nevermore3 přečtené 563

Umění být zdráv 2020, Věra Keilová

Souhlas s kolegyní Per-quiee. Omílané teze, které dnes už téměř nikdo nezpochybňuje. V podstatě souhlasím s 90% toho, o čem Honza Vojáček vypráví. (až na tu část s očkováním a nerovností mužské X ženské podstaty v současné populaci, to je hrozně zgeneralizované. ) Na začátku super, ale čím jsem byl v knize dál, tím méně mě bavila a upadalo i mé nadšení z ní. Hlavně přijde mi podprahově i dost pasivně negativní - svět dnes je nemocný, vztahy jdou do kopru, dřív se spousta věcí dělalo nebo dělo lépe. Trochu optimismu a víru v budoucnost, autore! A ten formát mi přišel taky zvláštní, o něčem se autorka s JV baví, aby odskočila jinam a v zápětí řekne: "Ale zpět k předchozímu tématu", aby se opět vrátili k něčemu, co se řešilo pár stránek zpět. Pak se často točili v kruhu a něco jsem měl třeba pocit, že čtu už potřetí. Taky se mi občas zdálo, že autor působil přezíravě, často jsou tu obraty typu UŽ SE DÁVNO VÍ ŽE nebo BYLO PROKÁZÁNO nebo u toho očkování bylo NEŘÍKÁM, ŽE OČKOVÁNÍ ZPŮSOBUJE AUTISMUS, ALE NIKDE NENÍ VYVRÁCENO, ŽE TO NEMÁ VŮBEC ŽÁDNOU SOUVISLOST. ?! Myšlenky a teze povětšinou na 4-5***** , forma a provedení za podstatně méně. O překlepech, chybějících písmenkách apod. - zdravím korektora a editorku - ani nemluvě.... celý text

Případ profesora Körnera 1933, Egon Hostovský

Ne, není to vůbec špatné, ale dechberoucí nebo objevné v dnešní době za mě taky nějak zvlášť ne. Nicméně chápu, že soudobou optikou v čase napsání knihy, to bylo mílemi napřed, a to v mnoha ohledech. Cizinec hledá byt za mě rozhodně daleko lepší :... celý text

Dýky temnoty 2002, Steve Jackson

Tato kniha už je z těch pozdějších dílů - č. 35. Nenapsal ji ale Steve Jackson, jak je tu mylně uvedeno, nýbrž Luke Sharp, po Hvězdném lovci a Propastech zla. Kniha je to zajímavá, obtížně mapovatelná, protože se různě spojují a odpojují asi 3 nebo 4 trasy. Žádná lineární m*dka jak u Livingstona. Příběh je zajímavej, aditivum ve vašem těle se postupně rozlévajícího se jedu. Cílem je najít nějaké medailony, dají se nalézt až dva v jedné cestě, což vám ve finále může pomoct. Často jsou ale v knize kraviny, typu hoď dvěma kostkama a tak je pevný most, hoď podruhé kostkama a to je tvoje váha. Jsi těžší okamžitěs prohrál a jdi do řitě, od startu. Tady ty dementní random hody mi připomínají Propasti zla anebo Masky zmaru. Totální dementnost. Ale je tam i jedná route, která má minimum nebezpečí v sobě, myslím, že jde o ten Uruzský labyrint. Ale celkově je to docela namakaný dílo v porovnání s jinýma. Dávám 4****... celý text

Dobrá znamení 1997, Terry Pratchett

"Starý, ma to nepresvedčilo." Ani vtipný, ani zajímavý, nedejbože dechberoucí. Nic. Můj první střet s Pratchettem a dopadl takto tristně. Neila napoznávám. Chtěl jsem dát původně 2**, ale když jsem viděl, že zrovna tolik jsem dal Norskému dřevu, tak to si tohle určitě zaslouží víc.... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

David Bowie - Génius proměn 2018, Glynis O'Hara

Kniha mi přišla zajímavější než předchozí, co jsem četl ze stejné série o Princeovi. A to mám Prince daleko více rád. Nicméně tady to bylo za mě napsáno lepším stylem, akcent dáván na zajímavější informace ze života (alespoň podle mě), no atak dávám o hvězdu více.... celý text

Prince - Paradox jménem Prince 2018, Glenda Nevill

Spacecore na to kápnul a já jdu ještě dál. Ubral bych fotek a zapracoval bych na hloubce textu i rozsahu. Víc prostoru mohli dostat hudební publicisti, zmínit texty více nebo samotnou hudbu. I když jsem narazil na pár zajímavých informací, tak mi kniha přišla docela plytká. Ještě jsme neviděl dokument, ale tuším že bude obdobný jako kniha.... celý text

Nic 1984, Carmen Laforet

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Do Norského dřeva jsem šel s očekáváním, že půjde o pěti nebo minimálně 4hvězdičkovou záležitost. Kult. Hajp jak prase. No tak jsem se zase zklamal, po celou dobu jsem to chtěl nechat na 3***. Ale prostě ne. Mně to přijde jako neuvěřitelný kýč. Kýč a ještě jednou kýč. Absolutně nevěřím té formě, kterou Murakami píše. Bez hloubky, jednoduché věty o jednom přísudku a hned tečka. To není gradace to je lenost. Popisné pasáže téměř neexistují a když už tak. "Šel jsem do kavárny, dal jsem si omeletu s nakládanou zeleninou. Vypil jsem kávu a odešel jsem." Mě to ku*va nebaví. Už u Kafky na pobřeží jsem si říkal: Jo tak asi je to dobrý, já tomu třeba nerozumím, ale nějak mě to nebere. Norské dřevo je však za mě ještě o víc jak jedno poznání horší, a to jsem čekal, že bude právě lepší. "Život je něco jako taková veliká krabice sušenek - nejdřív sníš ty lepší, ale pak musíš sníst i ty horší. -- Aha, filozofie." No tak tomu říkám dialog. Při tom všem mi ještě opravdu vadily ty zbytečně obscénní, nechutné jakože soft porn pasáže, nebo co to do pí*či mělo být. "Nelam si s tím hlavu a stříkej.", "Toho tvýho semena ale je", "Koukej pořádně jíst a vyrobit spoustu spermií". WTF? No tak tímhle to posílám na 2** a čus. Příště už tímto čas ztrácet nebudu a ponechávám těm, co v tom cítí hloubku a prásknou tomu za 5 :) Každému, co jeho jest.... celý text

Nevolnost 1993, Jean-Paul Sartre

Zajímavý, netradiční, neotřelý, náročnější, ne pro každýho. Ale fakt dobrý. Otevřelo a zpřístupnilo existencionalismus. Jen nevím, kdo je na to dnes zvědavej :D

Spirituál bílého muže aneb Dvořák v Americe 1998, Zdeněk Mahler

Velmi čtivou formou? Mně ten způsob psaní Zdeňka Mahlera teda absolutně nesedl. Faction (facts+fiction). Jasný a některé pasáže mě vyloženě nudily, jiným jsem zas nevěděl jestli věřit nebo ne, právě proto, že šlo o mix fakt a fikce.... celý text

Egypťan Sinuhet 2013, Mika Waltari

No, takže já bych k tomu tedy taky ztratil pár slov. Sinuhet je dílo tak velké, a to nejen rozsahem, že chápu, že ho pojmout, nezvládne každý. A to není nic špatného, někdo prostě do této knihy intelektem nedozraje nikdy. Zdravím tímto všechny ty, kteří Egypťanovi dali méně než 2 ** Jste úžasní a mám vás rád, vždycky tady takoví totiž musí být. Jinak by to byla asi nuda. Nejlepší je, když nějaká taková napíše, že se jí kniha třeba nelíbí, a je to nejspíš tím, že je "jiná" Do toho lze krásně schovat to, že prostě někteří čtenáři mohou vyhledávat spíš jednodušší knihy, třeba plné přímé řeči, a o jejich jednoduchosti nebo dejme tomu literární nevyzrálosti bych si osobně samozřejmě polemiku vést nedovolil. Prostě to, ku*va, schovejme do toho příjemného kabátku, že jsme "jiní", a pak můžeme pohodlně shodit jakékoliv veledílo. A ještě nás navíc hřeje to, že vlastně na tom nejsme tak špatně, protože... :) Super názorje taky od kolegyně: "...i když je vzdělanej ve svým oboru, jinak je tak blbej, že byste mu dali tečku. A s takovýmhle "hrdinou" vydržet tolik stran byl fakt očistec. Prvních 200 stránek jsem si ještě říkala, že to bude v pohodě, že to má jen pomalejší rozjezd, že Sinuhetovi třeba v tý hlavě něco přecvakne a nebude tak na pěst. Ale ne. Celou knížku debil a blbý kecy." No... tak tady to asi nestojí za víc než postesknutí nad tím, že je, jak já dycky říkám, hrozně super, že se dnes ke všemu můžou vyjadřovat všichni (včetně mě :D) Pak to taky v některých případech tak vypadá :) A to vůbec nemusíme mluvit o literatuře. A teď k samotnému Sinuhetovi. Já jej vnímám jako malou knihu o velkém životě anebo Velkou knihu o malém životě :) Ani slovy neumím popsat, jak se mnou, především závěrečné, pasáže vnitřně rezonovaly. Jak někde řekl sám Waltari, "..psal jsem o vlastní době v historickém převlečení". Víme. Teda doufám. Na to, že to bylo místy hodně naturální a depresivní, tak se přiznám, že občas jsem se u toho i pozasmál. "Musíš nalézt jinou ženu, jež vypudí první z tvého srdce.....Nechápu však, co tě odděluje od té, po níž toužíš. I když je vdaná, žádná zeď není dosti vysoká, aby zastavila lásku, a lest ženy, jež touží po některém muži, překonává všecky překážky. Věrnost ženy je jako vítr. Zůstává stejnou, jen mění směr. A ctnost ženy je jako vosk, taje, když se zahřívá. A neutrpí hanby ten, jenž klame, ale ten jenž je klamán. A tak tomu vždy bylo a tak tomu vždy bude." =) Doporučuju podcast Českého rozhlasu o překladatelce Martě Hellmutové. Ten příběh o tom, jak překlad vznikal, je neméně napínavý a fakt zajímavý. Je tam dost samozřejmě i o díle samotném. A možná by tady pak někteří nepsali takový bohapustý sra*ky.... celý text

Zloděj duší 2001, Steve Jackson

Tahle kniha není ničím nijak obzvlášť vybočující, zapamatovatelná etc. Ale jedna věc se mi na ní náramně líbí. Jak je krásně milosrdná. Je jedna z mála, kde snad můžete dojít na první pokus. Pořád vám někdo pomáhá, nacházíte boosty a doplňuje se vám průběžně proviant. Jinak docela těžká lineárka, kdy projdete skoro vše v jednom zátahu. Lehký finální badass. Pro začátečníky ideální.... celý text

Lehce kdykoliv a kdekoliv 2021, Sandra Schmidová

Nebeský lord 2001, Steve Jackson

Prvně tuto knihu nenapsal Steve Jackson, jak je tady uvedeno, ale Martin Allen. Osobně je tato moje kniha v TOP 5, ale od konce. Nelogičnosti, nesmysly, otřesnej a složitej Gameplay a pár dobrých nápadů. Hlavně ty souboje vozidel mohly být zábavné a konečně ne tak monolité, jako v jiných FF dobrodružstvích, akorát je to enormně náročné v nich ve všech vyhrát, že je to vlastně úplně jedno. Další věc jsem měl pocit, že je tu od všeho trochu a pořádně nic. Rozbije se vám raketa, borec zatočí časem, a je v pohodě. Boje jsou docela easy, ale vyrovnávají to ty vehicle combats. Celkově už jsem byl postupně ze Skylorda otrávenej a říkal jsem si zase to co často u pozdějších FF - promarněný potenciál! Není divu, že jde do tohoto dne o poslední sci-fi v kolekci. Protože tato knížka to prostě nutně zabila. + Pavouci , vy v kokonu, nějaký interní, ale kurva těžký gamesy s otáčením prstenců a proměnlivýma barvama - diagramy, nějaký zajímavý setkání, další typ souboje. - na co tady byly kredity? Dyť se skoro nepoužívají, žádná pořádná výzva, žádnej hlavní padouch, řada nelogických náhlých smrtí bez 50:50, otřesná obtížnost soubojů, kdy máte ve všech už zkraje nevýhodu (nelze obejít), štěstí se skoro nepoužívá nebo nelze použít...... celý text

Magie: Koruna králů 1997, Steve Jackson

Po projití Koruny Králů musím říct, že byla po Kharé asi nejlepší. Když znáte správnou cestu - není ani tolik obtížná, ale i tak Vám to veme téměř 2 hodiny, 800 odkazů o něčem svědčí. Arcimág je pěkně vych*aná svině (přestrojení, rozesetí stop po paláci), ale nakonec ho sundat není zas až takovej problém. Magii mám tedy celou úspěšně hotovou a i přes všechny super chvíle musím říct: Nevermore. Šílenej žrout času :) Jen samotná Koruna králu zchlamstne celej den...... celý text

Junktown 2019, Jakub Krásný

Junktown je super věc. Ne vše je vtipné, ale zasmál jsem se hodněkrát. Zejména při: Máš baterku? Otoč na 76 --- Jo aha, ty máš baterku? A kdes ji tak asi vzal? Johnymu Tosemsifakinvymslelovi? :D Je to fakt easy, projít to jde jako nic, rozhodně pro začátečníky, tím se mi to líbí ještě víc. Jednoduché, dvě hlavní routes.... celý text

Otroci propasti 2000, Steve Jackson

Výborný kousek! Příběh je prostě super, s odpočítáváním času to měl autor moc dobře vymyšlené. Vůbec vše ohledně zrady a šlechticů na pohřbu mi přišlo zajímavé, vlastně celá ta výprava se mi tentokrát velmi zamlouvala. Taky oceňuji aditivum automatické smrti při hodu dvou šestek :)... celý text

Tankový prapor 1990, Josef Škvorecký

Knížka je definitivně lepší než ta dost odfláklá filmová verze s Vaculíkem. Černí baroni - tam je to zase přesně naopak. Viz můj komentář níže

Zdravě kdykoliv a kdekoliv 2020, Sandra Schmidová

Já Sandru žeru, je to kámoška výživářka a mně fakt ten její styl sedí. Tahle kniha, která je první, je za mě ještě o fous lepší než ta druhá, protože ty recepty jsou navíc i rychlé.... celý text