ludek.n
přečtené 3088
Toulavý autobus
1966,
John Steinbeck
Stainbeckův román se odehrává na pravidelné autobusové lince, pendlující mezi Nárožím povstalců a městem San Juan de la Cruz. Skupinka cestujících, v čele s řidičem Juanem Chicoyem, se vydává na cestu zrovna ve chvíli, kdy přívalové deště zvednou hladinu nedaleké řeky San Ysidro a hrozí nebezpečí, že rozbouřená voda strhne mosty. Pokud jste z výše uvedeného nabyli pocit, že Toulavý autobus je dějem nabitá, dobrodružná četba, nemohli byste se více mýlit. Koneckonců o příběh tu vlastně ani nejde. Spíše se jedná o jakousi skládačku životních konfrontací, postřehů, nadějí a zklamání jednotlivých protagonistů. Ti jsou na druhou stranu plnokrevní a natolik precizně vymodelovaní, že vám absence děje pravděpodobně nebude ani v nejmenším vadit. Steinbeck si vskutku výborně pohrál s jednotlivými charaktery a dokázal je učinit navýsost přitažlivými. Každý má cosi do sebe a každý ztvárňuje určitý archetyp moderní americké společnosti. Všem pak dominuje majitel Nároží povstalců a řidič autobusu Juan Chicoy, jehož pokus o únik je jako výkřik posledního mohykána, rebelantský a kouzelně upřímný. Toulavý autobus je příjemné čtení, kde se přehnaně nefilozofuje, neanalyzují se hlubiny lidské duše, ani se neběží o zlom krk za pochybným dobrodružstvím, a přesto má kniha mnohé co dát.... celý text
Dívka se stříbrnýma očima
1978,
Samuel Dashiell Hammett
Sbírka zakladatele drsné detektivní školy Dashiella Hammetta nabízí kolekci povídek volně spojenou bezejmenným, lehce obtloustlým vyšetřovatelem Kontinentální detektivní agentury, který většinou řeší případy s rozvahou stoika, ale když jde do tuhého s použitím zbraně či svých tvrdých pěstí rozhodně neváhá. Hammett v něm stvořil hrdinu špinavých uliček, zaplivaných výčepů a všivých nevěstinců, který je vše jiné než nablýskaný neprůstřelný seladon. Občas dostane i pořádně přes držku nebo jednu do kebule, ale jakmile se pustí do vyšetřování, nikdo a nic ho už nezastaví, dokud případ není vyřešen k plné spokojenosti klienta. S razancí sobě vlastní se pohybuje stejně snadno mezi nejbídnějšími z bídných, jako i v salónech zbohatlíků. Ať už hledá vrahy (Desátá stopa, Vražda pana Maina, Vražedné Loučení), zmizelé manžely (U Zlaté podkovy), snoubenky (Dívka se stříbrnýma očima) nebo jen nějakého chlápka, který bydlí kdesi v Turecké ulici (Dům v Turecké), vždy odvede prvotřídní práci. Přísnou literu zákona si sice občas vyloží po svém, jakýsi nepsaný kodex cti a lidského porozumění ale naplňuje pokaždé. Solidní, čtivé, stejnou měrou přemýšlivé jako akční, nevtíravě syrové a opravdové - to jsou povídky Dashiella Hammetta.... celý text
Noční rozhovor
1966,
Ladislav Mňačko
Konfrontace dvou generací, dvou světů a dvou přenesených vin v průběhu jedné drážďanské noci v roce 1965. Mňačko vypráví nejen o posledních týdnech války, ale i o jejích důsledcích pro milióny mladých lidí tak zvané poválečné generace. Traumata prožívají nejen ti, kdo byli válkou přímo zasažení, ale i ti, kteří si narodili až po jejím skončení. Na jedné straně vzpomínky na vášnivou zapíranou lásku, na straně druhé strach žít ve stínu katovy oprátky. Mňačko zvolil poměrně neotřelý pohled na hrůznou válečnou mašinérii, která nevybíravým způsobem ničila lidské životy. Charaktery postav a jejich psychologii nepitvá, ale nechává je volně vyprávět o svých vnitřních démonech. Střet názorů obou hlavních protagonistů sice křeše jiskry, nicméně mi vadil afekt, s nímž k němu přistupují. V konečném důsledku mi pak Noční rozhovor nesáhl na emoce v kladném ani záporném spektru. Hodnotím proto jako solidní a atraktivní čtení, které bych si však do knihovničky nezařadil.... celý text
Výčitka
1984,
Alba De Céspedes
Pět hlavních postav v megalomanském dialogu, který je vlastně pěti izolovanými monology, předávanými formou korespondence či deníkových záznamů. Ne každému může tato podoba románu vyhovovat, a zpočátku není jednoduché všechno to vylévání citů a frustrací akceptovat. Je nicméně překvapivé, jak Alba de Céspedes dokáže zaujmout a své čtenáře připoutat k tématům o kterých vypráví. Najednou cítíte spříznění se všemi těmi de facto odtažitými problémy pětice aktérů, které vám zpočátku byly lhostejné. Stojíte jím po boku, přestože jsou vám možná nesympatičtí, nebo nechápete jejich činy a postoje. Citová odtažitost na straně jedné a podivné milostné vzplanutí na straně druhé je v obou případech jakýmsi útěkem od reality, strachem před druhými i sebou samými. I když se to nezdá, pomalu se stupňuje i napětí až k finálovému rozmítání, které sice možná neodpoví na jedinou z otázek, zato nenechá kámen na kameni. Výčitka je čtení tiché, nenápadné, ale zajímavé.... celý text
Kopytem do hlavy
1984,
Joyce Cary
Život a dílo Gulleyho Jimsona je podle svérázného modernisty Joyce Caryho podivuhodnou oslavou tvůrčího uměleckého ducha stárnoucího malíře, který se protlouká životem doslova ze dne na den, od hospody k hospodě, od jedné ubohé díry k přespání ke druhé. Přestože je bez prostředků (a aby mohl malovat, podvádí a krade), má sny a nápady, které musí za každou cenu zhmotnit, ať už na nějaké plátno, papír, nebo alespoň na zeď. Nic v jeho životě totiž není důležitějšího, než právě tato posedlost. Cary v postavě Gulleyho Jimsona spojuje hlubokou životní moudrost s rozmařilostí a bohémstvím umělce, který své okolí vidí prizmatem svých vizí. Je to hloubavé a citově exaltované vyprávění, plné ironie a rafinovanosti, které se potácí od tráchnivějích nábřežních ruin k honosným salónům snobských mecenášů umění. Komika a tragika se páří v osudech bizarních postav a postaviček, které doprovázejí Gulleyho Jimsona na jeho cestě ke grandióznímu Stvoření. Mě bohužel nechali někde daleko za sebou, neprožíval jsem s nimi jejich nadšení, ani se netrápil jejich strádáním… dostal jsem zřejmě už na začátku kopytem do hlavy a zbytek knihy jsem se z toho vzpamatovával.... celý text
