Okoslav
přečtené 302
Oheň na vodě
1993,
Joe Dever
Normálně bych dala 5 hvězd, protože to bylo fakt epický, ale za to magický kopí, mrk, mrk, si dvojka Lone Wolfa plnej počet nezaslouží :-))
Sencislo9
2010,
David Mitchell
Postmoderna ve svojí nejlepší formě. Sencislo9 je z Mitchellových knih zřejmě ta nejkomplikovanější (a nejen proto, že Eiji, hlavní hrdina, není úplně důvěryhodný vypravěč). Navzdory tomu byla každá stránka vyslovená radost.... celý text
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
2007,
Lewis Carroll (p)
Alenku jsem četla už poněkolikáté. Ale „proč je havran jako psací stůl“, jsem do dneška nezjistila.
Hledání těla
2020,
Michael Atamanov
V kategorii LitRPG je série Temný bylinkář na nějakých sedmi bodech z deseti (horší než Mahaněnko, lepší než Korněv), v kategorii „normálních“ knih je skoro nehodnotitelná (LitRPG příběhy jsou obecně jednoduché, předvídatelné, špatně napsané, takřka bez děje a znovu a znovu skoro stejné jako všechny předchozí, ale co už, hodně se tam leveluje, takže se s tím dá žít). Mimochodem, dodnes jsem nepochopila, proč (převážně východoslovanské) LitRPG tak často glorifikuje oligarchy. Asi jinej gang, nebo nevím.... celý text
Dvojí kousnutí
2015,
Chloe Neill
Můj osobní favorit v (bohužel) dosud nevyhlášené soutěži o nejhorší young adult fantasy sérii ever. Hlavní hrdinka je ukázková Mary Sue, superdrsní členové Dómu noci nemají nic lepšího na práci než řešit její milostné trable, vlkodlaka poznáte podle toho, že jezdí na motorce a neironicky říká holkám „kotě“, činnost supertajného policejního oddělení spočívá ve vzájemném pošťuchování a společných nákupech z káefcéčka (za co tihle lidé berou peníze, těžko říct), a jídelníček všech zúčastněných sestává prakticky jen z krekrů, lékořice obalené v čokoládě a minisýrečků nabodnutých na párátkách. Další díl už si fakt odpustím.... celý text
Hodiny z kostí
2017,
David Mitchell
Naprostá většina Hodin z kostí je skvělá („typický Mitchell“, chtělo by se říct). Proč tedy jen čtyři hvězdičky? Hlavně kvůli posledním dvěma kapitolám, kdy z uvěřitelného, soudobého příběhu jednoho lidského života (chytře protkaného fantasy prvky) udělal prvoplánovou a, popravdě, ne moc dobře vyargumentovanou „podívejte-co-všechno-by-se-mohlo-stát“ přehlídku. Je to škoda. Protože postapo je (alespoň pro mě) silné jen ve chvíli, kdy je uvěřitelné. Což to Mitchellovo (v tomto případě) není. A třeba srovnání s tím, jak skvěle podobné téma zvládl v Atlasu mraků, je do očí bijící.... celý text
Nanečisto
2013,
Sergej Lukjaněnko
Věřila jsem, že to bude dobrý. Fakt. Ale v Nanečisto se stalo totéž, co ve druhým a hlavně třetím díle Hlídky. Lukjaněnko se vykašlal na příběh a místo toho začal „filozofovat“: o Rusku a jeho roli ve světě (velmoc, žejo), o ženách a jejich roli ve světě (hezký a blbý, nebo ošklivý a frigidní) a taky třeba o gayích (a to opakovat nebudu, musela bych si pak vymýt pusu a klávesnici mýdlem). Možná jsem přecitlivělá. A možná je Nanečisto fakt jenom blbý. Nevím.... celý text
Temná hmota
2017,
Blake Crouch
Temná hmota je něco jako Dan Brown pro lidi, co si chtějí připadat chytře: premisa je zajímavá, ale psaní sterilní, děj předvídatelný a hlavní postava plochá. Pokud čekáte mainstreamový (a nijak zajímavě napsaný) thriller, budete asi spokojení. Pokud (na základě anotace) čekáte vědecké sci-fi, tak nebrečte, že jsem vás nevarovala. Na druhou stranu – sfouknete to za jedno odpoledne! :-)... celý text
Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta
2013,
David Mitchell
Myslela jsem, že nic lepšího než Atlas mraků si už od Mitchella nepřečtu. Oukej... spletla jsem se :-) Tisíc podzimů je v porovnání s jinými Mitchellovými knihami formálně poměrně sevřený román, ale nechybí v něm jeho typické „postmoderní“ srandy: střídání různých vypravěčů (s jejich osobitým jazykem i postojem ke světu), příběhů i samostatných mikropříběhů. A dějová linka (po poměrně pozvolném začátku) nijak nezaostává – chvíli si budete připadat jak v Pirátech z Karibiku, chvíli jak při sledování dobrodružného animé a jindy jak u Příběhu služebnice. Je to skvělý. Fakt.... celý text
