Metla
přečtené 1097
Les sebevrahů
2017,
Jeremy Bates
Mám docela v oblibě knihy nebo filmy, ve kterých se parta lidí snaží přežít v nějakém odlehlém prostředí, není tedy divu, že mě tenhle román vábil. Bohužel má jednu výraznou slabinu: bandu zhulených ko*otů a hysterických pipin s morbidními choutkami (jůůů, pojďme tam, třeba narazíme na mrtvolu!). Většinu stránek jsem obyvatele nechvalně proslulého lesa pobízela, aby už ty zpovykané turisty konečně vymordovali do posledního nanicovatého kreténa. Nedivte se mému despektu, coby mládě jsem strávila spoustu času v maskáčích, kanadách, s nožem u pasu a celtou + spacákem na zádech, tudíž pohrdavě ohrnuji čumák nad civilizovanými dementy, ztracenými v parčíku o rozloze 35 km². No vážně, třicet - pět - kilometrů - čtverečních, k tomu debilní chování zúčastněných, kteří se nepotkali se správnou trasou, s logikou, s normálními reakcemi ani se snesitelným chováním. Zápletka je značně přitažená za vlasové folikuly a z japonských policajtů dělá ťulpasy, po vzoru hlavních postav neschopné najít vlastní zadnici, i kdyby k ní měli nakresleny turistické značky. Po obdobně laděném Nevillově "Rituálu" opět zklamání, Scott Smith a jeho "Ruiny" zůstávají neporaženy, s Karikovou "Trhlinou" v závěsu. 60%... celý text
Sharpův orel
2010,
Bernard Cornwell
Sharpovy příběhy vznikají podle osvědčené šablony: schopný a odvážný sympaťák v ústřední roli, historické pozadí britských válečných manévrů - obvykle tedy bitvy s Napoleonovými vojsky, skutečné postavy a události dovedně míchané s dobrodružnou fikcí, nesmí chybět nějaký ten padouch, co Sharpovi škodí (nebo škodit chce) a téměř v každém díle jiná (dokonale přebytečná) krasavice, aby po krátkém váhání padla hlavnímu hrdinovi do lůžkovin. Jednoduché, předvídatelné, chytlavě napsané a už poosmé spolehlivý buldozer na občasné čtenářské bloky. Richard Sharpe mě svými eskapádami přes všechna "ale" pořád ohromně baví a navíc si tak doplňuji dějepisné mezery - tentokrát se Britové s Francouzi utkali ve Španělsku, protože někdo holt za ty nedisciplinované lemry a jejich nezávislost bojovat musel :-). 80%... celý text
Les přízraků
2019,
Juraj Červenák
Šestý díl série nechá čtenáře nahlédnout podstatně hlouběji do Steinova soukromí, poodhalí světlejší i temnější stránky Jarošovy osobnosti, to vše v patřičně dobrodružném provedení, kdy není nouze o souboje, padouchy, tajemství, zradu, odvahu, zbabělost, šlechetnost, chamtivost, lásku... no, co by mohlo "Lesu Přízraků" chybět, že ode mě dostal "jen" naleštěné čtyři hvězdy? Barbarič. Mně prostě scházel, bylo to bez něj takové vážné - málo humoru a šmrncovních dialogů. 80-85%... celý text
Gerda: Příběh velryby
2018,
Adrián Macho
Na "Gerdu" jsem četla mnoho pochvalných ód, tudíž jsem před pár lety hodně zvažovala, jestli cácorce knihu pořídit. Na podzim jsem ji objevila v knihovně a tak jsem si konečně mohla udělat vlastní názor. Potomek nesdílel mé nadšení, když jsem se před spaním vytasila s touto knížkou (velryba v hlavní roli nezaujala) a bohužel tento vlažný stav trval i po dočtení. Výtvarná stránka knihy je opravdu mimořádně povedená, vkusná, oči se mohou kochat na každé stránce. S textem je to složitější. Pro dospělé je příliš jednoduchý, pro děti až moc poetický a soustředící se na různé popisy, nikoliv na děj. V krátkých kapitolách Gerda někam připluje, někoho potká a získá nějakou moudrost do života, zatímco hledá svou rodinu. Jakým způsobem o ni přišla, to se čtenář dozví z obrázku, slova se omezí na červené moře. Ten příběh má své kouzlo, přesto nejspíš vyžaduje specifického malého čtenáře/posluchače, se zálibou v melancholii a v básních bez rýmů. Pro dospěláky je zpracování stručné a plytké. Já bych možná dala 4* coby kompromis mezi nádherným vizuálem a rozpačitým dojmem z divně podané zápletky, ortel cácorky je však u dětské knížky rozhodující a tentokrát nižší. 65%... celý text
Povznesení
2019,
Stephen King
Příjemná knížka o lidech, jejich vztazích, předsudcích, o tom, co společnost rozděluje a jak ji lze stmelit. V hlavní roli je chlápek, který se stal fyzikální anomálií a byl by rád, aby psi nových sezdaných sousedek nesrali na jeho trávník. Slušnost ne vždy vyvolá obdobnou reakci a někdy je holt zapotřebí najít v sobě zásoby trpělivosti, pochopení a úsilí k nápravě vypadávající komunikace i lecčeho navíc. Zatímco Scott nenápadně ztrácí váhu, jeho vliv dobrého člověka podobně skrytě váhu získává - přinejmenším v městečku Castle Rock. "Povznesení" je takový sluníčkový příběh hladící po duši, štítek "horor" je zde nesmyslný. Zápletka obsahuje silný prvek nadpřirozena, bát se však rozhodně nebudete. Možná v závěru otřete slzu, možná si otráveně povzdechnete nad přehnaným patosem. Mně se tahle novelka líbila, mile vyplnila jeden den nemocenské. Jen tu politickou agitku si mistr King může vetknout do anusu - už jsme všichni dávno pochopili, že je fanatický liberál a nenávidí Trumpa. 75%... celý text
Nejsem mrtvá
2018,
Anne Frasier (p)
Povedený krimithriller pro ty z nás, kteří podrážděně brblají, pokud jsou literární postavy mělké, ploché, zkrátka mizerně zpracované a nezajímavé. Jude je nejen policistka, ale také oběť zločinu (nikoliv krádeže kabelky), což značně ovlivní její osobní i profesní život; je sice labilnější, vnímá však podstatně více než její kolegové... a také odlišně reaguje. Je odhodlána rozplést případ, považovaný za odškrtnutý v kolonce "sebevražda" a znovu získat stabilitu, pracovat a žít. Je to dlouhá cesta, plná klacků pod nohama, a touto knihou teprve začíná. První třetinu románu jsem hltala jak bramborové placky od babičky, potom tempo začalo zpomalovat, stagnovat, psychické problémy se dostaly do spirály podobných úvah a situací. V závěru "Nejsem mrtvá" znovu nabrala spád - leccos je přitažené za skalp, něco by potřebovalo domyslet či přidat šťávu, jinde pro změnu ubrat, být důslednější při tvorbě charakterů, jít hlouběji... přesto jsem docela spokojená a v sérii budu pokračovat. 70% (+5% za šmrncovní přebal s metalickým efektem)... celý text
101 minut
2022,
Štěpán Kopřiva
Dobrovolní hasiči v naší obci jsou mistři... v pořádání hlučných chlastacích akcí. Jedinkrát jsem se na ně obrátila s žádostí o pomoc: do koruny asi 5-6 metrů vysokého jehličnanu se zatoulalo čísi kotě, zoufale mňoukalo a nebylo schopné najít cestu dolů. Což cácorku tuze rozesmutnilo. Tudíž jsem po půlhodině marného vábení zašla do hasičské zbrojnice (vzdálené zhruba 25 metrů) a poprosila přítomného pařmena, zda by zvířátko nesundal. Dotyčný se neochotně přesunul ke stromu a k mému nezměrnému úžasu mě instruoval, ať zavolám 150. Jelikož jsem nesdílela názor, že by podobnou banalitu měli řešit profesionálové, další půl hodinu jsem věnovala (úspěšné) snaze přilákat tvorečka dost nízko, abych ho mohla předat majiteli (jenž se vzápětí vypotácel z protější hospody). S profi hasiči mám možná o něco větší zkušenosti, než průměrný obyvatel ČR. Bydlela jsem v paneláku, kde několik bytů obsadily typické sociální případy - tedy notoričtí alkoholici a kuřáci, z čehož samozřejmě vyplývaly časté zásahy nejen pro policisty a strážníky, hasiči si také přišli na své. Dokonce jsem pracovala na ubytovně, tam takových "sympatických" existencí byly desítky, a to se k usínání se zapálenou cigaretou či v průběhu vaření přidávaly i problémy feťáků, kterým vzplanul pokoj při "pečení perníku". V tomto zaměstnání byly noci velmi dobrodružné - není nad to pobíhat chodbou plnou dýmu, bušit na 80 dveří a hledat, kdo si udělal táborák tentokrát. A ty sexy kníry, co se vám při vdechování zplodin vytvoří pod nosem... Možná jste už také museli volat 150 kvůli dopravní nehodě, i když vznikla pouze potřeba uklidit ze silnice sklo, plechy a provozní kapaliny. Vážně, nezastavujte na oranžovou, řidiči za vámi to, zdá se, nečekají, oni naopak zrychlují, aby tu křižovatku ještě profrčeli, klidně na červenou. Milejší zkušenosti ze setkání s hasiči přinesl až mladý příbuzný, který pracuje na pravděpodobně největší HZS Severní Moravy a tak jsme si s cácorkou mohly zblízka prohlédnout obří vozy, vyprošťovací techniku, jeřáb, vyzkoušet výstroj (těžkou jak kráva), vidět přistání vrtulníku atd. „101 minut“ je doslova dechberoucí kniha o hrdinech všedních dní (víkendů i svátků), hold jejich odvaze, vytrvalosti, smyslu pro povinnost. Nemohla jsem ji odložit, den na nemocenské utekl jako voda z céčka (požární hadice typu C o průměru 52 mm – jo, rejstřík pojmů jsem listovala často). Vůči profesionálním hasičům chovám nejhlubší respekt, žádná mzda není za jejich práci dost vysoká. 100%... celý text
Měsíční deník
2016,
Michal Březina
Jednohubka pořízená ve výprodeji, hybrid tvorby mistra Kulhánka či jeho klonu Františka Kotlety x Douglase Adamse, nebo spíše Sama J. Lundwalla. Agresivní buran, tedy hlavní antihrdina Marcel, přijímá práci těžaře na Měsíci, kde se odehrávají podezřelé věci. Marcel vše deníkovou formou popisuje, tedy jak je vrhán z jedné absurdní situace do druhé, cestuje vesmírem i časem, žere rohlíky a kanárky, potkává emzáky a sem tam nějakého divného člověka, chová se jako kretén, pořád někoho mlátí, zabíjí měsíčňany, prchá, zabíjí policajty, prchá a každý jeho krok/skok/libovolný přesun časoprostorem je lemován barvitým přirovnáním. ´Na to, že poslední člen hlídky musel být nervózní jak kamzík na rovince, projevil ve finále velkou duchapřítomnost. Roztáhl svou hmyzí hubu a jediným chramstnutím mi ukousl kus levýho prostředníčku. Teď byla pomalá reakce na mý straně. Čuměl jsem na ten pahýl jako krtek na atomový hodiny. "Kecáš?!" křičím na toho zkurvence fádní řečnickou otázku a hned nato jsem mu rozflákal hlavu tak, že by ho nepoznalo ani vlastní zrcadlo. ´ Upozornění: autor hodně operuje s díly H.G. Wellse, pokud tedy neznáte knihu "První lidé na Měsíci", odkud především čerpá, pravděpodobně to dojmy z "Měsíčního deníku" dost sníží. Jelikož nejsem příznivcem prehistorické beletrie, většinu narážek jsem bohužel nepobrala. Za to vesmírná tělesa strhávat nemíním, neznalost klasiky je moje chyba. Dvě jdou dolů za hlavní postavu, kterou jsem nesnášela, vedlejší postavy, které mi byly ukradené, přemíru jazykových patvarů i zbytečné vulgarity (rozhodně nevolám po mluvě hochů od Bobří řeky, jen jsou sprosťárny místy zbytečné až nevhodné) a několik trapnějších přirovnání škemralo o vyškrtnutí. Jinak dobrý, za těch pár šušní v pohodě. K ilustracím mám podobně nejednoznačný postoj: nelíbí se mi, ale k praštěné knížce pasují.... celý text
Ostré konce
2018,
Joe Abercrombie
Krádeže, boje, podrazy, krev, špína a všemožné lidské nešvary... Vítejte zpět do světa "Prvního zákona", tentokrát v různorodých povídkách příjemně zpestřujících a doplňujících celou sérii. Setkáme se s několika starýma známýma, dozvíme se o nich leccos nového, dobře nás pobaví, občas přimějí k zamyšlení, někdy poněkud vyděsí (že, Krvavá Devítko?), jindy bych je skoro politovala (ačkoliv byl Glokta mimořádně nadutý kretén). Některé postavy jsem nepoznávala, případně si nebyla jistá, kam je zařadit.... už se někde vyskytly, nebo jde o nováčky? Většinou mi takhle neukotvené ke konkrétnímu románu poletovaly ženské, což mě příliš nepřekvapuje. Chlapy si z nějakého záhadného důvodu pamatuju lépe. Suma sumárum: poměrně vyrovnaná povídková sbírka pro Abercrombieho čtenáře - pokud jste jeho knihy nečetli, "Ostré konce" pro vás nejsou, tápali byste a nechápali. 75-80%... celý text
Erebus - Příběh ztracené lodi
2019,
Michael Palin
Jak hodnotit? Z hlediska zábavnosti pro mě nebyla až taková hitparáda číst o každém šroubku, o každém červotoči v palubě smutně proslulé lodi Erebus (Terror pluje ve vedlejší brázdě, jak napovídá už název knihy). Pokud však hltáte fakta, bude pro vás mravenčí práce Michaela Palina zcela fascinující. Shromáždil snad veškeré dostupné informace od stavby lodi, přes její plavby, všemožné úpravy pro arktické podmínky, záznamy z dopisů námořníků i důstojnických deníků. Po zmizení výpravy následují popisy záchranných expedic, spekulace, jaké se vynořily současně s nalezením nemnoha stop, nedávný objev vraku a také autorovy postřehy z cest, které podnikl, aby lépe pochopil prostředí i podmínky, s nimiž se posádky lodí musely vypořádat. "Taťána mylně nabyla dojmu, že jsem slavná filmová hvězda, čemuž tak docela neodpovídá moje mrňavá kajuta ani rozcuchané vlasy. Neodvažuju se jí, Marii, kapitánu Běluhovi ani komukoliv z Rusů přiznat, že mou poslední rolí je Vjačeslav Molotov ve filmu Ztratili jsme Stalina." Z hlediska čtivosti + atmosféry u mě vede Simmonsův fiktivní román "Terror", ovšem Palin dal dohromady spoustu zajímavých detailů a jeho pečlivosti nelze než zatleskat. Hodnotím tedy stejným počtem hvězd, ačkoliv připouštím, že jsem od člena slavných Monty Pythonů čekala trochu více humoru. Ale to je můj problém - tragické téma zřídka nabízelo prostor k satiře.... celý text
Škola Malého stromu
2007,
Forrest Carter (p)
"Dědeček říkal, že je vo moc lepčí někomu vysvětlit, jak se co dělá, než mu něco dávat. Říkal, dyž někoho naučíš, jak si má sám poradit, bude v pohodě; ale dyž mu třeba něco dáš a přitom ho nic nenaučíš, budeš ho mít na krku až do konce svýho smrtelnýho života. Dědeček říkal, že mu vlastně prokazuješ medvědí službu, protože dyž bude na tobě závislej, vemeš mu jeho charakter. Vlastně ho vo charakter vokradeš. Dědeček říkal, že někerý lidi se můžou vytahovat, že pořád někomu něco dávaj, dělá jim to víc dobře než těm, co něco dostávaj; ačkoliv by bylo lepší, dyby svýho bližního něco pořádnýho naučili, aby se moh spolehnout sám na sebe. Dědeček říkal, že lidská povaha už je taková, že sou lidi, kerejm došlo, že druhejm lidem dělá dobře, dyž se můžou vytahovat, a tak ze sebe dělaj takový ubožáky, že by po nich ani pes neštěk. A tak se naučili štěkat sami na pány Vejtahy, místo aby si zachovali charakter. Říkal, že pořád kňučej vo almužnu, zatímco by potřebovali, aby je někdo pořádně kopnul tvrdou botou do zadku." Dědeček byl moudrý muž. Výše uvedený citát by se měl (ve spisovné češtině) tesat zlatými písmeny do mramorové desky a tím šutrem omlátit hlavy všech dobroserů, kteří za peníze daňových poplatníků vytvářejí jedině přemnožené davy nezodpovědných budižkničemů. Nebudu řešit charakter autora, pravdivost příběhu ba ani ten použitý jazyk, obtížný pro osobu nelibě snášející prznění mateřštiny. "Školu Malého stromu" jsem absolvovala formou skvěle zpracované audioknihy a byl to pro mě ohromně milý, po duši hladící zážitek. Rozhodně v prvních dvou třetinách, ta poslední poněkud potemněla, ale v nejmenším nesnížila dojmy, zaslzela jsem si kvalitně. Píšu okouzlujícímu Malému stromu jedničku s hvězdičkou a za několik let se do jeho školy jistě vrátím. Pravděpodobně opět ušima. 95%... celý text
Stíny v létě
2009,
Daniel Abraham
Na "Stíny v létě" jsem se těšila, ale jak už mám ve zvyku (po tuzemských zkušenostech), s koupí a četbou jsem čekala, až u nás série vyjde kompletní. Čekala jsem a čekala... a čekala... Co se dá dělat, "Kvartet vysoké ceny" postihl osud mnoha jiných cyklů, které se v češtině nedočkaly zakončení. Takže jsem se po dlouhých třinácti letech vyčkávání vyprdla na nákup, četbě jsem však neodolala. A pochopila neúspěch. Začátek byl nadějný, po prologu ovšem následuje nevýrazná zápletka, děj založený prakticky pouze na pletichaření a více či méně drobných posunech rovnováhy ve vztazích mezi jednotlivými postavami. Postavami, k nimž jsem si úplně nedokázala najít cestu. Oslovila mě cílevědomá babka Amat Kyaan, u ostatních mé sympatie kolísaly, nebo vůbec nevznikly (např. kdyby Liat spadlo na hlavu piano, uvítala bych to s ulehčením). Dobrodružství ani akce se nekonají, byť na nějaké násilí i vraždy přece jen dojde. Většina stránek se odehrává na ploše jednoho města, magie v podání andat a básníků je poměrně nenápadná, přestože má na fungování světa zásadní vliv. Různé formální postoje a hierarchie společnosti odkazují kamsi ke středověké Asii, nicméně už jsem se s těmito exotickými ingrediencemi setkala v lepším, intenzivnějším zpracování u knih jiných autorů. Ačkoliv mám styl Daniela Abrahama ráda, ještě nikdy ode mě nezískal pět hvězd. Tentokrát jej bohužel musím ponechat těsně pod hranicí 70%. Nevím, zda se budu pouštět do "Zrady v zimě", snad jen kvůli "drsné děvce" Amat.... celý text
Pes Jejího Veličenstva a jeho mise
2017,
David Michie
Nesnášíte psy a britskou královskou rodinu? Ruce pryč, tato knížka je pro vás toxická! Milujete psy a zbožňujete britskou královskou rodinu? Tato knížka je pro vás dar z nebes, budete slintat blahem. Máte rádi psy, ovšem nepolidšťujete si je, a britskou královskou rodinu máte na salámu? Pak pravděpodobně stejně jako já zjistíte, že nejste připraveni přijímat životní moudra od chlupaté továrničky na lejna, schopné tyto produkty konzumovat. A nejspíš nebudete žrát ani předloženou ideu laskavých anglických aristokratů, trávících veškerý čas filozofickými debatami s podobně osvícenými lidmi (a dalšími bytostmi). Taková eko - nábožensko - psychoenergo agitka, s pozvednutým nosem trousící své pravdy a znechuceně jej ohrnující nad obyčejnými omezenými smrtelníky. Ono v tom je kus přijatelného (nic objevného, ba i těžce obehrané "následuj své srdce" zaznělo), ovšem dalajlámovi se naslouchá jaksi přirozeněji, ochotněji než bulvárem ostře sledované šlechtě. V zemích Commonwealthu má výtvor Davida Michieho lepší podmínky k úspěchu, u nás asi málokdo vnímá členy britské monarchie coby nezpochybnitelné morální autority a duchovní vůdce. Audiokniha v podání hlasového pitvoření Borka Kapitančika vyzněla parodicky - nevím, zda šlo o záměr. 50-55%... celý text
Kus temnoty
2017,
Margaret Atwood
Touto knihou si mohu Čtenářskou výzvu 2022 odškrtnout jako splněnou a jakkoliv mě Margaret Atwood přiměla vykročit z mé komfortní zóny, "Kus temnoty" mi rozhodně cosi dal. Pravděpodobně se mi z hlavy hned tak nevypaří, což není zásluhou divadelního prostředí, které mohu stěží nazvat blízké mojí letoře. Navíc mi zápletka svým průběhem i vyústěním přišla poněkud málo věrohodná, téměř pohádková. Zajímavější pro mě byla komornější psychologická linie o ztrátě a (ne)vyrovnávání se s ní. Paní spisovatelka umí čtenáře přilepit ke stránkám, vzbudit jeho zájem o další dění, přimět k zamyšlení. Nebýt takový kulturní barbar, jistě bych si knihu užila víc, ovšem i tak zvedám oba palce. 75-80% P.S.: Moc se mi líbily shakespearovské nadávky :-)... celý text
Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války
2011,
Jan Dobiáš
Vzít klasický fantasy příběh, překopat zavedené postupy (například z kladných hrdinů udělat nafoukané balíky ducha mdlého, záporáky přetavit do role obětí a podobně), to už lze stěží označit za novátorský postup. Nevadí, originalita je nedostatkové zboží a chápu, že přijít s něčím objevným je nesmírně těžké. Mám s touhle knihou dva jiné problémy: 1) zápletka je dost neučesaná, velmi rychle se střídají linie jednotlivých postav, osobně nefandím zběsilému skákání od jednoho k druhému, třetímu... 2) Charaktery můžu rozdělit do dvou skupin: ta početnější mi byla buřt, zbytek mi brnkal na nervy. Pokusy o humor mě kdovíjak nepobavily, ale kniha pravděpodobně cílí na mnohem čerstvější čtenáře, než jsem já, Metla ve fosilizačním procesu. Pokud jste +/- ve věku, kdy s občanským průkazem získáváte punc dospělosti, mohla by se vám "Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války" zamlouvat. Za mě průměr, který nenadchnul, ani nenaštval. 55%... celý text
Prokletí rodu Usherů
2021,
Robert R. McCammon
Když se hororová klasika přistříkne současností (přesněji nedávnou minulostí, krásnou dobou předmobilovou) a spisovatel není vyloženě marný, může z tohoto spojení vzniknout velmi zajímavé dílo. Robert R. McCammon vsadil na důkladné budování atmosféry a dobře udělal. Čtenář se snadno přenese ze svého útulného obydlí na odlehlé, ponuré panství zdegenerované šlechty a pomalu odhaluje tajemství, která doslova otřásají zdejším krajem. Potud vše šlapalo skvěle, akorát finále bylo takové... sice nepřekvapivě, přesto béčkově laciné. I tak je "Prokletí rodu Usherů" solidním zástupcem žánru a měl by kápnout do vkusu každému, kdo preferuje pozvolné pojetí, soustředící se na prostředí, historii a psychiku postav, ačkoliv v závěru nechybí také nějaká ta akce se záplavou krve + dalších tekutin. Mistr Poe nemusí v hrobě rotovat. 75%... celý text
Adam detektivem
2021,
Zdeňka Študlarová
Tak trochu promarněná příležitost pro čtenáře ve věku 5-7 let. Adam jede na svůj první tábor, několik dní mezi malými detektivy a jejich instruktory mu přinese nové zážitky. Překvapivě všední zážitky - snad každý z nás, kdo se někdy účastnili libovolného tábora, jsme absolvovali různé hry, noční hlídku, zpěv u ohně s kytarou, deštivý den... Přesně tohle autorky svým čtenářům v krátkých kapitolách poskytly, lišila se pouze jediná: ta, ve které děti řešily detektivní případ. Na těchto stránkách měla dětská mysl možnost zapracovat, zkoumat stopy, zapojit logiku, což bylo příjemným oživením (spolu s otázkami, návody a úkoly v závěru kapitol). Být v knížce více podobných stimulů k zapojení mozku a méně popisu průměrných táborových dní, hodnotila bych lépe, čtvrtou hvězdu dávám jen díky mínění mojí ratolesti. 70%... celý text
