martin č.
přečtené 634
Byzantská vzdělanost
2003,
Růžena Dostálová
Možná jsem čekal více obecných informací (o školství, srovnání vzdělanosti obyvatel s tehdy nekulturní západní středověkou Evropou apod.), ale pojetí knihy popisující jednotlivé literáty od založení po pád Konstantinopole není vůbec špatné. Hlavně díky četným ukázkám z jejich děl. Výborná je i srovnávací časová tabulka v závěru knihy. Paní Dostálová mě svou prací rozhodně zaujala a rád si přečtu některý její překlad byzantského či starořeckého autora.... celý text
Listy hetér
1970,
Lúkianos
Také jsem četl dlouho, několikrát knížku odložil, ale opět se k ní vrátil. Je to zajímavé čtení a stojí za to, na večer, vždy dva listy či dopisy přečíst. Nejvíce se mi líbily (a soudím i realitě světa hetér byly nejbližší) Lukiánovy Dopisy hetér a asi nejvtipnější Alkifrónovy Dopisy (oboje 2. stol.). Jako příklad nejkratší a snad nejúdernější " Poučení po lopatě - Filúmene Kritónovi: Proč se obtěžuješ psaním tolika dopisů? Padesát zlaťáků potřebuji, a žádné milostné dopisy. A tak plať, máš-li mě rád, a máš-li rád peníze, neotravuj. Zdravím tě" :-) Naopak Aristainetos (5. stol.) a Theofylaktos (6.-7.stol) mi přišli, že píší už o trochu jiném světě než ve kterém sami žili. Květnaté, poetické a (mne) občas nudící.... celý text
Athénská ústava
2004,
Aristotelés
Tenká knížečka ale cenná, byť ji možná nenapsal sám Aristoteles. V překladu Pavla Olivy se čte poněkud obtížněji (důkladné poznámky zabírají dvojnásobek vlastního textu) ale dá se to. První delší část popisuje politický vývoj Athén cca od 8. stol. př.n., druhá kratší část se věnuje ústavě aktuální v době, kdy byla knížka napsána (druhá polovina 4. stol. př.n.l.). Dovolil jsem si opsat pár zajímavých ukázek ze druhé části: 50....(úředníci astynomové)...Pečují také o to, aby žádný z metařů neskládal nečistotu v okruhu deseti stádií od hradeb. Dále zabraňují tomu, aby stavby domů zasahovaly do ulic, aby nad ulicemi vyčnívaly balkony, aby žlaby nahoře měly výpusť do ulice a aby se do ulice otvíraly okenice. Osoby, které skonaly na ulici, dávají pohřbívat a mají k tomu na pomoc státní otroky. 51. Losem se určuje také deset agoranomů, pět pro přístav a pět pro město. Zákony jim ukládají pečovat o to, aby veškeré prodávané zboží bylo čisté a neporušené. Losem se určuje také deset metronomů (5+5) a. Ti pečují o to, aby míry a váhy, jichž prodavači používají, byly spravedlivé. ...(sitofylakové)... pečují o to, aby nesemleté obilí bylo možno na trhu koupit za spravedlivé ceny, dále o to, aby mlynáři prodávali mouku podle ceny ječmene, aby pekaři prodávali chleby podle ceny pšenice a dodržovali váhu, kterou tito úředníci stanoví. Zákon jim totiž ukládá, aby ji stanovili. 54....(Athéňané) Losem určují i tyto úředníky: Pět stavitelů cest, jejichž úkolem pomocí státní úředníků opravovat cesty. Dále deset logistů a s nimi deset synégorů. Těm musí všichni úředníci po skončení své činnosti složit účty. Oni jediní totiž zkoumají hospodaření úředníků a správu o tom předkládají soudu. jestliže někoho usvědčí ze zpronevěry, soudci ho pro zpronevěru odsoudí a částka se splácí desateronásobně. Jestliže někomu dokáží přijímání úplatků, soudci ho odsoudí, zjistí výši úplatku a i tato částka se splácí desateronásobně. Jestliže někoho odsoudí pro nezákonné obohacování, stanoví škod, která se splácí jednoduše, pokud se splatí před devátou prytanií roku, pokud ne, splácí se dvojnásobně... 55....Tam také skládají přísahu diatéivé před vydáním svých rozhodnutí a svědci vyvracejí pod přísahou domnělá svědectví. Pak uchazeči vystoupí na kámen a přísahají, že budou úřadovat spravedlivě a podle zákonů, že nebudou přijímat na základě svého úřadu úplatky, a jestliže něco přijmou, že dají postavit sochu ze zlata...... celý text
Čtyři lásky
2013,
C. S. Lewis (p)
Píšu komentář s velikým časovým odstupem po přečtení (více než rok a půl), to protože Lewis je pro mne tak výstižný autor, jehož myšlenky mi se mi tolik líbí, že cokoliv o nich chci svými slovy vždy napsat, působí polovičatě, musel bych totiž opsat celou knížku. Teď jsem viděl na facebooku jakousi tabulku věcí, vášní, činností, které jsou označeny jako démonické dveře vedoucí někam do pekel. Jsou tam rozličné věci (věštění, voodoo, heavy metal, ale i jóga, vegetariánství a mraky dalších) A právě v souvislostí s tím jsem si vzpomněl na tuhle knížku a její myšlenku, která mě velmi zaujala a jíž věřím. Vlastně není ani přímo Lewisova, on ji jen vysvětluje a krouží po celou dobu kolem ní. „V OKAMŽIKU, KDY SE LÁSKA STÁVÁ BOHEM, STÁVÁ SE DÉMONEM“ Tzn. když něčemu podlehneme příliš, takže vytěsníme vše ostatní okolo, začíná cesta do pekel. Láska k vlasti může přerůst k bezbřehému nacionalismu, stejně tak láska k čemukoliv nebo ke komukoliv jinému. Jediné co to vše zastřešuje a mělo by být nad tím, je láska křesťanská k Bohu a bližnímu svému. Pak je vše ok. Pokud si ale na místo ní dosadíme nějakého svého boha (a může to být třeba jinak neškodné či příznivé vegetariánství), stává se z toho posedlost a to je špatně. Tak tomu rozumím. Jinak Lewis kromě tohoto překrásně rozebírá své 4 druhy lásek. NÁKLONNOST (ke komukoliv, s kým se vídáme trvale, byť s ním vlastně nemáme nic moc společného – vrátný, kterého každý den potkáváme, sousedovic starý pes). PŘÁTELSTVÍ (které spojuje dva lidi stejného zájmu („vy také? Já myslel že jsem v tom sám“), kráčí ne jako ostatní proti sobě, ale vedle sebe, může však vyčleňovat všechny, kteří do našeho kroužku nespadají) ÉROS (asi nejbližší té poslední a nejdůležitější, protože jsme v ní schopni potlačit sami sebe, své ego) A na závěr KŘESŤANSKÁ LÁSKA, která když je nad všemi uvedenými, umí je všechny spojit tak, aby se nestaly těmi démony. A díky Hance Bohmové ze ten výborný citát o Augustinovi. Také mi utkvěl. Lewis ho pojmenoval (spíše než Augustinovým křesťanstvím) jeho kocovinou z pyšných antických filosofií. Vše antické obdivuji (jako druhý pilíř naší civilizace právě vedle křesťanství), ale čtu spíše historiky než filosofy, k těm mám totiž místy podobné výhrady.... celý text
Zrod římského impéria
1986,
Appiános
Appiános je z historického hlediska hodnocen spíše jako druhořadý autor, který ne vždy kriticky hodnotil prameny, ze kterých čerpal. Na druhou stranu se mi první díl jeho dějin docela líbil, kompletně zachované knihy (hispánská, kartaginská, syrská či s Mithridatem) jsou dosti čtivé a např. popis dobytí Karthága Scipionem Aemiliánem r. 146 př. n.l. je doslova strhující. Dost mě zaujal i popis vlády Alexandrova nástupce Seleuka I. či válka s Antiochem. Jako u celé edice je výborný poznámkový aparát. Těším se na druhý díl věnovaný občanským válkám.... celý text
Církevní dějiny
1988,
Eusebius Pamphili
Pro člověka hlásícího se ke křesťanství a navíc se zajímajícího o římskou historii velmi zajímavé dílo. K tomu musím dodat, že z pohledu uvedených informací i míry věrohodnosti to v porovnání s pozdně antickými texty z pera pohanských autorů není vůbec špatné. Kam se hrabe taková Historia Augusta (v ed. antická knihovna vydaná jako Portréty světovládců I a II)... celý text
Koruna z trávy
1995,
Colleen McCullough
Platí totéž, co jsem napsal o předchozí knize. Snad jen těch "rodinných" témat je tam ještě méně a o to víc je dán prostor skutečným událostem.
Rýma
1978,
Stanisław Lem
Knížka velmi zajímavá i napínavá. A k přemýšlení, jak je u něj zvykem. Tak trochu spoiler: Příklad o několika elitních střelcích střílejících krátkou dobu na velice vzdálený terč ve srovnání v obrovským počtem střelců střílejících velmi dlouho na tentýž terč. Kdo zasáhne? Jeden z těch druhých. Náhoda? Větší pravděpodobnost. Tohle je myšlenka této knihy i často Lemových knih obecně. Pravděpodobnost – je-li něco možné, jednou to nastane. Čistě matematicky jsou tyto úvahy dokonalé a neprůstřelné. Jiná věc je, zda jako věřící křesťan s tímto tak zcela souhlasím a nevěřím spíše tomu, že něco absolutního může, chce-li, tuto pravděpodobnost zcela otočit naruby. Ale to je věc jiná. Lemovým úvahám i knížce každopádně dávám za 5 hvězd.... celý text
První muž Říma
1994,
Colleen McCullough
Jako obdivovatel Říma, který se tu a tam pokouší číst antické autory z edice antická knihovna, jsem po knize šáhl v naději, že si přečtu po čase opět román dle recenzí historicky přesný ale stravitelnější a čtivější než ty 2000 let stará klasická díla šroubovaného slohu. Ale na začátku jsem byl trochu zklamán. Fakta a skutečné historické postavy – ok, ale co ten styl? Ty vole, říkám si, co je to za Danielu Steelovou, za červenou knihovnu? Tady se vyšší literatury či hlubokých myšlenek (kterými jsou prošpikovány např. knihy Miky Waltariho) asi nedočkám. Postupně ale Ordinaci v růžové zahradě ubývá prostor a zaplňují ho (od šroubovaných klasiků) známé historické události (válka v Numidii, Germáni, reformy), přibývají postavy (Marius, Sulla, Cecilius Metelus, Scaurus, Saturninus, Glaucia, Rutilius, Caepio,...) a to vše v takové míře, že musím před autorkou hluboce smeknout. V košatém ději si nevymýšlí téměř nic a nikoho a jen vše tím svým čtivým vyprávěním (které by mi samo o sobě přišlo laciné a kýčovité) spojuje. Jedenáct bouřlivých let římské republiky (110-100 př.n.l.) na 700 stranách, pro které autorka musela do obrovské hloubky nastudovat a bravurně zvládnout dějiny a problematiku antického Říma. Pakliže za sérii dostala čestný doktorát, vůbec se tomu nedivím. A respekt ke všem čtenářům, kterým historie nic moc neříká a přesto se knihou dokázali prokousat i přes ta kvanta postav a senátních jednání až do konce. Já si určitě přečtu i další díl.... celý text
Mince starověkého Řecka a Říma
2006,
Karel Kurz
Pro člověka nezabývajícího se numismatikou či sbíráním antických mincí asi zbytečná a příliš odborná kniha (navíc bez obrazové přílohy), pro toho, komu je ale určena, vynikanící dílo plné zajímavých informací.... celý text
Živý na vlastním pohřbu
2014,
Arto Paasilinna
Není to až tolik vtipné, jako předchozí Paasilinniho knížky, obvyklé neuvěřitelné histroky, u kterých jsem se mohl hodně zasmát, jsem našel vlastně snad jenom dvě - na začátku a na konci. Celkové vyznění knížky je přesto jako vždy velmi laskavé a jakési napětí působí i to, že čteme tak trochu autorův vlastní životopis a můžeme se dohadovat, co je a není fikce.... celý text
Gótské dějiny / Římské dějiny
2012,
Jordanes
Tak předně, přečetl jsem pouze známější a důležitější z Jordanových děl - Getiku. Přečíst se jistě dá, protože je to svazek útlý, byť Jordanes píše dost šroubovaně. V cca první čtvrtině je Getica značně nesouvislým galimatyášem, kde Jordanes k naprosto nespolehlivým údajům o původu Gótů v místě severní Evropy míchá starý Egypt, Řecko-perské války, Alexandra Velikého či boj s Amazonkami. Nejzajímavější jsou tu asi některé zmínky, nedostupné z jiných děl (dvě jsem vypsal do citátů). Druhá polovina je celkově zajímavější, a to popisem 5. století, stěhováním národů a rozvratem Římské říše. Všechny barbarské kmeny tu bojují se všemi a římský císař je už jen figurkou, která se na barbary snaží mít jakýs takýs (většinou minimální) vliv (to když pošle tučný dar), když už se mu všechny ty kmeny perou na území "jeho" (západo či východo) římské říše. Z pohledu tohoto dějinného chaosu je Jordanův spis zajímavým čtením, i když ne tak objektivním a propracovaným jako u Ammiana Marcelina a rovněž asi stručnějším a méně čtivějším než u zarytého pohana Zosima (to abych srovnával s pozdně římskými autory popisujícími obdobnou epochu).... celý text
Stesky posledního Římana
1983,
Zosimos
Není to špatná knížka, musím tu její hodnocení zvednout. Pravda je, že Zosimos byl zarytý pohan nenávidějící výrazné křesťanské císaře Konstatntina a Theodosia. Čerpal ze starších pramenů, a tak na jedné straně popisuje jak např. zmínění císařové vyhráli ve všech bitvách, poradili si se všemi uzurpátory či nechali postavit mnoho staveb (pravda píše "zbytečných staveb"), na straně druhé právě jim klade za vinu úpadek říše. Tím si docela odporuje. Přesto jsou jeho stesky hlavně od druhé půlky poutavým dílem, které se čte výrazně lehčeji než např. propracovaný a objektivnější Ammianus Marcelinus. Za tu čtivost a popis událostí, který se od jiných autorů nedochoval 5 hvězd ;-)... celý text
Dějiny III
2011,
Polybios
Není to jednoduché čtení, narozdíl od prvních dvou dílů (Knihy I-V) se ze zde obsažených knih (VI-XVIII) dochovala jen třetina až polovina. Občas tedy chybí souvislosti, jmen je hodně, přesto je to ale místy velmi zajímavé čtení. Zajímavé je pojednání o římské ústavě, způsobu boje římských legií proti řeckým falangám, obecně boje Římanů s Karthágem i Makedonců prti ostatním Řekům. Z jednotlivých událostí postupně víc vysvítá to, co Polybios stále tolik zdůrazňuje, a to vzájemnou provázanost událostí v celém středomoří. Už za války s Hanibalem Římané operují a uzavírají smlouvy s řeckými spolky, totéž dělají Kartaginci, po Hanibalově porážce pak Římané definitivně zasahují do politiky většiny helénských států. Polybios je asi po právu hodnocen jako nejvýznamnější historik tohoto období.... celý text
