mgeisselreiter přečtené 758

3x inspektor French 1975, Freeman Wills Crofts

První detektivka Protijed: George Surridge je ve svých 46 letech již 8 roků ředitelem zoologické zahrady v Birmingtonu. Bohužel jeho rodinný život není příliš šťastný, s manželkou, která je hodně náročná, mu to neklape. Ve volném čase hrává s přáteli karty a příliš se mu nedaří, zkrátka finančně na tom není dobře a netrpělivě očekává děditství po své staré, nemocné tetě. A to ještě pozná krásnou mladou ženu, se kterou se tajně schází. Když už je děditství po skonu tetičky na dosah, objeví se další komplikace s dědickým řízením a na scénu vstupuje advokát Capper, který mu má děditství vyřídit. K tomu mu má pomoci ukradený utopený had a zapomenuté klíče. Z počátku se zdá hodně rozvláčné, ale ukáže se, že autorův styl psaní je nakonec zajímavý a čtivý. Příběh samotný není jen napínavé krimi, ale také psychologická studie hlavního hrdiny a obrázek Anglie a její společnosti krátce před 2. světovou válkou. Zápletka je trochu překombinovaná, občas bych na místě Surridge jednal jinak, ale to nic neubírá celkovému dojmu. 75%, 8.7.2016. Druhá detektivka Inspektor French a tragédie ve Starvelu Tak toto je opravdu mistrovský klenot mezi detektivkami. Čte se to jedna báseň - ta noblesa, ta uhlazenost... A celý příběh nádherně vymyšlený, mistrně podaný. 90% a 5*, 14.7.2016. Třetí příběh: Případ doktora Earla Na poklidném anglickém venkově jednoho nedělního večera záhadně zmizí doktor Earle. Případu se ujímá inspektor French, který brzy narazí na obdobné záhadné zmizení ošetřovatelky, která má jisté vazby na doktora Earla. Než však s případem postoupí dále, objeví se další záhadné zmizení dámy, a to opět z domu dr. Earla. Všichni potencionální pachatelé mají pevné alibi, ale French se nevzdává a krůček po krůčku záhadě přichází na kloub. Croftstův styl se ani zde nezapře, inspektor French jde za svým jako buldok, ale trpělivě, v klidu, nikam se nespěchá. Záhad je zde dost a i když má čtenář k dispozici spoustu faktů jako French, nic není jasné až do samého závěru. Bohužel mi přijde, že tápání a hledání v druhé polovině případu je až moc, čtenář se tak začíná nudit a rozluštění se pořád zdá v nedohlednu. 75%, 23.7.2016.... celý text

Gobi. Poušť ve mně 2007, Reinhold Messner

Když to řeknu stručně: mohlo to být lepší. Messner vypráví tak nějak všelijak. Já bych uvítal vnést do knihy trochu systém - víc jako deník, protože takto čtenář při četbě ztrácí představu, jak daleko Messner došel, kde asi je, kolik ušel ten den apod. Taky mohl napsat trochu víc u Mongolsku. A rozhodně by se hodila mapka, kudy šel. Místy se kniha dobře čte, ale jsou místa hůře podaná. Vzpomínky prokládané do vyprávění nevadí, ale v závěru to už autor přehání - pořád se musí vracet k tragické smrti bratra v roce 1970 - to sem prostě moc nepatří. Nejpoutavější je část skoro na konci knihy, kdy Messner přechází pohoří Altaj a je téměř s koncem sil. Kniha obsahuje jednak pár čb fotografií v textu, které jsou nicneříkající a nic moc kvalitní. Na konci knihy je barevná obrazová příloha, opět sice nic moc kvalita, ale v barvě je aspoň něco vidět a je k fotkám komentář. Výtka patří vydavateli za poměrně velké množství chyb v textu, dle mého názoru sem tam i překladatel trochu šlápnul vedle. Celkově 75%, 17.7.2016.... celý text

Zápisky z bunkru 2015, Kevin Brooks

Knihu jsem přečetl prakticky na jeden zátah za odpoledne. Čte se jedním dechem (sice asi po 70 stranách bylo trochu zvolnění, ale pak se to zase rychle rozjelo). Závěr je téměř strhující a jsem rád, že ho autor zakončil takto a ne jinak (ono jinak by to totiž nebylo to pravé). Je to opravdu reálné a realistické, možná dokonce víc pro dospělé než pro mládež, pro kterou je román určen (půjčil jsem si knihu od syna). 95%, 9.7.2016.... celý text

Ostrov 2001, Aldous Huxley

Dovolím si začít citáty z velmi dobrého doslovu l. bosche: ...je zúročen autorův "přípravný výzkum" na poli politiky, filosofie, ekonomie, kolonialismu, literatury, historie, náboženství, mytologie, lingvistiky, antropologie, evoluce, darwinismu, eugeniky, psychologie, farmakologie, neurofysiologie, komunikace a vzdělávání a z něj vycházející úvahy o přelidnění, kontrole porodnosti a umělém oplodňování, rakovině, smrti a umírání, hodnotě lidského života, rodinných a společenských vztazích a vazbách, nadměrné organizaci společnosti, anebo psychologických metodách výuky ve spánku či umění prodávat, reklamě a aplikaci Pavlovových reflexů na ovládání mas. (str. 313) Tak jako předchozí Huxleyho romány je i Ostrov všeobecně didaktický a nijak se nevymyká označení "román idejí", v němž jsou úvahy a dialogy sókratovské povahy upřednostněny před psychologickou drobnokresbou postav. (str. 317) Mými slovy: Ostrov měl být vydán v jiné podobě - formou esejů a úvah, ne jako román. Ono se totiž v podstatě ani o román nejedná. Děj je prakticky žádný, vše je naroubované na snad 30 témat (viz první citát výše). Dílo se velmi špatně čte, je to jako číst učebnici filosofie doplněnou o poesii a další témata. Je to celé hodně znásilněné za účelem nacpat spoustu myšlenek do jednoho románu. Čtenář při četbě románu nejspíš očekává nějaký čtenářský zážitek, který se zde ale ne a ne dostavit (tedy ne ten pozitivní). 45%, 3.7.2016.... celý text

V čase ubývajícího světla 2013, Eugen Ruge

Zpočátku mě kniha nechytla. Čekal jsem spíš než román dokument. Postupně jsem se ale do příběhů nechal vtahovat a s románem se sžil. Autor píše velmi čtivě, i když často až moc rozvláčně, ale nakonec musím uznat, že vše bylo vyvážené. Kdyby to bylo víc stručné, asi by to též působilo víc nudně. Pravda, v celku se nejedná o žádný zvláštní, neobvyklý příběh, na druhou stranu není nijak přehnaný, je to takové připomenutí našeho nedávného života, ale ne z Československa, ale z NDR. S hodnocením jsem dlouho váhal, původně od 60-65% nakonec dávám 70% a přikloním se ke 4*. 26.6.2016.... celý text

Vítězný oblouk 1967, Erich Maria Remarque (p)

TheBonelex ve svém komentáři poměrně dobře vystihuje i mé pocity. Celá kniha je pořád jen samé tlachání skoro o ničem, nemá to vůbec žádný spád, nic se neděje. Některé části se sice čtou dobře (když se zrovna něco děje), ale mnohé "filozofování" (píši v uvozovkách, protože pro mě jsou to spíš nudné kecy než nějaké zajímavé, přínosné myšlenky) je utrpení číst. Celkově mi autor ukázal, jak umí mlátit slámu. To, co napsal, by např. Simenon stlačil na čtvrtinu délky, postihl by vše, navíc by dokázal i atmosféru lépe zachytit, mělo by to spád a neztratil bych se čtením tolik času (ano, zde to považuji za ztrátu času). Z celé knihy je opravdu dobrých tak 20 stran ke konci při akci s Haakem. 55%, 21.6.2016.... celý text

Tao úspěchu 2013, Derek Lin

Knihu jsem si vybral celkem náhodně, o tau nic nevěděl. Z tohoto pohledu se jedná o výborný úvod do učení tao, ale i jen jako informace o tomto učení. Jsou zde krásné příběhy, na nichž je osvětlováno učení. Kniha nabádá k přemýšlení, po pravdě hodně toho není ani přes názorné příklady snadné pochopit. Asi to chce knihu přečíst vícekrát a celé problematice se více věnovat. Kniha rozhodně stojí za přečtení alespoň těm, kteří se chtějí něco nového dozvědět, kteří na sobě rádi pracují. Nenechte se odradit prvními kapitolami, které jsou asi náročnější, více abstraktní. 95%, 9.6.2016.... celý text

Mechanické piano 1987, Kurt Vonnegut Jr.

Román je překvapivě nadčasový, nic neztrácí ze svého poselství ani dnes. Čte se poměrně dobře, ale některé pasáže jsou trochu nezáživné a nudné. Autorovi se ne zcela podařilo podat poselství přirozenou cestou, je nucen doplňovat děj trochu uměle (úvahami holiče apod.). Chyběla mi tam prostě taková větší přirozenost a plynulost, i toho humoru tam mohlo být víc. Zkrátka místy kniha nemá chybu, ale nedá se to říct o celku. Přes všechny výtky jde o velmi dobrý román, který doporučuji. 75%, 28.5.2016.... celý text

Utajené dějiny Spojených států 2015, Oliver Stone

Ke koupi a četbě mě nalákal autor Stone a trochu bulvární název (který v originále zní poměrně odlišně: Stručná nevyřčená historie..., i to je mírně zavádějící, jelikož se jedná v podstatě jen o období posledních 100 let). Po první kapitole jsem byl rozčarován, bylo to takové trochu plácání narychlo od konce 19. století po konec 1. světové války. Další části už byly více kompaktní (bohužel kapitoly jsou jen číslovány, takže chybí orientace - lepší by bylo uvádět i název, o čem kapitola pojednává). Celkově se jedná o nemilosrdnou kritiku USA, bohužel hodně jednostrannou. Autoři si vybírali jen určitá témata, která se hodila kritizovat. Jde především o kritiku pravice. Chybí mi jednak ukázání také pozitivních věcí v daných souvislostech a především alespoň snaha odpovědět čtenáři, proč to tak bylo. Autoři přinášejí jen fakta (většinou bez citování zdroje), obvykle známá a nijak překvapivá, ale hloubavý čtenář by rád věděl, proč to tak bylo. Nejedná se o žádnou hodnotnou knihu o historii, ale spíš o jednostranný kritický pohled na vybrané události. Čte se dobře, je určena běžnému čtenáři, ale zajímalo by mě, kolik Američanů si ji přečetlo a jaký v nich zanechala dojem. 75%, 21.5.2016.... celý text

Tchaj-pan 1994, James Clavell

Kniha i přes svou délku vůbec nenudí (jen je třeba překousnout trochu komplikovanější první kapitolu), je nabitá dějem a událostmi a čtenář je neustále "nucen" číst dál. Autorův styl psaní je čtivý, nic náročného. Velká přidaná hodnota románu je to, že přináší reálný historický pohled nejen na vznik Hongkongu, ale vůbec na celé období kolem roku 1841. Clavell je samozřejmě nucen události zjednodušovat, přesto se dovídáme mnoho o mořeplavbách a cestování mezi Evropou a Čínou, o tehdejších zvycích (špatná hygiena, oblékání, západní vs východní kultura), nemocech (malárie a její léčení, cholera), o anglické obchodní politice (a také Ruské) a mnoho dalšího. Snad jediným nedostatkem je poměrně velké množství chyb v textu a nepřesné informace o autorovi na přebalu (vydání z roku 1994). 85%, 14.5.2016.... celý text

Poklad na Stříbrné mělčině 1977, Jacques-Yves Cousteau

Jak je u knih Jacques-Yves Cousteaua obvyklé, je i tato psána čtivě, poutavě a dobrodružně. Mimo popisu samotného pátrání po ztroskotané lodi jsou velmi zajímavé také kapitoly věnované historii španělských mořeplaveb. Bohatá barevná příloha je bohužel poznamenána časem, takže i když jsou fotografie na křídovém papíře, jsou barevně nevýrazné a vybledlé. Cením si i glosáře, kde se dozvídám další historické zajímavosti o mořeplavbách. 80%, 4.5.2016.... celý text

Plechový bubínek 2001, Günter Grass

Náročná, těžká kniha, až mě překvapuje, že v hodnocení převládá skupina lidí, kteří se s ní dokázali vyrovnat. Já patřím do té menšiny, kterou kniha neoslovila. Chápu, že dílo uspělo u kritiky, styl autora je nesporně na vysoké umělecké úrovni, ovšem při četbě dlouhých souvětí, často na několik řádek, jsem se ztrácel, nevěděl, o čem čtu. Pochopil jsem snad jen to, že autor chtěl ukázat jakýsi obrázek Evropy 1900-1953 svým uměleckým pohledem. Tedy spíš Polska a Německa, což bych chápal, že osloví tamní obyvatele, kteří přece jen mají větší přehled, co se tam dělo (a taky z tohoto pohledu bych chápal, že dílo mohlo mít úspěch v době svého vzniku, ne už tak dnes, po více než půl století). Fakt jsem ale vůbec nepochopil, co byl ten Oskar zač, proč seděl v ústavu? Myslel jsem, že v závěru knihy najdu aspoň nějaké vysvětlení, ale asi jsem je přehlédl, jako asi i jiné věci. Neříkám, že nedokážu ocenit netradiční, umělecký literární styl, ale tento mě opravdu vůbec neoslovil. Většinu knihy jsem četl mechanicky, těžko se soustředil a vůbec si četbu neužíval. 45%, 1.5.2016.... celý text

Tibetská kniha mrtvých 2013, Mistr Padmasambhava

Vydání z roku 2013 je velmi pečlivou prací Josefa Kolmaše. Díky jeho předmluvě a poznámkám (což možná představuje polovinu celého obsahu knihy) čtenář pochopí, o co v knize jde. Samotný obsah Knihy mrtvých odpovídá době vzniku, z dnešního pohledu západního člověka jsou to přinejmenším báchorky pro děti. Když si ale odmyslíme to strašení, odhadování, kdy přijde smrt podle dechu apod., základ je jistě zajímavý. Celkově se jedná o náročnou četbu, která je buď pro vážné zájemce o toto náboženství, nebo pro silné povahy, které se chtějí dozvědět něco nového a neodradí je množství podivných výrazů aj. Těžko hodnotit, ale nakonec dávám 60%, 24.4.2016.... celý text

Srdce nechodí samo 1968, Anton Pavlovič Čechov

Výbor třiceti povídek začíná velkou dávkou 2-5 stránkových minipovídek a přechází až v novely na 75 stranách. Krátké povídky jsou opravdu mistrovská dílka, delší povídky přinášejí trochu více hloubky. Všem je společné to, že Čechov je výborný vypravěč, dobře se čte a přináší čtenáři krásný obrázek o nevšední Rusi ze všech možných úhlů.... celý text

Mauricius, Réunion a Seychely 2014, Anthony Ham

Standardně velmi dobrý průvodce, který nemá skoro chybu. Kdo zná Lonely Planet, ví. 80%, 10.4.2016.

Červená světlice na Nanga Parbatu 2010, Reinhold Messner

Kniha se celkem dobře čte, přestože je psána dost podivným stylem, který má být něco jako scénář, aby to nebylo vše v první osobě. Já si naopak myslím, že kdyby to bylo vyprávěno v první osobě, bylo by to poutavější a čtivější. Dále čtenáře poměrně rozptyluje na začátku každé kapitoly několik komentářů různých lidí, které často ani nesouvisejí přímo s danou kapitolou. Řekl bych, že je to celé takové trochu zmatené. Nejvější tragédie je ale neuvěřitelné množství chyb v textu, jako například záměna jsme za jsem, chybějící koncovky slov apod. V knize je poměrně dost fotografií, bohužel všechny jen černobílé, což je škoda - rozhodně snímky v barvě by mnohem lépe vynikly. Hodnocení u této knihy je třeba trochu rozdělit. Za samotné provedení knihy (sice kvalitní vazba, přebal, ale jen čb fotky, mnoho chyb) tak 60%, za literární podání autora tak 70%, za samotný obsah - příběh 90%. Celkově 75%, 4.4.2016.... celý text

Deset anglických novel 1967, * antologie

Pečlivě připravený výběr anglických povídek (v doslovu Aloyse Skoumala je rozebírán i rozdíl mezi novelou, povídkou i románem) od roku 1881 do čtyřicátých let 20. století (seřazeno chronologicky) přináší široký záběr, takže se dá říci, že každý si svou povídku najde. Pro mě je většina nadprůměrných, ale několik mě moc neoslovilo. Kniha je pěkně zpracovaná, každá povídka obsahuje celostránkovou barevnou ilustraci, nechybí fundovaný doslov i poznámky o jednotlivých autorech. Celkově hodnotím 75%, 27.3.2016.... celý text

Kramerová versus Kramer 1980, Avery Corman

Kniha je výborně napsaná - je čtivá, styl je věcný, žádné zbytečné kecy, prostě to plyne jak voda. Je to ze života, opravdu, ne jen vyumělkovaně. Závěr je strhující, nesmírně silný a citově drásající. Film je skoro stejně dobrý, jako kniha, ta má tu výhodu, že může říct o něco víc a taky jinak, než je možno na plátně. Díky závěru 95% (ale i tak to je na 90%), 24.3.2016.... celý text

Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji 2014, Barbara Demick

Poměrně čtivá kniha přináší skutečné životní příběhy uprchlíků z KLDR. Je to opravdu neuvěřitelně kruté svědectví, ani se skoro nedá věřit, že i v dnešní době je to možné. Čtenáři je líto, jak trpí prostí lidé, ale je na to nějaké řešení? Pomohlo by svrhnout vůdce? A má o to někdo zájem? A bylo by to správné, vměšovat se? Navíc - nepřineslo by to chaos? Takové a mnohé další otázky mohou čtenáře napadat. Zajímavé je i to, že dle autorky byla zpočátku po roce 1953 až snad někdy do 60. let nebo i později zaostalejší Jižní Korea. Jak se stalo, že se z ní stala taková ekonomicky silná velmoc? Bylo to způsobeno podporou ze Západu? A pokud ano, co z toho získal Západ? A nešlo by to stejně i s KLDR? Kniha je doplněna několika čb fotografiemi. Cenné jsou i dva doslovy, kterými Demicková doplnila stav v zemi až do roku 2013 a také doslov pana Pucka, který mnohé zažil na vlastní oči. Unikátní dílo si zaslouží maximum hvězdiček, dávám 90%, 22.3.2016.... celý text

Mořský vlk 1959, Jack London

London umí psát, je to pan umělec. Kniha se tedy čte velmi dobře, je poutavá i zajímavá. Já osobně bych se obešel bez občasných filozofování mezi Larsenem a Humpreyem, ale věřím, že naopak některým to vyhovuje. 80%, 12.3.2016.... celý text