markej přečtené 1064

Lincolnova dálnice 2022, Amor Towles

Na novou knížku Amora Towlese jsem se nesmírně těšila, protože jeho předchozí romány Pravidla zdvořilosti i Gentleman v Moskvě si mě naprosto získaly a patří určitě k nejlepším knihám, jaké jsem kdy četla. V Lincolnově dálnici sledujeme osudy tří mladých mužů (Emmetta, Vévody a Woollyho, kteří pobývali v nápravném zařízení pro mladistvé v Salině) a jednoho malého chlapce (Billyho, Emmettova osmiletého bratra). Emmetta Watsona propustí z pasťáku předčasně a on má v plánu společně s Billym odjet na druhý konec USA (kam vede Lincolnova dálnice) a začít znovu. Situace ovšem zkomplikuje fakt, že se u Watsonových dveří objeví přátelé Vévoda a Woolly, kteří ze Saliny utekli a teď chtějí od Emmetta pomoct získat Woollyho dědictví. I v Lincolnově dálnici se objevilo to, co se mi na autorových knihách tak líbí: jsem vždycky naprosto okouzlena jeho postavami vykreslí je jako čestné, důstojné, rozvážné, sofistikované a empatické bytosti s bohatým vnitřním životem, obrovskou fantazií, spletitými životními zákruty a velkým smyslem pro morálku (byť je ta morálka někdy malinko uzpůsobená jejich pohledu na svět). Dále se mi rovněž moc líbí, jak Towles staví příběh, jak dělá odbočky do minulosti a vysvětluje, co se stalo, či jakou motivaci postavy mají. To vyprávění je pro mě velmi dynamické a živé, zajímavé, promyšlené, mnohovrstevnaté. V jeho románech taktéž není nouze o překvapení, která vám občas vyrazí dech, byť jsou odhalena třeba jen jednou jedinou, na první pohled nenápadnou větou. Lincolnovu dálnici určitě doporučuju (já ji měla přečtenou snad za tři dny, i když má skoro 550 stran), plný počet hvězd nedávám proto, že jsem maličko zklamaná z konce, a protože mi vlastně trochu vadilo, že příběh nebyl víc spjat s dálnicí a se snem, který si Billy s Emmettem vysnili. Chtěli totiž jet do Kalifornie za určitým účelem, ten ovšem zůstal neuzavřen, což mě z pohledu čtenáře mrzí. Hodnocení: 4,5* z 5*... celý text

Přes písek 2023, Hugh Howey

Žena v ohni 2022, Lisa Barr

Thriller z uměleckého prostředí, v němž se pátrá po obraze Žena v ohni, který se ztratil po druhé světové válce a zobrazuje tajemnou ženu? Silné postavy se svými vlastními tajemstvími a zamotanými životy? Nečekané zvraty a příběh, který má spád? To všechno nabízí román Lisy Barr a to všechno mě moc bavilo. I když jsem čekala ještě maličko větší wow efekt, s knížkou jsem velice spokojená a můžu ji vřele doporučit. Hodnocení: 4,5* z 5*... celý text

Těla 2023, Klára Vlasáková

Knížku Těla jsem původně ani neplánovala číst, autorčina prvotina Praskliny mě totiž moc nezaujala a ani jsem ji nedočetla. Když jsem ale zaznamenala několik pozitivních recenzí na Těla, chtěla jsem tuhle novelu zkusit. A bohužel, já se k nadšencům nepřiřadím. Šedesátiletá vdova Marie se moc nedokáže vyrovnat se stárnutím, má komplikovaný vztah s dcerou Rózou, a aby si přivydělala, pečuje nejprve o děti a později o seniory. Pokusím se vysvětlit, proč mi kniha nesedla: 1) Zásadní problém asi bude to, že základní téma knihy, což je tělo, jeho stárnutí, tělesnost obecně pro mě není moc důležité, na rozdíl asi od mnoha lidí I když moje tělo vůbec není ideální ani krásné, nemám z něj komplex a nikdy jsem neměla, my tohle v rodině opravdu neřešíme. Proto je pro mě těžké se s tím, jak Marie i Róza svoje tělo obtížně přijímají, sžít a nějak hlouběji to pochopit. 2) Já osobně v knize spatřuju několik nelogičností a nedovysvětlených míst. Marie se na své stárnoucí tělo nechce ani dívat, ani se ho dotýkat, ale pak jede klidně k moři a tam se většinu času tráví v plavkách? Co vím, lidé, kteří nemají své tělo příliš v lásce, se plavkám brání jak čert kříži Marie se místy staví jako nerozhodná žena, která neví, co si počít, ustupuje dceři, aby ji nerozčílila, ale při péči o muže seniory se nebrání je sexuálně uspokojovat? To mi do sebe bohužel vůbec nezapadá Byť je sexualita seniorů určitě zajímavé téma, tady mi připadalo dost samoúčelné. Rovněž bych bývala ráda věděla víc o tom, proč je vztah Marie a Rózy tak napjatý, proč se Róza k matce chová tak odměřeně, vypočítavě, vydíravě Zažila s matkou něco ošklivého? Udělala matka ve výchově nějakou chybu? Je Róza prostě taková? Jestli je prostě taková, nějak mi to asi nestačí. 3) Vůbec jsem nepochopila konec knihy Připadalo mi to celé takové neuzavřené, asi je to moje chyba, že nejsem dostatečně důvtipná, ale na tom čtenářském zážitku se to zkrátka podepsalo. 4) Smysl oběšených myší na keřích v parku mi také unikl. Jediné, co mě oslovilo, bylo téma stáří a vše, co s tím souvisí: jak se děti o své rodiče zdráhají starat, jak těžké je si ve stáří zachovat důstojnost, optimismus, soběstačnost Tyto otázky se ale řeší až tak v poslední třetině knihy, což mě vede k tomu, že knihu nakonec hodnotím jako průměrnou Hodnocení: 3* z 5*... celý text

Mína a náhodní kolemjdoucí 2023, Kateřina Pantovič

Mína žije s maminkou, která vlastní zatím ne příliš prosperující knihkupectví a která se rozešla s tatínkem, protože jejich vztah nefungoval. Do knihkupectví přicházejí různí náhodní kolemjdoucí a každý je něčím zajímavý a nějakým způsobem nevšední. Krásně ilustrovaná knížka (ilustrovala Eliška Straková) nelíčí nějaký ohromně dobrodružný příběh s velkým poselstvím, jsou to spíš jednotlivé střípky z běžného života, jež Mína vtipně glosuje. Já osobně bych oželela narážky na politické dění a trochu bych poupravila či dovysvětlila některé formulace (například ohledně důchodové reformy), ale jinak můžu knížku určitě doporučit, je to laskavé a milé čtení. Hodnocení: 4* z 5*... celý text

Andělský prach 2022, Cornelia Travnicek

Tři dospívající chlapci Petru, Magare a Cheta žijí na blíže neurčeném ostrově zahaleném záhadnou mlhou. Do běžného světa se dostávají jen tehdy, když jedou pracovat pro svého šéfa Karakadzila. Tomu pak předávají svůj úlovek a on hochy na oplátku zásobuje andělským prachem, který jim způsobuje opojné stavy. Všechno se změní, když Petru potká Marju a skamarádí se s ní. Petru se díky Marje naučí číst a stále více si uvědomuje, že život na ostrově už není pro něj to pravé. Podaří se mu uniknout a vymanit se z Karakadzilova vlivu? Tento krátký román asi nebude pro každého čtenáře, místy je psán metaforickým, poetickým jazykem, až někdy váháte, zda to, co je vyprávěno, je, či není realita. Ono na tom však v důsledku vlastně ani nezáleží, důležité je poselství knihy: a to že každé dítě (potažmo člověk) touží po blízkém intimním vztahu, ať se jedná o vztah mezi rodiči a dětmi, mezi kamarády, či o vztah milostný. Ne úplně všední je i forma, místy jsou kapitoly velmi krátké a vždy začínají na samostatné stránce, čili takto vzniká i zajímavá grafická úprava, a ač má kniha skoro 220 stran, není vlastně tak dlouhá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Za mě je to určitě knížka, která vybočuje, ale na kterou se až tak snadno nezapomíná. Hodnocení: 4,5* z 5*... celý text

Zahrada tajů 2022, Anna-Marie Howell

Rok 1916, první světová válka, anglický venkov. Protože její rodiče potřebují odcestovat, přijíždí dvanáctiletá Klára na venkov za svou tetou, která pracuje v panském domě jako hospodyně. Klára je smutná, stýská se jí po rodičích i po bratrovi, který bojuje ve válce, navíc zapomněla mamince předat důležitou obálku z ministerstva války, již teď stále nosí při sobě stále neotevřenou, tudíž neví, jaké obsahuje zprávy. I teta se chová daleko chladněji než při minulé Klářině návštěvě a k tomu všemu se z panského skleníku ztrácí vzácné exotické ovoce. Příběh, který obsahuje i detektivní zápletku (kterou jsem dlouho neodhalila ani já), je určen dětem od 10 let, ale potěší i dospělého. V dnešní době je to, že je knížka zasazena do období války, bohužel dost aktuální a místy vykresluje skutečně tíživý obrázek toho, jak krutá a hrozná válka dokáže být, jak bere lidem domovy i jejich rodinné příslušníky. Hodnocení: 5* z 5*... celý text

Co se stalo Veronice 2023, Tereza Nováková

Co že se té Veronice vlastně stalo? Spousta nepěkných věcí, s nimiž by se nejeden člověk těžko vyrovnával. Bohužel, Veroničin příběh byl zpracován tak, že mě nijak zvlášť nezasáhl, text po mně tak nějak sklouznul a myslím, že za pár dní ani moc nebudu vědět, o čem vlastně byl. Občas jsem si říkala, že tohle místo je docela zajímavé, ale pak se za sebou řetězily spousty odstavců, jež mi připadaly naprosto hluché. Mrzí mě to, ale podle mého názoru tuhle knížečku (je krátká, má 140 stran) můžete s klidným srdcem minout, protože když si ji nepřečtete, nic moc se nestane. Hodnocení: 2,5* z 5*... celý text

Instinkt 2023, Tess Gerritsen

Vražda ve Večernici 2022, Anthony Horowitz

Druhý díl série, v níž vystupuje literární redaktorka a de facto amatérská vyšetřovatelka Susan Ryelandová a detektiv Atticus Pünd. Román je koncipován úplně stejně jako předchozí díl Mnoho strak věští vraždu. Susan se namočí do vyšetřování případu, který se nějakým způsobem váže na jednu z detektivek s Pündem, jež Susan redigovala. Po úvodní části tedy následuje celý román s Atticusem a ve třetí části se všechno prolne, vysvětlí a objasní. Mně se tohle schéma knihy v knize moc líbí, všechno se brilantně doplňuje, prolíná, skládá do ucelené mozaiky. V textu je i spousta sofistikovaných hříček, narážek, malinkých tajemství, které možná ani všechny neodhalíte, nebudete-li číst pozorně, a tato hra autora se čtenářem mě rovněž moc baví. Jestliže máte rádi mnohovrstevnatá díla a anglický styl detektivky, kde se příběh odehrává v kulisách malebného britského venkova, určitě se do románu pusťte. Doporučuju číst postupně od prvního dílu a nenechat se odradit rozsahem (1. díl má téměř 450 stran, Večernice pak skoro 570 stran). Hodnocení: 5* z 5*... celý text

Mojenka 2022, Olga Stehlíková

Desetiletá Magdalena (maminka jí říká Mojenka) bydlí na vsi za Prahou, sice nemá kamarády, ale má skvělé rodiče a s maminkou sdílí lásku k přírodě, zajímají ji všemožní živočichové, rostliny a pozorování všeho živého jak u nich na zahradě za domem, na louce, u řeky Berounky, tak v brdských lesích. Všechno se trochu změní, když se u maminky objeví vážná nemoc Mojenka je přesně ta knížka, která je vhodná pro děti i dospělé, protože každý se v ní bude soustředit na něco jiného, děti zaujmou hlavně Mojenčina dobrodružství, dospělí zřejmě budou stále čekat na nějakou informaci o mamince a o tom, jak se s nemocí pere Zmínek o mamince v knížce nakonec až tolik není, ale když se objeví, jsou hodně silné, aspoň pro mě byly Některé pasáže se možná někomu budou zdát až moc didaktické, mně ovšem jako dospělé čtenářce nevadily, dozvěděla jsem se spoustu nových informací, líbil se mi i jemný humor a jazyková hravost Mojenka má třeba originálně pojmenované různé odstíny zelené, jeden z nich se nazývá meška, což je podle mechově zelené Velmi oceňuju, jak je zpracovaný konec knihy, zajímalo by mě, jak ho vnímají menší děti, jestli si domyslí to, co není řečeno Já osobně jsem na konci fakt hodně brečela Hodnocení: 5* z 5*... celý text

Špionka 2023, Danielle Steel

Nebe 2023, Mieko Kawakami

Čtrnáctiletý vypravěč trpící strabismem (šilháním) žije se svou nevlastní matkou a věčně nepřítomným otcem a ve škole je obětí šikany. Když jednoho dne nalezne v lavici dopis od spolužačky Kodžimové, která je z kolektivu třídy rovněž vyřazena a spolužáci se jí smějí, zareaguje na její výzvu, sejde se s ní a začnou se přátelit. Zpočátku je přátelství vypravěče a Kodžimové nesmělé, ale postupně se otvírají jeden druhému a rozumí si. Zlom nastane, když se vypravěč odhodlá ke konfrontaci s jedním spolužákem, který ho sice přímo nešikanuje, ale jeho ubližování netečně přihlíží. Spolužák Momose hlavnímu hrdinovi vykládá svou teorii o tom, že vypravěč si vlastně za šikanu může sám tím, že se s ní snadno smiřuje, že se od začátku chová jako oběť, že ostatním dovolí, aby s ním jednali s despektem, a že svou pasivitou si může za mnohé sám. Jak se k celé věci hlavní hrdina postaví a jaké to bude mít důsledky, už prozrazovat nebudu. Knížka je zajímavá v tom, že místy až filozoficky řeší otázku šikany, oběti, morálky, svědomí. Já jsem se při jejím čtení bohužel potýkala s tím, že některé pasáže pro mě byly hodně intenzivní, hodně na mě působily, ale pak zase následovaly kusy textu, které se mnou nedělaly vůbec nic, a já přemýšlela, proč tam vlastně jsou. Připadalo mi, že několik zajímavých motivů je v knize nadhozeno, ale pak už se nijak nerozvíjejí dál, proto jsem moc nechápala, proč se vlastně objevily. Nakonec knihu hodnotím jako průměrnou a jsem zvědavá na další čtenářské reakce. Zatím nemůžu srovnávat ani s autorčiným předchozím románem Prsa a vajíčka, který mám sice doma, ale ještě jsem ho nečetla. Hodnocení: 3,5* z 5*... celý text

Vlak v 6:20: Cesta, která vede do pekla... 2023, David Baldacci

Všechen můj hněv 2023, Sabaa Tahir

Kamarádi Núr a Sal žijí v Americe, oba pocházejí z pákistánských rodin a právě mají před maturitou. Zároveň ale řeší spoustu osobních problémů jak ve škole, tak v rodině, a ačkoli se snaží sebevíc, všechno stejně vždycky nejde podle plánu a život hrdinů se v jedné chvíli obrátí úplně naruby Knížka je určena především pro teenagery, ale zklamaný nebude ani dospělý, čtení ubíhá rychle (posledních 100 stran jsem doslova hltala, ty mají blízko až k thrilleru). Střídá jak vyprávění Sala, tak Núr, občas se ozve i hlas Salovy matky, jež Núr považuje za svou adoptivní dceru a která vzpomíná na své dětství a mládí prožité v Pákistánu. Tahirová napsala velmi čtivý a hluboký příběh, v němž se řeší závažná témata, místy si říkáte, že tohle všechno je jen jeden velký zmar, ale přece jen zazáří paprsky naděje. Dávám plný počet hvězd, ovšem neodpustím si dvě poznámky: v textu se objevuje několik překlepů a i pár gramatických chyb (přivlastňovací přídavné jméno od ženského jména Jamie je Jamiin, ne Jamiein, únavou se můžeme ztrhat, ne strhat) a nenadchla mě ani obálka, v tomto případě ale platí o to víc, že se kniha podle obalu nemá soudit, příběh je totiž skvělý. Hodnocení: 5* z 5*... celý text

Julie a žralok 2023, Kiran Millwood Hargrave

Tohle byla taková nádhera! Julie se se svým tatínkem, který má opravit maják, a maminkou, která je mořská bioložka a pátrá po vzácném žraloku grónském, na léto vydává na jeden z ostrůvků patřících do souostroví Shetlandy na úplném severu Skotska. I když zpočátku to vypadá, že léto bude fajn (Julie se dokonce spřátelí se stejně starým klukem Kinem), postupně nastávají problémy, jak s Kinem, tak s maminčiným výzkumem i se samotnou maminkou. Tahle knížka v sobě obsahuje nejen dobrodružství, ale otevírá i závažná témata, která nebudu blíže specifikovat, abyste nepřišli o překvapení. Oceňuju, jak je knížka napsaná, protože plně uspokojí mladšího čtenáře (řekla bych tak děti od 10 let), tak dospělého, každý bude nahlížet na zobrazenou realitu trochu jinak, ovšem čtenářský zážitek bude plnohodnotný pro dítě i dospělého. Mně na konci dokonce ukáplo i pár slziček Velice se mi líbilo i to, jak je zde pojat vztah mezi rodiči a dětmi, a to v tom smyslu, že si v rodině všichni důvěřují a jejich vztah je velmi otevřený a upřímný, což umožňuje oběma stranám vylíčit své pocity, obavy, nálady a v důsledku toho si víc porozumět a pochopit jeden druhého, ale i sebe sama. Zmínit samozřejmě musím i grafickou úpravu, knížka je plná ilustrací vyvedených pouze v černé, bílé a žluté barvě a je to skutečně krása nesmírná. Taky jsem říkala, že jsem se celou tu dobu pokoušela dostat k mámě. Ale teď mám pocit, že to byla chyba. Myslím, že tím, jsem si o ni celou dobu akorát dělala starosti a zajímala se jen o to, o co se zajímala ona, jsem ztrácela sama sebe. Máma a já nejsme tatáž osoba a to je v pořádku. (str. 198) Hodnocení: 5* z 5*... celý text

Údolí iluzí 2022, Kate O'Hara

Druhý díl ságy rodu Caldwellů. Tentokrát se odehrává v letech 19101926 . Dědička rejdařské společnosti Harriet žije v San Francisku a je vdaná za Jordana, s nímž vychovává syna Adriana, jehož otcem je ovšem Frank Maynard, jenž rozjíždí filmový byznys v rychle se rozrůstajícím Hollywoodu. Tento díl měl stejně jako ten první poněkud pomalejší rozjezd, ale jak jsem se začetla, jen nerada jsem román odkládala, podobně jako u předchozí knihy. Více poznatků jsem tentokrát načerpala z oblasti tehdejšího němého filmu, který se postupně transformuje na zvukový. Ohledně rejdařství v knize tolik nových informací nepřibylo. Tuhle ságu jsem si oblíbila a moc se těším na třetí díl. Hodnocení: 4,5* z 5*... celý text

Karneval zvířat 2023, Zuzana Dostálová

Téměř padesátiletý Evžen Knobloch působí jako houslista v Českém filharmonickém orchestru a se svými kolegy se právě vydává na turné po Německu. Tím se spouští tragikomická groteska ze života českých interpretů vážné hudby. Ti nevedou intelektuální řeči o hudbě, nýbrž se baví obhroublými vtípky a přízemními historkami, bydlí ve špatných hotelích, vyspí se s tím, kdo je zrovna svolný, perou si ponožky a spodky v hotelových umyvadlech, hlasují o tom, zda se zastaví u Lidlu nebo u Primarku. Protože šetří své honoráře, živí se z vlastních zdrojů paštikami, instatními jídly či rybičkami ve sladkokyselém nálevu, v lepším případě jim jeden kolega na pokoji uvaří guláš či roštěnky, nebo v remosce dokonce upeče buchty, všechno jídlo zalévají litry alkoholu. Na pódiu ovšem dokážou skvěle zahrát skvosty vážné hudby (včetně Karnevalu zvířat, který má v kontextu knihy dvojí smysl) a vyvolat v posluchačích takovou euforii, že jim tleskají vestoje. To všechno bych brala, kdyby se tahle šablona neopakovala tolikrát za sebou. Na 260 stranách se odehrává pořád to samé a pro mě to bylo bohužel natolik únavné, že jsem často celé pasáže jen přelétávala očima a de facto přeskakovala, což u jiných knih opravdu nedělám. Posledních 50 stran mi přineslo jistou čtenářskou satisfakci, takže jsem byla ráda, že jsem knihu neodložila, nicméně já osobně bych daleko uvítala, kdyby ty dvě pasáže byly více vyvážené a těch prvních 260 stran se zkrátilo klidně na polovinu. Bohužel ani nemůžu říct, že by mi příliš přirostl k srdci Evžen. Ještě bych chápala jeho bezmeznou dobrotu, která hraničí s hloupostí, ale milostná linka jeho příběhu mi připadala opravdu až moc naivní, jako z nějakého teenagerovského románu. Problém jsem naneštěstí měla i s ostatními mužskými postavami, na mě jich tam bylo velmi mnoho, někteří muzikanti se mi opravdu pletli. K přehlednosti v mém případě nepřispělo ani to, že někdy byl dotyčný označován křestním jménem, jindy příjmením, takže počet těch jmen, ve kterých jsem se měla orientovat, se ještě navyšoval. Počítejte s tím, že tenhle román je úplně jiný než minulá autorčina kniha Soběstačný, který si mě získal. Karneval zvířat to bohužel nedokázal, je mi líto. Hodnocení: 3,5* z 5*... celý text

Dvojité sklo 2022, Halldóra K. Thoroddsen

Novela islandské autorky popisuje poslední životní fázi téměř osmdesátileté ženy. Ta se stále snaží prožívat svůj život tak, aby jí tolik neutíkal mezi prsty, aby úplně nerezignovala, i když je to těžké, protože zdraví už jí neslouží tak jako kdysi, její vrstevníci postupně umírají a ona sama moc nerozumí světu, v němž žije a na nějž se stále častěji dívá z okna svého bytu přes dvojité sklo. Přes pokročilý věk se seznámí s mužem, s nímž se chystá přestěhovat do společného bytu v pečovatelském domě, ale osud rozhodne jinak. Dvojité sklo zpracovává téma, které se mě osobně v posledních letech dotýká stále více a více téma stáří. Bohužel, bilance není příliš optimistická: ačkoli se snažíte sebevíc, na některé věci už zkrátka nestačíte a nakonec stejně zůstáváte se svými problémy a neduhy hlavně sami. A v tom pro mě tkví důležité sdělení připravme se na to, že stáří nebude lehké, že budeme osamělí, často i někomu na obtíž, a snažme se to pak všechno snášet s co největší grácií. Hodnocení: 4* z 5*... celý text

Kathy 2014, Jan Štifter

Když jsem při brouzdání jihlavskou knihovnou objevila prvotinu Jana Štiftera Kathy, měla jsem velkou radost, protože jsem vůbec nevěděla, že ji mají, a protože knížka už běžně nejde sehnat... Kathy je novela složená z krátkých kapitol, které přeskakují v čase a tvoří pestrou (a často až naturalisticky vykreslenou) mozaiku ze života Kateřiny, jež se narodila na jihočeské vesnici a provdala se v Českých Budějovicích za Němce Johanna. Knížka se odehrává v první polovině minulého století, takže už tušíte, s čím se Kathy musela potýkat: s tím, k jaké národnosti se přihlásí, jakým způsobem se postaví k nacistické propagandě a jestli bude po válce odsunuta. Pro tuhle knížečku platí, že je malá rozsahem, ale velká dosahem, vešlo se do ní všechno. Nejvíc mě zaujal ten způsob vyprávění, přesouvání se v časových rovinách, přičemž jste si příběh hodně dotvářeli sami ve své mysli, skládali dílek k dílku, až vznikla celá skládačka. Příběh vychází ze skutečné události, a když si uvědomíte, kolik takových bylo, lehko na duši vám z toho nebude, ale opět je to něco, co si musíme připomínat pořád a neustále. Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text