nevermore3 přečtené 561

Mark Dzirasa - 21 dnů 2011, Jaroslava Timková

Knihu postihuje taková věc. Strašně zestárla, úplně z ni pryští situace ve světě a ČR okolo roku 2010 - boom New age, druhá vlna nadšení z multilevel marketingu, euforie z Tajemství a Čtyř dohod a enormní nárůst hladu po motivační literatuře. Jo a ještě ji bohužel postihuje i výrazná kritika EU, ale přesně taková jaká byla v roce 2009 dejme tomu. Jakože dnešní kritika EU je taky, ale je úplně jiná. Prostě tahle knížka je v roce 2024 dost stará, je otiskem doby. Nicméně některé kapitoly mají univerzální platnost Kniha začala dobře, první kapitola o Dzirasově dětství a rodičích super. Ty kapitoly o MLM, to mi přijde jak kdybych se vrátil strojem času právě do těch let, kdy všichni jeli Amway, školící materiály, apod. Tohle mě vůbec nebavilo číst. Další co se mi moc nelíbí je, že i když Dzirasa bude asi dobrej kluk relativně, chybí mi trochu pokory od něj v tom textu. Četl jsem podobných knih fůru, ale tady mi chybí nějaká prostě pokora no. A číst dnes o tom že komunismus byl nebezpečnej, ale EU je nebezpečí také, jen plíživé, to už prostě v roce 2024 po Ruské agresi a dalších světových událostech nechci. Neviním z toho ale Dzirasu, jen prostě ta knížka už zestárla. Tenhle komentář taky zestárne za 10 let :)... celý text

Biosyntéza: Výbor z textů 2012, David Boadella

Proč hlupák zůstává hlupákem? A další psychologické fenomény 2019, David Lacko

Je vidět, že kniha vznikla, protože "musela". Autorova kolekce jeho příspěvků není ani moc kompaktní a je to opravdu velmi různorodá směska. Přijde mi, že musel vykázat publikační činnost, a takhle se to sfouklo jedním vrzem. Je to čtení místy i dost náročné a někdy si říkám, že až zbytné, ale autor prostě něco nemůže vypustit, protože uvedené pasáže tam holt být musely, podle nějakých kritérií. Za mě těch 60% no. Sorry, je to spíš za formu. Nezlob se, Davide.... celý text

Nohavica a (jeho) naše malá válka 2023, Přemysl Houda

Nevyužitý potenciál. To je první, co mi vytane po přečtení této knihy. Autor měl přístup k pramenům a šanci téma Nohavici uchopit výrazně lépe, než se toho, za mě, zhostil. Mohl částečně udělat i nějakou schopnější Nohavicovu rehabilitaci, ale nějak to celé nepodchytil nejšťastněji. Sám si věc pořád obhahuje, jako že píšu knihu o Nohavicovi, ale vlastně nepíšu o něm, ale tak trochu o všech z nás. Kniha, co jsem pojmenoval Nohavica, vlastně není tak úplně jen o něm, ale o fungování pozdně české socialistické společnosti. Nohavica je Harlekýn, je hrdina i zbabělec. Všichni jsme hrdinové i zbabělci. Opírám se i o citát ten a ten, jak v roce xy trefně poznamenal, v jedné ze svých knih, na straně 54 ten a ten, s čímž já se ztotožňuji, a tak to vnímám tak také." Citace je samozřejmě s nadsázkou, ale v podobném duchu se kniha točí v kruhu téměř po celou dobu a autor jede dokola jak flašinet. Například o Miroslavu Šloufovi autor píše pořád v náznacích, že vlastně neví a domýšlí se. Ale přitom Nohavica žije, mohl se zeptat jeho, o čem se Šloufem jednali a ne dalších 5 lidi, kteří se jen domnívají, o čem ti dva spolu tak asi rokovali. To se takhle o něm s někým baví, bouchne na to citaci z knihy o Vnitřním nepříteli, a pak řekne, že to tak možná bylo, ale taky nemuselo být....takto prosím pěkně stojí kniha Nohavica a jeho/naše malá válka. Jak tu někdo pode mnou psal, že ho časem autorovy myšlenkové onanie přestaly bavit a rovnou přeskakoval tyto nudné pasáže, v podstatě to chápu. Autor se snaží psát kriticky, ale nepíše. Z textu je znát silná náklonnost a osobní sympatie k Nohavicovi, a to více než snaha o maximální objektivnost, což si myslím, že je úděl historiků. Když budu ještě přímější, vnímám to skoro až jako takový oslavný pamflet, chránící se relativizací, a velmi se zaštiťující myšlenkami jiných autorů a děl. Na straně 92 autor hájí Nohavicu, že se bál, bál se režimu a STB. S touto jeho etapou nemám já osobně vůbec žádný problém. Je přece v pořádku se bát totalitního režimu. Když ale Nohavica, v roce 2023 nahraje pro BOBOŠÍKOVOU skladbu Počkáme až co řekne pan prezident USA, jestli ta raketa byla Ukrajince nebo Rusa - tak to už se nebál. To už je prostě jenom nechutné. Nikdo mu určitě u kefy nedržel gun, aby toto nazpíval. Podobné Nohavicovy otřesnosti autor zmiňuje buď letmo, v poznámce pod čarou, bagatelizuje, případně je rovnou přeskočí. Učence či spisovatele, cituje tedy autor správně, ochotně a přesně, ale v podstatě proto, aby podpořil své teze. Nicméně ze všech pramenů, co mohl použít, použije (byť podle nejvyšších historických standardů), vždy selektivně jen ty prameny, které dále podporují autorův náhled, že Nohavica může být někde uprostřed, ale že to je lidské, že jsme tam tak nějak všichni a nikdo není jen zlý nebo jen dobrý. A jak už jsem psal, tohle se táhne celou knihou jako hlavní myšlenka. Po formální stránce mě při četbě po čase začala iritovat neskonalá repetice některých výroků (Nohavica si jen chrání svůj kus, čtvrt čtverečního metru, Kde jste byli, když pršelo, apod) Sloh autora se přitom někdy snaží být složitý (až zbytečně), pořád se odbočuje, opírá o něco, co je v textu zbytné, čili i celkový dojem z četby je kostrbatý, nekompaktní. Nebaví to dlouho číst, ale nakonec knihu nějak dočtete, pokud jste zvědaví jako já. Sám jsem byl Nohavicův největší advokát ještě možná i v roce 2010, znal všechny jeho písně, odpustil mu vše, co v podstatě udělal před rokem 1989 (skutečně) ale v momentu, kdy se raději obklopuje společností Petra Žantovského, Janou Zwyrtek Hamplovou a vystupuje společně s nimi na společných akcích, tak jen čekám, kdy vystoupí na Rajchlově demonstraci na Václaváku. Knihu jsem chtěl odhodnotit dvěma-třemi ***. Nicméně po tom, co jsem se dostal k pasáži, kde autor záměrně nechává mluvit jen proputinovskou Rusku Olgu, a nemá tak adekvátního oponenta, mně to přišlo tak nevhodné, že dávám jen jednu. Samozřejmě, že v ostrém protikladu s takovouto paní bude i Nohavica vypadat pak jak protiputinovský bojovník. Kapitola, kde nechává mluvit "lid z vesnice", ústy tohoto "lidu" v knize zaznívají jedny z největších a 100x vyvrácených dezinformací, mě už nemůže překvapit. Toto, prosím, napíše erudovaný historik. Bez kontextu, bez dovysvětlení. No přijde mi to pak už takové vondruškovské nebo hamplovské. Za mě si tato kniha nezaslouží větší pozornost, a to z mnoha důvodů. Čili shrnuji to jako nevyužitý potenciál. Rehabilitace Nohavici šla podle mě udělat lépe! Možná se do ní jednou sám pustím :D... celý text

Přehodnocení nevěry - kniha pro každého, kdo někdy miloval 2018, Esther Perel

Autorka musí mít nepředstavitelné zkušenosti s páry. Forma --> skákání z jednoho na druhé, kniha nemá úplně ucelený koncept, nebo ne tak, aby mi to vyhovovalo. Prolínání příběhů a minipříběhů. Je vidět, že autorka se chce podělit o maximum svých "případů" jako dokladů toho, o čem se v té které kapitole píše. Zvláštní styl. Zajímavosti: - Když se ptala na přednášce: Kdo nevěru zažil? --> nikdo. Kdo se s ní potkal třeba u blízkých? - všichni - kdybyste 100% věděli že se na nevěru nepřijde, šli byste do ní? Téměř všichni řekli ano. - Nevěra - 3 složky: tajemství, sexuální alchymie a emocionální angažovanost. - Po odhalené nevěře a rozchodu primárních partnerů, málokdy vznikne nový vztah s milenkou/milencem - emocionální nevěra - otevření se komukoliv jinému, než partnerovi. Jenže pokud se všechny intimní potřeby zaměří na jediného člověka, činí se takový vztah ve skutku zranitelnější. - dnes se lidé berou z lásky (dříve ekonomické důvody nebo domluvené sňatky) a jsou enormní nároky na partnera - zároveň stabilita, zároveň ať je tajemný, přitom chci aby byl 100% upřímný = protichůdné, nereálné. - prožívání nevěry je nejen útok na přítomnost, ale i na minulost podvedené osoby a všechny její vzpomínky. - Žárlivost má v sobě vestavěný paradox - abychom žárlili-musíme milovat, ale když milujeme, neměli bychom žárlit :) Dnes se bere žárlivost jako "politicky nekorektní". - Cítíme vždy intenzivní náboj po odhalení nevěry. (Žárlivost je erotická zášť) - Ne vždy je přiznání a kompletní upřímnost to nejlepší řešení! Má smysl si kvůli románku rozbořit dlouhobudované zázemí atd, a ve jménu upřímosti zničit druhého člověka? Otázka, když je to upřímné, je to také vždy prospěšné a laskavé? - "Někdy cítím jak mi praští v kostech pod tíhou všech těch životů, co nežiju." - Hnací síla nevěry je nejen novost někoho jiného, ale také jinakost vlastního známého já. - "Nemůžeš být prostě prase, potřebuješ diagnózu?" - Žena obětuje kvůli bezvýznamnému románku se zahradníkem vše co celý život budovala, proč? - "Vaše žena s vámi nespí, ale spí s Luizem. S ním nemusí myslet na děti, účty apod, díky těmto věcem se cítí eroticky fádní. Dosaďte Luize na své místo a brzy ho čeká stejný osud." - Efekt pouliční lampy - opilec nehledá klíče tam, kde je upustil, ale kde je světlo. - Přitažlivost plus překážky rovná se vzrušení - Morinova erotická rovnice. - "Myslíte si, že jste měla poměr s řidičem náklaďáku, ale ve skutečnosti jste měla intimní setkání sama se sebou, které on zprostředkoval." - Strach ze stáří a smrtelnosti - Život je krátký, buď nevěrný. - Ashley Madison - Těžko najdete jinou, takto běžnou a teoreticky legální praktiku, kterou by odsoudil ještě větší počet lidí, než je nevěra. - Lidskou přirozenou podvědomou touhou je porušování pravidel. V říši erotična není vyjednaná svoboda ani zdaleka tak vzrušující jako ukradené rozkoše. - Monogamie stojí na nerealistickém předpokladu, že pokud skutečně milujete, neměli by vás už přitahovat druzí. - Dohled ani autocenzura nefungují. Příběh manželské bezpečnosti sám sobě přivodí konec. Je tam toho mraky, taková bible vztahů v manželství... celý text

Kosmonaut z Čech 2017, Jaroslav Kalfař

Čekal jsem asi, že to bude výrazně horší, podle hodnocení na Databáziknih 67%. Nakonec ten příběh docela zaujal, i když někdy mi to přišlo moc na sílu a na dřeň se všema těma intimníma detailama, který si mi jevily zbytný. I tak dávám za 4... celý text

Den trifidů 2014, John Wyndham (p)

Do oblíbených svých top 10 si Den trifidů sice nedám, ale fakt je to mega poutavé a čtivé, zajímavé, vtáhne. Fakt se nechce věřit, že je kniha napsána 1951.

Pravda 2017, Neil Strauss

A mně ta kniha přijde dobrá. Četl jsem tedy až po Hře. Ale za mě je napsaná vtipně, dokonce jsem se párkrát zasmál. První třetina dejme tomu, je o Nielově terapii, tato část mi přijde asi nejzajímavější, protože vysvětluje jeho pohnutky a v podstatě život nás všech obecně, v kostce. jak se utváříme v raném dětství, traumata atd. V této části si ještě dělá p*del z monogamie ve stylu, že Manželství je jako dům, kdy chceš prostě občas spát na hotelu, a i když v něm plánuješ strávit život, tak se někdy chceš přestěhovat. Nicméně přes všechny šílené zkoušky různých typů otevřených vztahů, nakonec po absolvování a dokončení všech možných terapií dojde kolečkem k monogamii. V podstatě nejvíc mi ta kniha asi utkví proto, že u mě obhajuje nutnost terapií a práci sama na sobě pro vyřešení všech potlačených a neřešených traumat.... celý text

Pohodové rodičovství 2021, Milan Studnička

Pan Studnička má, zcela očividně, nějaký problém s lidmi, co prochází tranzicí, a možná ještě i s feminismem, to už těžko říct. Celou knihou se nenápadně táhne tato nit, která dílo sešívá dohromady. A je sešité samozřejmě také z věcí, které nikdo nerozporuje. I já souhlasím cca s 90% toho, co M. Studnička píše. Bonding, vnímání dítěte od prvních momentů, respektující výchova, nelhaní (třeba o Ježíškovi), atd atd, to tady nemusím vypisovat. Asi to vnímáme většina stejně, co to čteme. Takže přesto, že se s naprostou většinou jeho názorů ztotožňuji, vadí mi ty pasáže typu: ",... odpověděl jsem mamince, že se na celou záležitost dívá optikou feministicky laděné společnosti, která rodinám přináší více problémů než užitku..." - No tak tohle je hodně generalizující a hodně tendenční vyjádření, bych řekl. Kapitola "Zženštilí muži a tvrdé ženy" je toho taky ukázkou. Víte, ono takto se dělá propaganda, že dáte základ, který je pravdivý a na to naroubujete trošku něčeho, co ne. Někdo si pak řekne: "a kdo ví, jak to vlastně je" a pozvolna implementuje semínko pochybnosti k sobě. No a tím, že tady taky souhlasím s většinou, nechci, aby se tento, dle mého skromného názoru, vadný náhled, ponechal bez povšimnutí. Velkoryse přesto budu hodnotit 3*** i když mě s tímto MS pěkně sere. Nemůžu si ještě odpustit, co jsem viděl na profilu jeho letitého kolegy a spolupracovníka Slávy Černého. Ten střelil na svůj profil fotku nějakýho týpka s make-upem, a k tomu přihodil hlášku ve stylu, jestli si takto představují jeho fanoušci muže, a ať o tom diskutují. Tedy velice navádivá záležitost. Samozřejmě se to pod obrázkem strhlo do diskuze o tom, jak je doba jenom pokřivená, jak něco takového může žít mezi náma atd. Díky Slávo, seš borec! Restart muže! Takže Milan Studnička, jeden z nejcitovanějších a aktuálně nejznámějších dětských psychologů v ČR. Kdepak... my jsme jako země svůj stín prostě ještě nepřekročili, Studnička je za mě živoucí artefakt konzervatismu v nás. Nebude to trvat věčně, ale ještě chvilku to potrvá. Btw. Děsně mě potěšil názor čtenářky Turmee a tyto její pasáže, které podepisuji, neboť vnímám stejně: - kapitola o rozdílech mezi muži a ženami mi přijde absurdní v milionech ohledů - pokud kluka baví malovat nebo dívku sportovat, budou mít (nebo už mají) duševní problémy - mluví o biologickém nastavení, ale skutečnou biologii zanedbává - samé oslí můstky Jsem rád, že to co tu asi kostrbatě vysvětluji, někdo jiný vnímá též a umí to i lépe vystihnout.... celý text

Setkání s Rámou 1993, Arthur Charles Clarke

S Clarkem je to za mě tak, že jeho knihy se víc táží než odpoví. Nebo jak to říct. Příběh se pomalu line, děj se posouvá pozvolna a jak tu kdosi psal, vlastně se nic moc zas až tak neděje. Není žádné rozuzlení. Atmosféru to ale má...... celý text

Pěna dní 2005, Boris Vian

Snový svět, s bizarními scénami. Krásný popis svatby, kdy se ve dvou větách odbyde, že se tam zrovna někdo zabil.... Jen tak mimochodem, o něco později někdo ukopne hlavu bruslema... Ze začátku je příběh "normální" a celé to graduje a posouvá se to tímto šíleným směrem. Mně to sedlo, i když jsem to úplně kompletně nepobral... celý text

Písečná žena 1965, Kóbó Abe

Prostě japonská kafkárna se vším všudy. Je to mazec a opravdu je to divné :) Leckteří čtenáři zde, kteří možná nevěděli do čeho přesně jdou, a pak tu prásknou nízké hodnocení, se spíš sami trošku zesměšnili.... celý text

Motýlí kůže 2014, Sergej Kuzněcov

No, kniha Motýlí kůže je u mě přesně na pomezí 3*** a 4**** takže já se vždycky přidám, tam kde to víc potřebuje. Tady má modré hodnocení, tedy dám 4****. Přiznám se, že u některých těch popisných částí, kde se vrah rozplývá nad odkrajováním části těl apod a je to opravdu velmi detailně popsané, se mi nedělalo úplně dobře. Ne, že by to nešlo dočíst, ale nějak si na to nepotrpím. Nechci úplně spoilerovat, ale že se potkají s hlavní hrdinkou, bylo fakt hodně jasné. Jen mi to přišlo uhozený, dost věcí mi tam taky nedávaly úplně logiku, ale přijde mi že to pěkně zachycuje to mezidobí kdy Putin ještě nebyl tolik masovej vrah, ale už toho bylo dost na to, aby bylo jasné, že to není nic než diktátor :) Jsou tam jen střípky, drobnosti, vedlejší poznámky. Možná vás můžou zajímat i soudobé reálie, jako ICQ nebo jak se vydělávalo na internetu v roce 2003. How time flies...... celý text

Genesis – Kompletní příběh 2022, kolektiv autorů

Četl jsem protože Genesis zbožňuju. Plusové body za komentovanou diskografii a vcelku pěkně popsané přechody mezi 3. obdobími - 1. období s Peterem Gabrielem, 2. bez Gabriela, ale stále prog se Stevem Hackettem a 3. spíše pop už bez Hacketta. Na 5***** mi chybělo méně adorace a více objektivní pasáže. Že čtou fans je jasné, nebylo potřeba pořád tolik superlativů. A Banks je prostě děsně nesympatickej idiot. Aj ten Rutherford není nějakej kdovíjakej sympoš. Steve, Phil a hlavně Peter jsou frajeři jak hovao! :) A super je ten okomentovaný TOP 40 žebříček skladeb na konci... celý text

Pohled do slunce 2008, Irvin D. Yalom

Hodně jsem se na knihu těšil, mimo to, že má nádhernou obálku, má mimořádně zajímavou anotaci. Avšak něco mi tam chybí. Děsně se mi líbí jeden výrok, který jsem tu četl kdesi pod sebou: "cítím, že kniha je dobrá víc, než jsem si z ní dokázal vzít já". Autor je bytostný realista, skeptik a agnostik. Nemá vůbec žádnou víru v cokoliv posmrtného, a jeho terapie tak spočívá v úplně něčem jiném, než v čem bych ji hledal já. Snaží se většinou lidem poskytnout útěchu z toho, že to že je smrt nevadí, protože pak už nebudeme vnímat, po smrti nemáme city, když je-smrt nejsem já atd. Ale já věřím v posmrtný život, byť neuznávám pro sebe žádné náboženství. Spiritual not religious! Navíc popisem vnímání smrti umírajícími mi kniha přišla i z větší části značně děsivá a zneklidňující, já vlastně nevím, jak by to čtenáře mohlo uklidnit. Ještě že jsem se tím nenechal zviklat :) Dám 3*** po své pocitové stránce, protože je autor terapeut a věřím, že dobrý, však nic pro mě.... celý text

Psychologie pro milující rodiče 2019, Jana Bašnáková

Za směr a myšlenky v knize jasných 5. Ale nějak mi to nesedlo plnou. Trochu ten styl: "nemůžeme říct tak ani tak, vše je individuální. Toto může být tím, ale zároveň nemusí. Můžete zkusit tohle, ale vlastně to třeba nepomůže. Prostě vydržte." Relativizují se téměř všechny rady, protože vše je individuální. To mi trochu vzalo no. Kvůli myšlence "Dělej nejlíp, co umíš a vydrž", nemusíme vlastně nic číst :D Ale pořád respektující výchova na prvním. Jsem za :)... celý text

Pyramidy 1995, Terry Pratchett

Začátek jsem slítnul jedna dvě, ve středu se nějak šprajcl a nakonec to byl docela boj. Mám ještě dva další díly doma (8 a 9) a nechávám na pozdější dobu. Pyramidy mě docela vyčerpaly. Přitom Těpic je děsnej sympaťák a scéna se sfingou, dávající hádanku, cool :)... celý text

Soudné sestry 1995, Terry Pratchett

Mně prvních 6 Pratchettovek přišlo +- na stejné úrovni. Nevidím nějaký propastný rozdíl třeba mezi Magickým prazdrojem a Soudnými sestrami. Oboje stejně dobré :)

Fascinující mysl novorozeného dítěte 2013, David Chamberlain

Jen bych chtěl říct, že nezpochybňuju ani za mák, o čem se tady píše. Věřím ve vnímavost už v prenatálním období, a po narození je to snad zřejmé. Mně jen nesedla ta forma nějak. 1. půle knihy super, teorie, odbornost atd. ale poté, co se to přelilo v odstavce, kde mluví jakože ta miminka, tak to mě přišlo fakt mega mega divný. A tak jsem to už jen tak doproletěl. Původně kniha vyšla v roce 1988, autor tedy udělal kus práce, osvěty atd. za to mu jednu hvězdičku navíc ještě střelím, než bych normálně dal.... celý text

Magický prazdroj 1995, Terry Pratchett

Nevím, proč má Magický prazdroj zatím nejnižší hodnocení z prvních 5 dílů. Čtu chronologicky a že by tam byl takovej kvantitativní rozdíl, třeba mezi tímto a Mortem fakt nevnímám. "Mrakoplaš nebyl zvyklý na lichotky, úplatky nebo že by někdo útočil na lepší stránku jeho povahy. Ale výhružky to bylo něco jiného, okamžitě věděl, kde je jeho místo." :D... celý text