Mermaid přečtené 146

Mates 2017, František Jílek

Taková devadesátková kniha. Jak buran ke štěstí přišel. No, ke štěstí vlastně asi ne... Vadilo mi na tom snad úplně vše, od stylu psaní, přes nehodnověrné reálie, až k úmorné snaze o satiru a humor. Možná pobaví nějakého muže v důchodu. To nemyslím zle, výsměšně, jen mě jiná cílová skupina prostě nenapadá. Adieu, už nikdy více!... celý text

Hruškadóttir 2008, Jana Šrámková

Hezky napsané, zvlášť jako prvotinu to musím ocenit. Veronika žije svůj obyčejný příběh, když ji do života vstoupí cizí rodina. Jelikož se nejspíš nic neděje náhodou, oni ji spoustu věcí naučí a ona později naučí spoustu věcí je. Dokonalé puzzle. Hvězdičku ubírám proto, že jsem čekala ještě nějakou hlubší zápletku, ale toto je příběh opravdu poměrně prostý. Není to oddechovka a nesmí vám vadit melancholie, ale v určitých těžkých životních situacích může i pomoci, myslím.... celý text

Hořící měsíc 2017, Jo Watson

Jak tohle hodnotit? Na jedné straně ta kniha docela dovedně brnká na romantickou a sex-strunu, na druhé straně je v ní ale snad víc faktických chyb, než v Cimrmanově životopisu (že jsou postavy chvíli nevlastní sestry, pak sestřenice nebo švagrové, je jen vrchol ledovce). To, že jsem se spletla v literatuře, jsem zjistila už po první stránce. Parodie na Bridget Jones a vážně blbě napsaná. Tak jsem tu knížku odložila. Jenže nějak nebylo jinak co číst. Postupně jsem přestávala obracet oči v sloup, protože, koneckonců, o co jde? Sledujeme tu pár docela bohatých lidí, kteří se tu snaží podat nějaký výkon. Je to vzrušující! Občas jim fandíme, občas v duchu vynadáme a to vše v kulisách tak zelených a omamných, že se nelze odtrhnout. A myslet u toho netřeba. Vlastně pro úplně to samé chlapi sledují fotbal. Tak nechápu, proč se nám za čtení podobných věcí smějí. Howgh. Ale teď vážně. Doufám, že příští kniha Mrs. Watson bude trochu upravená i opravená někým soudným. Třeba bych totiž i nakoukla. Co říct na závěr? Romantická (skoro smrtelně), absolutně nenáročná oddechovka k moři na lehátko.... celý text

Útek z tábora 14 2012, Blaine Harden

Nebe pod Berlínem 2002, Jaroslav Rudiš

Před patnácti lety, když vyšla tato knih, jsem na ní četla recenzi, tématicky mě zaujala a bůhvíproč mi ten název pořád rezonoval někde vzadu v hlavě. Dostala jsem se k ní ale až nedávno a skoro bych řekla pozdě. Už totiž nejsem na škole, rozevlátá studentka, které imponuje pseudo intelektuálství a svým způsobem tak trochu i bohémští zevleři. A přesně takový je hlavní hrdina. Nedozvíme se proč je tam, kde je, kam směřuje, ačkoliv to od začátku vypadá, že každý jeho pohyb má vyšší cíle, které se nám už každou chvíli vyjeví. Vlastně jsou všechny postavy jen loutky bez vývoje, které tančí kolem hlavního tématu - berlínského U-bahnu a jeho tajemství. Nicméně právě ten tajemstvím opředený ústřední příběh je napsaný docela hezky a pokud se v tom nebudete pitvat jako já, tak vám to určitě postačí. Z úcty k talentu autora dávám 4 hvězdy, ale znovu číst nebudu.... celý text

Záhada hlavolamu / Stínadla se bouří (komiks) 1990, Jaroslav Foglar

Princezna Masako 2008, Ben Hills

Nerada bych, aby se zaměňovalo hodnocení osudu princezny s hodnocením knihy. Její osud je přinejmenším obtížný, nezáviděníhodný a neporovnatelný. Jenže Hills o tom píše na můj vkus moc investigativně. Jako by se snažil vymáčknout aspoň špetku pikantnosti všude, kde to jde. A já si nechtěla číst "Chvilku pro Tebe", chtěla jsem si přečíst knihu. Navíc z něj cítím averzi vůči Evropě a trochu i vůči Japonsku. A s takovým přístupem se jen velice těžko píše. Také vůbec nerespektuje, že Japonci totiž nejsou tak egoističtí, jako většina západního světa. Pro ně je sebeobětování na velmi vysokém stupni uznání, upřednostňují celek před jednotlivcem. Můžeme si o tom myslet cokoliv, ale je potřeba to pochopit. To se zde nestalo. A i další jeho postřehy jsou občas nedostatečně informované a až trochu balíkovské, viz například přirovnání šerpy a kokardy ženicha k ozdobám na výstavě drůběže. Hm. Že někde v americkém buranově zparodovali běžné ozdoby šlechty asi nebude chyba té šlechty. Takových věcí tam byla spousta. Navíc umělým natahováním knihy ve stylu: "Měl na náš rozhovor jen dvacet minut", kvalitě nepřidal. Koho to zajímá? Chtěl tím omluvit, že nezjistil víc? Snad knihu někdo přepíše. S využitím faktů, ale bez subjektivních, někdy až bulvárních komentářů (ty knihu sráží na dno).... celý text

Suši v duši 2012, Eva Urbaníková

Japonsko miluju. Japonce miluju. Jenže nic není černobílé, jak píše velmi hezky (spolu)autorka hned v úvodu: "Na věci je třeba nahlížet jako na kostku. Z každé strany." A těch stran je hned šest, samozřejmě. Skutečné příběhy mě obvykle baví víc, než ty smyšlené. Obvykle totiž hlavní postava není žádný supehrdina a chybuje jako běžní smrtelníci. Pak se do něj i mnohem lépe vcítím. A u Denisy to šlo poměrně snadno. Ne snad, že bych měla podobné zkušenosti, ale byla to mladá holka, která se snaží žít v zemi, která je mi blízká. Navíc znám ženu s téměř totožným osudem, až mě to při čtení občas překvapovalo. Mnohokrát jsem také oscilovala mezi přáním být součástí té kultury a radostí, že žiju někde úplně jinde, uprostřed Evropy a po dovolené v Japonsku se mám kam vracet. A to vždy oceňuji. Reálnost, plastičnost příběhu. Kniha jako taková se četla dobře. Jistě, není napsaná dokonale, to přeskakování děje také nebylo úplně zvládnuté, ačkoliv Evita Urbaníková je na Slovensku spisovatelskou celebritou, její knihy do zlatého fondu dozajista patřit nikdy nebudou. Dávám slabší 4 hvězdy, nicméně jsem si jistá, že si ji ještě jednou, někdy, přečtu. Jako knihu na dovolenou doporučuji.... celý text

Venuše Samešová 2015, Venuše Samešová

Kdo neměl mulatku, neví co je láska. Oceňuji uprimnost zpovědi, ačkoliv si nemyslím, že by v mnoha situacích byla Venuše tak nevinně, jak to občas vypadá. Byla prostě dost divoká. Taky si myslim, že autorka zbytečně často řeší "co by, kdyby" a filozofické traktáty v závěru se do knihy nějak moc nehodí, jakoby jen chtěla deklamovat nějaké své prozření a ještě ukázat, že není úplně hloupá. Není, ale bylo to zbytečné. Za zajímavé zážitky ukazující mimo jiné i navoněnou bídu pověstného Muchova kabinetu dávám 4*, pro sebe si píšu 3,5.... celý text

To prší moře 2015, Radka Třeštíková

R. T. má zvláštní talent vyždímat časem ze čtenáře pořádnou hladinku empatie i pro postavy zpočátku zcela nesympatické. Protože tak, jak ve skutečném životě nic není černobílé, tak i tady platí, že odsoudit něčí jednání je neskutečně jednoduché, ale když si dáme tu práci zjišťovat i jeho příčiny, s překvapením můžeme zjistit, že bychom se zachovali stejně. Nebo aspoň pochopit. A i to se počítá. Takže příkladně hlavní hrdinka začíná jako nevděčný drzý spratek, co odmítá dospět a snad do šedesáti se bude představovat jako Hanka. Ne Hana... Hanka. Pak se ale postupně celé klubko rozplétá a vy v jedné chvíli nesnášíte, pak zase skoro mateřsky vzdycháte a na konci si snad ani nebudete jistí, jestli to dopadlo dobře, spravedlivě. Asi ne, ale i to je život. Napsáno lépe (a přehledněji) než Bábovky (ty se mi líbily, ale toto je víc) , dojemné, že skoro prší moře a oddechové. Na prázdniny ideální.... celý text

Němci 2012, Jakuba Katalpa (p)

Zpoćátku mě to úplně nebavilo, teprve ve chvíli, kdy se naplno rozehrála cesta do historie, jsem si čtení začala užívat. Základní příběh byl dobrý, ale toho odbíhání bylo zbytečně moc. Chvíli jsem si rikala, jestli z toho nechce udělat Babel, ale ne, všechno to bylo jen tak (balast?!), asi pro zvýšení čtenářovy frustrace z té doby. Když přišla Klára na venkov, tak příběh opět začal ztrácet grády. Navíc se přiznám... jelikož jsem četla anotaci předem, očekávala jsem také, že ten její svůdník bude sice svéráz, ale s určitými kvalitami. Jenže žádné Želary se nekonaly a při jeho prvním popisu jsem měla pocit, že se pozvracím (pardon), jestli si s ním opravdu začne. Naštěstí dále už byl líčen značně úsporněji, tak jsem se zpět raději neohlížela a přijala ten románek jako fakt. Jedna výtka by se mohla týkat i dobových reálií. Přijde mi např. nepravděpodobné, že by bylo za války k dispozici tolik masa a tabáku. Škoda, že radši nedovezli křídu. Celkově sice nejde o špatnou knížku, ale řekněme, že u Kláry chybí k mnoha činům hlubší motivace a není to zdaleka jediná postava, která má mezery. Nepůjdete-li ale takto do hloubky, jako já, dáte plný počet bodů snadno, jinak se ovšem strhávat dá lehce, vzhledem k výše zmíněnému. Já dávám 3*. Za nosné téma a celkový styl. Každopádně nechci knihu zbytečně hanit, ale snad si časem od Katalpy přečtu i něco s komornějším, leč propracovanějším počtem postav. Už žádné páté přes deváté.... celý text

Bábovky 2016, Radka Třeštíková

Ne, tohle se nedá číst před spaním. Lehnu si, zavřu oči a myšlenky mi v hlavě naskakují v dlouhých souvětích, jedna přes druhou, i o banálních věcech najednou přemýšlím, jak kdybych o nich měla psát knihu, ale pak se to zlomí, usnu a druhej den si říkám, že když jsem to dala včera, dám to dnes zase a celý si to masochisticky zopakuju. Od Bábovek jsem nic nečekala, trendy knihy mě vetšinou neosloví, takže překvapení bylo příjemný. Myslím, že není možný se v některé z těch postav nepoznat, trochu, vlastně to může být i jemná forma psychoterapie, na cizím příkladě špatný konce tolik nebolí. Mrzí mě jen neuzavřený konec a taky mám pocit, že tam někde měla být vložená mapa, aspoň já si to tak představuju, že R. T. ji určitě měla, když to psala, takovou nástěnku, na kterou rozvěsila na papírcích jména a pak jen připichovala špendlíčkama červenou niť. Jakože tahle je sestra téhle a milenka tohohle no a toto se stalo ještě dřív než se potkali... Je to masakr se v tom vyznat, je to vlastně taková 4D kniha. Čtivá a zábavná, takže těch pět hvězd dám s klidem. Jen bych teď chvíli potřebovala myšlenkovou mapu i sama pro sebe.... celý text

Selský baroko 2005, Jiří Hájíček

Aspoň z počátku se mi zdálo, že čtu něco od Kateřiny Tučkové. Jiří Hájíček je mistr popisu, přenese vás do jihočeských vesnic a klidně můžete mít pocit, že vám letní vítr čechrá vlasy..... Bohužel to je asi tak vše, co bych mohla pochválit. Je to kniha plná stereotypů - vesničtí burani, přihlouplé blondýnky. Vlastně mě žádná z postav nepřekvapila. Ani trochu. A hlavního hrdinu jsem měla chuť kopnout, protože byl neuvěřitelně laxní a měl ve všem pravdu, jak jinak. To on chápal správně, co se kdysi stalo, to on všemu rozuměl a věděl, na čí straně je právo. No dobře, to je autorská licence. Neubráním se ale srovnání. Letní tisk je teď plný různých povídek lidových autorů, které se vyznačují skvělým popisem krajiny a z 95 % i nulovou pointou (v těch zbylých 5 % někdo zemře). Stejný dojem jsem měla i z této knihy. Dlouhé pátrání, popis každého stébla trávy a pak závěr, u kterého si člověk řekne: "Aha, tak takhle to bylo. A je to vůbec důležité? Ne, vlastně není." Tahle kniha by asi byla velmi dobrá letní povídka, ale jako kniha je to dost slabé. Nechápu, že to někomu stačí, asi jsem moc náročná, ale: "Příště více děje, prosím!!!!"... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Největší konspirační teoretik všech dob? Jonas Jonasson!!! Nedá se říct, jestli je lepší "Analfabetka" nebo "Stařík". Dostala jsem se k oběma zároveň a začala číst jako první tuto. Trochu pomalý začátek, ale protože jsem vydržela, byla jsem odměněna pěkným a napínavým příběhem. Bohužel i v rámci jedné knihy je ta dávka podivných náhod a okolností skoro smrtelná. Hrdinům fandíte, ale občas už to jejich jednání štve. Ale špatné to nebylo, to zase ne. Jen DŮRAZNĚ NEDOPORUČUJI číst se "Staříkem" hned po sobě. Pochopíte, že autor je posedlý mimo jiné: černochy, králem, národním socialismem, vidinou kufru plného peněz atd., atd..... Prostě největší možná příběhová duplicita, jakou si umíte představit a která je zároveň ještě na hranici snesitelnosti pro vydavatele, jež nechce páchat profesní sebevraždu. Takže znova: nedá se říct, jestli je lepší "Analfabetka" nebo "Stařík", ale přečtěte si anotace a vyberte si jen jednu z nich. Na tu druhou si dejte pauzu alespoň rok, jedině pak je nejspíš doceníte spravedlivě.... celý text

Podivné město 2014, Ransom Riggs

Po pozvolném začátku se příběh rozjel a o napětí nebyla nouze. Jediná nejasnost - v druhé části se mi párkrát zdálo, že dialog sice pokračuje, ale nějak divně navazuje, ale nemohu říct, jestli to nebylo třeba nebylo formátováním mé e-knihy. Také jsem nezaznamenala avizovaný důvod použití jména slečny Wrenové v originálním znění, ale i tady může být závada na mém přijímači. Takže souhrnem - oceňuji mile nostalgický konec, který byl sice otevřený, ale přesto zajímavý, takový pocit vyváženosti jsem už u knihy dlouho neměla. Doufám v další díl a také ve filmové zpracování, chráněnci slečny Peregrinové si ho určitě zaslouží :-)... celý text

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 2012, Ransom Riggs

Od této knihy jsem očekávala něco jiného. Kdybych totiž věděla, že je asi pro stejnou skupinu čtenářů, jako Harry Potter, tak bych po ní určitě nesáhla. I začátek se mi zdál tak nějak moc "fantasy", prostě, nic pro mě. Ale pak jsem se začetla a musím říct, že je úžasná! Každému, kdo by o tom pochyboval doporučuji číst v závěsu hned druhý díl, příběh se posune zase o kus dál a má to šmrnc. Prostě má :-) Jistě, fotky jsou účelové a autor si jimi asi pěkně zavařil. Kdyby tam nebyly, tak si ušetří pár měsíců života hledání a nikoho by ani nenapadlo je postrádat, natož kritizovat jejich naivitu, že?! Mně se ale líbí, mám taky smysl pro takové kuriozitky. A na závěr - jednoznačně hlasuju, aby se podle těchto knih natočil film. Protože Rowlingová by se mohla jít zahrabat. Doufám, že pan Riggs nadále píše, ač Američan, svěží evropský styl mu nechybí.... celý text

Hrdý Budžes 1998, Irena Dousková

Docela fajn kniha, představovala jsem si při čtení pořád Báru Hrzánovou, ale že by mě nějak extra oslovila, to zase říct nemůžu. Hodnocení spíš tak 3,5 hvězdičky.... celý text

Aristokratka ve varu 2013, Evžen Boček

O této knize se nedá mluvit jako o druhém díle (spíše by měl být svázaný s prvním), nechávám tedy bez hodnocení. Chybí skutečná zápletka, děj se nikam neposouvá, autor používá pořád dokola ty samé typy vtipných situací a kniha najednou skončí, což mě poměrně zklamalo. Pokud bude ještě další díl, tak bych čekala, že konečně dojde aspoň k nějakému minimálnímu posunu ve vztahu Marie a Maxe, přijdou (na nějakou dobu) o Kostku, Marie půjde studovat, budou ji nutit se bohatě provdat, prostě bude se něco dít! Tohle přešlapování na místě je sice vtipně napsané, ale nemůže bavit donekonečna.... celý text

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Pěkné, čtivé, ale oba díly jsou napsané takříkajíc "na jeden zátah" (viz můj komentář u knihy Aristokratka ve varu). Jsem trochu překvapená, že je kniha až z roku 2012, někdy jsem si říkala (například u scény z letiště), že ji autor psal v 90. letech. Nejen z tohoto důvodu by to chtělo asi trochu upravit, protože námět i děj má velký potenciál, autor je humoristicky nadaný, ale něco tomu chybí. ...Asi, jako kdybyste dělali štrůdl a dali do něj jen jablka. Těsto se Vám povedlo, jablka v něm jsou výborná, ale jíte a jíte a jsou to pořád jen jablka. Někomu to bude chutnat i tak, ale v podstatě je jasné, že přidat rozinky, skořici a ořechy, tak z toho teprve bude excelentní dezert :-) Osobně doufám, že pan Boček stále píše a někdo mu tam ty další ingredience nakonec pomůže přidat.... celý text

Skleněný pokoj 2009, Simon Mawer

Velmi hezky napsaná kniha, místy jsem se sice musela hlídat, abych jí tolik "nevěřila", protože autentická biografie to skutečně není, i když osobně si myslím, že pravdy je tam dost, ne vždy však příjemné (tedy ze strany aktérů autorizovatelné). Nicméně jí to neubírá nic na čtivosti a brněnské reálie jsem si skutečně vychutnávala.... celý text