Padfoot
přečtené 740
Mistr a Markétka
2019,
Michail Bulgakov
Všechno začíná na jedné lavičce, kde se Berlioz baví s Ivanem Bezdomovcem o jeho protináboženské poémě. Objevuje se Woland, cizinec, který jim začne vypravovat mimo jiné o Pilátovi a jeho setkání s Ješuou, u kterého tehdy osobně byl… Po tom prapodivném setkání Berlioz přichází o hlavu, protože Anička koupila olej... Je to neuvěřitelný koloběh událostí, které Wolandova partička rozpoutá. Hromada postav, kterým zasáhnou do života. Všechno se velmi složitě zaplétá a nijak zvlášť se nenamáhá rozplést. Hodně otázek zůstává nezodpovězených, ale takovým tím příjemným způsobem, který navádí k domýšlení. Překvapilo mě, jak svižně se to četlo i Bulgakovův humor. Rozhodně to nebylo to, co jsem od ruské klasiky čekala. Ale to je možná jenom tím, že jsem z Ruska naposledy četla Zločin a trest (pro mě spíš jen trest). Kapitoly o Pilátovi potažmo Jošuovi byly geniální a upřímně mě mrzí, že jich nebylo víc. Vlastně tak nějak celkově bych klidně brala víc a docela se těším až si to za nějakou dobu přečtu znova.... celý text
Oněgin byl Rusák
2006,
Irena Dousková
Helenka Součková nám od minule trochu povyrostla. Chodí na gympl, píše básně a s kamarády z Pomedu vede vznešený debaty o životě, vesmíru a vůbec. Stejně jako v prvním díle je tu geniální obraz dospívající holky, která si prostě vede svůj život, tak jako stovky generací holek předtím i potom – řeší kluky, známky, matku, koníčky a poznává svět, jak nejlíp umí. Zároveň tu jsou krásně vidět úskalí doby kádrových posudků a omezené možnosti ve společnosti, kde správný názor je ten úředně schválený. Celou knihou tak nějak neviditelně prochází můj milovanej Evžen Oněgin. Součková se k němu často nedobrovolně vrací a dává si velkýho majzla, aby nedopadla jako hloupá odmítnutá Taťána, až si nakonec zapomene dát taky pozor, aby nedopadla jako natvrdlej Pozdě Bycha Oněgin… A když mi konečně došlo, že se v názvech kapitol schovává soundtrack, bylo vymalováno. Šest z pěti hvězdiček a nikdy jinak.... celý text
Má chudinka Jane
2019,
Cynthia Hand
Bylo to trošku jiné čtení než první díl, hlavně v tom, že Janu Eyrovou znám nazpaměť a mám tedy jasnou představu, jak by její příběh měl vypadat… Nevypadá :). Ale kupodivu mi to moc nevadilo. Chudinka Jane je spíš vedlejší postavou dobrodružství Charlotty a pana Blackwooda. Psané je to pořád s tím stejným humorem tří autorek, které se u sklenky vína baví tím, „a co kdyby“ a pak vymýšlejí absurdní rozuzlení. Co kdyby nebyla šílená Bertha, ale Rochester? Co kdyby Janina imaginární přítelkyně nebyla tak úplně imaginární? Co kdyby Grace Poolová byla opravdu zlá? Co kdyby duch v červeném pokoji opravdu bydlel? Zase mi to připomíná moje vlastní verze a předělávky některých příběhů, a pořád mě to baví. Na nic si to nehraje a je to prostě sranda. Nic víc, nic míň.... celý text
