Madluska přečtené 340

Hodiny 2004, Michael Cunningham

Darda 2011, Irena Dousková

Hrdý Budžes je v knihovně stále beznadějně rozpůjčován, a tak jsem to riskla a střihla si rovnou Dardu. A byla to teda darda! Po Krákorám od Boučkové další knížka, která se na příběhu "obyčejných žen" a všedních (i nevšedních) problémů a strastí vrací k minulosti, kde tkví kořeny toho, co dnes sklízíme. Dousková tentokrát mapuje terén porevoluční, ale pořád má co říct - o krizi středního věku i té manželské, o zdraví i celém konceptu bezmocných nemocných, o divadle, kde se předstírá nejen na scéně, ale koneckonců i o tom, co lidi zajímá a baví (stupidita reklamní kampaně pro děti z dětských domovů, jíž se věnuje Jaroslav Darda, hotový lidumil, nebo feministické drama bolely skoro až fyzicky), a o politice (musela jsem pak trochu zapátrat, kdo to tehdy prezidentoval a vládl u nás, české politiky - na rozdíl od Obamy, nejmenovala, pokud si pamatuji dobře, přímo). Těším se na další osudy Helenky, i když v chronologickém řazení bych si knížku užila asi ještě víc.... celý text

Až se zamiluju 2018, * antologie

Už chápu všechny ty stesky v komentářích, že povídkové soubory mívají rozkolísanou kvalitu - sama jsem to totiž ochutnala, pro tuto sadu to platí taky. Některé povídky mě bavily, některé tedy o poznání méně, některé mě naštvaly, některé si už ani nepamatuji. Kupodivu jména vzbuzující očekávání trochu zklamala (Epstein, Geislerová), jména zatracovaná překvapila (Viewegh) a jména dosud neznámá se vybarvila - nadchla mě snad jediná povídka s dobrým koncem od Hany Lasicové, naopak mě znechutil Miloš Urban - k němu jen dodám, že uznávám fakt, že postavy v povídkách mají být něčím zajímavé, ale naprosto tragická Bára (a její "Luky, look at me, Luky" či vánoční dárek?!) - to chtělo fakt nápad, nejspíš odněkud ze sauny a přehřátí mozku či jiné části těla. Celkově se kniha hodnotí těžko, proto nakonec průměrné 3*.... celý text

Komiksová filozofie 2019, Kevin Cannon

Krákorám 1998, Tereza Boučková

Krákorám u mě aspiruje na překvapení roku! Z útlé knížečky vyhrabané ze školní knihovny na přelouskání o přestávkách se vyklubala parádní sonda do... Kam vlastně? Do Československa? Socialismu? Absurdistánu? Nejspíš toho všeho v jednom, za účasti nadsazených postaviček a jejich tragikomických osudů. Oceňuji autorčin smysl pro zkratku a pointování. Bavila jsem se u toho tak moc, že jsem musela doma číst celé pasáže (např. dědeček motorkář), ačkoliv vím, že k smíchu to bylo jen v prvním plánu. Netroufám si považovat se za pamětníka, přesto mě kniha dostala.... celý text

Jablko 2015, Michel Faber

Od autora jsem zatím nic jiného nečetla, ale nevím, jestli se na tom něco změní... Má smysl pro detail a atmosféru, ale povídky mi celkově přišly trochu zmatené a tak nějak nanicovaté. Jako by psal prostě proto, aby na tom papíře něco bylo. Anebo mě to prostě jenom minulo. Ať tak, či tak, vráceno do knihovny a zapomenuto.... celý text

Jestli chceš 2016, Helle Helle (p)

Tak tohle bylo dost mimo mě...

Mapa Anny 2014, Marek Šindelka

Šindelkovi možná trochu nadržuji, ale když mně se ta knížka tak moc zažrala pod kůži! Líbil se mi poetický jazyk, ukázka několika tragicky nefunkčních a troskotajících vztahů i závěrečné skládankovité propletení několika linek. Oceňuji, že nás autor nenechal tak úplně tápat nad tím, jak to bylo dál, třebaže pohádkové happyendy jaksi neměl na skladě... V popisovaném prostředí jsem se nikdy nepohybovala, ale možná o to přitažlivější nakonec bylo. Rozhodně si od Šindelky musím přečíst víc...... celý text

Birthday Girl 2017, Haruki Murakami

Anotace mě nalákala stejně jako neobvyklá barevná kombinace obálky... Přiznám se, že jsem čekala něco úplně jiného, krátce po přečtení mi snad i bylo líto použitého papíru (času ne, toho kniha tolik nespotřebovala), protože bych text čekala spíš v nějakém povídkovém souboru než jako samostatné vydání. Ale holt jméno Murakami teď prodává, tak proč z toho něco trochu nevytěžit. Abyste mě ale nechápali špatně - to vůbec neznamená, že by se mi Birthday Girl nelíbila - naopak oceňuji nádech tajemna a nedořečenost, která nechává na čtenáři, aby si přebral, co vlastně četl a proč. A hlavně - co by si v danou chvíli přál on sám. Byl by si sobec? Domyslel by přání až do konečných důsledků? Na malém prostoru hodně místa k zamyšlení, ale ne každý je využije...... celý text

Milostné rozmluvy 1993, Philip Roth

O Rothovi jsem slyšela, že je to autor spíš pro mužské čtenářstvo (protože je tam všechen ten sex, nevěry atd.). Inu rozhodla jsem se to otestovat. A už tuším, že Roth nebude nic pro mě. Nápad se spisovatelem, který smývá hranici mezi realitou a fikčním světem postav mi připadal nesmírně zajímavý, ale jen do té doby, než jsem si knihu přečetla. Vadilo mi totiž hned několik věcí: 1) autorova rezignace na jakékoliv uvedení do děje (chápu, že text složený vlastně jen z dialogů je těžce experimentální, ale opravdu mi to nesedlo, pořád mám radši příběhy než jen výměny názorů), 2) hodně nejasné souvislosti (kolik postav v knize vlastně vystupuje?), 3) stylizace vypravěče do role největšího milovníka s velkým srdcem, který táák rád poslouchá (a kromě toho taky - ehm - smilní?). Možná jsem moc naivní, možná puritánská, možná tomu prostě jen nerozumím, ale dané situace bych nechtěla zažít ani na jedné straně a už to nechci ani číst. Dvě hvězdy za nápad, za povídání o kulturních rozdílech napříč světem a vírou (vč. dost častých zmínek o Československu) a za poměrně uvěřitelné rozhovory. Jinak ale úplně mimo můj záběr. Třeba potěší někoho jiného.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Na Hanu jsem se po besedě s autorkou těšila skoro rok, než se mi dostala do rukou. Díky tomu jsem spoilery z besedy celkem úspěšně zapomněla a nestačila se v knize divit tomu, jak to asi A. Mornštajnová celé spojí a vygraduje - vzhledem ke košatosti vyprávění a střídání vypravěčů, časů a míst mi to přišlo jako úkol vpravdě nelehký. Popasovala se s tím ale víc než dobře, a tak jsem mohla sledovat 3 generace Židů v průběhu dějin na moravském maloměstě, kde na ně dolehla jednak politika, jednak náhoda, dále taky osobní sympatie i averze a vlastní dobrá či špatná rozhodnutí. Obzvlášť jsem litovala zbídačenou Hanu - nejen pro její válečné utrpení, ale i pro neutuchající pocit viny a prokletí. Jen 2 poznámky na závěr: 1) Začátek mi připadal skoro nudný a trvalo mi déle, než jsem se do knihy pořádně zabrala, zato na konci jsem postavy nemohla opustit. 2) Nečtěte to před spaním.... celý text

Vincent 2015, Barbara Stok

Vincent šel trochu mimo mě - možná jsem na něj jen neměla náladu, možná jsem o van Goghově životě věděla žalostně málo, a proto mi unikal kontext. V každém případě mě tento komiks nijak zvlášť nenadchl ani po stránce výtvarné (takové "oprásky z hodalnska" ;-)), ani textové. Oceňuji proto zejména snahu přiblížit umělcův život zábavnější formou, která ale u mě zůstala někde na půli cesty.... celý text

Čekání na Bojanglese 2017, Olivier Bourdeaut

Tak tohle byla hodně zvláštní knížka, sice úplně jiná, než jsem podle obálky i komentářů čekala, ale přesto skvělá. Začíná prostě nuvěřitelně, pokračuje a končí zrovna tak. Hlavní hrdiny nechápete, milujete, fandíte jim, kroutíte nad nimi hlavou, nevěříte jim a zase byste jim skočili kolem krku, obdivujete i zatracujete. A v tom je kniha jedinečná - odhaluje vám všechny bytosti, které v sobě ukrýváte. Poměrně osvěžující je i mladý vypravěč, jehož svět se prolíná se světem otcových zápisků. Mám vlastně jen 2 výhrady: 1) vůbec netuším, jak uchopit právě zmiňovaného vypravěče (kolik že mu bylo?), 2) o jakých potížích konkrétně, medicínsky to bylo? (autor zmínil několik "trendy" diagnóz, ovšem pochybuju, že se v tomto konkrétním případě smíchaly všechny v jedno). Ve výsledku mi to ale ani tolik nevadilo, protože prostě rytmus vyprávění na takové malichernosti nedbá a příběh už tančí jiným směrem. Smutné, přesto vlastně milé, příjemně praštěné a především plné lásky.... celý text

Co mě naučil tučňák 2016, Tom Michell

"Tučňáka" jsem objevila vlastně náhodou díky předělávkám Harlanda Millera (udělal "přebaly" knih jako Well, that didn't work - an autobiography nebo You can rely on me - I'll always let you down) a rozhodla se, že knížku s tučňákem prostě někdy přečtu. Pak jsem jednou bloumala po knihovně a fakt mi padla do ruky, aniž bych ji cíleně hledala - tomu nešlo odolat. A tak jsem se začetla do takového pěkného vzpomínání jednoho anglického džentlmena, kterak kdysi poznal tučňáka a obrátil tak život naruby nejen sobě a jemu. V knížce asi nenajdete nic víc, než slibuje název (tudíž moc nechápu to bestsellerové šílenství), ale jako takové opravdu milé a klidné počteníčko před spaním to funguje docela dobře. Plusové body dávám za ukázku politického (z)řízení Argentiny v 1. pol. 20. st.... celý text

Válka s Mloky 2017, Karel Čapek

Smutná kniha - z mnoha důvodů, mimo jiné proto, že nebyla aktuální jen tehdy, ale i dnes: "Co dělat, svět se snad propadne a potopí; ale aspoň se to stane z obecně uznávaných důvodů politických a hospodářských, aspoň se to provede za pomoci vědy, techniky a veřejného mínění, s vynaložením veškerého lidského důmyslu! Žádná kosmická katastrofa, ale jenom samé státní, mocenské, hospodářské a jiné důvody - Proti tomu se nedá nic dělat!" (Čs. spisovatel, 1958, s. 246) Najdete tu rovněž hoaxy, uprchlickou krizi, cosi jako MeToo, hraniční zeď (zde tedy prkennou ohradu), využívání těch, kdo se nebrání, odvádění pozornosti od problémů k zábavě apod. Smutné... U vydání z r. 1958 mě překvapilo, že kniha vůbec mohla vyjít, když v ní neušli kritice ani komunisté, ale pak jsem se dobrala až k doslovu (rozuměj výkladu) J. Cigánka, který jsem - přiznám se - nedočetla, a bylo jasno. Válku s mloky asi jen tak nedostanu z hlavy - jednak pro tíži tématu, ale pak taky proto, že se nemůžu rozhodnout, jestli autora za zvolenou formu (jako by střídáním různých typů textů předjímal postmodernu?) blahořečit, nebo zatracovat - obdivovala jsem jeho sečtělost a fabulační dovednosti, ale zároveň mě brouzdání poznámkovým aparátem dost unavovalo. A na závěr si dovolím ještě poznámku k českému školství a nikdy nekončícím debatám: "Zejména se tvrdilo, že na výchovu mločího dorostu se nehodí zastaralé humanistické školství pro mládež lidskou; rozhodně se zavrhovala výuka v literatuře a dějinách a doporučovalo se, aby co nejvíce místa a času bylo věnováno praktickým a moderním předmětům, jako přírodním vědám, práci ve školních dílnách, technickému výcviku Mloků, tělovýchově a tak dále." (Čs. spisovatel, 1958, s. 148)... celý text

Velké maličkosti 2017, Jodi Picoult

S Jodi Picoult mám tak trochu problém. Přesně ví, jak psát - i přes větší rozsah se její knihy čtou jedním dechem, nechybí zde detaily z nejrůznějších odvětví (lékařská věda, právo, soudnictví), i různé vypravěčské perspektivy, díky nimž je možné nakouknout do mikrosvětů a prožívání jednotlivých aktérů (zde je obzvlášť překvapivý vhled do prožívání Turka a Brittany Bauerových). Jenže pak si to u mě autorka pokaždé (zatím tedy podruhé :-)) nějak rozhází. V tomto případě jsem z knihy byla nadšená (i když z amerického soudního systému i dost zmatená) a zničehonic se stala ta věc kolem Brittany a všechno se to zvrtlo přesně tak, jak by si autorka i čtenářky (čtenáři?) přáli, aby se jim po tváři mohl rozlít blažený úsměv. Což není špatně, jen na můj vkus těch kombinací a osudových náhod a změn (vč. nekompromisního soudce) bylo opravdu trochu přesmíru. P.S. Micah byl jako takový superhrdina všedního dne, který je vzdělaný, citlivý, vždy podporující a milující manžel, jenž si nikdy nestěžuje a vždy udělá, co je potřeba. Jen proto, aby se Kennedy mohla věnovat svému případu. Ačkoliv se objevuje v knize jen minimálně, stejně mě tam jeho přítomnost a dokonalost iritovala. :-D P.P.S. Oceňuji autorčin doslov, díky němuž se dozvíme "pozadí celého příběhu" i vysvětlení zvoleného názvu: "Když nemůžu dělat velké věci, můžu dělat maličkosti velkým způsobem." (M. L. King Jr.) A asi největším přínosem je fakt, že to, že se k rasismu přímo nehlásíme a tváříme se, že už neexistuje, neznamená, že opravdu není (a to nejen kolem nás, ale i v nás samých). Už jen proto stojí za to knihu přečíst.... celý text

Kluk z kostek 2017, Keith Stuart

Ono to není vůbec špatně napsané, Kluk z kostek měl potencial. Akorát ty postavy byly jen stěží uvěřitelné (nojo, psal to recenzent pc her!) a děj byl takovou červenou knihovnou pro unavené a zdeptané rodiče... Pohádkou, kde se míchá úplně všechno - skoro vyléčený autista, psychické trauma z dětství, nevěra i odpuštění, podnikání, nezvedená dcera nakonec šťastně kotvící ve vztahu s nejlepším kamarádem, který nejspíš do 70 bude nosit konversky, a nad tím vším chápavá maminka, které se její děti z nějakého záhadného důvodu pořád vyhýbaly, ale teď ji zbožňují. Jo, a Minecraft! Už zbýval jen jednorožec a pláž zalitá svitem zapadajícího slunce... Nepochybuji o tom, že život s autismem/autistou je těžký, ale zároveň se mi nechce věřit, že stačí trocha toho porozumění a lásky a z poruchy se stane jen taková drobná každodenní nepříjemnost... I když bych to všem zúčastněným přála. Škoda, těch klišé na mě bylo víc, než jsem dokázala unést.... celý text

Na Chesilské pláži 2007, Ian McEwan

Další McEwan, další výživný námět a další přesah někam za dílo. Myslím si, že v tom tkví síla McEwanových próz - že se v nich alespoň z malé části najde každý, i když třeba neřeší tutéž situaci jako protagonisté. Prostě proto, že autor vidí až na dno svých postav a snad i lidí kolem sebe. Takže pro mě milá jednohubka, na kterou jsem se s blížícím se zhlédnutím filmu (mimochodem, považuji jej za docela dobré zpracování, až na ty odchylky od předlohy) těšila jak malá. Potěší tradiční prvky jako (nejen klasická) hudba či detaily ze života Angličanů (viz poznámky o kulinářství v 60. letech). A opět se zde řeší na pozadí "velkých" dobových událostí (studená válka, jaderné od/zbrojení) i události střední (tedy generační ve smyslu mladí nerozumí starým, ale nesou jejich dědictví) i malé a ryze soukromé (jak asi dopadne svatební noc a po ní zbytek společného života). Až do konce jsem napjatě čekala, jestli přece jen nepřijde happyend. Prostě klasika, ale jsem za ni ráda.... celý text

A co řeknete teď, doktore? 2017, Miroslav Orel

Ačkoliv původně jsem chtěla psát něco o suchopárnosti a profesorském stylu autora (nebo doktora Portsteina?) - zejména po části o demenci a mozkových příhodách - nakonec musím uznat, že jsem se "hecla", abych knížku dočetla, a jsem za to ráda. Ano, sice mi párkrát blesklo hlavou, že si M. Orel nějak nemůže vybrat, jestli chce vést výklad, nebo psát příběhy, ale nakonec ten formát leckde zafungoval víc než dobře (zvlášť silně jsem toto vnímala v poslední kapitole o mozkových nádorech). Dozvěděla jsem se mnohé, líbily se mi i drobné vsuvky současnějšího charakteru (tím spíš mě moc nebavily návraty až kamsi k Freudovi) a pomohly mi i nákresy a schémata. Zájemcům o laickou psychologii by se kniha jistě dala doporučit (už jen pro šíři předkládaných oblastí), knihomolům lačnícím po beletrii ale spíše s rozpaky a přimhouřenýma očima.... celý text

Skořápka 2017, Ian McEwan

Tentokrát trochu zklamání - po přečtení anotace jsem čekala víc než jen těhotnou nymfomanku a alkoholičku v neuklizeném domě, zato s černým svědomím a mužem v márnici. Kdybych nečetla doslov, ani bych nepostřehla množství narážek a skrytých odkazů, což je čistě můj osobní problém, ale taky je to důvod mého nižšího hodnocení - holt nemám tak načteného Shakespeara a anglické básníky, abych docenila McEwanovu hru se čtenářem. Místo toho jsem četla místy docela zábavné postřehy dítěte, které sice neví, jak vypadá modrá, ale zato dobře ví, co dělá jeho strýc s jeho matkou, a taky rozumí světu víc, než kdejaký filozof. Holt podcasty jsou mocné, ale tohle jsem autorovi nebaštila a štvala mě nekonzistentnost, s jakou svého vypravěče pojal. A taky jsem se nedokázala smířit s myšlenkou, že v celé knize si nemůžu oblíbit ani jedinou postavu, tak nesympatické mi všechny byly. Jak pak hodnotit s nadšením? Proto nečekaně jen 3 hvězdy. P.S. Překvapilo mě, jak dopodrobna se v knize pojímá porod, to chtělo buď hodně dobrou paměť, nebo hodně silnou představivost. :-)... celý text