Matty
přečtené 1331
Lovec duší
1997,
John Edward Douglas
Dost mrazivé čtení, do kterého se mohou pustit i zájemci o horory. John Douglas paralelně rekapituluje svou kariéru předního autora profilů sériových vrahů pro FBI, který jako jeden z prvních uvedl do praxe metodu behaviorálního výzkumu, a popisuje děsivé zločiny, do jejichž vyšetřování byl zapojen. Mnohé z případů budete znát z jejich filmového zpracování (Psycho, Mlčení jehňátek, Krvavé léto v New Yorku, Wonderland Masakr), kde ovšem nikdy neuvidíte detaily, do nichž Douglas (resp. jeho ghost writer) zachází. Na jednu stranu je fascinující číst, kolik toho lze vydedukovat ze způsobu provedení zločinu, zároveň jde ale časem o lehce repetitivní záležitost. Douglas zpravidla začíná kapitolu podrobným popisem toho, jak brutální smrtí oběť zemřela, a pokračuje sestavením profilu vraha, popisem vyšetřování (při němž pochopitelně patřičně nadsazuje vlastní přínos a v podstatě dělá velkou reklamu své metodě na úkor jiných kriminologických postupů) a dopadení. Zas a znovu. Škoda, že více prostoru než konkrétním vraždám nevěnoval zobecňujícím popisům toho, jak "funguje" vrahova mysl, jaký je rozdíl mezi psychopatem a psychotikem, signaturou a modem operandi, masovým a sériovým vrahem... Přesto může jít o podnětnou knihu nejen pro čtenáře kriminálních thrillerů, ale také pro vážnější zájemce o psychologii zločinců, případně pro začínající autory detektivek. Jen by si zasloužila nový, kvalitnější překlad s lepší redakční prací a méně odpudivou obálkou (čímž narážím na titulní stranu, nikoliv na Douglasův portrét na straně zadní).... celý text
Démanty všednosti: Český a slovenský film 60. let
2002,
Stanislava Přádná
Stále jeden z nejhodnotnějších knižních příspěvků k tématu československé nové vlny. U prvních dvou rozsáhlých textů mi sice chyběl podrobnější popis zvolené metody a klíče, podle nějž byly vybírány analyzované filmy (za sporné považuji zařazení Markety Lazarové nebo filmů Kadára a Klose), přesto jde o vyčerpávající a v rámci možností čtivé shrnutí podstatných znaků novovlnné tvorby. Cieslarův text zaslouží obdiv už jen za to, kolik stran lze napsat o několik minut trvající scéně. Pro někoho zbytečné intelektuální cvičení, pro mne mimořádně inspirativní výkon. Na knize nejvíce zamrzí, že závěrečný, „kontextualizující“ text Jana Svobody, není delší a že Démanty neotevírá, namísto toho, aby je poněkud nečekaně zavíral.... celý text
