martin č.
přečtené 634
Výborná kniha. Dlouho jsem se na ni těšil a měl trochu i nějaká ta očekávání, což mnohdy působívá zklamání, ale očekávání se mi přesto naplnila. Na antickou literaturu je to dost čtivé dílo (i když i pár dalších titulů by se jistě našlo – např. Herodianos), ale především je to dobrodružné a napínavé. Asi je to díky tomu, že Xenofon popisuje vážně silný příběh, jehož byl sám součástí. Ta situace, kdy se sice početná (ale na zas tolik) skupina ocitla 2000 km od domova uprostřed nepřátelského území bez vedení a zázemí pouze s dotírajícími nepřáteli všude okolo, případně nepřízní počasí v horách, musela být dost šílená. Vysloveně se probít k moři muselo vyžadovat obrovskou vůli a sebezapření. A Řekové v tom obstáli na výbornou. Xenofon (bylo mu tehdy cca 29 let) musel být opravdu borec. Událost dokazuje to tehdejší ohromnou převahu Řeků nad okolním světem. Ne tolik technickou (byť těžkou výzbroj měli řečtí hoplíté také lepší), ale především po stránce organizační, taktické, po stránce disciplíny či způsobu myšlení musely ostatní národy hodně převyšovat. Jeden zajímavý poznatek – jsou zde dobře popsány praktiky řeckého náboženství. Nikde se tu nepíše o modlitbách, jak je chápou např. křesťané, naopak velkou pozornost tehdejší Řekové věnovali obětem (zvířat) a věštbám (z vnitřností). Druhý poznatek – ačkoliv má knížka tradiční slušný poznámkový aparát, ve chvíli kdy Řekové vystoupali v severním Iráku do hor obývaných kmeny Kardůchů, které si nepodrobil ani perský král a na Řeky tito (rovněž nepřátele perského krále) stejně po celou dobu útočili, kde jen mohli, bylo mi i bez poznámek jasné, že musí jít o předky dnešních Kurdů, stejně nepoddajných, hrdých a bojovných tehdy i dnes. I Řekové tedy procházeli slovy K. Maye divokým Kurdistánem ;-)... celý text
Klub rváčů
2011,
Chuck Palahniuk
Ale jo. Výborně to vystihl překladatel v doslovu. Ač jsem člověk (stejně píše právě i překladatel), který nemá rad ničení a destrukci, naopak má rád, když se něco nového vytváří, má rád i nějaké to své soukromé vlastnictví, snad jsem trochu i maloměšťák, tak mě Tyler Durden a jeho klub rváčů i dokáže příjemně provokovat. Klub rváčů nejde nedočíst takřka jedním dechem. Nejsem svoje práce, nejsem svůj majetek... Pravdou je, že už jsem při čtení už znal podstatu i pointu příběhu z filmového zpracování s B. Pittem a E. Nortonem, které je prostě dobré.... celý text
Římské císařovny: mezi láskou, mocí a náboženstvím
2000,
Rigobert Günther
Knížku jsem četl poprvé na vysoké, uchvátila mě množstvím informací (jinde tehdy nedostupných) z 5. stol. n.l. Teď jsem ji onehdy vytáhnul znova a platí, že úzké zaměření převážně na 1. pol. 5. století a to z pohledu vládnoucích žen-císařoven, je dost dobré téma. Co je na škodu, to jsou četné chyby v překladu (středověk místo starověk apod.), jako by moc překladatelka nevěděla, co překládá a neprošlo to korekturou. Také česká anotace přehled na deskách je zavádějící, jako by tématem bylo 5 císařoven. První 2 jména, ale patří jediné císařovně Galle Placidii (jejíž mausoleum stojí v Ravenně) a ta obstarává víc jak polovinu útlé knížky. Platí ale, že takto podrobně se konci římské říše moc jiných titulů nevěnuje, hojně jsou citovány také dobové prameny, což je fajn.... celý text
Antonius a Kleopatra
2009,
Colleen McCullough
Tak hotovo. Po dvou a půl letech jsem tuhle ságu dočetl. Bude mi asi chybět, fakt jsem se toho z ní strašně moc dozvěděl. Kdo se chce do hloubky poznat, jak Řím od republiky k císařství došel, je to jedinečný zdroj. V numismatice se tomu říká imperatoriální období. Takže k tomuhle dílu vypíchnu tentokrát jen drobné vady (podle mne) – osobně mi chybělo zaměření se na Sexta Pompeia, jehož (pirátská) hvězda v této době dost zářila. Vždyť 2x drtivě porazil Octaviánovo loďstvo, což autorka prakticky přechází a soustředí se až na obrat ve prospěch Octaviana. Její interpretace bitvy u Actia je také zvláštní, byť situaci před bitvou asi vystihla dobře. Že Octaviana-Augusta líčí jako ctižádostivý studený čumák, Antonia jako jeho líný opak, je její autorská invence a z jejich známého jednání se mohla pravdě podobat, jen toho Kaisariona si přikrášlila spíš proto, aby zdůvodnila jeho závěrečné odstranění Octaviánem. On by ho ale nejspíš odstranil, i kdyby to takový genius nebyl. Finis. Pět hvězd!... celý text
Přemyslovci
2005,
Josef Žemlička
Velmi příjemné překvapení. Kniha není pro úplného laika, ale pro člověka už trochu poučeného. Čtu převážně antické dějiny a tak jsem Přemyslovce otevřel spíše náhodou a ze zvědavosti. Zaujala mne nicméně tak, že jsem ji přečetl celou a konečně se lépe zorientoval v této naší první a snad nejslavnější vládnoucí dynastii. A ještě jsem si to orientování se během četby podpořil koupí prvního přemyslovského denáru (krále Vratislava) do své malé numismatické sbírky a nakreslením podrobného rodokmenu rodu včetně všech přemyslovských dcer a k přemyslovcům přiženěných manželů a přivdaných manželek. Tolik mě kniha vtáhla do prvních čtyř století českých dějin. Snad mohla být jen doplněna např. o výpis panovníků nebo vícero obrázků, ale jak řečeno, je určena pro trochu obeznámeného čtenáře a tyhle výpisy a fotky člověk najde všude jinde.... celý text
Krize římské republiky
1989,
Appiános
Ačkoliv jsem znal podrobně starší průběhy občanských válek (Sulla v Marius, Pompeius v Caesar a Crassus) z výborného románového zpracování C. McCulloghové, nejvíc mě v této druhé Appianově knize bavila asi závěrečná část popisující střety Octavina se Sextem Pompeiem (pirátem, psancem, synem Pompeia Velikého), který dokázal budoucímu velkému Augustovi dlouho velice zatápět a několikrát ho u břehů Sicílie porazil.... celý text
Říjnový kůň
2005,
Colleen McCullough
Jak výše napsáno, asi vrchol celé série, ostatně autorka ji zaměřila už od prvního dílu na postavu Gaia Iulia Caesara, jehož kariéra zde vrcholí a o březnových idách v tomto díle končí. Působí tu téměř jako bůh, kterého z něj Octavianus po smrti i udělal. Oblíbil jsem si tu nicméně dost největšího rivala Catona Utického, jen by mne zajímalo, odkud autorka čerpala tu informaci o jeho pochodu 10 000 přes lybijskou poušť...no asi z Plutarcha, jistě si ji nevymyslela. Všechny své interpretace událostí na něčem staví (např. Octavianovo odcizení válečné pokladny, jak píše). Po Caesarově smrti je dobře popsána naprosto nepřehledná situace boje všech proti všem (senát – Cicero – Antonius - G.Trebonius - Decimus Brutus – Dolabela - Brutus a Casius a mraky dalších), kdy viditelně pouze mladičký Octavián si jde po malých krůčcích, ale s obrovskou odvahou přímou cestou za svým cílem. Za pět hvězd!... celý text
Umění a historie Pompejí
1996,
kolektiv autorů
Mám tyhle fotografické publikace (hlavně od Bonechi) z dovolených rád. Fotky jsou tam vždy nádherné a já se jimi často rád kochám.
Caesar: leťte kostky!
1999,
Colleen McCullough
Krom absence „kvalitní krásné literatury“ která by mě posadila na zadek (psal už jsem o tom u předešlých dílů) mi trochu vadí ještě jedna věc. Postavy (a zejména Caesar) tu často jednají, jako by vždy přesně věděly, co bude následovat. I Pompeius na konci ví, že prohraje, že je odepsaný chlap atd. Přitom sama autorka v doslovu předchozího dílu (zkopíroval jsem to do citátů) píše pěkně o tom, jak všichni víme jen to, co bylo, a to co přijde jen nejistě předvídáme. A autorčiny postavy (Caesar především) zde prostě vědí. Ale dost kritiky. 6 let – od Británie 54př.n.l. do smrti Pompeia 48 př.n.l. Čím dál víc si uvědomuji, že i přes uvedené výhrady je to nejúplnější, nejpodrobnější a především nejpřesnější sága posledního století římské republiky, co na poli beletrie kdy vznikla. Opět tedy hluboce smekám až 5ti hvězdám. Až mě to vede k myšlence brát do ruky antické autory z překladů antické knihovny (což i činím), anglickou wikipedii a začít na tu českou wikipedii obohacovat o hesla jednotlivých postav republikánské politiky. Jen najít čas. Rutilius Rufus, Livius Drusus, Servilius Caepio, Saturninus, Carbo, Sertorius, Publius Clodius, Quintus Cicero, Ahenobarbus, všichni konzulové a mnoho dalších, které česká wiki nezná, nebo jen pár větami. Až k takovým obrozeneckým myšlenkám (rozšířit české vědění o SPQR) mě paní C. McCulloughová vede. Kdyby se do toho chtěl někdo systematicky pustit, budu rád, když se mi ozve. „Říjnového koně“ mám na stole, jen chci před ním ještě přečíst Ciceronovy Listy přátelům.... celý text
Najděte si svého marťana
2008,
Marek Herman
Přečetl jsem to trochu se sebezapřením. Neseděla mi forma. Smajlíky (jak píše Rabor), neustálé opakování a žoviální věty typu „vážně, zkuste to, uvidíte, že to funguje“; případně „A teď (na konci kapitoly) se běžte projít třeba do lesa“ A já si u toho říkal – Jasně, ty blbče, jenže já svůj volný čas věnoval právě čtení tvé knížky a na les už teď nezbývá prostor, jinak doma shnijeme mezi neumytým nádobím a nevypranýma věcma“ Tolik k negativům. Když se ale oprostím od této (mně) nesympatické formy, s obsahem jsem v cca 70% souhlasil. Věřím, že výchova a působení především na malé dítě do 6ti let je to, co osobnost zformuje úplně nejvíc. Čili zejména matkám docela doporučuju a knížku s výše uvedenými rezervami hodnotím jako dobrou.... celý text
My
1989,
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Určitě přelomové dílo. Rozhodně mě zaujalo a i přes stáří a obtížně extrapolovatelnou (a tedy dnes zejména po technické stránce naivní) vizi budoucnosti je to nesmírně kvalitní kniha. Určitě z ní známější Orwell čerpal. Kdybych to četl před "1984", tedy někdy před deseti lety, tak by mě to asi posadilo na zadek, dnes už mě ale zajímají jiná (snad přízemnější?) témata (spíš, co opravdu bylo, než co by mohlo za X let být). Proto se omezím jen na pochvalu výše, ale úplně paf jsem z toho nedokázal být.... celý text
Šitíčko
2008,
Marjane Satrapi
Pro chlapa je tenhle ženský svět trochu cizí, přišlo mi to místy zbytečně vulgární, ale zasmál jsem se taky. Satrapi umí. Peresepolis je výborná (znám film) a tohle jsem koupil manželce jako doplněk. Samostatně bez znalostí Persepole by to asi tak neobstálo, ale takto je to fajn ;-)... celý text
Tažení Alexandra Velikého
1972,
Flavios Arrianos
V rámci antických autorů je to docela čtivé dílo, a byť psáno po staletích od popisovaných dějů i dost objektivní. S dneškem to samosebou nelze srovnávat - kdo to chce číst, měl by mít už nějaké znalosti o Alexandrovi z dnešní literatury či minimálně ze Stonova nedávného filmu. Pakliže jste těmito základními fakty vybaveni (a neztratíte se tudíž aspoň z základních místech a postavách), pak vás snad může Arriánovo dílo mile překvapit a obohatit. Já to tak měl.... celý text
