markej
přečtené 1064
Sedm věží
2022,
Sara Baume
Sedm věží je tak trochu ze škatulky „divnoknihy“ a zřejmě nebude pro každého, spíš myslím, že se čtenáři rozdělí na dvě skupiny: buď se jim knížka bude hodně líbit, nebo se s ní úplně minou… Já patřím do první skupiny, líbila se mi moc… Dva hlavní hrdinové Ach a Cinka se přestěhují na zapadlý venkov do ne příliš udržovaného domu a tam zkrátka žijí… Sledujeme je několik let, do té doby, než se rozhodnou vylézt na horu za domem, což celé ty roky plánovali, ale k čemuž se zatím nedostali… O hlavních postavách se dozvídáme pouze to, jaké praktické činnosti vykonávají, čteme o tom, jak se chovají jejich dva psy, jak se mění krajina v průběhu ročních období, co kde roste, jaká zvířata se v blízkosti domu vyskytnou… Tím se vlastně vytváří velký prostor k tomu, abyste si Acha a Cinku charakterizovali, abyste přemýšleli o tom, jaké mají povahy, jestli jsou spokojení či šťastní, proč nemají děti… Každý asi dojde k trochu jinému závěru… Čtení je trochu náročnější, je to vlastně taková dlouhá báseň v próze, text je i graficky specificky členěn, má svůj rytmus, najdete v něm rýmy, některé odstavce mají (někdy humornou, někdy cynickou) pointu… A to mě na četbě právě bavilo, čekala jsem, čeho všeho si autorka všimne, co všechno zmíní, jestli třeba nakonec přece jen o hlavních postavách neprozradí něco víc (no, neprozradí…) *** Dům byl orchestr – trubek a píšťal, činelů a zvonkoher, chybějících kláves a zlomených jazýčků. Celý leden hrály živly na jeho hrany a žlábky, tašky a tabulky. Ta hudba někdy zněla jako pohřební kvílení a občas zase propukal spontánní potlesk. (str. 26) *** V určitém smyslu byli velmi staří. V jiném smyslu byli spíš pubertální nebo přímo dětinští. (str. 129) *** Od autorky jsem četla předchozí knihu Vyšlapaná čára, ta je čtenářsky přístupnější a taky se mi líbila, takže zbývá dočíst už jen prvotinu Jasno lepo podstín zhyna… Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐... celý text
Sibiřské haiku
2022,
Jurga Vilė
Sibiřské haiku je autobiograficky laděný komiks, román v obrazech, který přibližuje kapitolu z historie litevského národa – totiž deportaci Litevců za druhé světové války na Sibiř. Sovětský svaz zabral zkraje druhé světové války Litvu a nepohodlné obyvatele, často samozřejmě celé rodiny včetně dětí, odsunul do sibiřských pracovních lágrů. Příběh vypráví chlapec Algisek, otec autorky komiksu. Vyprávění je samozřejmě neveselé, místy tragické, ale ne vždy, často osciluje mezi tvrdou a smutnou realitou a barevnou, svobodnou a bohatou dětskou fantazií. Protože se v chlapcově mysli tyto dvě roviny přelévají mezi sebou a Algisek si vlastně není jistý, zda ten daný zážitek byl skutečný, nebo se odehrál jen v jeho obrazy překypujících myšlenkách, vyznění mnohých zážitků až tak pesimisticky nevyzní. Komiks určitě zaujme čtenáře všech věkových kategorií, je uctěním památky těch, kteří nepřežili, a zároveň oslavou vůle k životu a dětského vidění světa, díky němuž lze překonat i ty nejhorší chvíle. *** Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐... celý text
Jeřabinový dům
2022,
Marie Hajdová
Kdo máte rádi české autor(k)y a zároveň romány o všemožně zvláštních, nedokonalých a složitých rodinných a partnerských vztazích, zpozorněte, tohle by mohlo být něco pro vás… Lucie odchází po traumatickém zážitku z Prahy do svého rodného kraje Rychlebských hor, nastěhuje se ke své tetě do Bílé Vody a snaží se dát svůj život dohromady… Jak se jí to podaří, nebudu odkrývat, nicméně prozradím, že nesentimentální a zároveň uvěřitelný způsob zpracování příběhu (a hlavně konce) mě oslovil… Na druhou stranu nemůžu říct, že by mi byla Lucie nějak moc sympatická, připadá mi, že se svým životem nechá až moc unášet, na můj vkus je trochu unylá a poddajná, ale možná je to prostě jen tichá introvertka… Závěrem ještě podotknu, že se mi moc líbí, jakým způsobem autorka píše, jaký užívá jazyk. *** Ticho těsně okolo rozbřesku je nejhlubší. Moment, kdy si člověk přeje, aby se čas zastavil. Noční déšť se vpíjí do odhalené země a barví ji do černohněda. Vítr rozfoukal uschlé listí shrabané na hromady a odhalil kostry jeřábů. Nebe je rozpárané, slunce protahuje dírami své dlouhé ruce a napíná stíny holých stromů po opuštěných polích. Je chladno a ve vzduchu ostře voní blízká zima. (str. 128) *** Jeřabinový dům považuju za velice zdařilou prvotinu, a až autorka napíše další knihu, bude mě určitě zajímat… * Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐ *** P. S. Při čtení jsem si nemohla nevzpomenout na tři knihy, jež různými způsoby s Jeřabinovým domem souvisí – umístění příběhu do Bílé Vody mi samozřejmě připomnělo román Kateřiny Tučkové, téma řeckých přistěhovalců na severní Moravě zase knihu Až uvidíš moře od Scarlet Wilkové a při některých scénách ze života Janiny a Vojty se mi nemohla nevybavit Dědina Petry Dvořákové… Dovedu si představit, že někomu by tyhle asociace možná mohly vadit, mně ale nevadily…... celý text
Uprostřed
2022,
Martin Selner
Od autora jsem četla před lety jeho první knížku zápisků Autismus & Chardonnay, v níž přibližuje svou práci asistenta u autistických dětí. Druhou knihu zápisků jsem nečetla, ale když jsem zjistila, že Selnerovi vyšla novela, byla jsem zvědavá, jaká bude. Na záložce se píše, že se nejedná o autorovy vlastní zážitky, nicméně ten, kdo trochu prozkoumá Selnerovy sociální sítě, asi dojde k názoru, že autobiografické jsou dost, navíc když se hlavní postava jmenuje Martin, stejně jako autor. Martinovi je krátce přes třicet a v životě se mu moc nedaří, seznámí se přes Instagram s Veronikou, s níž se během dalších měsíců střídavě rozchází a zase schází, v práci (pracuje jako asistent u autistických dětí) zažívá pocit vyhoření, a tak se ji rozhodne po dlouhých letech praxe opustit, byť neví, co bude v budoucnu dělat. Na Databázi knih jsem si přečetla velmi pochvalné komentáře, jak jde tahle próza na dřeň, jak autor přesně popisuje pocity své generace, mnoho čtenářů s ním velmi souznělo. Já tohle říct bohužel nemůžu, i když je to spíš asi můj osobní problém v tom, že jsem sama o generaci starší a že když je nějaká kniha krátká a psaná stručným, strohým stylem (tady oceňuju časté vypointování odstavců v humorně suché, až cynické konstatování), nemůžu se prostě s tou postavou příliš ztotožnit, proniknout do ní, potřebuju s ní strávit víc času, mít k dispozici víc popisu jejího vnitřního světa... Protože když tohle nemám, moc nedokážu pochopit, proč si Martin tolik oblíbil svého klienta Michala nebo proč Martinovi nejprve Veronika připadá trochu hloupá, proč spolu vůbec začali žít, proč je společný život štval a proč Martin nakonec tvrdí, že Veroniku i přesto miluje... Prostě tomu nerozumím, ale možná tomu nerozumí ani Martin a vytváří tak obraz své generace, která prostě neví, co vlastně cítí, co chce dělat, jak žít... * Jenže když je vám přes třicet a nemáte rodinu, můžete mít klidně sex nebo i rodinu bez lásky. A společnost to tak nějak toleruje, protože jste občany druhé kategorie. Svému okolí tvrdíte, že jste vybíraví, ale pravda je taková, že si nikdo nevybral vás. Hra na důstojnost. (str. 49) * "Nevím" je vlastně definice mé současné situace. A je mi v tom dobře. Dlouho jsem totiž věděl až moc. A to taky není dobře. (str. 163) * Hodnocení: 3,5 ⭐ z 5 ⭐... celý text
Kniha o Baltimorských
2017,
Joël Dicker
Tuhle knihu jsem měla dlouho v hledáčku, velmi mi ji doporučovala sestřenice. Teď jsem po románu konečně sáhla a vážně jsem si ho moc užila! Tohle je kniha podle mého gusta: rodinná sága, spletité vztahy plné lásky, obdivu, rivality a zamlčovaných událostí, jemná psychologie postav, spoustu malých, dílčích, a spoustu velkých překvapení, pořádná bichle se skoro 430 stranami, takže se svými postavami můžu být několik dní, a ne jen den či dva, kdyby kniha byla krátká... Velice mě oslovilo základní téma, jak si jako děti myslíme, že ti druzí (příbuzní) mají skvělý život, a až v dospělosti přijdeme na to, že je vlastně všechno trochu jinak... To jsem totiž zažila nesčetněkrát... Od autora v češtině vyšly další dvě knihy, na které se rozhodně chystám... *** Začalo mi vrtat hlavou, jestli jsem si je vlastně v dětství neopředl svými sny. Jestli jsem je neviděl jinak, než jací byli doopravdy. Opravdu to byli ti neobyčejní tvorové, které jsem tolik obdivoval? Co když to všechno byl jenom výplod mé fantazie? Co když jsem byl vlastně opravdovým Baltimorským jen já sám? (str. 362) *** Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐... celý text
Prokletí hrobky
2022,
Gill Paul
Další z řady zbeletrizovaných životopisů, tentokrát o Evelyn Herbertové, dceři lorda Carnarvona, jenž doprovázel Howarda Cartera při otevírání Tutanchamonovy hrobky v roce 1922. Opět se spíš jedná o společenský román než o vyložený životopis, v němž byste se dozvěděli spoustu historických informací, ale čtení jsem si moc užila, líbilo se mi střídání časových rovin ve 20. a 70. letech minulého století, styl vyprávění, způsob odvíjení příběhu, psychologie postav. Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐... celý text
Skutečná cesta ven
2022,
Patrik Banga
Příběh dětství a mládí romského novináře Patrika Bangy, odehrávající se v 90. letech minulého století převážně v Praze. Banga popisuje nepříliš podnětné prostředí rodiny, kde věčně nebyly peníze, byť rodiče pracovali, putování po základních školách, protože byl podle svých slov "divoký" a nepřizpůsobivý v tom, že nesnášel nespravedlnost a téměř všudypřítomný rasismus. Vzpomíná na nepříjemná setkání s policií, v jejichž řadách se to hemžilo skinheady, na to, že v patnácti se z něj stal de facto bezdomovec, neboť se rodiče odstěhovali na vesnici k Jičínu, jak začal později pracovat jako streetworker v Praze nebo jako dobrovolník ve válce v Kosovu. Konkrétně jmenuje gádže, kteří mu věřili a dali mu příležitost posunout se dál, vysvětluje také, proč vznikla romská ghetta v severních Čechách, snaží se pochopit důvody rasismu a xenofobie. Uznává, že romská mentalita je jiná, ale věří, že kdyby měli Romové správné vzory a dostali příležitosti, budou schopni normálně chodit do školy, pracovat a uplatnit se v životě tak, aby byli spokojení. Mrzí mě, že knížka popisuje pouze 90. léta a nepokračuje dál, přece jen tohle jsou vzpomínky staré třicet let, byť nesmírně zajímavé, ráda bych si přečetla, jak autor hodnotí léta nedávná a současnost (což by se ovšem jistě dalo dohledat na Bangově blogu a v jeho článcích). Až po přečtení knihy jsem zjistila, když jsem si dohledávala další informace, že Patrik je dvojčetem hudebníka Radka Bangy. Patrik o něm v knize píše pouze jako o "dokonalém" dvojčeti s tím, že se věnuje hudbě, ale vůbec mi to v tu chvíli nedošlo. Radek vydal rovněž knihu, která podle toho, co jsem se dočetla, odhaluje ještě více neutěšené prostředí domova, a já si ji chci určitě také přečíst. Hodnocení : 4,5 ⭐ z 5 ⭐... celý text
Knihonoš
2022,
Carsten Henn
Knihonoš je taková pohádka pro dospělé. Starý Carl roznáší knihy zákazníkům, kteří se z všemožných důvodů nemůžou dostat do knihkupectví, občas ho doprovází kočka jménem Pejsek (:-) ) a nově malá holčička Šaša. V příběhu se objevuje spousta odkazů na knihy a literární postavy, většina lidí se k sobě chová mile a zdvořile a ti, kdo ne, se mile a zdvořile chovat začnou. Celé to má být takové to čtení, co vás vyloženě hladí po duši, jenže u mě to nějak nezafungovalo, ačkoli vlastně vůbec nevím, jestli si za to nemůžu jen a jen sama, protože momentálně prostě asi nejsem v nejlepším rozpoložení na to, abych si takovou knihu vychutnala. Raději to zkuste sami, jestli z ní budete paf, já ji hodnotím prostě jako úplný průměr. Hodnocení: 3,5 ⭐ z 5 ⭐... celý text
Svatý příkaz
2016,
Benjamin Black (p)
Po téhle knížce jsem sáhla, protože jsem potřebovala splnit poslední téma do Čtenářské výzvy, které mi chybělo, a to bylo dílo od držitele Ceny Franze Kafky. Je to taková detektivka - nedetektivka, ústřední dvojice patolog a policejní inspektor sice pátrají po vrahovi jednoho mladého muže, ovšem celý román se řeší především osobní těžký život patolog Quirka, což mi vlastně vůbec nevadilo. Tato románová série se odehrává v 50. letech minulého století v Dublinu a Svatý příkaz byl šestý díl, a i když jsem předchozí díly nečetla, na překážku to nebylo, protože nejdůležitější informace z Quirkova života nám autor připomene. Kdyby nebylo té výzvy, asi bych si knížku nevybrala, ale dočetla jsem ji, což značí, že podle mě nikterak špatná není (já jinak knížky odkládám, když mě třeba do strany 30 nechytnou, nechci ztrácet čas s něčím, co mě nebaví a nepřináší mi uspokojení...:-) ). Hodnocení: 3,5 ⭐ z 5 ⭐... celý text
Nikdo není sám
2022,
Petra Soukupová
Děcka, je to, přesně jak se píše na obálce: "Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi." Nemůžu než souhlasit. Petra Soukupová je moje velmi oblíbená autorka, její knížky se mi vždycky líbily, protože jsem s jejími hrdiny, respektive hrdinkami, pokaždé dost souzněla, často mi připadalo, že se píše přímo o mně. Pro mě jsou všechny její postavy fakt z masa a krve, plně chápu jejich (často protichůdné) pocity, to, že se chovají, jak se chovají, oceňuju, že nejsou černobílé, v duchu je vždycky vidím dost plasticky. Ze začátku téhle novinky jsem měla trochu pocit, že bude hodně podobná jako minulá knížka Věci, na které nastal čas, ale tak od poloviny, kdy začalo dost přituhovat, jsem si to už nemyslela... Poslední kapitoly a hlavně řádky jsem doslova hltala a stále uvažovala o tom, jak to všechno dopadne, protože hlavní postava Veronika často mění svoje sliby a postoje, takže jsem si vůbec nebyla jistá, jak se všechno vyvrbí... Nakonec ale pro mě řešení dobrý... :-) Komu se líbily předchozí knížky Petry, bude myslím určitě spokojený, takže klidně můžete kupovat jako vánoční dárek... Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐... celý text
