ve znamení tygra, který je spíš zosobněním mstitele za mizející přírodu, nádherný tygr, božské dílo, z básně Williama Blakea. Myslím, že Tracyho tygr (i když to vlastně tygr není , ale je to černý levhart) má blízko k právě k Robertu Parkerovi a potřeštěnému Tygrovi z Medvídka Pú. Zosobňuje podle mého hravost, radost, lásku, touhu vybočit že všednosti.... celý text

Babičky na cestě za sluncem 2022, Judy Leigh

Knížka o tom, že je možné se stále něčemu učit, zkoušet nové věci a že je důležité se stále radovat ze života. Jak říká jedna z postav: "Zařídit si život, v kterém se budu cítit šťastný." V některých pasážích byla kniha až příliš návodná, připomínala mi motivační knihy Suzanny Kubelky Konečně přes čtyřicet a Začínám znovu, které jsem kdysi četla. Nevím, jak se budu cítit, až mi bude sedmdesát ( jsem zatím ve věku, kdy moje maminka šla do důchodu), ale mám tak trochu obavy, že nebudu tak vitální jako sestry Nell a Molly. V podstatě jak pozoruji, tak asi málokterá sedmdesátnice má tak málo zdravotních potíží jako tyto sestry. Knize dávám tři hvězdičky: jednu za optimistickou náladu, druhou za to, že člověk by se měl podle svých možností ze života radovat, třetí za to, že nikdy není pozdě zkusit něco nového či začít znovu a lépe.... celý text

Francouzský cop 2023, Anne Tyler

"...Rodiny si takhle navzájem pomáhají - skrývají pár nepříjemných pravd, dovolí si pár sebeklamů. Malé laskavosti." "A malé krutosti..." Knížky Anne Taylor nemohou zaujmout všechny. Zdánlivě se v nich nic neděje a zároveň se v nich odehrává moc věcí. Takových obyčejných, běžných věcí, co se dějí ve všech průměrných rodinách, se kterými se asi většina z nás setkává. Nečekejte v příběhu žádné dramatické zvraty (z celé knihy se jeví jako nejdramatičtější výlet do New Yorku), děj plyne poklidně a příběh popisuje radosti i starosti úplně všedních lidí. Někdo může takovou knihu o běžné rodině považovat za nudnou, pro mne je to určitý zdroj útěchy, že i lidé jinde mají to svoje. Tentokrát se v knize seznámíme s rodinou Garrettových, Robinem a Mercy a jejich třemi dětmi, Alicí, Lilly a Davidem, a potom i s jejich detmi. V několika epizodických kapitolách s nimi prožijeme více než šedesát let. Poznáme zručného Robina, Mercy, která prožije dva životy ( i když tím, co provedla Desmondovi ztratila mé sympatie), nejprve život matky a manželky a potom život umělkyně, impulsivní Lilly a jejího druhého manžela Morrise, moc příjemného člověka, schopnou a velitelskou Alicí i citlivého Davida a jeho ráznou manželku Gretu. S Alicinou dcerou Kendall a babičkou Mercy se vydáme na osudový výlet do New Yorku. Situace se v rodině opakují, pozměňují a proměňují, proplétají a zase uvolňují jako při pletení francouzského copu.... celý text

My proti vám 2018, Fredrik Backman

"Na dobrých a zlých lidech je složité, že jsou to většinou tytéž osoby." Podruhé jsem se vypravila do Medvědína, malého švédského města, ve kterém se vše točí kolem hokeje. Příběh se dále rozvíjí, tentokrát se točí nejen kolem hokeje, ale i kolem politiky a politika, který všemi manipuluje ve svůj prospěch. Skoro každý z hrdinů udělá něco, co je dost škaredé a ovlivní osudy druhých. Přemýšlím o tom, jak zkratovité jednání či prkotiny dokáží vést k tragédii. Celkově se mi druhý díl líbil o trochu méně než díl první. Možná to bylo tím, že jsem od knihy Medvědín nic neočekávala a byla pro mne velkým, příjemným překvapením. Jsem zvědavá, jak to s hrdiny dopadne, proto se těším na setkání s nimi v posledním díle trilogie Vítězové.... celý text

Les v domě 2023, Alena Mornštajnová

Uf, tohle nebylo veselé čtení. Ze dvou důvodů: jednak kvůli obsahu a jednak kvůli mediální smršti, která se kolem této knihy rozpoutala. Díky kauze plagiátorství se bohužel propálil obsah knihy. Snažila jsem se knihu číst bez předsudků a bez toho, že vím, o čem kniha je. A opravdu, mělo to být pro čtenáře překvapení, náznaky jsou sice od první stránky, ale k odhalení dochází až v polovině knihy. Myslím, že není moc čtenářů, které by příběh cácory, holčičky, kterou vlastně nikdo nemá rád a jejíž jméno v celé knize ani nezazní, nechytl za srdce. Stránku za stránkou se seznamujeme s jejím životem a lidmi kolem něj - se slabošskou matkou, alkoholičkou (která ovšem má své důvody), s protivnou, věčně nabroušenou babičkou a nerudným, nemluvným dědečkem. A důvodem, proč malou holčičku děsí les, proč nesmí o zneužívání mluvit, hlavním důvodem je, že to tak prostě v domě chodí a vždy tak chodilo. Takže cácora všechno zlé ukládá do tajné třinácté komnaty své mysli a i v okamžiku, kdy se na její zneužívání přijde, je odhodlaná mlčet o skutečném pachateli a svým mlčením i poškodit nevinného. Lež se kupí na lež, až nakonec cácora najde způsob, jak tento řetězec násilí a lží přetnout ... Přemýšlím, kolik je asi takových případů, kdy je sexuálním zneužíváním pokřivený a zlomený nevinný človíček, kolik je takových případů, kdy o tom rodina moc dobře ví a chrání vyhrůžkami a mlčením pachatele. Jedním z těchto lidí, kterým bylo takto ublíženo, byla i malířka Toy Box, která byla iniciátorkou kauzy s plagiátorstvím . Paní Mornštajnová napsala velmi silnou knihu, když se v ní oběť zneužívání přesně najde (i přes možnost, že se spisovatelka mohla její výpovědí v magazínu Alarm inspirovat).... celý text

Paví hody 2022, Jan Štifter

Příběh a rodinná kronika z Pardubicka, Horního Jelení, vypráví o přátelství a rodinných vazbách. Odehrává od prvních let První republiky do konce roku 1946. Nejprve se seznámíme s dvěma přáteli, Tondou Markem, malířem a natěračem, člověkem, který mistrně ovládá barvy, dokonce vidí, jakou barvu mají jednotlivé lidské duše a Václavem Janebou, nádeníkem. Ten má sen odejít za příbuznými do Ameriky. Ale osud plány zkříží a v další části knihy se seznamujeme s rodinou Václava Janeby, hrdinou je jeho ? syn Jenda. Jenda se v době Protektorátu rozhodne odejít se svým nejlepším kamarádem za svou dívkou Alžbětou na Slovensko do Trenčína bojovat proti fašistům. Ale opět se osudy hrdinů vyvíjí zcela jinak než by si přáli. Líbily se mi opakující motivy (pohřešovaní a nezvěstní), dívky váhající mezi muži, možnost spřízněnosti Jeníka a Oty (je možné, že byli bratry ?), dále drobné, někdy anekdotické, někdy smutné příběhy, které si hrdinové vypráví, další, živé vedlejší postavy (krámská Vlastina, dohazovačka Rumová pralinka, květákový magnát, strýc Čeněk, ale především nešťastná Jaruna. Její osud musí dojmout každého). A podstata pavích hodů mě pobavila. Má to být také narážka na to, že věci nejsou takové, jaké se zdají být? Na knize se mi moc nelíbil závěr. Připadal mi takový zkratkovitý ... Možná jsem knihu úplně nepochopila. Je možné, že to je osud, který si pro Jendu autor vysnil? Je to to, co se opravdu stalo? Naopak se mi velice líbil květnatý a bohatý jazyk, kterým je kniha napsaná. A také grafická úprava nakladatelství Vyšehrad a krásné ilustrace Sabiny Chalupové.... celý text

Noc ve znamení tygra 2018, Michel Honaker

To bylo moc pěkné překvapení, knížka, kde na pouhých 250 stránkách se rozehrává velmi napínavý příběh. Vše se odehrává asi v rozpětí dvou týdnů. Bývalý voják, Angličan Derek, přijíždí do menšího města v Západním Ghátu Aramši jako správce vzdělávacího centra. Po hrůzných zážitcích z bojů už nikdy nechce vzít do ruky zbraň. Jenže centrum je vybudované v místech nové moderní čtvrti, kde byla džungle a místní král džungle tygr Achil si to nenechá líbit. Už dříve byl příležitostným lidožroutem, ale nyní se lidé stávají pravidelnou položkou tygrova jídelníčku. A vypadá to, že si do nové čtvrti přichází vyřizovat účty z minulých životů právě s Derekem. Do tohoto rámce je přidaný i trpký osud indických žen, přetrvávající pravidla kastovního systému a zapovězený a zapomenutý chrám nějaké podivné sekty v džungli, který je jako vystřižený z příběhů o Indiana Jonesovi. Knížka se dá číst jako napínavý a dobrodružný příběh, také jako ekologické varování, protože člověk není pánem přírody, možným výkladem by mohlo být, že tygr ztělesňuje vše temné, odvrácené, skryté, noční. Při četbě se mi vybavovala báseň Williama Blakea Tygr a také se mi připomněly příběhy z Knihy džunglí. Jako bonus knížky je krásná grafická úprava a ilustrace Sabiny Chalupové, která je, jak jsem se dočetla, vytvářela pomocí černých izolačních pásek.... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Příběhy lidí kolem malého hotýlku na kraji města. Tento hotýlek provozuje Leopold Mánes s manželkou Majkou a jedná se o hodinový hotel. Osou celého vyprávění je život vnuka, Václava Mánesa, který měl tu smůlu, že se narodil ten samý den, kdy byly vypáleny Lidice, navíc v den, kdy byl v období heydrichiády zastřelený jeho otec, který se vydal v době zákazu vycházení hledat lékaře. Příběh o nepříliš veselé době okupace a následujících letech neméně neveselého komunismu a o drobných zaškobrtnutích a nedorozuměních, které mají dalekosáhlé, fatální a nepředvídané následky pro všechny zúčastněné. Zaujalo mne, jak se v knize popsané vztahy v každé generaci opakují, pokaždé ale s jiným závěrem. Tentokrát mi přišlo, že je kniha napsaná s pěknou dávkou černého humoru. Byla to čtvrtá kniha autorky, celkově se mi líbila že zatím přečtených knih nejméně. ( Četla jsem Hanu, Tiché roky a Slepou mapu).... celý text

Kdo odejde, už se nevrací 2023, Shulem Deen

Je to už několikátá kniha (Mazl tov, Minjan, Exodus, Unorthodox, Rabínova dcera), kterou jsem četla o tajemném světě ortodoxního judaismu. Je to zatím první kniha, kterou vypráví muž, insider, je tedy zajímavé se na tento svět podívat očima muže. Opět se popisuje uzavřený svět s přísnými pravidly, kde muži se modlí, studují Tóru a spisy ctihodných rabínů. Svět, kde se budoucí manželé setkají na půl hodinu půl roku před svatbou. Svět, kde musíš slepě poslouchat rebeho, dodržovat rituální opatření a plodit děti. Čím déle jsem četla, tím větší jsem měla vztek: vztek na rebbeho, který ovládá celou obec a všechny lidi, včetně tak intimních věcí, jako je menstruace a výtoky manželky (poskvrněné prádlo nosí do synagogy manžel, protože žena v podstatě kromě nákupů a návštěv rodiny nevychází z domu) a prádlo a jeho výpotky jsou zkoumány na veřejnosti. Vztek na to, že rebbe schvaluje násilné činy, pokud se mu chování členů společnosti nelíbí, i v tak malicherné věci, jako je provedení obřízky syna v jiné synagoze. Vztek na rodiče Šulema, kteří zřejmě prožili divoké mládí a útěchu a ukotvení nalezli v chasidství a jeho omezeném světě vychovávali své děti. Vztek na Gitty, tu pokornou pýřící se ženušku, která se podřizuje zákonům společenství a v podstatě potom závidí Shulemovi, že dokázal odejít a přežít, na to, že zakazuje i matce Shulema, která je stále chasidkou, se stýkat s vnoučaty jako trest, že vychovala špatně syna (kde je pravidlo ctít rodiče teď...) Vztek na celou tu svatouškovskou a pokryteckou společnost. Ze začátku mi Shulem nebyl moc sympatický, ale postupem času si mne jeho upřímné hledání smyslu života získalo. A nakonec mi ho bylo líto, jak byl chasidskou společností připravený o děti. Prostě ho dostali, emocionálně. Pro Nofer 197: velmi se mi líbil popis komunity v knihách Mazl tov a Minjan. Soudržnost, vazba na rodinu, šabatové večeře a šabat jako den rozjímání o Bohu. Jenže rodina Schneiderových z knihy Mazl tov byla moderně -ortodoxní, dodržovala všechna pravidla a dokázala žít v moderním světě se všemi vymoženostmi a rozumně jich využívat. Možná jsem se špatně vyjádřila, mně v této knize vadilo pokrytectví skvyrské komunity. Z příběhu Schulema mám pocit, že jeho komunita byla dost fanatická. Stejný pocit vzteku jsem měla i při četbě knihy Vzdělaná, kdy dívka pocházela z komunity preparských mormonů.... celý text

Vybledlá krajina s kopci 2019, Kazuo Ishiguro

Moje první setkání s Kazuem Ishigurou. Kniha, která připomíná skládačku - malou změnou dílků se mění i celkové vyznění. Příběh se odehrává převážně v Nagasaki v roce 1951. Pěkně, ale v náznacích je popsána změna japonské společnosti, střet tradičního a moderního a následky svržení atomové bomby. V Anglii žije Japonka Ecuko. Hned na prvních stránkách se dovíme, že je vdova, manžel byl Angličan a dcera z prvního, japonského, manželství Keiko spáchala sebevraždu. Za Ecuko přijíždí druhá dcera Niki. Ecuko najednou vzpomíná na dobu, kdy čekala v roce 1951 dceru Keiko a sblížila se se sousedkou Sačiko. To je první možnost čtení knihy - vypráví o vztahu tradičně smýšlející Ecuko (její manžel ji snad považuje za služku, připadalo mi, že daleko lepší a přirozenější vztah má se svým tchánem) a Sačiko, záhadné ženy, možná vdovy, možná svobodné matky, která má asi desetiletou dceru Mariko. Sačiko doufá, že ji její přítel, nezodpovědný opilec Frank, odveze i s dcerou do Spojených států. Obě ženy mají společné, že se kvůli manželům museli vzdát toho, co studovaly a co je bavilo, Sačiko angličtiny a Ecuko hry na housle. Nevyřčené je, co se opravdu stalo, zda malá Mariko opravdu spáchala sebevraždu. V druhém pohledu můžeme odhalit detektivku - Mariko se Sačiko prý viděly ženu, jak topí své novorozeně. Sačiko v závěru knihy chladnokrevně utopí koťátka , která miluje Mariko, možná tedy utopila i své miminko. Mohlo by to objasňovat i její chladný a nezúčastněný vztah k Mariko a zároveň proč má Mariko různé vidiny a bojí se provazu. Mohlo by se jednat i duchařský příběh: Sačiko i Mariko přicházejí ze světa duchů, proto Mariko vídá zvláštní ženu a nechodí do školy, proto ráda chodí ven za tmy. Mohly by i být vražedkyně dětí, jejichž vraždy nebyly toho roku objasněné. Další možnou interpretací je možnost, že Sačiko je vlastně Ecuko a sděluje pocity, které měla před odjezdem do Anglie. V knize je dvakrát zmíněný výlet lanovkou, poprvé tam jede Ecuko se Sačiko a Mariko, v závěru je zmíněný jako výlet Ecuko s dcerou Keiko. Myslím, že každý si v příběhu najde, jak si ho vysvětlit.... celý text