opic 12 přečtené 498

Bože chraň aspidistru 2019, George Orwell (p)

Aspidistra nenáviděná.Aspidistra opět a znovu přijímaná.Za oknem.Symbolická dekorace aneb ke spokojenosti stačí tak málo...jen mít prachy. Revolta Gordona Comstocka.Vzdor průměrnosti a zavedených konvencí. Peníze přeci kazí člověka a jeho charakter.Deprimující stavy při rande s dívkou.Kam ji pozvat a za kolik.Za žádnou cenu nedopustit,aby platila právě ona.Nepředstavitelná ponižující překážka.Zásada překračující nuzný život.Omezení vrstvené každodení skličující rutinou.Proč ne...protože pro Gordona je to osobníOsobní až příliš,když už vám táhne na třicet. Po potyčce v rauši alkoholovém přijímá přítelovu pomoc a přijme i jeho příbytek.Opět nastává situace v řešení peněz.Přítel mu sice pomohl,ale tzv. ze slušnosti a vlastně oba trpí.Zároven i jejich kamarádství má trhliny.Ve vzduchu se vznáší trapnost s nouzí v beznadějném kruhu.Zásadovost až za hrob,pravdaže.V takovém rozpoložení si můžete pomyslet na uzavřené oddělení u docenta Chocholouška.Z téhle schýzi doslova není úniku.Je všudepřítomná. Jedinné východisko ? Zůstat v revoltě a pohrdání či přijmout průměrnost malého člověka,rezignovaně kývnout.Zdánlivé a optimisticky pozitivní,nebo marnost s pocitem pokoření ? Existovat s vědomím,tady se nevyhrává.Přizpůsobení. Román se silnými autobiografickými momenty a Orwellovými zkušenostmi platnými tenkrát tak jako i v současnosti.Společenský,psychologický,trýznivý až na dřen.George O. tak jak je pro něho typické,nikdy nezklame. Jo a ted si vás kúpim všecky.Irenka a Vlastička budou čučet :)... celý text

Ostrov 2019, Sigríður Hagalín Björnsdóttir

Možný spoiler. Fandíme Islandu...je to země krásná...není tam lehký život...emočně dáváme Sigur ros i Bjork...tak nějak jsme k nim přimknuli :) Zato My Islandané jsme již na nějakou tu izolaci zvyklý.Nás jen tak něco nerozhází. Nojo a pověstné...ale.Ale ted zrovinka máme jednadvacátý století a přeci jenom jsme si zvykli na nějakej ten komfort,civilizační návyky a trocha toho konzumu není jistě k zahození.A ted jsme o značnou část toho přišli.Nedozvíte se proč ani jak.Ted je OSTROV úplně odříznutej.Najednou střih-okolní svět neexistuje a čtenáři to může bejt u prdele.Na to se tady nehraje,jasný,kapírujete ? Vypadáto,že se s tím budeme(te) muset smířit.To nebude stačit.Je na nás s tím něco dělat. Jsou různé osudy.Osudy bezmála z třista tisíců ostrovních obyvatel si naše autorka s roztomile krkolomným jménem,vybrala na postavách hrstky lidí a to hlavně Hjaltiho a Maríi. Sympatickej počin a jde zároven o debut.V podtitulu se nese "Ostrov izolace,chaos,boj přežití".Předem je nutno podotknout,tu nejde o nějakou globální,akční,epickou story.Vše je spíše nastíněno na malé ploše.Opět komorního charakteru na pozadí nemilé události.Minimalismus tu vládne.Kapitoly,jako fragmenty.Vsuvka.A hned nato její důsledek na chování atd. Strach a mrazení se spíše odehrává okolo v druhém plánu a my se je tak dozvídáme jako o něčem co už proběhlo.Krátké kapitoly jsou vyplnovány krátkými vsuvkamy,něco na způsob novinových článků. Časté přeskakování může být puncem jisté náročnosti.Nedořečenost stylu se provázaně přenáší na další přeskočení v ději a zvraty se odehrávají mimoděk.Čtenář si domýšlí sám a u další postavy se vyprávění prolne.Vše to dělá velmi vyvážený dojem.Žádné zachranování,spasitelství,hrdinství,hurá efekty,napínavé nervy drásající scény zmaru a jiných depresivních scén se zde nekonají. Pro miláčky literárních vztahových pudových citových příběhů na malé ploše a na pozadí pozvolné neudržitelné situace.Každý za sebe,zůstan však člověkem. Pokud máte rádi něco jiného v tomhle žánru,je to jasná volba. Jestli se to může stát nám Islandanům,může se to stát kdekoliv.Co kdyby.Radši ne. Jo a taky děláme dojem jako tým na mezinárodní scéně.Při fotbale předvádíme sympatický výkony.Islande "Do toho".A víc takovejch knížek.... celý text

Pustá duše 2019, Dan Simmons

Až za modrým pohořím...srdce umořím...tam hlína voněla,lidská bolela srdce a duše tak marně toužily... A takhle by se dalo pokračovat.Však to znáte.O marnosti,odcizení,zármutku i jiných splínech.Načrtnuto na bezmála třístovek stránkách v obdivuhodném,se vší péčí zabaleném vydání. Komorní i vesmírně rozmáchlé.Opulentní a svým způsobem něco,jako dobrodružství na cestě.Nekonečně důrazně pro zamilovaně i podobně nadčasové citové tajemství jménem láska či lidská duše.Myšlenkově dechberoucí s přesahem teorií všeho nebo chaosu.Několikrát se mě při čtení zhmotnil v paměti film Fontána,který mě v lesčems připoměl podobné nálady.Provázanosti lidského vědomí všehomíra a samozřejmě vidění lidem do hlavy,dělá z této knihy,ne úplně zcela masterpiece,ale variaci na toto téma,jako zdařilou palbu ve formě pro vaše smysly a chápání. Pokud budete nadšeni z této knihy,doporučuju psycho nálož z podobného soudku a to je "Umírat v nitru" pokud jste jí ještě nenašli,ona si jistě najde vás.Kdyby něco klikněte na Roberta Silverberga...zde na DK. Jen jedno slovo najít v pravý čas a uzdravit jím k smrti smutnou duši.Najíti za horou,když někdo čeká nás a uhodnout,kde srdce skrývá se a buší... ...kdekoliv.... celý text

Kallocain 1989, Karin Boye

Dovedete vy vůbec vyslechnout pravdu ? Všichni nejsou dost pravdiví na to,aby mohli pravdu slyšet,to je na tom to smutné.Mohla by být mostem mezi lidmi-pokud by byla dobrovolná,ano-pokud by ji dávali jako dar a přijímali jako dar.Není to zvláštní,že všechno ztrácí hodnotu,jakmile to přestane být darem-dokonce i pravda? Ne,toho jste si přirozeně nevšimli,protože to byste si museli všimnout,že jste chudí jak kostelní myši,svlečení až na kost-a kdo takový pohled vydrží? Kdo chce vidět vlastní ubohost,dokud ho k tomu někdo nedonutí ! Vede nějaká cesta přes smrt k novému životu ? Existuje nějaké posvátné místo,kde se osud obrací ? Tolik Karin Boye.V komornějším ladění než jiné dystopie.Napsáno na silný důraz v Ich-formě.Způsobem jedinečná.Syrovější osobitější.Až na dřen "snad" osudová. Mračna se stahovala nad naší Evropou.Hrůzy a děsy prostopené temnotou.Obavy z beznaděje.Strach z budoucnosti.Čeho se ještě má bát matička Země.Nitro autorky znatelně prostoupené tímto dílem.Kallocain.Udavačství.Paranoia.Věřit dost možná nemůžete leckdy ani sobě.Fikce totalitních praktik ? Ale vždyt tohle tady už přeci někdy někde bylo.Jde jen o formu moci a jejím vlivu.O nadčasovém vyznění není sporu. Plážové čtení vypadá jinak. Silná výpověd doby,kdy byla tato knížka napsána.Mrazivě drtící.Neprávem nezaslouženě opomíjené dílko.Pro odpírače polititických manipulací i fanatických doktrín těžících z nadpřirozených ikon,jako dělané.Vyloženě tot ideálním čtením,do zdánlivě našich bezpečných idilických jeskyn,slují,pokojů,čítáren i jiných podobných doupat.... celý text

Leopardi v chrámu 2013, Franz Kafka

Ti co se radují ze slunce a vyžadují radost i na druhých,jsou jako opilci,kteří přicházejí v noci ze svatby a nutí ty,které potkávají,aby se napili na zdraví neznámé nevěsty. Zvyk stůj co stůj souhlasným tonem opakovat poslední slova druhého člověka,byt z jeho vlastní řeči,která se od nich odvíjí,vychází najevo,že s tím druhým vůbec nesouhlasíme. Byl jsem moudrý,chcete-li,protože jsem byl každým okamžikem připraven umřít,ale ne proto,že jsem vykonal vše,co mi bylo uloženo,nýbrž proto,že jsem nic z toho nevykonal a ani nemohl doufat,že z toho kdy co vykonám. Jen těžko napodobitelné se jen přiblížit.Jen zdánlivě se dotknout.Kafkových slovních tvarů,smyček i sousloví jeho ozdobných. Jak sebevražedné může být štěstí !... celý text

Hold Katalánsku 2015, George Orwell (p)

Uplynulo několik dní a nováčci se naučili téměř dokonale pochodovat v pozoru a hledět vpravo,ale jestliže měli ponětí z které strany pušky vyjde kulka to bylo asi tak vše co věděli o zbraních. Tlampač,víc než puška. Strach větší ze zimy než z nepřítele. Topinky s máslem k nalomení morálky v protilehlém zákopu. Osobní niterné zážitky.Vlastní pohledy.Utvářející samotného autora a samotné vidění světa. Opravdově.Orwellovsky jako vždy.Upřímná reportáž něco sdělit.Absurdně někdy zase drtivě.Takové to bylo.Nepřeberné množství frakcí a politických odnoží.Anarcho,rudých,Trockisti,socialisti,nacionalisti,nacisti aj. Každý má svou pravdu a myslí (jak jinak) to dobře.Nad tím vlaje prapor propagandy. A vlaje už hodně dlouho...až do našich časů.... celý text

Vzpomínka na Zemi 2018, Liou Cch'-sin

Venku na vzduchu se líp přemejšlí.Prší a myšlenky myriády naráží o sebe,podobně jako kapky deště o nepromokavou kapuci.Je mě to prd platný.Odpověd jen taková: Vesmír je budto nepoznatelný nebo bez záhad ?? Mimozemské civilizace neexistují,nebo jsou v celém prostoru.Jsme jen odrazem měsíce na vodní hladině... Vzpomínka na Zemi vám sice odpovědi nedá.Zato vám přinese náruč fantasie a řádnou porci hard se vším všudy co k žánru patří. Téměř nekonečná představivost se vtěsnala do třech knih.Je nutné čestně podotknout a o to více radostněji,že jde o scí-fko východní.Epická,rozmáchlá.Doslova velmi rozmáchlá.At už ve více rozměrech nebo gravitačních vlnách.Kosmologických prostor či snad elementárních částic na ty je tu taky zaděláno.Věčnost slepená z prázdnoty.Lidské chápání nedostačující a omezené.Rozhodně Liou má nastudováno a opět mu to drží celé vizionářsky pohromadě,jak se sluší a patří.Má tak našlápnuto ke kultovnosti ? S tím at si každý fanoušek odpoví sám,poněvadž jistě jsi četl Temný les. Je to sice hard,ale kapánek někdy v těch odbornostech se ztrávilo mnoho času myšlenkových pochodů.Někdy mě přišlo,že se zapomíná na příběh.Ale to je jen malinká vítka na tak slušně tučnou porci informací pro šedou kůru mozkovou. Na závěr tedy je slušné podotknou: Trilogie je to skvělá,jedna z nejlepších za poslední dobu.Osobně nedám dopustit na jedničku Problém tří těles,tam to celé nádherně začalo,ale to je jen subjektivní názor. PS: Doufejme v další tituly od tohoto autora v brzké budoucnosti.Snad nezůstane jen u Vzpomínek na Zemi.Byla by to jistě škoda o ně přijít.... celý text

Konec hlídky 2016, Stephen King

Sebevražda nebolí... Konec bolesti.Konec strachu.Už žádný vztek.Už žádné pochyby.Už žádné pachtění.Mír mír mír.Geneticky naprogramované myšlenky tam jsou.Když se něco sere,může se to srát ještě víc.Tohle téma se Kingoušovy vydařilo a skvěle se s tím popral a skvělo to prsknul do právě Konce hlídky. Konec hlídky je typičtina jak vyšitá pro Kinga jako takového.Takže většina fanoušků si pošmákne a natěšeně vydechne "ach" mistr je zpět se svojím oblíbeným nadpřirozenem. Pro čtenáře kteří opět čekali drsnou školu (mercedes,nálezce) by mohlo jít o menší zklamání.Upřímně bylo.Mám spíše v pácu ty reálnější věci. Proč mě to připomíná Mrtvou zonu...hmm.Někdy docela hokej v postavách.Nedořečené.Plné náhod.Spousty věcí se řeší pomocí internetu (no jasně je přeci 21.století vole ! ) kapánek to,ale skřípe,doslova dějově irituje. Časté opakování frází a celých vět.Čtenář kterej ted neslez zrovinka z hrušky to přeci od začátku ví vo co go,tak proč se mu to pořád předhazuje.Už to nemělo tu pečlivost předešlých dílů.Utapkaný,urychlený konec tomu nepřidá.Klišé vedle sebe jak růžový medvídci,tak k sakru proč ? (např.Jerome na skútru) předvídatelný jako když po jaru přijde léto :) Aspon je tu King.Autor,který se usmívá nad korektností a proto se zatím sebevraždit nebudu. Po šmakulozním Panu Mercedosovy,výtečné Právo nálezce a prominte mi v uvozovkách pouze klasicky dobrým (rozuměj průměr) románem Konec hlídky.Takže vypínám rádio (zakázali Jacksona) a s vědomím,že svět jde do kopru,jdu radši číst něco dalšího z pera Krále napětí.Toho nám snad na index nedaj. Já jsem taky čekal víc,zas nemáme nikdo nic.... celý text

Text 2018, Dmitry Glukhovsky

Štěstí podle Glukhovského,které nelze ničím koupit. Metro vás vyhodí třeba u Běloruské.Listopadové Moskevské mrazivé ráno.Tohle Rusko už není jako dřív.Za výlohou asi těžko narazíte na Nu,pogodi ! Spíše se budete cítit jako medvěd co ho Máša byrokrat veme za chvíli po hlavě palicí.Kde jsem se to sakra octnul. A nebo snad,jako právě brouk v Kafkově Proměně.Že Tě to semele kámo.Přijde to každou chvíli.Kdybych snad nevěděl,že mě bude potom blbě...nejradši bych se do němoty. O vlivu aplikací na naše chování.Manipulace lidskými osudy.Tenká linie mezi našimi činy a jejich důsledkem,který nelze vrátit nazpět.Syrový melanchodepresivní příběh o malichernostech,ztracených a nenalezených láskách.Samotě a vykoupení.O věcech známých a všedních zároven.Závažně soudobých.V době,kdy sympatických postav je pomálu a nepěkně se k sobě chovajících...click. Ztracených v nočních šantánech.V omšelých barech okolo třetí ráno.Nejednoznačných oprýskaných uličkách kam na dno stok spadnout není až tak těžký.Lidské touze jít za lepším a jejím snad naplněním více užít si.Vždyt kliknout je tak snadný.O vzpomínkách i marnosti. "život to jsou potíže ! " bez něho by to nebylo ono. Dmitry obstál i v tomto pochmurném reál románu se ctí.Už nikdy se textovky nebudou psát stejně lehce a s takovou samozřejmostí jako dřív...... celý text

Cesta k Wigan Pier 2011, George Orwell (p)

Od Cesty k Wigan Pier k Devatenáct set osmdesát čtyři. Rok vzniku 1937.Zajímavý nejenom v kontextu myšlenek samotného Orwella ta i vývoje doby v níchž žil.Prorocký. V době kdy fašismuz už vystrkoval růžky ve většině Evropy a obávaný strach byl víc než na místě.Už tenkrát se zminuje o mechanizaci a její vliv na člověka.Konzumní způsob života.Výstižně jako třeba o hornící a jejich rodin,kteří se těší z pozlátek nepotřebností,které nepatří vyloženě k životu.Zábavou se jim zatemní mysl a člověk je na venek spokojený a nemá se nikterak čas bouřit a v pravém smyslu příliš stěžovat si. Neustálé omýlání planých frází v malicherných denodenních láteření vlastně o ničem donutí Orwella odejít jinam z místa kde horníci doslova se plazí po čtyřech stovky metrů k místu jejich samotné práce v dole.Samozřejmě cesta a plazení nejsou placené.Jejich nuzný život v domečcích přilepených na sebe opírajících se jeden o druhého jak namačkaní ve slojích patří k nejsilnějším v první části knihy. Sám autor pochází z lepší střední třídy a je na něm samotném jak se vyrovnat sám se sebou pokud má cítění jako socialista.Orwellova snaha je upřímná a (opět) uvěřitelná.Je těžké se jím stát pokud vlivem výchovy a ostatních vlivů které máte hluboko uložené ve svém povědomí.Snobismu.Utkvělá představa těch tzv.lepších,že dělník je "špína".Čím dál větší vliv mechanizace a přetechnizování.Jako podobně v Čapkově R.U.R.Pokrok na vzestupu a všeobjímající.Zamotaný kruh ze kterého není úniku.Jsme součástí.Přiznejme si "líbí se nám to" být tzv.štastni.Nelze se tomu ubránit.Naučeni na umělé chutě.Už tenkrát.Žehráme a stále kupujeme.Hurá do marketu. Autor je socialista,ale zároven tuší co je to za obludnost,když se jí zmocní lidé toužící lačnící po moci.Nic nepodsouvá.Vše je přirozené a jde o pomalý zdlouhavý proces,který tak i jako jiné věci nejsou dokonalé. A právě to se po letech odráží v dílech Farma zvířat a nakonec v drtícím 1984.Autor se zároven rozschází a dochází ke skličujícímu prozření.Vždy mu jde především nepokrytě o člověka než o systém a doktrín moci. Jak první část tak především myšlenková druhá je napsaná překvapivě jednoduchým jazykem a nejedná se pouze o těžkotonážní teze.Opět je tu prorockost Orwella jež platí i právě ted jako i tenkrát.... celý text

Právo nálezce 2015, Stephen King

Jo a to víte,že sračky jsou hovno ??? Hmm a je to venku.Je taky venku to,že tu máme opět civilního Kinga bez nadpřirozených berliček a to bych moc rád podotknul.Je to o lidech a Stephen o lidech píše a proto ho mají rádi.Nastaví situaci v zápletkách,které nejsou až tak vzdálené od našich životů. To celé prošpikuje sarkasmem a ironií.Žádný intelektuální filosofování.Protože co ? Protože sračky jsou hovno ! A mý čtenáři mi rozumějí... No je mi jasný proč je Pan Mercedes jednička.Zahodte předsudky a prdět na to.Poněvadž Právo nálezce je vyprděně důstojný pokračování a výtečně ho v lesčems doplnuje.Bill Hodges se objeví sice až po několika stránkách,ale nevadí.Komplikovanost není nijak závratná v předvídatelnosti.Autor však tahá za špagátky suveréností hodnou mistra a proč ? Proč ? Vždyt to ví už každý a refrén zní...King je prostě King. Ještě něco na okraj.S názorama je to jako dírka v zadku:má ji každý.Viz Stephen a jeho kniha Právo nálezce.... celý text

Farářova dcera 2018, George Orwell (p)

Uhrančivý.Bezútěšný.Prostředím.Vyzněním.Orwellovská jak asi tušíte. Autor dokáže navodit na některých stránkách silnou pocitovou stísněnost.Třeba když se Dorothy (dcera faráře) ocitá při česání chmele není mnoho času na rozjímání o životě.Kdy ubývá sil,že se člověk sotva udržel na nohou.A přesto ho naplnoval pocit štěstí,bezdůvodného štěstí.Bezmyšlenkovitá,mechanická,vyčerpávající práce a přece vás nepřestávala bavit.Fyzická radost uspokojení neskonalá potěcha z vykonané práce a vidina mrzké odměny,ale přeci jenom odměny.Dnes se to může zdát podivné.Cožpak to není pravá čistota námahy která došla až na dřen ve vyjadřovacích prostředcích samotného Orwella.V tom se jeví prostý smysl.Pocit opravdovosti Dorothy téměř až fyzicky uspokojivý. Mezi nenadálou situací,která změní její život jež se pojí se ztrátou paměti.V okamžicích myšlenek jak se postupně mění nejpotřebnější hodnoty se lidské vědomí zúžilo na přítomnost okamžiku.Neustálý zápas s ospalostí,prací na poli,vařením a shánkou jídla.Načež vyčarovat ohen z mokrého klest není věru snadné.Střídání bezmezné rutiny s okamžiky ohnostroje štěstí kdy si pochutnáte na jabku utrženém ze zakázané zahrady.I vtom je skrytý pomíjivý smysl.Radost z existence. Momenty v kapitole třetí kdy se farářova dcera ocitá s několika dalšímy na Trafalgarském náměstí během jedné studené noci.Okamžik kdy se všichni prokřehlý obyvatelé jedné lavičky nahečmáni na sobě zahřívají vlastními těly dost možná patří k nejsilnějším.Konečně nastává ráno a všici čekají před přilehlým bistrem.Vidina jídla a tepla se doslova přenáší na čtenáře,jakoby tam stál s nimi.Vylíčení poměrů v jedné tamní škole je další syrovou zkušeností.Mechanické učení jen aby se neřeklo.S nesmyslným opisováním z tabule doslova zabíjením kreativity.Dorothy zanese do třídy svoje pojetí výuky.Dostavuje se dobrý pocit a zadostiučení,když něco děláte poctivě a s láskou.Realita ovšem říká...Ale. G.Orwell a příběh vystavěný pro jeho širší sdělení.Rozmetává předsudky nejenom doby.Zažitosti společnosti.Bezpáteřní holé skutečnosti.Nějaký smysl tomu všemu dát.Víra pomáhá a uzdravuje.Blaženost pohanská pěkně se rozvalit v trávě a užívat si vůně květů přeci neomezuje. Na konci Tě čeká přeci ráj. Orwellovka jak jinak ve které můžete upadnout do tíživého smutku.Nebo shovívavé radosti z pocitu,že trpíte pouze na stránkách této knihy.Nic to však nemění na faktu G.O. opět potvrzuje talent a sílu Pana tvůrce jako ryze autorského.... celý text

Kouzelná skříňka pro Gwendy 2018, Stephen King

Kouzelnou skřínku kterou by chtěl každý ? Už jenom tahle otázka se nabízí. A co třeba jak moc (mít MOC) by nás ovládala nebo doslova manipulovala naše chování.Někdy mám pocit,že nás takové podobné skřínky obklopují.Třeba mají podobu papouška :) Takových papoušků kolem nás,kdo by to jen řek.Naštěstí ta naše Gwen je rozumná sympatanda.Optimističtější podtony nejsou někdy na škodu. Slaboulinká knížečka.Snad ne příliš originální nabízí se.Na Kinga poměrně tenouká chtělo by se říct.Poměrně se zadařilo a téma je tu načrtnuto tak akorád.Nic nevybočuje příliš ani nenatahuje.Temnější ladění má přeci jenom ve svých titulech na rozdávání Stephen dozajista v předešlých knihách.Co takhle zkusit něco jiného. Jak je to někdy těžké během dětství po žebříčku k dospívání.Být tečkou na slunci.Gwendy za přečtení stojí.Sice vás tolik neuhrane jako mistrovy opusy,ale šance malého podmanivého doteku z příběhu tam uvnitř naleznete.Na to je Stephen zdatným vypravěčem což dokazuje i na pár stranách v Kouzelné skřínce pro Gwendy.... celý text

Bowie: Ilustrovaný životopis 2018, Fran Ruiz

Z reproduktorů zní melodie z alba low... Za oknem je leden.Zvolna padájí vločky.Barevné svíčky na stromečku se odrážejí na skleněné tabulce přes výhled na ulici.Pouliční světla se ztrácejí v žaluziích.Pohled odchází na novoroční konfety na nichž pomalu sedá prach.Sentimentální spíše řeknete si.Možná chcete-li,ale spíše je to melancholie. Bytost jménem ZET z jiné části vesmíru tam za oknem sice dnes není,ale ba třeba takový Major Tom v představách mnoha lidí k zahlédnutí může být.Je tam sám.Kdo za to může ? Kdo ten prostor tak nějak zase o něco rozsšířil ? Nemá cenu zbytečně napínat,samozřejmě je to Bowie. Inu on byl vždycky tak trochu někde jinde a zároven napřed.Vizáží.Přístupem.Tvorbou.Myšlenkama.Asi vším :) Stačí třeba jen to,že na rádijích tzv. komerčních jen málokdy o něj uchem zavadíte. Červená knížka s portrétem s bleskem v nápisu mnohé předznamenává.Nevynechává zásadní okamžiky spjaté se životem sice kapánek zkratkovitě,ale o to více snovým stylem v hávu sureálném.Kdo má k němu blízko jistě se dá jen těžko odmítnout.Vše podstatné co jste snad jistě z jeho života a tvorby třeba někde již četli nebo jen tušily.Odhalí možná i to netušené.Kresby vše příjemně doplnují a pocitově funguje znamenitě jako celek.Prostupující smutkem,závislostí,tajemným vystupováním,obavy z bratrovy nemoci,ztracených lásek i nově nalezených a samozřejmě neutuchající a stále inspirující tvorbou.Na závěr nesmí chybět diskografie.Samozřejmě s obrázky některých alb ve stylovém zobrazení. Album Low doznívá v posledních tonech.Stejně i vločky v tichu odezní.Ztratí se s prvním deštěm...stopa ve sněhu promění se v kaluž...někde tam ve věčnosti černá hvězda bude zářit dalším lidem kteří pohlédnou z okna.To se jim jistě jen něco zdánlivě nečekaně zdálo.Když nic možná nezahlédnete. Stačí přeci jen tak málo.Po dočtení tohoto barvitého životopisu.Jednoduché a hned na dosah zkusit něco jiného.Zavřete oči.Unášejte se do tmy.... celý text

Na dně v Paříži a Londýně 2015, George Orwell (p)

S kůrkou a trošku toho tabáku sebou. Romantická cesta po dvou městech Evropských z odvrácené strany. Průvodce brát není nutné.Autor vás provází sám v autentické formě.Syrovina téměř k zbláznění.Hemží se to tu všelijakými ubytovnami té doby (bez hvězdičkovými) herberky.Po večerech nás vláčí po zatuchlých knajpách,špinavých uličkách.Restauracích a jejich podivných sklepeních,kde se připravují celý den jídelníčky na jídelní stoly.V těchto prostorách se to hemží výraznými existencemi s jejich osudy.Často nejdou pro nějaké slovo daleko. Tu zase popisuje praktiky hierarchie těchto zařízení.Neustálý tlak přepočítávání posledních pár drobných v kapse.Doprovázené v hodinách nekonečné nudy v nářku všednodenní stereotypní existence beznaděje.I tady se někdy objeví humor,ale značně z dané situace syrový.Záhy končí všechna sranda a jak sám v jednom odstavci Orwell připomene: I to zde popsané se jen těžko dá ještě více vylíčit.K realitě to má pořád daleko.Těžko,když necítíte pot,puch,chaotické hemžení ve výkřicích plongeurů ve vzteku nadávající atmosféře k zbláznění.Nebyl jsem,nezažil,ale zatraceně to Georgovým větám věřím i když v představách daleko přesahující skutečnost. Po městě na Seině přes kanál La Manche toto poetické putování přechází do tryznivých zkušeností tzv. spiků z rutinního navštěvování jen na jednu noc.Ted si představte,že se tam všichni na noc zuly.Spánek je tu spíše přepych než odpočinek.Což přispívá k autorovým okrajovým zhodnocujícím poznámkám o systému či nesmyslnému řešení od policie až administrativy. Sociální byrokracie.Život na okraji.Tísen předsudků.Lež proložená jen další lží. Kolikrát si připomínat.Vlastně na tom nejsme zase tak špatně.Jistě,výhledově budeme všichni štastni,ale...Není nic tak báječně bez nadsázky než trocha pokory. Úctu si zaslouží George Orwell.Pozorovací talent.Živá obrazotvornost.Autentičnost situace.Pohled jako bytosti v lidskosti člověka.Spisovatel a novinář s názorem.Smekám.... celý text

Hyperion (navíc povídka) 2017, Dan Simmons

Po monitoru přeběhne logo a vtíravá znělka.....za ní se objevují moderátoři,kteří pozvolna přecházejí do záběru nezvyklého výjevu..... Z nebe se ozývá zlověstné dunění... Koho to vidí mé bystré oči ? Není to támhle poutník ? Je to poutník ? Tak pověst nelhala.Jsou tam a čekají.Přišli za Štírem.Přinese jim něco toto putování i v jejich očekávání ? Tu již dostává slovo náš Hyperionský zpravodaj,který nás blíže seznámí v čem spočívá proslulost této cesty za neznámem: Jestli tedy můžu našim budoucím poutníkům,tak tedy od začátku se zdá,že Dan Simmons je no,zřejmě slušnej voddíl to v prvý řadě.No to víte učitel.Tak on vás na začátku nahodí.Vy se jakžtakž orientujete,kde jste se to jako octli.To víte Spejs opera,to není jako výlet k Mácháči,tam máte přeci jenom svý jistý.Tady se to promíchává příběhama v příběhu.Vypravěč začíná třebas o někom jiném a až po nějakém čase začne teprve o sobě.Každý v kapánek jiným stylu.Třebas pátrací či misionářské story pospojované různými dobrodružnými,akčními,zaláskovanými,poetickými,politickými,duchovními vsuvkamy či nějaká pro změnu ta fylozofie i humor se tu taky najde.Snad i na dystopii narazíte mám ten dojem.To celé v záři barevnosti co jste kdy chtěli od sci-fi a ještě víc.Jestli to tak můžu nazvat,jde o takovou žánrovou kostku.Žánrově nadžánrovou.Jakoby se stírali samotné hranice bezbřehé fantastiky v šířce nezachytitelnosti našeho místa v prostoru.Jedinné co zůstává je sám člověk a jeho touha.Jít dál chcete-li.Pokud má pout cíl,má i smysl.No vlastně si nikdy nejsme ničím jisti ani se sebou,co myslíte. Pane redaktore vy snad narážíte...No tak jestli tomu mají naši posluchači dobře rozumět.Jde o takový jakoby celkem chaos ? Zdá se mi to nebo ne celkem se v tom utápíte.Budete to znít zvláštně,ale neděste se.Průvodce Simmons to má promyšlené do posledního vesmíru.Nemusíte použít GPS tady se rozhodně neztratíte a takové hrobky času mají auru tajemna do konce.Hmm,takže se vlastně nic nedozvíme a vše je otevřené.Vskutku.Jste blízko.V tom spočívá ta krása,jestli se nemýlím.Když my nesmíme nic prozrazovat ani naznačovat.Naše profese redaktora to vyžaduje.Chcete vše vědět a zároven si nepřejete,aby tomu byl konec.Užíváte si to nevědomí.Bloudit v mlze je nebo se může stát docela v podstatě příjemným zjištěním.Proč se stalo to a ono,kam se poděl starý svět.Něco je vysvětleno aněco zase ne.Jakoby samotný svět chtěl zapomenout. Co nás dále čeká a na co se připravit,když už jste to nakous ? Již před časem jste uvedl v Hegemoni měsíčníku,že vás přepadli nějaké chmury ? To máte tak.Když se vidáte na takovou rozlehlou cestu občas si zakulháte.Ne nic hrozného,ale občas si někteří poutníci stěžovali na hustou schůdnost.Ano někdy se po trase můžete kapánek ztratit.Orientace v textu je někdy tak bohatá jak Hyperionská tráva.Hemží se to tady různými názvoslovími,slovosledy a místními výrazy.Popisky s odbočkami,kde se nadnášíte.Po chvíli trochu zabřednete.Někdy je to květnaté rozscestí.Pár lidí už narazilo a výzvu nedokončilo.Nečekejte žádné Silo nebo Martana,to fakt ne.Ti jsou z jiné dimenze.Ehm...pro cizáky to bude chvíli trvat než přiviknou tomuto podnebí.Než se nadějete kormidelník Dan Simmons vás zase vtáhne do svého navigování.Pořád však máte pocit,že jste součástí něčeho většího a tu auru potencionálu něčeho ojedinělého tak ta tam je obsažena měrou vyjimečnou. Tak jestli jsem to dobře pochopil,ono je to dobré až moc ? Pane redaktore,je to přemýšlivé i náročné a zároven existenčně promyšlené,někdy vyžaduje soustředěné nakračování.Jak kdysi nedávno jeden z našich cestovatelů podotknul,že si každou další etapu dal naráz.Jednoduše rozmáchle epické jako (do jisté míry) budoucnost sama. Děkuji tedy našemu kolegovy z redakce a nyní střihem do studia na další vstup.Nyní tedy přepojujeme k Reyovy a Lucii... ...........Tak doufáme,že se naši posluchači navnadili a třebas i oni někdy zavítají k nějaké z našich kolonizovaných planet pod správou Hegemonie.Jen ještě upřesníme.Mějte se na pozoru před Vyvrženci a Technojádrem.Ale to snad až zase někdy příště............mějte se příjemně a zase někdy u našich Zpěvů Hyperionu. Záběr přechází v reklamní blog......Nyní trailer na vyhlídkové lety alias pozvánka na templářskou stromolod......v zápětí vizionářské špagety s omáčkou Hyperionáda.... Monitor potemní....v tu chvíli se jakoby současně z nebe stále ozývá to předznamenávající zlověstné dunění. To be continued V hlavních úlohách....Lenar Hoyt,Fedmahn Kassad,Martin Silenius,Sol Weintraub,Het Masteen,Brawne Lamia a další Překlad....Jan Pavlík,Petr Kotrle Kamera....Gary Ruddell Scénář a Režie....Dan Simmons Distributor....Argo-Triton Copyright opicR12 2018... celý text

Den falešné kočky 2018, Pasi Ilmari Jääskeläinen

V novinách píšou,že se nic nestalo.V novinách píšou,historie se pořád opakuje.Přišla tma a po ní klid.V tom klidu viselo něco ve vzduchu.Asi minulost.Ta minulost visela na stromě.Po nějaký čas upadla a potom shnila. Mimo jiné se dočtete v novinách i v denní tlači...Pasi Ilmari potvrzuje své kvality.Zve nás tak opět do světa na pomezí reality,snů a jistých znepokojení ze života pár osudů obývajících městečko Marrasvirta. Ze začátku vás uhrane svojí mrazivou melancholií.Jež po chvíli vystřídá grotesknost.Kterak dále navštívíme vyprávění s trochou nostalgie ve vzpomínkách na štastné i poznamenávající dětství. To celé dále utváří různorodou směsici žánrů alias co všechno co jste si přáli vědět o sexu,ale báli jste se zeptat.Pěkně co se do vás vejde.Putování hlavní postavy v uličkách Finského města a to v době místního festivalu dotváří jak jinak onu typickou Skandinávskou podivnou matoucí atmosféru.V nestřežený moment tápajícího hledání v labyrintu nejenom onoho místa či v mysli nadsazeně špionského dramatu,kdy neustále jedna postava dámského pohlaví uniká...mě začla baba pěkně iritovat.Ilmari jako autor mě záhy schladil.To jako abych se hodil do klidu.Záhy se kočky objevovali čím dál častěji a to,jak jinak na podivuhodných místech a vše se začlo více zamotávat ještě do většího sureálna a mystiky.Jakoby dával tento Fin znamení,že pokud vydržíte a četli jste nějakou z jeho předešlých knih,budete tu jako doma. A jestli se vám po dočtení dostane nějaká čičinka pod víčka a navštíví vás během nočních fází rychlích pohybů očí,tak s jistotou můžete podotknout,že vás realismus magický opět dostal. A kdyby vám toto magično nestačilo dejte si třeba všechny díly Twin Peaks pěkně nonstop za sebou :) Náhle tma zmizela a přišel den.Světlo se rozlilo.V novinách píšou,že se nic nestalo.... celý text

Amatka 2018, Karin Tidbeck

Pro někoho SPOILER Pohledem se ocitáš v dáli.Oči někdy klamou.Zachytit vše není možné. Nyní budeš naslouchat mému hlasu prostřednictvím psaných slov.Pomůžu ti hlouběji proniknout do Amatky.S každým slovem poodkryješ další vrstvu,otevřeš je vůči jejím vjemům.Někdy ani inspektor Trachta s praktikantem Hlaváčkem by to jen těžko dali.Budu počítat do deseti.Až řeknu deset budeš v Amatce.Sedíš v salonním coupé na cestě bez datumu v čase co možná přijde a nebo nikdy ještě nebyl. Říkám tedy jedna...po Sobí hoře si leckterý čtenář v očekávání jistě pomyslel čím ho překvapí Karin ve svém prvním románu. Tak tedy dva v očekávání...podivnosti a sureálna,proč ne.Sci-fi-dystopie jako stvořená pro naše vnímání.Žánrové zpestření ?! Budou to tři vše je jinak...na kolejích nečeká vrah,ale Vanja.Začátek poměrně atmosféricky a vkusně stránkového cestovatele vrhá do jakéhosi bezčasí.Chvílemi to dosti skoro zavání nedávnou Anihilací.Zvláštní pocity z neznáma.Bylo to tam. Dostáváme se do nitra jsou tu čtyři...celé se to postupně příjemně lehce čte.Ubíhá to jak pražce na trati.Vytříbenost slov a spojení má své Švédské kouzlo to bezesporu. Tak tedy pět svítí na návěstidle zelená...protřelá anotace naslibuje podle deníku The Guardian nej v rámci saj-fi a fantasy roku 2017.Navíc jakési sureálno v podobě světa,který je stvořen a udržován jazykem.Slyšíte dobře.Zachovejte klid zůstante na svých místech a nečtěte zadní obálky. Míjíme výhybku s číslem šest...jaký potencionál to docela mělo.S tím jazykem v tomto prostředí,snad mohlo by to být více do hloubky.Budiž.Čekal jsem snad něco zamotanějšího a složitějšího ? Ta nestálá realita tam je.Tak co bych nakonec chtěl ? Trošku snad kapánek víc a nebo další revoluci v rámci všech dystopií ? Sedm jen hlouběji a hlouběji do nitra...je tu debut jak napoprvé to nemusí být jako úplně čisté a dokonalé.Ten pobyt zde se snad protáhne a zůstane na čas v Tvé mysli. Na telegrafních sloupech sedí ptáci takže za osm...znepokojující to svět jistě je a vyplatí se mu přijít na kloub.Táhne to dopředu a nezastavuje.Někdy slušně náznakově.Ne příliš vysvětlující.Představivost tedy nezahálí.Jde jen o to jestli to byl záměr mašinfíry Karin Tidbecké.Věřím,že ano.A jak je u seveřanů samozřejmě zvykem.Nejedná se tak o nedokonalost jež by některým zahálenkářům v lůžkovém voze mohla vytanout na mysli. Je tu devět a to je přiblížení jste skoro součástí...již jsi snad připraven.Jistě jsi unaven po té namáhavé cestě.Vydej se vstříc.Byly jsme tam všichni my co jsme nelitovali.Ne tolik snad pohlcující,ale o více navnadující na další jízdu s Karin T. Jistě nás něčím překvapí.Dozajista překvapí.Dlouho se nestalo po dočtení něco jako...chtěl jsem tu strávit více sedmidnů snad jen o něco déle a najednou jsem se octnul na konečné.Asi právě nastal ten pravý čas na návrat. Přijíždí na stanici železný oř houká devět a půl...ten pocit nebyl náhodný.Tu hle autorka v poděkování zminuje jména Annu a Jeffa Vandermeera.Série Jižní Zona.Ten nádech to šmrncnutí tam bylo. Budete vrženi počítám deset...vítejte v kolonii AMATKA !!!... celý text

Colorado Kid 2017, Stephen King

To si tak někdy zapnete televizní zpravodajství (bulvár). A koho nevidíte...jednou z těch moderátorů dostanu ponorku.Zjeví se jakási dramatická reportáž o tragické události.Jakýsi chlapec zapálí dům načež všechno lehne popelem a věc je ve věci expertíz a zkoumání...je možné,že v budově v době činu se nacházel-li lidé ??? Sousedka Kulichová prý o ničem netušila.Chlapec se prý choval normálně a slušně zdravil a v životě by to do něj neřekla...atd.atd. Víte vlastně,že nic nevíte a to vám musí stačit.Zdánlivě bezvýznamné kulové. Skutečnost nám uniká.Svědkové nabalují jiné významy.Čas vše jen prohlubuje a vzniká propast každého pohledu na tu samou věc. Něco podobného dost možná zkoumá Stephen King.Tedy on většinou něco ve svých knihách zkoumá a občas si odskočí s něčím menším.Možná by se mu to nevešlo do něčeho rozsahem většího.Po jeho tvorbě rozsahu nemalého se mu dá jistě leccos odpustit neboli lépe řečeno pochopit.Spisovatelova (nejenom u formátu Kinga) mysl všeobecně,je něco tak krásně záludného.To se tak někdy stane. Ted vám nádherně zamotám hlavu...che che. Letitý,kapánek nostalgický příběh oprášený z minulosti odkrývaný dvěma redaktory s odstupem jejich pohledu.Naslouchající mladá studentka generačně sice s jistou naivitou,ale zase částečně nad věcí ? Mohla by snad ona na celou věc...celé to vidět v jiném světle ? Otázky a zdánlivé odpovědi,které spíše vše halí do větších záhad.Dá se vždy vše vysvětlit v této pomíjivé realitě.Stále nám všem něco uniká okolo nás... Pro milovníky přímočarých dějů s jasně definovaným koncem to může být docela nelehké ztotožnění.Naopak druzí by mohli být spokojeni,že se jedná o něco docela z jiného soudku.Ono v podstatě jde o velmi příjemnou,skoro by se dalo říct literární chutnou jednohubku.... celý text

Pan Mercedes 2014, Stephen King

Svět je jak obsedantně kompulzivní porucha. Zmar,úzkost,násilí,zlo v lidské podobě.Kdo by se divil,kde bere Stephen King pořád ty nápady i inspiraci.Vyloženě se mu dostávají i v současnosti a není složité si tak odpovědět.Oni se sami doslova nabízejí.Strašáci jen tak nezmizí. A pak je tu jakýsi Pan Mercedes.Deštníky a semafor.Ponurost obálky dává jasně najevo vocogou(pro dříve narozené o co tu běží).Thriller.Bez nadpřirozena. Ponuré sychravé ráno.Úvodní nástřel výtečně upoutá čtenářovu pozornost.Důchodce detektiv,už mu jen chybí zmačkaný kabát s kloboukem jak od Chandlera.Noir atmoška zdá se. Autor se každopádně tentokrát tolik nerozpinkává a neprotahuje a děj se rozjíždí a driftuje od postavy vyšetřovatele a zároven sledujeme cestu sice inteligentniho,ale pomatence.Od začátku jsou hozeny kostky na stůl.Za tenhle přístup fakt malý dík.King tak může paralelně sledovat chování a jednání obou hlavních postav současně.Psycho pasáže šlehnutýma typickýma hláškama až se od úst práší.Dokonalé souznění s vedlejšíma postavama převážně s hlavní zdánlivě nesourodou trojkou je velmi podařené.Ping-pongová chemie mezi nimi nedá onde vydechnout a inde zase vyloudí úsměv.Působí sympaticky a oblíbí si je určitě nejeden čtenář. Čím mě občas spisovatel kalibru Krále občas namíchává...ty jeho docela sešitý na rychlo závěry.V Mercedosovy si dal záležet.Konec se odehrává na spoustě stránkách.Postupně nabírá na obrátkách.Buduje doslova atmošku jakoby podobně,když se v nějaké hudební skladbě přidávají jeden nástroj za druhým a na konci to zurčí a v takových momentech se přeci nic neodkládá natož kniha.Minuty,sekundy ubíhají nezadržitelně rychle.Pak sklidnění a pro jistotu na konec ještě pověstná třešnička...Kingova klasika jak jinak. Takže pro tentokrát s příjemným Lunaparkem,pak trochu propad s Revivalem a ted s první částí s Billem Hodgesem mohu s klidem prohlásit: mistr je zpět !!! Takovej mě chutná úplně úplnkovitě šmakulozně dobře. PS: A to běžně detektiuky nečtu :)... celý text