Metla
přečtené 1097
Colorado Kid
2017,
Stephen King
Mám ráda Kingovy maloměstské příběhy, takže "Colorado Kid" mě od prvních slov popadl za flígr a šoupnul na pobřeží Maine, kde jsem se studentkou žurnalistiky naslouchala dvěma přemoudřelým dědulům, jak popisují jeden neobvyklý případ. Obyčejný a přesto se vymykající běžné realitě, spousta otázek a minimum odpovědí. Nejsem vyloženě odpůrcem otevřených konců, vybrat si finále podle svého gusta je občas osvěžující. Tentokrát mi bohužel pan autor neposkytl dostatek indicií ani motivace, abych se nejasné kontury událostí pokusila svou fantazií dokreslit, přidat jim detaily a barvy. Kingův záměr chápu, ale pro mě je "Colorado Kid" rozsahem i zápletkou stěží poloviční kniha... a obálka je laciná až hanba, prakticky nemá souvislost s dějem. Modrá čísla jsou tentokrát (dle mého názoru) zasloužená: 65%... celý text
Než jsme byly tvoje
2018,
Lisa Wingate
Srdcervoucí příběh, který od čtenáře (spíše čtenářky) vyžaduje jistou míru soustředění, aby nevznikl hokej v jednotlivých postavách. Se smutkem jsem sledovala osudy Rill a jejích sourozenců a od začátku věděla, že u tohoto tématu nelze doufat v úplný happy end. Nebo ano? Nechte se překvapit. Linie z pohnuté minulosti drtivě válcuje tu současnou, ale celkově jde o dobře napsanou, čtivou knihu se zajímavou atmosférou. Pár procent přidám za pěkně zpracovanou audioverzi. 80%... celý text
Hlasy v bouři
2021,
Darcy Coates
Růžová knihovna v kulisách izolovaného panského sídla, sněhové bouře a čehosi znepokojivého uvnitř i v okolním světě. Znáte to: ona je atraktivní, kurážná, byť poněkud zmatená, on je tajemný, silný, citlivý, pohledný... zpočátku to skřípe, ale časem ( ! spoiler:-) ) dojde i na něžný, nevinný polibek. Taková roztomile starosvětská romantika, která může nepříjemně překvapit ve všední realitě ukotvené osoby, co neholdují příšerám ani apokalyptickým scénářům. Pro mě lehce pošahaný, snesitelný průměr. Za povedenou atmosféru přihodím 5% a jestli se v knihovně vynoří další díly, možná sérii dočtu. Pokud ne, žádná škoda. 55%... celý text
Co to žere a kde to spí
2019,
Petr Heteša
Název je zcela geniální, sci-fi detektivky mám v oblibě, Hetešovu stylu nechybí spád, cyberpunkové kulisy jsou fajn, k zápletce netoužím vyjádřit vážnější výhrady, přesto udělím "jen" 75-80%. Důvod: tahle knížka vlastně není nic nového ve vesmíru a Moira mi bohužel nepřirostla k srdci (ani k jinému orgánu). Můj problém, ženské hrdinky mi sednou málokdy, pouhou tvrdohlavostí a nepřesvědčivou drsností si mě nezískají.... celý text
Zkombinovat detektivní thriller s válečným dramatem? No proč ne... Linie z 2. světové války na mě působila, jako by slavnému norskému spisovateli promlouval do řemesla mistr Remarque. Současnější část se nese v poněkud špionském duchu, prostředí vysoké politiky, atentáty a podobné záležitosti mě úplně netankují, ale celkově u mě "Červenka" zabodovala velmi dobře. Série "Harry Hole" má zatím stoupající tendenci a neupadá do stereotypu, jsem zvědavá na další díly. 80%... celý text
Žena z kajuty č. 10
2017,
Ruth Ware (p)
Komentář zcela v souladu s mými dojmy napsala kackahracka, pokusím se však překonat mentální lenoru a shrnout to nějak po svém. Psychicky labilní žurnalistka s nezdravou náklonností k alkoholu natrefí na palubě výletní jachty na záhadu zavánějící vraždou. Z nějakého záhadného důvodu (vždyť kdo by pochyboval o smyslech hysterické notoričky) nedokáže získat důvěru posádky ani spolucestujících, klade otázky, pátrá, chová se jako čůza a vůbec dělá vše pro to, abych dychtivě vyhlížela moment, kdy tahle extrémně nesympatická hlavní hrdinka poslouží coby potrava libovolné mořské fauně. První polovina poněkud zdlouhavá, s trochou deduktivních schopností lze velmi brzy odhadnout kdo, jak a proč, neměla jsem komu držet palce, zkrátka průměrná detektivka v relativně neotřelém prostředí. Ještě dám autorce šanci. 55%... celý text
Králové Wyldu
2019,
Nicholas Eames
"Byl tak blízko, že Clay ve tváři cítil jeho teplý dech. Tento obří vlk měl rozměry kaskarského tažného koně. Clay zrovna začal skládat svůj předsmrtný řev (uvažoval o vyšší tónině, něco mezi padám z velké výšky a zrovna jsem si nasral do kalhot s trochou rozmrzelé malé holky, která nedostala to, co chtěla, aby to trošku okořenil), když za sebou zaslechl hluboké vrčení. Dva vrrci, napadlo ho. Coopere, budeš potřebovat novej řev." Pecka! Tahle prvotina vyváženě zkombinovala vše, co mám na fantasy ráda. 1) Sympatické postavy - zvláště správňáka Claye si nešlo neoblíbit, stejně jako čaroděje Mooga, jehož příspěvky k bojům mohly skončit jakkoliv, od záchvatů smíchu (nejčastěji), po ... a víte co? Přečtěte si to sami. 2) Nemalou dávku hrdinství, kombinovanou s patřičným nadhledem. 3) Humor. Občas téměř bláznivě pratchettovský, ovšem velmi osvěžující. 4) Dobrodružství. Zápletka je sice o cestě z bodu A do bodu B, přičemž proběhne mnoho bojů i přátelských setkání, nicméně prostředí s různými tvory a netvory má šťávu. 5) Akce je svižná a snadno představitelná, nenudí. 6) Nejde o prostý relax, najdeme zde jasné poselství a sem tam i hlubší postřehy o životě. Autor se nevyhnul určité dávce patosu, udržel ji však v rozumných mezích a někdy dokázal sladkobolné situace příjemně odlehčit. Jestli máte rádi Abercrombieho, leč je na vás až moc negativní, Nicholas Eames představuje skvělou alternativu. Některé stránky mě sice přiměly přemýšlet o čtyřhvězdičkovém hodnocení, jenže většinou jsem si spokojeně rochnila a občas byla z příběhu vyloženě nadšená. Když k tomu připočtu svá mírnější kritéria pro knižní debuty... i bez přivírání očí bych dala 90%. A přidávám "Krále Wyldu" do mnou málo užívané škatulky doporučených knih, tahle má potenciál trefit se do vkusu značnému procentu čtenářů fantastiky.... celý text
Čaropisci
2020,
Robert Jackson Bennett
"Čaropisci" by měli oslovit ty čtenáře, kteří si oblíbili tvorbu Brendana Sandersona (série "Mistborn" atd.), případně Leigh Bardugo (např. "Šest vran") a podobné autory, kombinující sympatické hrdiny (často celou partu) s nevšedními magickými principy v málo přívětivých světech, co akutně potřebují změnu k lepšímu. R.J. Bennett si získal mou zvýšenou pozornost trilogií "Božská města" a opět dokázal, že je skvělý spisovatel plný originálních nápadů, tentokrát však nemohu zamířit s hodnocením do ultimátních výšin. "Čaropisci" totiž navzdory několika hodně drastickým scénám spadají do young adult škatulky. Být dospívající holčina, pěla bych nadšené ódy, leč v tomto věku (pravěku) mě štvou natvrdlí hrdinové, polopatické vysvětlování a logické propasti, dělající bordel v oněch kouzelných pravidlech, na nichž je příběh založen. A Sancie coby hlavní hrdinka mě prostě nebrala, já na ty drsné, veleschopné holky nějak nejsem - problém mého vkusu, body za to nestrhávám. Pár procent půjde dolů za nadužívaný patvar nahrazující sprostá slova. Občas se sice dočkáme normálního zaklení, většinou se bohužel otravně "krundí". 80% za originalitu, za atmosféru se steampunkovým nádechem (ač bez páry), napětí, dobrodružství, zkrátka za svižnou četbu... kéž by zpracování bylo dospělejší. Čtenáři fantastiky narození ve 21. století by měli pětihvězdičkově slintat.... celý text
Kletba podle Justiny
2020,
Lydie Romanská
Bohužel musím mezi zdejší přívětivé komentáře zapíchnout vidle: pro mě byla četba téhle knížky téměř na každé stránce soubojem. Styl, jakým je "Kletba podle Justiny" napsána, bych neoznačila za "reader friendly". Některé věty jsou až heslovitě krátké: "Spokojenost. Bohatá nevěsta. Zásnuby příští středu u Zrubalů.", jiná souvětí zase pro změnu zbytečně dlouhá: "Ke komunistům se dali i Tonda s Hedou, moc o tom nevěděli, nestarali se, v osmačtyřicátém byli spokojeni, nový prezident měl pěkné řeči, líbily se, zvlášť tady, obyčejných chudáků ve fabrikách bylo, radovali se, že se konečně zbavili nafoukané honorace z limuzín, paniček s liškami na podbradku, jo, zametli s nimi, nadšení neznalo mezí." Připočtěme chaotické střídání časů - chvilku minulý, najednou přítomný, i k budoucímu autorka občas zabrousila. Dialogy jsou divné a to nejen vlivem nářečí, tedy ostravskeho kratkeho zobaku s lokalnimi vyrazy + leccos jakoby z Prajzké (Hlučínsko, kde se čeština promíchala nejen s polštinou, ale také s němčinou). Možná se takto ve Svinově kdysi mluvilo, ovšem já od svých prarodičů slýchala relativně normální mateřštinu, přitom byli jen nepatrně mladší než Leoš a Gabra, hlavní postavy románu, a rozhodně žádní vzdělanci. Příběh samotný není špatný, navíc je prý inspirován skutečnými událostmi: jeden dům a lidé, kteří se kolem něj (nebo v něm) pohybují, staví, pracují, bydlí, přižení se, přivdají, přicházejí a odcházejí. Velkým bonusem je atmosféra, historické pozadí, znepokojivá duchařská linie působí spíše rozporuplně. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mi paranormálno k ději sedělo nebo ne. Snad při trochu jiném zpracování, což se ostatně týká celé knihy. Svinov mám neodmyslitelně spojený s dětstvím, jezdívala jsem tam k prarodičům skoro každý víkend, popsaná místa mi defilovala před vnitřním zrakem a ráda jsem se o nich dozvěděla něco nového. Tři čtvrtiny románu jsem váhavě koketovala se čtvrtou hvězdou, závěrečná čtvrtina rozsekla tohle dilema v neprospěch paní spisovatelky a jejího díla. Nejprve Robertův pohled na poválečné časy, popis událostí jako z Pendolina: dlouhé odstavce úvah s minimem přímé řeči. V úplném závěru z doby porevoluční jsem přetrpěla nejapný rozhovor dvou ženských o osudech pravnuků, kteří už snad opravdu nikoho nezajímají a pouze dokreslují atmosféru určitého zmaru. Četby nelituji, určitě mě obohatila, přiměla k zamyšlení a zavalila těžkou nostalgií, knihy paní Romanské však vyhledávat nebudu. Její literární styl pro mě zkrátka není to pravé tvarohové.... celý text
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
2017,
Nina Špitálníková
Pokud v obchodech nešťastně postáváte nad předraženými potravinami, nadáváte na zaměstnavatele, který vaši práci odměňuje tragikomickou mzdou a pro politiky nemáte nic než sprostá slova, potom jste zralí na exkurzi po Severní Koreji. Jelikož se tam stěží dostanete, nejlepší alternativu představuje Nina Špitálníková a její knihy. "Mezi dvěma Kimy: na studiích v KLDR" popisuje nejtužší totalitu světa tak, jak je to jen možné pro člověka, který je na každém kroku sledován, omezován, obracen zpět, který si nemůže promluvit s běžnými obyvateli - i kdyby tomu žádný fízl nebránil, všudypřítomný strach a paranoia Korejcům nedovolí upřímný dialog. Vymývání mozků od kolébky do hrobu, propaganda vylhaná od prvního do posledního písmene, nerozbitný kult osobnosti, nemožnost spatřit okolní svět, tuhá disciplína a neustálá (sebe)kontrola, protože kromě tajné policie na sebe občané dohlížejí a práskají navzájem. Tak si to tam bohužel zařídili, tudíž je silně nepravděpodobná varianta vzpoury proti zažitým pořádkům - revoluce, šance na lepší, svobodný život. "Svědectví o životě v KLDR" mi přišlo více vypovídající, přece jen šlo o zkušenosti Korejců, nikoliv návštěvy v (mizerně kašírované) Potěmkinově "vesnici" plné bariér, tato knížka je ovšem také síla. Ať je to s Českou republikou jakkoliv nahnuté, pořád se máme dobře. 80%... celý text
Noční lovec
2013,
Chris Carter
Nevím, kam na ty brutální úchylárny Carter chodí, ale chtěla bych to vědět... abych se tomu místu mohla hodně širokým obloukem vyhnout. Vážně, takový hnus se v mozku duševně zdravého člověka nezrodí. Přesto je série "Robert Hunter" čtivým představitelem drsných krimi thrillerů moderního střihu, ve kterých dominuje hlavní hrdina se svými "super"schopnostmi, vyšetřování formou analýzy forenzních důkazů, počítačového pátrání i nějaké té logické dedukce. Způsob, jakým byl z Huntera vytvořen génius, je poněkud úsměvný: všichni kolem něj (tedy především jeho parťák a šéfová) obvykle kladou neskutečně debilní otázky, čímž vzniká efekt "mezi slepými jednooký králem". Plusové body dávám za nečekané překvapení v závěru, jisté osobě jsem prorokovala delší životnost. Pokud máte rádi napětí a nejste cimprlich ohledně nechutností páchaných na lidských obětech, potom Chris Carter možná píše právě pro vás. Akorát nečekejte žádnou vysokou literaturu, pouze svižný odpočinek v krvavé koupeli. Jednou za čas, proč ne, ovšem nemohla bych tuhle sérii číst souvisle díl za dílem. 75%... celý text
