MayaBu přečtené 410

Plamen v temnotě 2017, Sabaa Tahir

Pořád je to zatraceně čtivé, ale tempo vyprávění už nebylo tak vyrovnané. Vzhledem k tomu, že Jiskru v popelu jsem četla více než dva roky zpátky, trvalo mi, než jsem se jakž takž zorientovala v postavách a rozpomněla se na některé události z prvního dílu (třeba co jsou vlastně zač auguři a Temnonoš, kdo je to sakra ten Keenan či jakou roli hrál Eliasův dědeček?) Bylo skvělé, že přibyly kapitoly z pohledu Heleny, protože její osud bylo (a ještě určitě bude) zajímavé sledovat. S mým oblíbencem Eliasem se autorka taky zrovna nemazala... Příliš se mi nepozdává, jak se do příběhu čím dál víc montují "nadpřirozené síly" (ifríti, džinové, auguři, Strážkyně duší, Temnonoš...) a mám menší obavy, jakým směrem se budou další díly této série ubírat. Hodlám si je každopádně přečíst (už jenom proto, že jsem prostě a jednoduše osoba zvědavá).... celý text

P.S. Líbíš se mi 2019, Kasie West

Příjemná oddechovka, ideální pro romanticky založené patnáctileté čtenářky. Občas tomu nechyběl vtip, hlavní hrdinka byla sice posedlá sdělováním kardiologických informací (kolikrát tam proboha bylo "zastavilo se mi srdce" nebo "rozbušilo se mi srdce"?) a vlastní rodiny si vážila asi co by se za nehet vešlo, ale nebyla nikterak nesnesitelná stejně jako ostatní postavy. Mrzelo mě, že onoho "tajemného dopisovatele" bylo možné odhadnout snad dřív než na str.50, což je při pohledu na celkový počet stran škoda, ale naštěstí i když čtenář "už ví", kniha není nudná, třeba scény z Díkuvzdání stály za to. Takže podtrženo sečteno - unešená nejsem, ale bylo to čtivé a celkem milé letní čtení.... celý text

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Přečteno podruhé a rozhodně ne naposledy. Miluji dialogy v téhle knize, protože jim nechybí vtip a zároveň určitá poetičnost; postavy, které jsou popsány s lehkostí a které se zdají jako živé a nesmím opomenout skutečnost, že mi stránky ubíhaly pod rukama skoro samy. Zdá se, že jsem zkrátka beznadějně zamilovaná do Pýchy a předsudku v jeho knižní i filmové podobě. Navíc jsem si jistá, že Jane Austenová a její vyprávění protkané bystrými postřehy a ironickými poznámkami mě jen tak neomrzí.... celý text

První dojmy 2015, Charlie Lovett

Mé dojmy z Prvních dojmů? Nikterak přehnaně pozitivní, řekla bych. Jistě, bylo to o starých knihách i Jane Austenové, ale ani to nedokáže vyrovnat mé zklamání, jelikož to byla kniha neskutečně lehce předvídatelná, často postavená na absolutních náhodách a dějová linka samotné Jane výrazně převyšovala druhou, tedy tu Sophiinu. Co se mi líbilo, byl styl, jakým autor psal (a překladatelka přeložila) dialogy Jane s panem Mansfieldem, protože číst je bylo pohlazením po duši. Jako oddechovka jsou První dojmy šikovné, pokud od nich absolutně nic čekáte, což bohužel nebyl můj případ.... celý text

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka 2018, Evžen Boček

Nebylo to špatné, párkrát jsem se i nahlas zasmála, ale kdybych zůstala jen u předchozích tří dílů, o nic bych nepřišla. Vtipy se opakují a některé situace byly už na můj vkus příliš vyhrocené (plus množství prášků zkonzumovaných jednotlivými postavami a ideálně zapitých ořechovkou se s každým dílem jen stupňuje).... celý text

Léto, kdy jsem zkrásněla 2019, Jenny Han

Léto, kdy jsem zkrásněla (tfuj, ten název, už kvůli němu jsem se zdráhala knihu číst) nezapře svou autorku, díky lehoučkému a velice čtivému stylu vyprávění jako oddechovka (hlavně pro mladší beznadějné romantičky) poslouží asi dobře. Nemůžu ale říct, že by mi postavy nějak zvlášť přirostly k srdci, samotná Belly mě občas štvala a Conrada jsem nedokázala pochopit. Ten podivný "milostný pletenec", který tam vznikl, mi přišel místy k smíchu a stejně tak jeho následné rozplétání, kdy autorka s postavami házela jak se jí zamanulo (osobní motivace postav i logika stranou) jen aby čtenář dostal konec přesně takový, jaký očekával cca od strany 30. Další díly této série s klidným srdcem minu. Z pera Jenny Han tedy doporučuji Všem klukům..., které má sympatičtější hrdiny a které je sice také předvídatelné, ale i přesto zábavné.... celý text

Tyrolské elegie 1885, Karel Havlíček Borovský

Tulák po hvězdách 2001, Jack London

Převelice zvláštní kniha. Těšila jsem se na ni, potom jsem se s ní dost trápila a nakonec usoudila, že slovo "zvláštní" ji charakterizuje z mého pohledu asi úplně nejlépe. Ne, nebylo to takové, jaké jsem to čekala, ale nemůžu ani říct, že by to bylo špatné. Mohlo to být ovšem kratší a vypravěč pořád nemusel opakovat, že se jmenuje Darrell Standing, to už mě po půlce knihy vážně iritovalo. Z "toulek po hvězdách" se mi asi nejvíc líbily francouzská šermířská a ta, ve které figuroval Pilát, u první zmíněné mě konečně začala tahle kniha bavit číst (kolem strany 75, tuším...). Vyšší hodnocení nemůžu dát ani proto, že některé příběhy mě prostě neoslovily (třeba Jesse a trable s mormony). Tulák po hvězdách asi stojí za přečtení, jen mně připadá, že forma zaostává za obsahem, potažmo poselstvím, a chce to tedy pevnější nervy.... celý text

Jedna želva za druhou 2019, John Green

Máte nějakou knihu, u které víte, že vás vytáhne ze čtecí krize, pomůže vám cítit se lépe, prostě nikdy nezklame? Pro mě je tato jednou z nich. Jde o citlivý příběh o přátelství, lásce, ztrátě a hlavně o duševním zdraví. Hlavní hrdinka Aza trpí obsedantně kompulzivní poruchou, myšlenkové spirály jí ovlivňují život víc než by chtěla a člověk se snad nemůže ubránit tomu, aby jí fandil a držel palce. Nechme stranou onu detektivní zápletku, ta není úplně špatná, ale nikterak ohromující, věnujme se radši Daisy a Davisovi, upřímné dívce s lehkou posedlostí StarWars a chlapci, který pozoruje hvězdy a píše básně. Dynamika mezi postavami tu nemá chybu. Myslím, že když John Green čerpal při psaní Želv ze svých osobních zkušeností s psych. poruchou, dal do této knihy skutečně kus sebe. Spousta vět si zaslouží vypsat jako citáty, ať už protože trefně pojmenovávají pocity a nebo dokáží povzbudit. Abych tuto ódu zakončila, nezbývá než podotknout, že u této knihy se nikdy neubráním slzám a vřele ji doporučuji. Ne ovšem jako YA detektivku, ale jako knihu o důležitém tématu.... celý text

Lži Lockeho Lamory 2009, Scott Lynch

Po zklamání ze Šesti vran jsem se nadšeně vrhla na Lži Lockeho Lamory s vidinou jakési "hard verze" výše zmíněného titulu. Upřímně? Prvních sto (možná i víc) stran bylo utrpení. Složité město, přeskakování ve vyprávění a ani jazyk mi nejdřív neseděl, nemluvě o množství hrubších výrazů. Jenže potom se Lockeho plány rozjely a já nakonec můžu říct, že jsem spokojená. Snadno oblíbitelné postavy (často se zajímavou minulostí), nějaká ta akce, podmanivá atmosféra středověkých Benátek, pár zvratů - všechno tam bylo. Jsem ráda, že první díl sice nechává prostor pokračování, ale je dost uzavřený na to, abych se (alespoň prozatím) obešla bez dalšího dílu, místní knihovna ho totiž nevlastní. Neříkám však, že by mě další eskapády Pánů parchantů nezajímaly...... celý text

Harry Potter a Tajemná komnata 2002, J. K. Rowling (p)

Bylo to dobré, ale nikoli skvělé. Opět to však z velké části přičítám tomu, že už mám příliš vysoké nároky, má mladší verze byla o poznání nadšenější. První díl se mi zkrátka líbil víc, i když relativně napínavý závěr a postava Zlatoslava Lockharta rozhodně nebyly k zahození. Takže hezké 3* a jsem zvědavá, co přinesou další díly.... celý text

Bílá nemoc 2009, Karel Čapek

Oba na konci zemřou 2018, Adam Silvera

Rozhodně jsem čekala víc. Bylo to relativně čtivé, téma zajímavé, název stejně tak a obálka jednoduše nádherná, jenže... Pěkně mě štve, když přede mě autor něco postaví a nutí mě, abych bez jakýchkoli doplňujících informací "prostě věřila, že to takhle funguje". V tomto případně jde o Hodinu smrti. Jak zjišťují, kdo zemře? Kdo je v centru té společnosti? Nějaký věštec? Jak to, že jejich předpovědi vždycky vyjdou? Spousta otázek a v knize žádné odpovědi. Ještě v půlce jsem si říkala, že je to takové fajn čtení, ale nic ohromujícího. K hlavním hrdinům nebylo co vytknout, moje sympatie si získali oba. Jenže poslední třetina už mi přišla zbytečně natahovaná a promluvy postav dost šroubované. Takže závěr, od kterého jsem čekala emoční rozebrání, mě nechal poměrně chladnou. Bohužel. Domnívám se, že pan Silvera měl výborný nápad s neskutečným potenciálem, ale nedokázal ho všechen využít.... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Byla jsem připravená si tuhle knihu zamilovat (anotace, výběr hlavních postav a vysoké hodnocení zněly velice slibně, navíc podívejte na tu černou ořízku stránek!), ale nakonec jsem z ní poněkud rozpačitá. Prvních více než sto stran si čtenář může užívat snad jen potemnělé atmosféry Ketterdamu, zatímco čeká na nějaký pořádný děj. Ten se rozjede až někde kolem půlky. Měla jsem navíc problém neztrácet se v popisech akčních scén a uvědomit si, kde hlavní hrdinové zrovna jsou (vzhledem k množství delších flashbacků). Ve výsledku mě tedy špičkování mezi jednotlivými postavami bavilo víc než děj samotný. Nejvíc jsem si oblíbila Wylana a Inej, ale bavil mě i vztah Matthiase s Ninou. Jenom Kaz mi nějak nesedl... Do druhého dílu se každopádně plánuji (jednoho dne) pustit.... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců 2002, J. K. Rowling (p)

Velice čtivé, nápadité a kouzelné, opravdu se mi líbí, jak moc je to kniha o přátelství (kde by Harry bez Rona a Hermiony byl?). J. K. Rowlingová zkrátka stvořila ikonu svého žánru a mě četba o prvním roce Harryho studia v Bradavicích bavila. Mé dvanáctileté "já" by si ji však užilo ještě víc.... celý text

Matka 2004, Karel Čapek

První drama, které jsem od Čapka četla a můžu s klidem říct, že určitě ne poslední. Samotný námět velice zajímavý, závěr do posledního okamžiku vypjatý...docela silný zážitek... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Úchvatná kniha u které je třeba si zvyknout na rychle se střídající kapitoly z různých pohledů a hlavně z různých časových rovin. (Ve druhé polovině mě to jednou pěkně naštvalo. Bylo to zrovna opravdu napínavé a autor najednou přijde se 40 stranami kapitol z předcházejících let...) Marie-Laurie si mě získala hned a stejně tak jsem i zamilovala snad všechny její blízké, Wernera ale později taky (a nesmím zapomenout na Fredericka a Juttu). Bylo to navíc velice čtivé a už naprosto chápu, proč je tato kniha tak oblíbená.... celý text

Na západní frontě klid 1967, Erich Maria Remarque (p)

Měla jsem opravdu velmi vysoká očekávání a musím říct, že byla beze zbytku naplněna. Trochu mě udivilo (vzhledem k počtu stran), jak dlouho mi četba trvala, nezačetla jsem se úplně hned, ale trpělivost se opravdu vyplatila. Jedna z knih, ke kterým se budu vracet (tedy pokud k tomu seberu dost sil).... celý text

Utrpení mladého Werthera 2008, Johann Wolfgang Goethe

Opskurno 2018, Andrew Caldecott

Opskurno bylo vskutku spletité, zvláštní a znepokojivé čtení, které kombinuje dohromady všechno možné. Prvních sto stran jsem se celkem ztrácela v postavách (není jich tam zrovna málo a navíc mezi nimi autor často přeskakoval) a taky mi trvalo, než jsem se začetla. Jenže pak jsem začala sledovat, jak do sebe zapadají kousky informací, odkrývá se jedno tajemství za druhým a začalo mě to bavit. I dost nesourodá banda hrdinů mě potěšila. Ve výsledku tedy kniha, která určitě nesedne každému a z níž jsem stále lehce zmatená. K její četbě doporučuji vybavit se určitou dávkou trpělivosti a ochotou nad jejími stránkami přemýšlet.... celý text