markej
přečtené 1064
Ty chladné oči
2023,
Scarlett Wilková
Životní příběh Neonily, která se narodila v Rusku blízko Smolenska a přes Německo se během konce druhé světové války dostala do Československa, kde zakotvila v podbeskydském městečku. Neoniliným životním mottem bylo přizpůsobit se jakékoli situaci a co nejlépe přežít, čili se o sebe uměla postarat jak za nacismu, tak za komunismu, tak po roce 1989. Mnozí by ji za to určitě odsoudili, ale román vykresluje její nelehkou životní pouť a nakonec každý musí uznat, že život zkrátka není černobílý. Neplatí v něm, že tohle je vyloženě dobré, nebo naopak vyloženě špatné chování, nic není prostě tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát, a často je to tak, že někomu sice pomůžete, ale na druhou stranu tím samým jednáním i někomu třeba nevědomky ublížíte. To se mi právě na románu líbilo nejvíc: sice představuje Neonilu jako nepříliš sympatickou ženu, ale je to žena z masa a kostí a mnohým jejím životním rozhodnutím se dá porozumět. Wilková se opět ukazuje jako suverénní autorka, která ví, co a jak chce vylíčit, a byť se mi začátek románu zdál malinko překombinovaný a v knize jsem nacházela některé stejné motivy a témata jako v prvotině Až uvidíš moře, nakonec dávám plný počet hvězd, protože druhá polovina románu mě bavila velmi a líbilo se mi i to, že autorka udržela napětí do posledního řádku. Jako systematika mě rovněž těší, že obě knihy autorky mají stejný design a za mě velice povedené grafické zpracování, ty obálky jsou prostě skvostné a vlnovková záložka zrovna tak Hodnocení: 5* z 5*... celý text
Rybářská chata
2023,
Stein Torleif Bjella
Norská novela o strýci Ivarovi a synovci Jonovi. Ivar chce Jonovi odkázat rybářskou chatu u jezera, a tak tam spolu stráví týden, aby se Jon naučil, co a jak má dělat, především jak lovit ryby a jak je zpracovávat. Bohužel, s touhle knihou jsme se vůbec nepotkaly. Její příběh mě nějak úplně minul, nic hlubšího ve mně nezanechal, myslím, že za pár dní nebudu skoro vědět, o čem byl. Vůbec nemám pocit, že bych si z hovorů dvou mužů odnesla nějaké zásadní poselství, na konci se ani nedostavila nějaká očekávaná katarze, jediné, co mě jakž takž zaujalo, byly popisy přírody a jezera, vytvoření atmosféry jednoho podzimního týdne. Hodnocení: 2,5* z 5*... celý text
Vnučka
2022,
Bernhard Schlink
Kašparovi je sedmdesát jedna let, žije v Berlíně a právě mu zemřela manželka Birgit. Při uspořádávání její pozůstalosti přijde na to, že Brigit prožila několik životních kapitol, o nichž Kašpar nemá ani zdání. Největším překvapením je zjištění, že Birgit porodila dceru, které se vzdala a již plánovala najít. Kašparovi se to podaří a tím pádem se z něj stane nevlastní dědeček čtrnáctileté Sigrun. Ta ovšem vyrůstá na venkovském statku v bývalé NDR v prostředí neonacistické komunity Knížka přináší témata, na která jsme u Schlinka zvyklí: řeší nacistickou minulost Německa, jeho rozdělení a západní a východní (komunistický) blok či současné problémy s neonacismem Pro Schlinka je i typické zobrazení vztahu dvou lidí opačného pohlaví, které od sebe dělí několik desítek let Kašpar je vykreslen jako muž, který nerad vyvolává konflikty a nerad řeší vypjaté situace, což se ale v mnohém ukazuje jako negativum. Nechává se totiž až příliš unášet osudem a v důsledku vlastně žije dost pasivně, v určitých momentech se chová jako vyložený slaboch, což ovlivní i jeho vztah s nově nalezenou vnučkou. Pro mě osobně byl zajímavý popis života v NDR, zcela absurdní se například jeví, že jestliže chtěl někdo emigrovat z Východního Berlína do Západního, jel z Východního Berlína vlakem do Prahy, pak dále do Vídně a z Vídně přiletěl do Západního Berlína letadlem. Knížka se mi moc líbila (byť uznávám, že některé postavy se můžou jevit trochu černobíle) a při čtení jsem si uvědomila, že přesně takový zážitek jako u Vnučky chci prožívat u každé knížky: chci mít ze čtení radost, chci číst takový příběh, který mě nutí pokračovat dál a dál a který mi otvírá nové obzory, a rozhodně mi stojí za to, knížku odložit, když mě prostě netěší, nebaví, irituje, a najít takovou, s níž mi bude dobře Hodnocení: 5* z 5*... celý text
Ušlechtilá stezka
2023,
Peter May
Angličan Jack Elliot se živí jako žoldák a má za sebou spoustu vojenských misí. Nyní se píše rok 1978 a Jack nyní má pro svého klienta Ánga přivézt z Kambodže, kterou ovládají Rudí Khmerové, proslulí tím, že likvidují odpůrce režimu a národní inteligenci, jeho manželku a dvě děti. Zároveň se v románu odvíjí i příběh Elliotovy dcery Lisy, která až po pohřbu své matky zjistí, že její otec není mrtvý, jak jí matka tvrdila, a vydává se ho hledat do Thajska, kde by měl podle jejích informací být. Nejsem velkou znalkyní Mayova díla, četla jsem pouze tři jeho knihy, a to první dva díly ze série Čínské thrillery a román Ostrov Entry, takže nemůžu srovnávat, jak si stojí tento román vzhledem k jeho ostatním dílům. Můžu pouze konstatovat, že tohle je thriller, kde se toho sice přihodí hodně, ale jelikož má rozsah 500 stran, neděje se to nijak zvlášť rychle či překotně, jak jsme u většiny thrillerů zvyklí, to by možná mohlo někoho odradit. Mně však vyhovovaly jak tempo i styl vyprávění, oceňuju dobře prokreslenou psychologii postav. Konec jsem tušila už od začátku, maličké překvapení ale přece jen nastalo, to mě potěšilo. Někdy mi trochu vadily až příliš naturalistické popisy válečného dění, ovšem to je spíš můj osobní problém, takhle to ve válkách prostě chodí, zvlášť na asijském kontinentě. Není to knížka, ze které bych byla úplně paf, ale podle mě je velmi dobře napsaná a nijak nelituju toho, že jsem ji četla, v některých oblastech mi i rozšířila obzory. Hodnocení: 4,5* z 5*... celý text
Jak spadnout přes palubu
2023,
Emmy Abrahamson
Jackie se vydává se svou ovdovělou matkou na výletní plavbu kolem řeckých ostrovů a doufá, že si matka najde nějakého přítele, aby nebyla tak osamělá a pořád jí tolik nezasahovala do života. Zároveň Jackie řeší i krizi svého manželství a to, že ji vůbec nenaplňuje práce, kterou dělá, rovněž zpracovává smutek po zemřelém otci či přemýšlí nad vztahem se sestrou. Tenhle román měl být humoristický, bohužel, já se moc nebavila. Víc než "vtipné" vykreslení plavby po moři mě bavily pasáže týkající se rodinného života Jackie, těch ale bylo logicky daleko méně než popisu cesty. Knížka se mi nezdála nijak originální, až na překvapivý konec, který mi ovšem připadal vymyšlený trochu na sílu a z bezradnosti autorky, díky němu se nakonec všechno změnilo, což je ale popsáno až na posledních pár stránkách. Jinak celé vyprávění k ničemu moc nespěje, matka s dcerou si nerozumějí, dovolená je nezábavná, spolucestující divní, nezajímaví či nepříjemní, Řecko je zpodobněno jako země, kde nic nefunguje a do něhož snad ani nestojí za to jet. Zkrátka a dobře, myslím, že když tuhle knížku minete, vůbec nic se nestane, pro mě to není ani příjemné a zábavné čtení na dovolenou. Láska, kterou jsem k dětem cítila, byla občas tak silná a bezbřehá, že mě to až děsilo. Chtěla jsem je ochránit před vším zlým na věky věků, zároveň jsme si ale uvědomovala, že nejdůležitějším úkolem rodičů je dát svým dětem jak kořeny, tak křídla. (str. 219) Hodnocení: 3* z 5*... celý text
Oheň
2022,
Maria Pourchet
V románu se střídají dva vypravěči: Clément, padesátiletý bankovní úředník, a Laura, o deset let mladší profesorka, matka dvou dcer a unavená manželka. Ti dva jsou milenci, jenže Clemént je víceméně vyhořelý muž a Laura žena v krizi středního věku a podle toho tušíte, kam to všechno nejspíš bude spět Ze začátku jsem byla docela nadšená, líbilo se mi rychlé tempo, jímž je příběh vyprávěn, a jeho ironie (bavila mě matka, která i z hrobu Lauru stále kárá), postupně ale nadšení nějak opadalo Vyprávění Clémenta se nikam moc neposouvá, stále se tak nějak potácí odnikud nikam, vyprávění Laury mi bylo bližší, víc jsem jí rozuměla, a ačkoli závěr byl pro někoho možná trochu překvapivý, po přečtení knihy ve mně žádný hlubší pocit nezůstal, bohužel Hodnocení: 3,5* z 5*... celý text
Takové maličkosti
2023,
Claire Keegan
Bill Furlong jde životem „se sklopenou hlavou, aby si nenadělal nepřátele“. (str. 23) Píše se rok 1985, jsou Vánoce a Bill je prožívá v jednom irském městě, kde vyrostl. Obchoduje s palivem, má manželku a pět dcer a zatím byl rád, že jakž takž proplouvá nelehkou dobou poznamenanou ekonomickou krizí. Náhle ale cítí, že takhle netečně a smířeně dál žít nechce, přemýšlí, jestli tohle je všechno, o co v životě usiluje. Oči mu otevře návštěva v místním klášteře, který provozuje nejen školu, ale i prádelnu. Zažije něco, co nemůže nechat jen tak být, a i když má trochu strach z toho, co jeho rozhodnutí způsobí, svědomí mu nedovolí jednat jinak, prožije jakési vnitřní prozření. Takové maličkosti je novela psaná podmanivým jazykem, která je přirovnávána k povídkám A. P. Čechova či Ernesta Hemingwaye. Mnohé věci totiž jen naznačuje, neservíruje je přímo na podnosu, čtenář si musí leccos domyslet, je nucen k přemýšlení, jak by to asi všechno mohlo být. Já se svým „románovým“ čtenářským zaměřením bohužel tyto kvality úplně neumím docenit, mám stejný problém jako vždycky: zajímalo by mě obšírnější zpracování a hlavně to, co nebylo na konci vysloveno vůbec. Jak se k Billově činu postaví manželka? Jak by se příběh odvíjel dál? Novela se věnuje tématu „Magdaleniných prádelen“ rozšířených po celém Irsku, takže bych se bývala chtěla dozvědět co nejvíc informací… Velmi zajímavý je doslov, který přibližuje fenomén irských „Magdaleniných prádelen“, čili prádelen u klášterů, ve kterých v často dost otřesných podmínkách žily svobodné matky, ženy fyzicky či mentálně postižené nebo ty, kterých se příbuzní chtěli z jakéhokoliv důvodu zbavit. Naprosto šokující je to, že tyto prádelny fungovaly až do roku 1996 a veřejně hovořit se o nich začalo až v roce 1993, přičemž irští politici se k nim veřejně vyjádřili až v roce 2013! Neskutečné! Hodnocení: 4* z 5*... celý text
Pikové eso
2022,
Faridah Àbíké-Íyímídé
Pikové eso je thriller především pro náctileté, tudíž nejsem cílová skupina, což je možná ten kámen úrazu… :-) Román se odehrává na soukromé akademii Niveus, na níž studují pouze dva černošští studenti, Chiamaka a Devon. Právě ti se stanou terčem záhadné osoby jménem Eso, která o nich rozesílá esemesky s intimními a odhalujícími detaily z jejich života. Chiamaka i Devon jsou ve čtvrtém ročníku a touží jít studovat na výběrové univerzity, jenže jejich vysněná budoucnost a možná i život jsou nyní v ohrožení. Nejprve klady: knížka je dobře napsaná, čtení odsýpá, chcete číst dál a dál, abyste se dozvěděli, jak to všechno dopadne. Postavy jsou dobře vykresleny, jsou specifické, originální, chápu většinu jejich vnitřních pohnutek, dilemat a bolestí. Teď to, co mi nesedlo, a abych to vysvětlila, musím hodně spojlerovat: nevadí mi, když se v knížkách řeší rasismus, homofobie nebo homosexuální orientace, naopak, souhlasím s tím, že se o tom psát má, jenže čeho je moc, toho je moc… Jako tady máme na škole pouhé dva studenty tmavé pleti, ale oba jsou homosexuálové? Proč? A pak mi vadila nevyváženost situace: nakonec se ukáže, že na Niveu jednou za deset let (!) přijmou pouze dva (!) černošské studenty, které chtějí ve čtvrtém ročníku „zlikvidovat“… Jde po nich komplet celá škola, jak učitelé, tak studenti, jsou to všichni bez výjimky (!) rasisti skrz naskrz. A tohle mi připadá trochu postavené na hlavu: když jsou tak strašně rasističtí, proč jim stačí zničit pouhé dva lidi jednou za deset let? Podle mého názoru je tohle dost nepromyšlené… Ke konci mi i vadilo, jak byla Chiamaka naivní ve svém nalezeném řešení problému. Celou knihu je nám představována jako velice chytrá a protřelá holka, jež má všechno velmi dobře promyšlené, a teď najednou tak snadno uvěří určitým lidem, které ani nemá pořádně prověřené. A vím, že se má ukazovat, že kluci můžou klidně brečet, jo, můžou, ale nezlobte se na mě, Devon byl plačka, brečel skoro pořád, taky toho už na mě bylo moc… To, že knížka se v určitých ohledech hodně podobá knížce a potažmo i seriálu Jeden z nás lže, už vidím hlavně jako svůj problém, protože jsem se nedávno na seriál dívala… :-) Suma sumárum já z knihy u vytržení nejsem, ale dokážu pochopit, že naše náctileté děti budou spokojené… Hodnocení: 3,5* z 5*... celý text
Byt nad Seinou
2022,
Kelly Bowen
Paříž v letech 2017 a 1943. Aurelia zcela neočekávaně zdědí po zemřelé babičce byt v Paříži, o němž naprosto netušila, že existuje. Když se do bytu dostane, zjistí, že je v něm schována spousta obrazů, originálů od slavných malířů, a narazí i na fotky a články s nacistickou tematikou. Byla snad Liina babička Estelle kolaborantka? Příběh se zamotává, když na jedné fotografii poznává svou anglickou pratetu Sophii mladý muž Gabriel, který přijel z Londýna Lie pomoci s odhadnutím původu a cen obrazů. Román je takovým tím typicky silným příběhem, ve kterém se prolínají dvě časové roviny a odhaluje se mnoho rodinných tajemství, přičemž autorka částečně vycházela ze skutečných událostí. Konečné zpracování sice nemá nějaký velký přesah, ale jedná se o zručně napsanou knížku z oblasti literatury, jež je primárně zaměřena na ženské čtenářské publikum. Jestliže by od autorky vyšla další kniha, rozhodně bych se nebránila si ji přečíst. Hodnocení: 4* z 5*... celý text
Počkej na moře
2022,
Veronika Opatřilová
Tak aby bylo jasno hned na začátku: přidávám se k těm, kteří jsou z knihy nadšeni, pro mě je autorka rozhodně objevem současné české literatury. Po úvodních čtyřech kapitolách, jež se odehrávají od podzimu 2015 do jara 2016 ve Švédsku (a které jsem si po dočtení opět znovu přečetla, abych si příběh v hlavě ještě víc sesumírovala), následuje příběh milostného vztahu zasazený do Anglie konce šedesátých let minulého století, konkrétně se přenášíme na ostrov Wight. Milostné vzplanutí se zrodí mezi švédským studentem angličtiny Larsem a jeho profesorem anglické literatury Davidem. Na první list knihy jsem si tužkou napsala poznámku „Láska je jen jedna“, protože přesně tenhle poznatek si z četby odnáším. Je úplně jedno, kdo se zamiluje, jestli jsou to osoby opačného, či stejného pohlaví, jestli je od sebe dělí rok, nebo několik let, jestli jsou rozdílného společenského postavení, když se zamilujete, prostě cítíte jen vzrušení, opojení, touhu být s tím druhým, chcete se ho dotýkat, chcete s ním trávit čas. Román nenápadným způsobem skvěle popisuje, jak se vztah mezi dvěma muži proměňuje: od počáteční vnitřní nejistoty přes nesmělé projevy citů a bezhlavou zamilovanost po problémy, jak řešit budoucnost. Nic moc se v něm vnějškově neděje, veškeré dění se odehrává v nitrech postav, především Larse. A (často melancholickou) atmosféru dokreslují sugestivní líčení anglické venkovské přírody. K tomu všemu je knížka napsaná jednak krásným poetickým jazykem, jednak také suverénním stylem. Opatřilová je skutečná spisovatelka, která ví, jak a co psát. Já leckdy bojuju s tím, že mě osloví příběh, jejž někdo vymyslí, nicméně styl jeho zpracování mě prostě moc nebaví, kolikrát mi připadá, že ty knihy jsou napsané jako školní slohové práce. Umně, ale vlastně nudně, neinvenčně. Tady mám naprosto opačný pocit, tohle čtení byla čirá radost, a tak se rozhodně musím pustit i do autorčiny prvotiny Ostrov žije a moc se těším na její další knihy, jaké překvapení nám přinesou… Hodnocení: 5* z 5*... celý text
