NymphMaeve přečtené 452

Rekonstrukce 2019, Viktorie Hanišová

Moc jsem se těšila na další knihu od Viktorie Hanišové, její Houbařku miluju. Jenže od začátku jsem tušila, že to nebude ono. Vyprávění Elišky je sice od počátku poutavé a zajímavé, místy jsem měla chuť jí chytit, obejmout, držet a rozmazlit. I přesto ale příběh není tak silný. Její pátrání, které ovlivňuje celý její život i její vztahy s okolím, moc pořád připomínalo jejího démona z minulosti. Vykreslení postav je jako vždy dokonalé, síla příběhu, který ke konci skutečně vrcholí, je neskutečná. I přesto nemám z knihy tolik emocí a ani silných pocitů jako právě třeba z Houbařky. Úrovní mi dost připomínala spíš třeba Anežku, i například tím věkem a celkově nějakým obsaženým vzdorem. Eliška mi nebyla protivná, naopak mi přišla hodná a milá, ale vím dobře, že kamarádky bychom být nemohly, i proto jsem to asi neprožívala tak silně, nedošlo ke splynutí. Ale příběh je skutečně vypovídající, je plný emocí i prožitků, příjemných i velmi nepříjemných, mnoho střetů s realitou dnešního světa i malinko vyšinutých názorů a možností. Je to opravdu kniha ze života, každý si v tom najde své a hlavní dějová linka má rozhodně co říct. Na závěr opět narážíme na relativně otevřený konec, ale na to jsem si už zvykla, ani v životě nic ničím nekončí i tady je mnoho možností, jak jít dál. A jen naše rozhodnutí utváří zítřek. Doporučuji přečíst stejně jako doporučuji nemít přehnaná očekávání.... celý text

Smršť 2021, Jozef Karika

Celou knihu jsem si říkala, jak je to úžasný příběh, navíc s prvky českých pověr, které sama neznám. Akce začala celkem brzy, což se dá pochopit v ohledu na menší rozsah knihy. Vyprávění je poutavé a zajímavé od začátku do asi tří čtvrtin. Vyšetřování přízraku staré ženy se nevleče a je plné akce, kterou jsem si užívala a měla čas o tom všem i přemýšlet. Charaktery na mne působily věrohodně a mile, sám vypravěč mi byl sympatický. Ke konci se však autor zacyklil v matematicko-filozofické úvaze, kterou jsem neměla šanci pochopit a musela i dohledávat informace k lepšímu porozumění. Je to škoda, u knih Jozefa Kariky jsem se ráda bála i přemýšlela nad formami nadpřirozena, ale tohle bylo moc. Zkazilo mi to závěr knihy i celkový dojem. Kdyby to bylo o půlku kratší a polopatější, možná bych hodnocení nestrhávala. Tady mi to přišlo, jakože autor měl málo stran, tak to natáhl odborným výtahem, který si pro knihu připravoval jako pracovní materiál. Velká škoda.... celý text

Jeden z nás 2020, Shari Lapena

Mám ráda autorčin styl psaní, kde se pomalu odhalují detaily vyšetřování, vše do sebe pomalu zapadá a nakonec to vždy skončí tak, jak nikdo nečeká. A ani tentokrát jsem nebyla blízko k pravdě. Příběh je vystaven napínavě a zaujímavě a to do nejmenších detailů. Postavy jsou vykreslené pěkně, charaktery nezaměnitelné, na každém se něco najde. Líbí se mi, jak poukazuje na to, že nikdy nikdo není dokonalý a každý má svá drobná či větší tajemství. Odhalování je postupné a ani chvíli se čtenář nenudí. Navíc zde od začátku udržovala zdání něčeho. Její knihy jsou skutečně velmi čtivé, ale silné emoce jsem nezažívala. Mám ráda její styl vyprávění, popisy, přímost i charakteristické řazení textu. Kniha mne nezklamala, ale také neoslnila. Není to její nejlepší kniha, ale rozhodně stojí za přečtení. Určitě to byl příjemně strávený čas.... celý text

Duchové rodiny Folcroftů 2020, Darcy Coates

Miluju Darcy Coates, její knihy jsou čtivé, napínavé, strašidelné a pohlcující. Takhle však byla jen čtivá. Celkem jsem zklamaná, protože ohledně rozsahu, oproti dalším jejím knihám, tohle byla skutečně jednohubka. Přečteno jsem měla za cestu do práce a z práce, takže jsem si celý příběh prožila během jednoho dne a nebyla jsem vyloženě nadšená. Myšlenky jsou tam dané velmi zajímavé, Tara s Kylem jsou hezky zpracované, avšak jakoby to autorku v určité chvíli přestalo bavit, utnula to zrychleným koncem a hotovo. Netvrdím, že by to nedávalo smysl nebo tam bylo hodně nejasností, to ne. Ale bylo to uspěchané, mohlo se tam objevit mnohem více akce a strašidelných prvků. Nebála jsem se ani trochu, nebyla jsem ani moc napnutá, tušila jsem, co se děje a co se stane. Myslím, že myšlenka příběhu měla větší potenciál a jsem trochu zklamaná z toho, jak to dopadlo. Nakonec mělo to spád, nenudila jsem se a věřím, že to nemuselo být tak uspěchané. Duch domu Ashburnů a Přízraky rodu Carrowů byly knihy úžasné a perfektní. Tajemství sídla Craven Manor mne nebavila tolik, ale stejně byla lepší než tahle. Nemůžu však hodnotit nižším hodnocením, protože si myslím, že i tak nám autorka dokázala, že vyprávět umí, má dost nápadů na další a další horory, jen doufám, že ty další knihy budou nápaditější, lépe propracované a celkově lepší a delší.... celý text

Pod tíhou života 2004, Vlasta Javořická

Jedno z obsáhlejších děl Vlasty Javořické mne od začátku učarovalo a odzbrojilo svou upřímností. Popisy chudoby a trápení rodiny Pazderových, poté Selmino trápení a soužení, smutné okamžiky. Dost mne překvapilo, jak se v té době žilo a jaké byly možnosti například hlídání dětí nebo práce a tak. Zajímavé a poučné. První část byla opravdu plná emocí a vyprávění o trápení. Druhá část vyprávění o holčičce a jejím dětství mne zasáhla asi o kapku více, Mayerovou jsem nesnášela a nechápala jí. Poté co se karta začne obracet jsem četla horlivě a nadšeně o osudech Ilky. A závěrečné rozuzlení rodinných poměrů bylo strmé, neskutečné a tak citově vybarvené, až k dojetí. Nádherný příběh, krásně napsaný a velice čtivý, plný hlubokých myšlenek a odkazu doby. Poselství si v něm musí najít každý sám, protože nebije do očí, přeci jen tam ale je.... celý text

Nevlastní sestra 2019, Jennifer Donnelly

Na příběh jsem se těšila, poslední dobou jsou převyprávění a navázání příběhů na známé pohádky a příběhy. Tento retelling se týká Popelky a měl by znázorňovat to, co se stalo se sestrami, které Ellu trápily a oproti ní byly ošklivé. Vidíme jejich životy i budoucnost království s královnou Ellou v čele. Isabelle a Octavia mi od začátku byly sympatické, avšak asi do poloviny knihy jsem se docela nudila. Magie je tam znázorněna moc hezky, mile a jemně do života smrtelníků. Avšak vyprávění není nijak zajímavé, místy celkem nudné. Chvíli jsem dokonce váhala, zda knihu neodložím a chtěla jsem udělit 3 hvězdičky jako průměru. Nakonec se to ale zlomilo, příběh nabral obrátky a Isabellina proměna přímo bila do očí. Závod s časem začíná pro všechny. Poslední třetinu jsem si vyloženě užila a četla s nadšením, dokonce jsem přejela v metru zastávku, jak jsem byla zabraná do příběhu. Proto nakonec hodnotím 4 hvězdičkami, protože rozuzlení příběhu a jeho zakončení je mnohem lepší než to, jak končí originál pohádka Popelka. Jsem ráda, že jsem vytrvala. Znovu jí číst určitě nebudu, ale je to můj první retelling a nakonec jsem si ho užila, díkybohu.... celý text

Někdo blízký 2018, Cara Hunter

Detektivní příběh o zmizelé dívce Daisy. Vyšetřování je napínavé, každou chvíli odkrývá nové poznatky stejně jako i části osobního života vyšetřovatelů, minulost rodičů a zákulisí vyšetřování. Hlavní postava Adama mi nebyla nijak extra sympatická, ale ani nesympatická, jen jsme nebyli na stejné vlně. Rodiče Daisy jsem měla za něco opravdu ojedinělého. Vím, že ne každý má štěstí na dětství v dokonalé a milující rodině, ale co je moc, to je moc. Zásah sociálních sítí byl příjemným detailem ze současnosti. O Leovi jsem přemýšlela hodně od začátku z různých důvodů. Každopádně jsem soudní rozřešení absolutně nečekala, ale ten epilog? Jakože cože? Kdyby se tam objevila Lochneská příšera, bylo by to možná o malinko pravděpodobnější. Nenechte se zmást, nic neberte vážně a nikomu nic nevěřte, i přesto neuhodnete, co se vlastně stalo. Padla mi brada a nevěřím, že to někdo odhadl. Moc se mi to líbilo, bylo to čtivé, věrné, moc hezky ztvárněné a popsané. Ale kromě toho tomu něco chybělo, neumím přesně popsat co a budu se asi trochu opakovat, ale třeba Ursula Poznanski dokáže příběhu dodat tu pověstnou třešničku na dortu, její knihy čtu jedním dechem, ale kniha Někdo blízký to neměla. I tak ale určitě stojí za přečtení, je skvělá, jen nemohu hodnotit plným počtem.... celý text

Meta 2020, Pavel Bareš

Proč jsem zase tak dlouho váhala? Proč? Tohohle po dlouhé době lituji skutečně moc, protože tahle kniha byla neskutečně boží a přitom mi ležela doma mnoho měsíců. Představit si svět, kde mezi normálními lidmi žijí mety, tedy lidé se superschopnostmi, které ne vždy jsou úplně super. Navíc v České republice. Už jen ta představa a to, jak ten svět autor ústy Lenky popsal, to je dokonalost sama. K tomu navíc běžný život "mimika", který jako student na vysoké škole prožívá normální studentský život, avšak jen do doby, než se stane něco jiného. Musím říct, že svět, kde se vyskytují meta jedinci mi nebyl ani malinko protivný. Autor dokáže nádherně nabudit atmosféru i prožitek z toho, co právě čtete. Odhaluje jen tolik, aby napětí zůstalo, ale neprozradil pointu. Umí si krásně hrát s jazykem a to i přesto, že psal z pohledu hlavní postavy - ženy. K tomu zapojení aktuálních společenských témat týkajících se nejen žen. Jsem opravdu nadšená z vykreslení pocitů i přemýšlení hlavní hrdinky. Dojem dokonalosti jsem měla prakticky od začátku, nechtělo se mi přestávat číst (bohužel čas tomu chtěl jinak). Příběh mne dostal do úplně jiného světa tak věrohodně, že se mi nechtělo vracet, protože má dokonalou atmosféru. Autor je boží vypravěč a má úžasnou vyprávěcí schopnost. Bylo to dokonalé a těším se, až se do příběhu v budoucnu pustím znovu.... celý text

Pacient 2019, Sebastian Fitzek

Moje první zkušenost se Sebastianem Fitzkem a jsem.upřímně celkem zklamaná, protože ty ohlasy a hodnocení, které na jeho díla vídám a čtu jsou obrovsky pozitivní. Jenže mne Pacient nijak extra nenadchl. Vezmu to od začátku, kdy mne mátlo snad všechno, co se tam dělo. Uvedení do děje je bleskové, čtenář je v obraze a najednou se přidají další postavy, je v tom chaos a jakmile je děj přesunut na kliniku, pokračuje to. Občas se narazí na pasáž, co nedává smysl a údajně se to má vysvětlit později. Vyvrcholení děje je tak rychlé a uvědomění také. Konec mne skutečně překvapil, nečekala jsem tohle ani v nejsnovějších odhadech. Vysvětlení na konci také jakž takž proběhlo, ale zůstalo velké "ale". Měla bych na autora mraky otázek jakto, co, proč a jak.... Jenže to už se asi nedozvím. Prostředí je vykresleno věrně, postavy jsou charismatické, pro mne bylo však hodně těžké s jakoukoliv z nich navázat nějaký vztah. Je pravda, že kniha je napsána poutavě, čtivě, nehrozí, že by se čtenář nějak extra nudil, jenže thrillerů jako je tenhle jsem četla mraky. Miluju Ursulu Poznanski a ta Sebastiana Fitzka strčí do kapsy. Další jeho knihy nemám v plánu číst, i přesto hodnotím 4 hvězdičkami, protože 3 jsou pro tuto knihu málo, byla celkem dobrá, nadprůměrná, ale na plný počet to rozhodně není.... celý text

Tesáky 2021, Sarah Andersen

Jako komiks je kniha skvělá, i když jsem jí měla přečtenou za 15 minut, pobavila mne. Kresby jsou nádherné a povedené, autorka umí zachytit atmosféru a ty narážky jak na upíra, tak na psa jsou boží. Nejvíc se mi asi líbilo, jak jí na rande utekl za veverkou. Je to krátké, výstižné, originální a vtipné. Určitě se na to brzy mrknu znovu. Pro pobavení určitě doporučuji, jen nemohu dát plný počet bodů jako jiným plnohodnotným knihám, zde je to spíš jako obsáhlejší časopis. Má to jen něco málo nad sto stran a textu opravdu minimálně.... celý text

To nejlepší v nás 2019, Colleen Hoover

Začínám prozatím objevovat kouzlo knih Colleen Hoover, tohle je teprve její druhá kniha, co jsem přečetla, ale celkem začínám chápat, proč je tak dobře hodnocená a chválená. Zatímco Odvrácená tvář lásky byla jednostranná především z hlediska popisu milostných scén a příběh byl v některých chvílích spíš upozaděn, zde to bylo přesně naopak. Od začátku se pohybujeme ve vztahu Grahama a Quinn, kde se střídá minulost (před svatbou a krátce po ní) s přítomností a jejich problémy s početím. Nespočítám, kolikrát jsem byla smutná či dojatá, stejně tak jako nespočítám, kolikrát jsem na oba byla naštvaná a chtěla je seřvat. Od poloviny knihy zase nespočítám, kolikrát jsem utírala slzy nebo vyloženě plakala. Příběh je to silný a pro mne částečně aktuální v některých věcech, stejně jako je absolutně ze života. Je ale tak krásně vystavěný, nádherně a živě popsaný, že mám po dočtení trochu pocit, jakoby mi svoje životní peripetie svěřovala nejlepší kamarádka při láhvi vína. Autorka je úžasná, umí popsat jak mužské tak ženské pohledy, jsem nadšená z návaznosti kapitol, kdy se přesně dozvíte ty detaily z minulosti, které aktuálně potřebujete. Nejsou tam žádné otravné nebo nudné partie, za které by se schovávalo umělé natahování příběhu, jen malinké mínus za pravopisné chyby v českém překladu - mi x my, občas haprují osoby atd. Z knihy jsem nadšená a jak jsem uvažovala o tom, že Odvrácenou tvář lásky pošlu dál, To nejlepší v nás se určitě stane součástí mé sbírky a přesně vím, kdy si jí budu chtít přečíst znovu. Rozhodně doporučuji a teď se nemůžu dočkat, až si přečtu její další knihy.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Dle ohlasů jsem se na knihu moc těšila, protože tolik chvály a pozitivních recenzí, co se na mne valilo, jsem dlouho neviděla, tak jsem věřila, že si z téhle knihy "sednu na zadek". Otevírala jsem jí s nadšením a obrovským očekáváním. Jenže.... Ono to nebylo ani náhodu tak skvělé, jak jsem si malovala. Příběhy hrdinů Barbory, Julky, Ludwika a dalších jsou silné, tak silné jak si dnes málokdo umí představit. Neměli lehkého nic od živobytí, přes starost o jídlo, děti a k tomu častá úmrtí živitelů při závalech. Jsou tam fakta, která vás dostanou, padne brada a donutí se zamyslet. Na druhou stranu styl vyprávění a popisy nejsou až tak perfektní, jak jsem si představovala. Zapojení doložitelných faktů ze života tehdejších lidí jsou zajímavým oživením vyprávění rodinných historií a vývoje dalších a dalších generací. A jako s Barborou kniha začíná, tak s ní i končí. Těším se na další díl, který už mám doma, ale nebudu se do něj pouštět hned, jak jsem měla v plánu, udělám si menší pauzu. Podobných knih na toto téma (historie, těžký život, první světová válka, boje, bída, a podobně) jsou momentálně a trhu mraky a tohle je kroniková kniha podobného charakteru, akorát se věnuje místu, které upadá v zapomnění, a to je Karwina. A zapomínat by se nemělo. Nemějte přehnaná očekávání, berte příběh tak, jak jde, vzpomínejte a knihu si užíjete. Pokud budete mít jako já přehnané nároky předem, o hodně se připravíte.... celý text

Upřímnou soustrast 2019, Guillaume Bailly

Dlouho jsem si knihu chtěla přečíst a až nedávno se mi podařilo ji sehnat. V této depresivní době nejistoty jsem se rozhodla si s její pomocí trochu zvednout náladu, ale chyba lávky. Od začátku jsem čekala rozhodně více a to nejen humoru, především toho nového a originálního. Přeci jen je to první kniha s pohřební tématikou, co není fikce, ale zážitky zasvěceného člověka. Nemůžu tvrdit, že by kniha a příběhy v ní byly špatné, jenže tomu chybělo ta špetka navíc. Za originalitu tématu a zpracování dávám o hvězdičku více než je průměr. Nejvíce mne mrzí, že spíš než o humorné zážitky ze smutečního prostředí se jedná o vyprávění o nevychovanosti a bezcharakterním chování v naprosto nevhodnou dobu. Těch pár výjimek se mi však velmi líbilolíbilo. Knihu si ve své sbírce nejspíš nenechám a vrátit se k ní nemám v plánu.... celý text

Pozorovatelka 2007, Petra Braunová

Když jsem kdysi četla Řvi potichu, brácho od Ivony Březinové, netušila jsem, že najdu knihu, která jí bude svou vypovídací hodnotou šlapat na paty. A přesně to je Pozorovatelka. Od začátku silný příběh Natálie a celé její rodiny a blízkých, kterou postihlo DMO. Je nepohyblivá, avšak velmi inteligentní a s velkým rozhledem. Postřehy její i všech okolo jsou občas srdcervoucí, k velkému zamyšlení a pro většinu asi nepochopitelné. Musím zdůraznit i vztah s otcem, který spíš není, než je. Sama pracuji s dětmi, které leckdy mají LMP, výjimečně LMR, ale tento pohled mi v pár věcech velmi pomohl pochopit některé aspekty, které ostatním nedochází. Mrzí mne, že kniha nemá konec, ale stejně jako život Natálky jde dál i toto je jen jedna kapitola ze života. Je to skutečně silný příběh, který určitě nikdy nezapomenu a budu se ho snažit sdílet dál, přeci jen povědomí této problematiky není nijak extra rozšířené a je třeba, aby se to změnilo.... celý text

Dívka, která si říkala Tuesday 2016, Stephen Williams

Ve velmi krátké době druhá kniha odehrávající se v metru. Příběh dívky, která drtí drogový kartel, jako by se nechumelilo. Od začátku je tam spousta aspektů silně přitažená za vlasy, vyloženě odporující věci jsem nezaznamenala, avšak určité věci jsou na hraně. Tuesday je velmi rozporuplná postava, inspektor Loss je z počátku jen do počtu, jak se začne příběh odvíjet, objeví se náznaky, jak je jejich život spojen přes Suzanne. Myšlenka toho, že všichni zločinci musí být potrestáni, od malých kluků po vysoce postavené lidi, je sice pěkná, ale utopická. Pomoc obětem mne nadchla. Vyprávění z pohledu více postav tomu dodalo alespoň trochu napětí a propojení, ale vše bylo velmi předvídatelné. Asi jsem prostě plně nedocenila myšlenky autora a celkově význam knihy, protože jako thriller mne to nenadchlo. Vyloženě nudné to nebylo, ale ani nijak extra originální. Opravdu takový průměr, i když se zajímavým tématem a zápletkou.... celý text

Tvé překrásné já 2015, Chuck Palahniuk

Zvláštní, originální, ale žádný velký hit. Prostředí moci, kde sex je v hlavní roli. Autora znám, sice je toto první kniha, kterou jsem úplně dočetla, avšak znám jeho styl i témata. Jeho zvrhlost a ujetost mi nevadí, naopak je to velmi specifické a když je chuť, sedne mi to. Proto mne moc nepřekvapilo, jakým směrem se děj knihy začal vyvíjet a o co tam vlastně šlo. Nemůžu říct, že by kniha byla vyloženě špatná, ale žádná pecka to taky není. Dá se v ní mnoho věcí připodobnit k aktuálním věcem, jde o moc, rovnost žen a další aspekty. Jeho zpracování není špatné, je tam mnoho dobrých postřehů ohledně technologií a jejich vývoje. Popisy jsou skutečně barvité a pomáhají lépe pochopit pozadí příběhu. Musím ocenit i překlad v oblasti popisů sexualit, protože tolik různých pojmenování pro intimní části těla, to chce hodně fantazie. Ale ani to není vše, protože místy to bylo hrbolaté a překlad "red velvet cake" jako "dort červený samet"? To jsem viděla poprvé. Jenže celkově mě příběh neoslnil, bylo to takové nemastné neslané, postavy taky nic moc. Pro mě v celku průměr a kniha asi poputuje dál, protože číst ji znovu určitě nebudu.... celý text

Aristokratka u královského dvora 2020, Evžen Boček

Po ne úplně pěkném a povedeném čtvrtém dílu jsem neměla velká očekávání. Jen jsem doufala, aby byl lepší než zmiňovaný čtvrtý díl. A díky bohu je. Od začátku jsem byla zase s Marií, tou milou vtipnou a sarkastickou aristokratkou. Moc se mi líbily nové a neotřelé nápady i narážky. Vývoj situací i to, že dostala více prostoru paní Tichá, má oblíbená postava, mne moc bavilo. Díky překladům a mystifikacím mezi angličtinou a češtinou v Nizozemsku jsem se zasmála od srdce i plic. Náhle utnutý konec s příslibem dalšího dílu byl nečekaný, jsem z toho rozmrzelá. Rozsah je čím dál menší a četba zabere méně a méně času. Snad alespoň vyjde šestý díl brzy a bude delší. Určitě si ho koupím a moc se na něj těším.... celý text

Zmizení Sáry Lindertové 2019, Kateřina Šardická

Na tuto knihu jsem se velice těšila, měla velká očekávání a těšila se na skvělý knižní zážitek. Nemůžu říct, že bych byla zklamaná, to určitě ne, ale nejsem ani nijak extra nadšená. Příběh je dle mého názoru určen mladším čtenářům, trochu jsem byla překvapená popisem dnešní doby v kombinaci s "nadpřirozenými" prvky děje. Hlavní hrdinky Sára a Klaudie mi nebyly ani vyloženě sympatické, ani protivné, ale neuměla jsem si k nim najít cestu. Naopak Oliver a Adam, spolu s detektivem Ehlerem mi sedli mnohem více. Rozjezd je celkem rychlý, odkrývání zápletky plyne akorát rychle, jak se hodí, není to utahané ani nudné i přesto bych rozsah trochu zkrátila. Hluchá místa tam nebyla, ale dovedu si představit ořezání příběhu o spoustu nepodstatných informací. Rozřešení je zajímavé, ne tolik překvapivé, závěr mne neuspokojil. Zůstalo až moc nezodpovězených otázek. Kniha je poutavá, čtivá, příjemná, ale spíš pro mladší, vystavění příběhu je velmi jednoduché, takže kniha spíš oddechová.... celý text

Odvrácená tvář lásky 2016, Colleen Hoover

Má první zkušenost s Colleen Hoover, koupila jsem si dvě poslední její knihy, ale chtěla jsem začít s nějakými staršími knihami, abych mohla sledovat, jak se její tvorba vyvíjela. A nejprve jsem sáhla po Odvrácené tváři lásky. Od začátku byla kniha relativně milá, příjemná, četla se průměrně (ani hltavě, ani nenudila), ale celkem rychle se děj rozjel, že čtenář najednou nestíhá pozorovat, co se to vlastně děje. Prolínání vyprávění Tate v současnosti a Milese v minulosti postupně odkrývá, co je příčinou hlavní zápletky. To mělo rozhodně smysl a líbilo se mi to. Milostné scény se četly hezky, nebylo to nic obscénního ani vulgárního, naopak většina z nich je opravdu romanticky vyprávěná. A že jich tam nebylo málo. Každopádně jsem si knihu i rozuzlení užila, byla to pěkná zkušenost, i když na zadek jsem si z toho nesedla. Nebudu popírat, že slza neukápla a že příběh má nějakou sílu i hloubku. Už se těším na další autorčiny knihy a doufám, že budou minimálně stejně hezké.... celý text

Eliza a její nestvůry 2019, Francesca Zappia

Po ovacích, které jsem na knihu slyšela i četla jsem se rozhodla, že jí rozhodně nemohu minout a tak jsem si jí pořídila, i když s velkým zpožděním. A pustila se do ní. Od začátku je docela i čtivá, milá a hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická tou svou uzavřeností a odlišností od postav z knih, které jsem v poslední době četla. Její charakter je tak originální - stydlivá teenagerka, která má svůj vlastní svět, kde je jí dobře, reálný moc nevnímá, cítí se nepochopená, ale ne opuštěná, má online přátele. Pak se objeví Wallace a k tomu jsem si časem sympatie musela najít, nebylo to tak jednoznačné. Zklamání bylo, že jsem se do asi do dvou třetin celkem nudila, nebylo tam moc akce, vývoj pomalý, místy až moc rozvleklé pocity, prostě takové nemastné neslané. Zachraňovaly to části komiksu Nestvůrné moře, úryvky z online komunikací a jiné grafické prvky. Poté však nastal zvrat v knize a já jí nemohla pustit z ruky, jen jsem musela číst dál, plakala jsem a potřebovala vědět, jak to skončí. Po tolika stránkách něčeho ne moc záživného autorka prokázala, jak neskutečně hluboce umí popsat pocity, myšlení a výbuchy emocí u Elizy a to mne samotnou svíralo, jako bych byla z části ona. Na Wallace jsem byla tak neskutečně naštvaná, že kdybych ho měla po ruce, jednu mu fláknu. Kdyby tam ta poslední třetina nebyla, dostala by ode mne kniha pouze 2 hvězdičky, takhle hodnotím 4 a jsem neskutečně ráda, že se příběh vyvinul takhle. Každopádně delší závěr nebo epilog by neuškodil, protože mi mnoho nedává smysl. Navíc větší zapojení příběhu Nestvůrného moře by také nebylo od věci, úryvky komiksu poté nemohou být čtenářem plně pochopeny.... celý text