markej přečtené 1067

Karneval zvířat 2023, Zuzana Dostálová

Téměř padesátiletý Evžen Knobloch působí jako houslista v Českém filharmonickém orchestru a se svými kolegy se právě vydává na turné po Německu. Tím se spouští tragikomická groteska ze života českých interpretů vážné hudby. Ti nevedou intelektuální řeči o hudbě, nýbrž se baví obhroublými vtípky a přízemními historkami, bydlí ve špatných hotelích, vyspí se s tím, kdo je zrovna svolný, perou si ponožky a spodky v hotelových umyvadlech, hlasují o tom, zda se zastaví u Lidlu nebo u Primarku. Protože šetří své honoráře, živí se z vlastních zdrojů paštikami, instatními jídly či rybičkami ve sladkokyselém nálevu, v lepším případě jim jeden kolega na pokoji uvaří guláš či roštěnky, nebo v remosce dokonce upeče buchty, všechno jídlo zalévají litry alkoholu. Na pódiu ovšem dokážou skvěle zahrát skvosty vážné hudby (včetně Karnevalu zvířat, který má v kontextu knihy dvojí smysl) a vyvolat v posluchačích takovou euforii, že jim tleskají vestoje. To všechno bych brala, kdyby se tahle šablona neopakovala tolikrát za sebou. Na 260 stranách se odehrává pořád to samé a pro mě to bylo bohužel natolik únavné, že jsem často celé pasáže jen přelétávala očima a de facto přeskakovala, což u jiných knih opravdu nedělám. Posledních 50 stran mi přineslo jistou čtenářskou satisfakci, takže jsem byla ráda, že jsem knihu neodložila, nicméně já osobně bych daleko uvítala, kdyby ty dvě pasáže byly více vyvážené a těch prvních 260 stran se zkrátilo klidně na polovinu. Bohužel ani nemůžu říct, že by mi příliš přirostl k srdci Evžen. Ještě bych chápala jeho bezmeznou dobrotu, která hraničí s hloupostí, ale milostná linka jeho příběhu mi připadala opravdu až moc naivní, jako z nějakého teenagerovského románu. Problém jsem naneštěstí měla i s ostatními mužskými postavami, na mě jich tam bylo velmi mnoho, někteří muzikanti se mi opravdu pletli. K přehlednosti v mém případě nepřispělo ani to, že někdy byl dotyčný označován křestním jménem, jindy příjmením, takže počet těch jmen, ve kterých jsem se měla orientovat, se ještě navyšoval. Počítejte s tím, že tenhle román je úplně jiný než minulá autorčina kniha Soběstačný, který si mě získal. Karneval zvířat to bohužel nedokázal, je mi líto. Hodnocení: 3,5* z 5*... celý text

Dvojité sklo 2022, Halldóra K. Thoroddsen

Novela islandské autorky popisuje poslední životní fázi téměř osmdesátileté ženy. Ta se stále snaží prožívat svůj život tak, aby jí tolik neutíkal mezi prsty, aby úplně nerezignovala, i když je to těžké, protože zdraví už jí neslouží tak jako kdysi, její vrstevníci postupně umírají a ona sama moc nerozumí světu, v němž žije a na nějž se stále častěji dívá z okna svého bytu přes dvojité sklo. Přes pokročilý věk se seznámí s mužem, s nímž se chystá přestěhovat do společného bytu v pečovatelském domě, ale osud rozhodne jinak. Dvojité sklo zpracovává téma, které se mě osobně v posledních letech dotýká stále více a více téma stáří. Bohužel, bilance není příliš optimistická: ačkoli se snažíte sebevíc, na některé věci už zkrátka nestačíte a nakonec stejně zůstáváte se svými problémy a neduhy hlavně sami. A v tom pro mě tkví důležité sdělení připravme se na to, že stáří nebude lehké, že budeme osamělí, často i někomu na obtíž, a snažme se to pak všechno snášet s co největší grácií. Hodnocení: 4* z 5*... celý text

Kathy 2014, Jan Štifter

Když jsem při brouzdání jihlavskou knihovnou objevila prvotinu Jana Štiftera Kathy, měla jsem velkou radost, protože jsem vůbec nevěděla, že ji mají, a protože knížka už běžně nejde sehnat... Kathy je novela složená z krátkých kapitol, které přeskakují v čase a tvoří pestrou (a často až naturalisticky vykreslenou) mozaiku ze života Kateřiny, jež se narodila na jihočeské vesnici a provdala se v Českých Budějovicích za Němce Johanna. Knížka se odehrává v první polovině minulého století, takže už tušíte, s čím se Kathy musela potýkat: s tím, k jaké národnosti se přihlásí, jakým způsobem se postaví k nacistické propagandě a jestli bude po válce odsunuta. Pro tuhle knížečku platí, že je malá rozsahem, ale velká dosahem, vešlo se do ní všechno. Nejvíc mě zaujal ten způsob vyprávění, přesouvání se v časových rovinách, přičemž jste si příběh hodně dotvářeli sami ve své mysli, skládali dílek k dílku, až vznikla celá skládačka. Příběh vychází ze skutečné události, a když si uvědomíte, kolik takových bylo, lehko na duši vám z toho nebude, ale opět je to něco, co si musíme připomínat pořád a neustále. Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text

Její vina 2023, Simone St. James

Shea v dětství prožila jednu nepěknou událost a snaží se s ní teď v dospělosti vyrovnat i tím, že se zabývá odloženými či nedořešenými kriminálními případy... Nyní náhodně potkává Beth Greerovou, která byla před 40 lety podezřelá z dvou vražd, ale tehdy byla osvobozena... Shea Beth osloví a doufá, že přijde vraždám na kloub, navštěvuje domnělou vražedkyni v jejím domě, kde se dějou zvláštní věci... Její vina je psychologicko-mysteriózní thriller, který neuhání rychlým tempem kupředu, ale pomalu odkrývá události a hodně se věnuje svým hlavním dvěma ženským hrdinkám... Za mě by tam ta mysteriózní složka být ani nemusela, někoho ovšem zase naopak naláká... Ačkoliv jsem dost věcí odhalila sama, čtení jsem si užila a bavilo mě moc... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text

Skryté obrázky 2023, Jason Rekulak

Mallory je sice mladá dívka, ale už si stihla leccos odžít... Je už skoro dva roky čistá, protože prošla odvykací léčbou a má možnost začít znovu jako chůva pětiletého Teddyho. Je jasné, že po idylickém začátku musí přijít nějaké problémy. Teddy začne kreslit zvláštní obrázky, aniž by o tom věděl... Tenhle thriller měl spád, příběh byl vyprávěn svižně, ale zase ne moc uspěchaně, objevilo se v něm nejedno nečekané tajemství... Suma sumárum doporučuju... Hodnocení: 5 * z 5 *... celý text

Mami, miluju 2022, Aleš Palán

Rozhovory Aleše Palána vždycky přečtu velice rychle, protože ty často neobyčejné, zvláštní a bolavé příběhy mě prostě pohltí a nepustí. Tentokrát kniha obsahuje rozhovory s pěti ženami, které přibližují svůj (často nadmíru problematický) vztah se svou matkou, popřípadě se samy jako matky představují a vykládají o tom, jaké matky jsou a jaké matky by být chtěly. Často zmiňovanými slovy jsou alkohol, drogy, promiskuita, sexuální zneužívání, dluhy, exekuce, psychické onemocnění. Nejvíce se mě dotkly třetí a čtvrtý příběh, o transumělkyni Dorotě a prostitutce Lauře. Na knize spolupracovala i Palánova dcera Anna a musím říct, že její styl vedení rozhovoru mi byl ještě bližší než jejího tatínka, u jehož rozhovorů jsem si i v minulosti nejednou řekla, že bych se chtěla zeptat na něco trochu jiného, než se ptal on, že by mě spíš zajímalo to, co nakonec nezaznělo Fotografie tentokrát nafotila Libuše Jarcovjáková, ale musím přiznat, že mě až tak úplně neoslovily Hodnocení: 5* z 5*... celý text

Nejvyšší karta 2023, Petra Hůlová

Musím přiznat, že ačkoli už jsem knížku přečetla před nějakou dobou, stále na ni vlastně nemám moc ucelený názor, převládají ve mně rozporuplné pocity. Dvaapadesátiletá spisovatelka Sylvie Novak vydává svou knížku feministických esejů, líčí, jak to chodí ve spisovatelském řemesle, řeší konflikty a soužití se svými dospívajícími dětmi, stejně jako vlastní život a vztahy: moc se nedokáže vyrovnat s tím, že stárne a přestává být atraktivní pro muže. Tato základní témata mi připadala zajímavá, problém byl ovšem místy se způsobem zpracování. Někde jsem totiž měla dojem, že se text utápí v jakýchsi pseudointelektuálních výlevech, někde mi zase vadila podle mého zbytečná vulgarita nebo způsob, s jakým se hrdinka vyrovnává se svým vzrůstajícím věkem (respektive bych nemusela znát všechny detaily z jejího sexuálního života). Také mi moc nesedla závěrečná scéna s dcerou Juditou, přijde mi nelogické, že Sylvie, která se dokáže k lecčemu rázně vyjádřit, v případě dceřiny hysterické scény vůbec nijak nezasáhne. Celkové vyznění knihy na mě osobně působí až satiricky: všichni si v knize hrají na intelektuály, kteří vedou hlubokomyslné řeči o literatuře, umění, politice, společenském klimatu, ekologii, feminismu, ale ve skutečnosti jsou to taky jenom obyčejní lidi, kteří se pachtí všemožnými způsoby za jakýmkoliv výdělkem, mají komplexy ze svého vzhledu a věku a nechají se vést hlavně svými sexuálními pudy. Petra Hůlová debutovala románem Paměť mojí babičce, to byla za mého mládí literární událost a já z knihy byla nadšená, následovala novela Přes matný sklo, ta už mě tolik nenadchla. Poté jsem měla s autorčinou tvorbou dlouhou pauzu (respektive pár knih jsem začala číst, ale nedočetla) a naposledy jsem četla knihu Zlodějka mýho táty, ta mě zaujala tím, jak nenalakovaně líčila strasti střídavé péče o děti a úskalí patchworkových rodin. Zlodějku bych vám doporučila, Nejvyšší kartu můžete zkusit, jste-li zvědaví, co všechno česká literatura nabízí, ale že bych vám řekla tohle si musíte přečíst, to asi úplně ne Hodnocení: 3,5* z 5*... celý text

Zlomené duše 2023, Patricia Gibney

Eden 2023, Mia Sheridan

Kde všechno začíná 2022, Therese Anne Fowler

Román Kde všechno začíná je odpočinkovým čtením o třech sestrách, kterým umře maminka, a ony se musí vyrovnat s touto ztrátou a vyřešit dědictví, přičemž se odhalí nejedno tajemství, jak se dá očekávat Knížka splnila moje očekávání, mám takovéhle příběhy jednoduše ráda. Všechny tři sestry byly velice silné osobnosti (byť byla každá jiná), jež si se svým životem dokážou poradit, i když chvilkově propadnou sebelítosti, byly velice dobře vykresleny. Od autorky jsem četla i román Dáma z dobré rodiny, v němž přibližuje život americké bojovnice za ženská práva Alvy Vanderbiltové, ten se mi taky moc líbil a s radostí ho můžu doporučit. Hodnocení: 4* z 5*... celý text

Les v domě 2023, Alena Mornštajnová

Alena Mornštajnová tentokrát napsala intimní, komorní příběh hrdinky, která skrývá jedno velké tajemství, kvůli němuž pak dělá věci, jež mají dalekosáhlé následky, ovšem jichž si jako malá holka nemůže být vědoma. Nic moc víc vám prozradit nemůžu, jen že autorka zpracovává téma, které už je v poslední době v literatuře dost běžné, někomu se možná bude zdát, že už ho bylo dost, ale je to stejné jako třeba s příběhy z druhé světové války: prostě si je stále musíme připomínat, abychom nezapomněli... Nebudu ani přirovnávat k dalším knihám, napadá mě jich jen v českém literárním prostředí hned několik, ale jejich zmíněním bych také leccos prozradila... Les v domě je knížka o složitých rodinných vztazích, o tom, jak zvláštně to v některých rodinách chodí, o tom, že cokoli prožijete, nesete si s sebou a nemůžete se toho zbavit. Paní Mornštajnová je suverénní spisovatelka, jejíž styl psaní a vyprávění mi nanejvýš vyhovuje, v téhle knížce se navíc v úplně poslední větě odhalí další tajemství, které jsem já osobně vůbec nečekala. Knížku jsem zhtla za dva dny, vřele doporučuju, i když čtení to není lehké. Hodnocení: 5 * z 5 *... celý text

Kdo zabil mého otce 2021, Édouard Louis (p)

S Édouardem Louisem máme poněkud složitější vztah. Četla jsem jeho prvotinu Skoncovat s Eddiem B., sice mě zasáhla, ale nebyla jsem z ní úplně odvařená jako někteří jiní. Autorovu druhou knihu Dějiny násilí jsem po pár stránkách odložila, nějak ke mně tehdy asi nepřišla ve vhodnou chvíli. Z novely Kdo zabil mého otce jsem zatím asi nejnadšenější, i když v tom asi hraje roli, že z autobiografické prvotiny už znám kontext příběhu, jemuž se autor věnuje. Louis se zaměřuje vyloženě jen na svůj vztah k otci, jenž je velice komplikovaný, neboť otec, který sám pochází ze sociálně slabé vesnické rodiny, nedokáže po většinu života vystoupit ze svých stereotypů a smířit se s tím, jaký je jeho (homosexuální) syn. Knížka mě zasáhla ze dvou hlavních důvodů: sama jsem prožila dost zvláštní vztah se svým vlastním tatínkem, který zemřel v mých 25 letech (tedy před 20 lety), takže jsem přišla o šanci ten vztah nějak změnit a samozřejmě mě kolikrát napadlo, zda vůbec by k tomu někdy došlo. Druhý aspekt, který ve mně silně rezonuje, je ztotožnění se s tím, co prožívá hrdina ve své rodině a ve svém rodilém vesnickém prostředí. Sama totiž už skoro 20 let žiju v jedné vysočinské vsi, v níž ve volbách vítězí Miloš Zeman či Andrej Babiš a v níž se dennodenně setkávám s netolerancí a nerespektem vůči všem možným menšinám, vůči všemu nezvyklému nebo tomu, co nějak vybočuje ze zajetých kolejí. Proto mi příběhy z hrdinova života nepřipadají nijak přitažené za vlasy nebo zveličované, jsem přesvědčena o tom, že přesně takhle se mohly odehrát. Jediné, z čeho jsem trochu na rozpacích, je závěrečný oddíl knihy, v níž autor obviňuje francouzské politiky z toho, že svými rozhodnutími zabíjejí lidi. To mi bohužel trochu připomíná moje místní spoluobčany, kteří na politiky nadávají, ať už je ve vládě kdokoliv (často ten, kterého si oni sami zvolili). Když na to dnes myslím, mám pocit, že [] byla tvoje existence existencí negativní. Neměl jsi peníze, nemohl jsi studovat, nemohl jsi cestovat, nemohl sis plnit sny. V jazyce vyjadřují tvůj život skoro samé zápory. [] Tvůj život dokazuje, že nejsme to, co děláme, ale že jsme naopak to, co jsme neudělali, protože nám to společnost neumožnila. (str. 32) Mnozí asi vědí, že kniha je zdramatizovaná a v pražské Venuši ve Švehlovce v ní exceluje Daniel Krejčík. Hodnocení: 4* z 5*... celý text

Dcera krále 2023, Kerry Chaput

Železná vdova 2022, Xiran Jay Zhao

Čas od času dostanu chuť na pořádnou fantasy, ale protože jsem na tenhle typ literatury už prostě stará, většinou to mé čtení probíhá následovně: zprvu jsem úplně nadšená, protože se mi líbí, že jsem se přenesla do nějakého jiného, zvláštního světa (samozřejmě když je ta kniha dobrá), pak tak nějak v půlce mé nadšení opadne, protože se ve fantasy vždy řeší dost podobné věci, a pak už ji tedy dočtu, když jsem začala... Úplně stejný průběh to mělo i u Železné vdovy. Zprvu nadšení, líbilo se mi prostředí, které vychází z čínské mytologie, začala jsem fandit silné ženské hrdince, nastalo i nejedno překvapení, které jsem nečekala. Pak nadšení trochu opadlo, ovšem vzhledem k tomu, že v tomhle románu akce střídá akci, četla jsem s přestávkami dál, jenže jak jsem si dělala přestávky, ke konci už jsem se do všech těch možných hrdinů a druhů energií a válečných strojů tak nějak zamotala, až jsem místy ztrácela ponětí o tom, kdo je kdo a kdo má co za úkol a jak funguje. Všechno tohle je ale spíš moje vina, jednak nejsem cílový čtenář a jednak byla chyba, že jsem četla s přestávkami, pak se mi do příběhu daleko hůř zase naskakovalo. Věřím však, že mladší čtenáře knížka nadchne, stejně jako neutuchající příznivce fantasy bez ohledu na věk. Tohle byl první díl série, já si ty další asi nechám ujít, ale jak říkám, že to pouze mea culpa, mea maxima culpa... Hodnocení: 4* z 5*... celý text

Vraní oko 2023, Michaela Klevisová

Máte rádi detektivky Michaely Klevisové? Já moc a vždycky je to pro mě sázka na jistotu, která se vyplatila i nyní. Jedná se už o osmý případ s detektivem Bergmanem, tentokrát řeší případ, který ho zavádí na jih Moravy do okolí Valtic a souvisí se znovuzakládáním lužních mokřadů, v nichž by mohli hnízdit vzácní ptáci (pro mě zajímavé a neotřelé téma). Na autorčiných detektivkách se mi líbí, že v nich krev neteče proudem (to nevyhledávám) a že příběh je hodně rozvětvený a líčí osobní životy všech zainteresovaných osob. Baví mě i zasazení do českého prostředí a různých českých krajů, které má autorka skutečně dobře odpozorované (v minulé knize Drak spí se příběh odehrává v oblasti České Kanady, kterou máme za humny, a ta krajina byla popsána skutečně velice autenticky). Sérii nemusíte nutně číst popořadě, i když je to asi lepší, protože osobnímu životu hlavních vyšetřovatelů se v průběhu jednotlivých dílů až taková pozornost nevěnuje a autorka vždy připomene to nejdůležitější, čili se v tomto ohledu nikam ztrácet nebudete. Sérii s Josefem Bergmanem mám přečtenou celou, takže teď mi zbývá už jen samostatný román Prokletý kraj, na který jsem se zatím nedostala. Povídky Klesvisové jsem také nečetla (nejsem moc povídková), nicméně věřím, že by mě také nezklamaly. Hodnocení: 5* z 5*... celý text

Mařka 2022, Adéla Marie Jirků

Bohatě ilustrovaná knížka (velká barevná ilustrace se nachází na každé straně) Mařka je uměleckým dokumentem, kterým autorka vzdala hold své vzdálené valašské příbuzné, jež byla celý život hluchoněmá, nechodila nikam do školy, pásla ovce a o níž se staral její bratr. Mařka si na jednu stranu žije ve svém světě, zároveň je však i velkou pozorovatelkou světa okolního a prošmejdí, co může, a i když je hluchoněmá, dokáže se s okolím dorozumět. Schraňuje a hromadí všemožné věci, v duši je stále dítětem. Patří k tomu typu lidí, kterých se sice trochu bojíte, ale zároveň jste jimi i fascinováni, přitahováni, zajímají vás kvůli své jinakosti, ryzosti, spontánnosti, vnitřní čistotě. Autorka prostřednictvím Mařčina příběhu přibližuje i život v zapadlé valašské vísce v podhůří Beskyd a popisuje krásnou, ale drsnou přírodu a klima, v nichž se musíte naučit žít. Z profesního hlediska velice oceňuju grafickou i redakční úpravu knihy, které jsou velmi pečlivé. Hodnocení: 5* z 5*... celý text

Američanka v Paříži 2022, Kerri Maher

Kniha se odehrává v letech 19171936 a přibližuje život Američanky Sylvie Beachové, která v Paříži založila knihkupectví a knihovnu s anglicky psanou literaturou, z nichž se časem stal i jakýsi salon, jejž navštěvovali například James Joyce či Ernest Hemingway. Román popisuje nejen osobní život Sylvie, ale i zrod Joyceova monumentálního díla Odysseus, které zcela změnilo literaturu první poloviny 20. století, zpočátku byl román například v Americe zakázán. Sylvie Joyce velice obdivovala, a když se osobně setkali, zcela propadla jeho kouzlu, proto se rozhodla Odyssea vydat, ovšem během následujících let se kvůli svému nakladatelskému počinu nejednou dostala do potíží, jak co se byrokracie či autorských práv týče, tak i s autorem samotným. Autorka líčí život Sylvie pouze do roku 1936, byť zemřela až v roce 1962, ovšem knihkupectví byla s příchodem války nucena uzavřít a po válce už jeho chod neobnovila. Kniha asi potěší hlavně ty, které zaujme příběh související s románem Odysseus nebo které bude zajímat atmosféra literárního života v Paříži na počátku minulého století, kdy se začala formovat tzv. ztracená generace literátů. Mně se líbila velice, dozvěděla jsem se soustu nových a zajímavých informací, proto dávám plný počet hvězd. Hodnocení: 5* z 5*... celý text

Dveře ke snu 2023, Daniela Krolupperová

Nádherný příběh pro malé i velké o tom, že váš sen se vám může splnit, byť se to zdá sebenepravděpodobnější, a že máte své sny snít, i když se vám smějí snad úplně všichni ve vašem okolí. Knížku provázejí nepřekonatelné ilustrace od Ivony Knechtlové... Hodnocení: 5 * z 5 *... celý text

Stíny nad zálivem 2018, Lucy Clarke

Už dlouho jsem měla chuť na nějaký pořádný thriller, který ve mně vyvolá wow pocit a vyrazí mi dech, a na Databázi knih jsem si podle hodnocení našla Stíny nad zálivem, takže jsem si je půjčila v knihovně a hned se do nich pustila. První dvě třetiny jsem si říkala, že je to spíš takový průměr, ačkoli vyloženě jsem se nenudila, bavily mě psychologické sondy do duší postav, ale poslední třetina se pořádně rozjela, následoval zvrat za zvratem, ve výsledku jsem tedy velmi spokojená. Samozřejmě mě zasáhlo téma ztráty dítěte, následné (ne)vyrovnání se s ní a otázka, jak silná může být mateřská láska Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text

Bílý pramen 2022, Klára Teršová

Úplně nejradši objevuju a čtu české autory a úplně nejradši vyhledávám rodinné příběhy. Bílý pramen splňuje obě kritéria a knížka pro mě byla velice příjemným překvapením. Vypráví příběh Hedviky, která žije v první polovině minulého století ve Vernéřově (blízko Aše) a je sudetská Němka. Autorka líčí vyloženě její osobní příběh, historické události jsou upozaděny, byť samozřejmě Hedvičin život ovlivňují. Sledujeme vývoj dívčiny psychiky od útlého dětství až po dospělost, to, jak dívka vnímá poněkud zvláštní vztahy v rodině, jak postupně odhaluje různá rodinná tabu, jak se uzavírá do svého vnitřního světa, jak prožívá vnitřní neklid, protože není spokojená s tím, jaký život žije. Krátce šťastná je, když si vezme svou životní lásku Antona, postupem času však poznává, že všechno není tak růžové, jak se zdá. Moc se mi líbilo závěrečné vyznění knížky: Hedvika je jako stará žena smířená se svým osudem, bilancuje, vzpomíná, a nikomu nemá nic za zlé. Ví, že si asi vybrala špatného muže, nicméně prohlašuje, že tak to zkrátka mělo být a že všechno nebylo jen špatné, dokáže pochopit, že Němci byli odsunuti, nevidí totiž jinou možnost, jak by mohli dál v Ašském výběžku dál žít. Je si vědoma toho, že život není černobílý a že se mnoha lidem ukřivdilo, ale nedá se dělat nic jiného než se s tím smířit a jít zkrátka dál. Ale není to rezignace, je to moudrost a sofistikovanost člověka, který takto dokáže uvažovat. Kniha je autorčinou prvotinou, podle mého názoru velmi vyspělou, líbí se mi, jak autorka píše, jakým způsobem příběh vypráví, vůbec nic mi nikde nedrhlo, nic mi nevadilo, nic mi nepřekáželo. Pro mě je tedy román i autorka velkým objevem a moc se těším na další knihu. Hodnocení: 5* z 5*... celý text