OdvaznyMladyMuz
přečtené 240
BRSRKR: Kniha první
2022,
Matt Kindt
Krev. Samá krev. Střeva lítaj vzduchem. Kosti lítaj vzduchem. Chlupy lítaj vzduchem. Příběh tomu občas akorát překáží.
Essex County
2019,
Jeff Lemire
Nostalgie, křehkost, lidskost, osamělost. Jsme otroci vlastních vzpomínek, ale bez nich padáme do prázdna.
Tahle země není pro starý
2007,
Cormac McCarthy
Jeden z těch případů, kdy jsem viděl prvně film. Nevadilo mi to. Film byl skvělej, jeden z mých oblíbených. Ale jsou věci, který nedokáže předat ani ten sebelepší film. Cormac McCarthy těch věcí vložil do své knihy až po okraj.... celý text
Drsný sbohem
2005,
Frank Miller
Tolik černé a bílé krve neviděli ani moji prarodiče v dobách, kdy si koupili první televizor. Film to zvládl adaptovat vskutku zdařile, ale ta syrovost komiksu je nenahraditelná. Krev, pot a násilí čpí z každý proklatý strany, kterou Frank Miller mistrně zaranžoval.... celý text
Moje zápisky
2004,
Leonid Andrejev
Nesedlo mi to. A teď nemluvím o včerejší večeři. Leonid Andrejev s ironií balancuje na hranici pravdy a lži, marnosti života a definitivy smrti. Zkoumá možnosti svobody člověka, svobody ducha, pokouší ji. Popichuje čtenáře, přemítá, filosofuje. Jakožto ruskej literát snad ani nemůže jinak. Jenže... Snad někdy příště, Leonide Nikolajeviči Andrejeve.... celý text
Totální rauš – Drogy ve třetí říši
2016,
Norman Ohler
Můžeš si dát několik pilulek pervitinu a projet tankem kus Evropy až do Francie. Můžeš si nechat do žíly vpustit zázračnej koktejl, díky kterýmu seš schopnej seřvat Mussoliniho na dvě doby, aby jako spráskanej pes stáhl ocas a vrátil se do Itálie skřípnutý v kleštích Spojenců. Nebo se můžeš vměstnat do miniaturní ponorky plný výbušnin, vyplout na širý moře, sežrat všechny drogy, co ti dali, abys neusnul, celej týden dezorientovaně plout, srát si do kalhot a zvracet si do klína. To všechno bez jediný vteřiny spánku, aniž bys tušil, že válka je už čtyři dny u konce. Možností je bezpočet, spousta zážitků. Tady se můžeš sjíždět až do konce války, až k definitivní kapitulaci vlastního těla i říše. Requiem za sen alá Adolf Hitler. Docela zajímavej bulvár tenhle Totální rauš, rozhodně ne návod k použití.... celý text
Superman: Co se stalo s Mužem zítřka?
2011,
Alan Moore
Superman mě baví jedině v případě, že má halucinace. Tady je má.
O čem mluvíme, když mluvíme o lásce
2016,
Raymond Carver
Láska jako kámen do hlavy. Láska jako postel ve výprodeji. Láska jako smysl života. Prostě láska, pouhej střípek pomíjivosti lidskýho života.
Dobří holubi se vracejí
2009,
Ladislav Pecháček
"Alkohol vadí především těm, kteří nepijí." Zmatené, syrové. Píše kolega pár komentářů pode mnou. A vystihl to celkem dobře. Přesně takový to je, přesně takový se mi to líbí. Kouzlo melancholie a humoru. Pár alkoholiků jsem poznal, měli to taky v sobě. Ten svébytnej druh smutných klaunů, kteří se každou další kapkou blíží sebedestrukci. A jen někteří z nich mají naději.... celý text
Jatka č. 5
2008,
Kurt Vonnegut Jr.
- "Víte, co říkám lidem, když slyším, že píší knihu proti válce?" "Ne. Co jim říkáte, Harrisone Starre?" "Říkám: 'Proč místo toho nepíšete knihu proti ledovcům?'" Čímž ovšem měl na mysli, že války se dají zastavit asi tak snadno jako ledovce. Já si to myslím taky. - Jako střepiny z těla raněnýho vojáka vytahuje Kurt Vodněkud střípky ze života jednoho konkrétního Billyho Pilgrima. Vytahuje je celkem náhodně, prostě tak, jak je potká chladná ocel chirurgovy pinzety. Byl to zvláštní ňouma, nekňuba a vošoust tenhle Pilgrim. Hodně toho přežil, hodně toho vytrpěl, často usnul a občas se pochcal. Čas je v tomhle protiledovcovým románu relativní, vyprávění nelineární a válka je furt stejně na hovno. A dílo zvláštní, až mi připadá vlastně geniální.... celý text
Poslední dny magie
2018,
James Robinson
"Magič se nikdy nefláká, Fritole Šourku," pravil Šmajdalf. A v duchu těchto slov se nesou i Poslední dny magie. Doktůrek má opět napilno, prolézá nejzapadlejší místa, sbírá kdejakou veteš, aby zachránil magii, která je tak trochu v hajzlu. A když mu ze sklepa vyleze všechen hnus světa, kterej za svou profi kariéru kouzelníka nasbíral, tak si přestávám být jist, že ho zachrání fešáckej plnovous, co si nechal narůst. Ale má to ještě šest dalších dílů, tak se netvařme, že není od začátku jasný, že si Rumburak nevezme Arabelu, Harry zabije Voldemorta a kouzelník Žito 88 půjde hajlovat blanickým rytířům do kroku.... celý text
Cesta podivných
2018,
Jason Aaron
Tohle mi sedlo jako máloco. Lehce psychedelická kresba a mystickej příběh vrchního čaroděje proplouvajícího mezi dimenzemi na kusu rozevlátýho hadru. Zamrzela snad jen absence Rumburaka, jinak to má všechno!... celý text
Mrtví prezidenti
2016,
Brian Edmund Posehn
Deadpool střílí hlášky v každý bublině. Čekejte spíš kvantitu, ne kvalitu. Nevidím v tom však problém. Některý vtipy sice skřípou jak z úst Jirky Krampola, ale těch několik povedených vtipů a přehršel nápadů doručí čirou zábavu, kterou si užijete během nemilosrdnýho kosení všech nemrtvých amerických prezidentů.... celý text
Země Indiánů
2014,
Jason Aaron
Skalpy jsou potenciálně nesmírně zábavný. Všichni ti indiáni, dudy a střelivo. Plešatej Vinnetou, obtloustlej Inču-čuna a Ribanna, co roztahuje nohy na potkání všemu, čemu mezi nohama čouhá tomahawk. Potenciál jsem viděl nemalej. Jenže při čtení se nějak nenaplnil, spíš se lehce vytrácel, děsně kulhal a nadával mi do řídkých průjmů. Jason Aaron na mě štěká ostrý hlášky snad v každý druhý bublině, ale já ti nevím, bratře vepřový koleno, na mě to nějak nedělá dojem. Asi už nejsem cílovka. Před deseti rokama bych cílovka dozajista byl, ale to jsem ještě neměl prachy, abych si mohl kupovat komiksy jen tak na náčelníka slepou patrónu. Co já vím, třeba se mi splaší koně v hlavě a zkusím ještě druhej díl, třeba to přijde, vykouřím dýmku míru a zapomenu na sekyru. Do tý doby to ale hodnotím třema slepýma kulkama v zadnici komiksovýho průměru.... celý text
Batman: Návrat temného rytíře
2012,
Frank Miller
Batmanovo odcházení. Frank Miller rozehrál labutí píseň pro netopýra. A je velkolepá! Ocitáme se v Gothamu, kde Batman už deset let neděsí podsvětí a komisař Gordon se chystá do důchodu. A tak krysy okázale vylézají z nor. Město sužují nevídaná vedra a taky gang Mutantů, z Arkhamu jsou navíc propouštěny známý firmy jako Two-Face nebo Joker. Temný rytíř se tak musí vydat na svou poslední jízdu. Je to návrat Temného rytíře, ale celým příběhem se nese jeho neodvratnej konec. Blíží se, Batman jej očekává, může přijít každou chvíli. Musí přijít. Jansonova kresba je temná, občas chaotická, Millerovo vyprávění však skvěle doplňuje. A určitě není jen doplňkem. Významně si pohrává s okem čtenáře, pomáhá dotvářet silnou atmosféru děje. Například bouři přicházející na Gotham vykresluje tak, že jsem snad i slyšel třesknutí blesku a následně si kontroloval, jestli stránka nezvlhla. Janson je mistr a cokoliv od něj nadšeně hltám. Rozhodně nic není dokonalý, a i tady to občas lehce drhne, Miller si nejednou vypomůže nějakou tou zkratkou. Ale vem to čert, já se bavím celou dobu, až po epickej souboj dvou supertěžkých vah. Tenhle příběh stárnoucího Batmana je zapsán zlatým písmem do historie komiksu jako dílo z nejzásadnějších. A pro mě splňuje vysoký nároky dodnes.... celý text
Watchmen: Strážci
2005,
Alan Moore
"To jsem rád, že jsem si ji stihl přečíst." zasvěceně na mě špitl antikvář, když knihu balil do papíru. Balil ji pomalu, nerad ji pouštěl z rukou. "Komiks je umění a vy si právě kupujete důkaz." dodal vzápětí. Superhrdinskej komiks je v podstatě primitivní záležitost. Barevný kostýmy, slipy přes kalhoty, velký ňadra narvaný v latexu, svaly na místech, kde většina lidí vystavuje vzpomínku na polárkovej dort. Hezký obrázky a pár vět v bublinách, aby si člověk držící komiks v ruce připadal, že fakt čte. Povrchní zábava pro děti a obtloustlý nerdy bydlící u své matky. Určitě existuje spousta lidí, kteří v téhle představě žijí. Já to nejsem. Jedním z důvodu je i tenhle špalek česky nazvanej Strážci. Což o to, všechny ty žánrový klišé najdeme i ve Strážcích, jenže Alan Moore se je rozhodl naházet do velký krabice a pořádně s nimi zatřást. Naboural narativ, že s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. U mnohých totiž spíš platí, že s velkou mocí přichází velká příležitost. Vzniklo tak dílo, který se ještě dnes vymyká, téměř čtyřicet let po prvním vydání. "Kdo střeží ty, kdož střeží nás?" Někdo likviduje superhrdiny a my se společně s postavami příběhu snažíme dopátrat kdo a proč. Celkem banální detektivní zápletka, která je však rozehraná vskutku mistrně hned v několika vrstvách. Autoři rozjíždí hned několik dějových linií, který v rámci příběhu prolínají a spoluutváří komplexní obraz světa vyděšenýho studenou válkou, ve kterým je hranice mezi dobrem a zlem tuze tenká. Leckdy je dobro se zlem naprosto zaměnitelný. Superhrdinové tady, až na jednu výjimku, téměř nemají superschopnosti, jsou "jen" nesmírně nadaní, bohatí či odhodlaní. Ale jsou to především lidi. Lidi s normálními emocemi, radostmi i strastmi. Skandální! Moore by zasloužil profackovat a pochválit. Asi se nemá cenu dál vykecávat, prostě Strážce zkuste. A pokud jim to dovolíte, uchvátí vás. Promyšleností příběhu, množstvím detailů, opakující se symbolikou. Častokrát věnujete dlouhý pohledy skvělý kresbě a barvám ladícím do nálad jednotlivý panely. Atmosféra na vás dýchne. Celá tahle kniha vás nadchne jako kus nezaměnitelnýho umění.... celý text
