panjan přečtené 342

Ladislav Smoljak 2010, Michaela Pačová

Třeba říci, že tato kniha vyšla po smrti Ladislava Smoljaka a tudíž autorce nelze vyčítat jakýsi zastřený pohled, neobjektivitu a snahu glorifikovat jeho život. Já, jako obdivovatel Ladislava Smoljaka s tímto nemám nejmenší problém, ale na této knize je vidět, že vznikala za pochodu a pro ty, kteří znají jeho dílo (řekl bych, že většina čtenářů této knihy) nepřináší vůbec nic nového. Život Ladislava Smoljaka je zde posán pomocí jeho děl, hlášek z jeho děl, je zde opěvován jeho smysl pro humor, což je známé a docela samozřejmé. Z této knihy se nedozvíte jaký byl člověk, co ovlivnilo jeho život, jaké měl názory, je zde minimum faktografických údajů.... celý text

Uražení a ponížení 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Některé části knihy, v nichž typická vášnivost, krutost a vypětí v lidských vztazích působily reálně a dodávaly knize napětí a spád, byly čtivější. V jiných částech toto působilo poněkud teatrálně. Nelze opomenout morální podtext, bez kterého by to ani nebyl Dostojevkij. Četlo se to velmi pěkně a celkově jsem spokojen.... celý text

Bitva 1945, John Steinbeck

Na Steibecka je v tom trochu moc politiky a filozofie. Vzdaluje se to onomu přímému a bezprostřednímu stylu Hroznů hněvu. V doslovu jsem se dočetl, že právě Bitva má být klíčem k úplnému pochopení Hroznů hněvu. Pokud je opravdu takhle, tak bych nejraději Bitvu nečetl. Nicméně je to dílko kvalitní a poměrně čtivé, akorát syrová existence člověka s jeho každodenními problémy je zde viděna přes mlhavý závoj politiky a jaksi zprostředkovaně, což není autorovým zvykem a trochu mi to vadilo.... celý text

Mít a nemít 1979, Ernest Hemingway

Námět této knihy je mi docela blízký a sympatický, ale nebylo to přesvědčivé. Působilo to nekompaktně, bylo to takové rozvláčné, rozbředlé.

Sputnik, má láska 2009, Haruki Murakami

Ano, Sputnik, má láska je jinou variací na téma Norské dřevo, ačkoliv oba příběhy víceméně nesměřují k nějakému pevnému cíli, či poselství a neřeší nějaká základní morální dilema jako např. Dostojevského romány, nemyslím si, že byly plytké a postrádaly hloubku. Pokud by Murakami napsal "jenom" dalších pár variací na Norské dřevo, všechny bych si je velmi rád přečetl.... celý text

Afterdark 2007, Haruki Murakami

Je to o něco méně poutavější a vzrušující čtení než Norské Dřevo a ani ten příběh dvou sester jako novodobé růženky, mně moc nenadchl. Na druhou stranu je třeba ocenit originální přístup autora k příběhu, který rozvrstvením děje do více příběhů a postavením čtenáře za kameru opravdu připomíná filmový scénář. Převádění příběhů knižních na stříbrné plátno nemám moc rád a zatím jsem se nesetkal s filmovou verzí knihy, která by se mi opravdu líbila, ale tohle by možná stálo za to. Ještě mně napadlo, že Murakamiho knihy jsou také jedinečné tím, že by ke každé z nich mohl vycházet regulérní soundtrack. Možná by na zadních deskách každé z nich mohlo být vlepené CD s písničkami a čtenář narazivše v textu na název písně, mohl by si v tu chvíli pustit onu písničku k dotvoření atmosféry:)... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Přečetl jsem to za dva dni, četl jsem každou volnou chvilku. Tímhle stylem jsem snad naposled četl foglarovky. Misstrovský styl vyprávění, skvělá atmosféra i příběh. Je pravda, jak už zde bylo řečeno, že po dočtení této knihy, zůstává tak trochu prázno, ale v tomto případě mi o vůbec nevadilo, v průběhu knihy to bylo 100krát vykompenzováno. Třeba písničkami Beatles, ne že by ta kniha byla na baterky a hrála, ale byly tam názvy písniček a já si u většiny umím vybavit melodií i s textem, krásně to doplňovalo vyprávění.... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Velmi působivý příběh na pozadí totální apokalypsy. Temné, beznadějné, přesto velice barvitě a poutavě vykresleno. Příběh je zdánlivě docela prostý, ale čtenáře zavede až na dno, na úplný základ lidského bytí.... celý text

Sto roků samoty 2006, Gabriel García Márquez

Nebyl jsem tímto úplně unesen, ale vcelku se mi to líbilo. Ze začátku jsem měl problém s již zmiňovanými jmény a u konce jsem si stejně nebyl jist čí syn je poslední Buendía. Velmi zajímavý koncept vyprávění kdy místo příběhu člověka je zde příběh rodu, místo dnů roky, konec a smrt je koncem rodu. Osud otce dědí se na syna, osud matky na dceru. A tímto osudem je samota.... celý text

Pánbůh vám požehnej, doktore Kevorkiane 2009, Kurt Vonnegut Jr.

Jsem zvědav, jestli tomuto autorovi někdy přijdu na chuť. Neznám moc autorův styl a smýšlení a z této velmi krátké knížečky jsem to nemohl postřehnout. Nápad velmi zajímavý, ale mohl být lépe realizován, nepochopil jsem co tím chtěl autor říci.... celý text

Hry Osvobozeného divadla 2000, Jan Werich

Nedávám sto procent, protože sto procent u mně má pouze jediná kniha, ryze praktický důvod a hra s čísly. Hry osvobozeného divadla, jsou velni vtipné (ať jde o humor situační, nebo konvezační, hra se slovy), mezi řádky těchto komedií se se skrývají velké pravdy a moudra oněch dvou klaunů , jsou určitě nestárnoucí a nadčasové. Velmi lituji toho, že je nemohu vidět v provedení ansámblu osvobozeného divadla.... celý text

Babky na divoko 2002, Milena Holcová

Autorka píše velmi pěkným stylem je to vtipné, čtivé a má to něco do sebe a co se týče této knihy je i velmi originální. Ale specielně v tomto případě to bylo na mně trochu ženské téma a místy jsem se ztrácel. Ke konci mi přišlo, že je to pořád dokola "babské tlachání". Samozřejmě uvozovky a ještě s rezervou, vím že za tím "babským tlacháním" se skrýval vývoj vztahu hlavních postav na základě jejich zkušeností, ale tak mi to prostě připadalo. Doufám že jsem se tímto komentářem neodsoudil k útoku méně či více emancipované zástupkyně něžného pohlaví, protože tímto způsobem to nebylo myšleno.... celý text

Jak potopit Austrálii 1986, Petr Šabach

Tohle je tak trochu jiný Šabach. Řekl bych trochu slabší. To co u Šabacha obdivuji a mám rád - samozřejmě skvělý smysl pro humor, celková atmosféra jeho knih, nadhled, tolik neviniknou v povídce jako v delší próze. Některým povídkám chyběl trochu šmrnc, švih, ale některé byly opravdu výtečné. Rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Miluj bližního svého 1983, Erich Maria Remarque (p)

Remarqua jsem nečetl už dlouho a málem jsem zapoměl, jak krásné je číst Remarqua.

Opilé banány 2010, Petr Šabach

Na knížky pana Šabacha se vždy moc těším, jsou velmi vtipné a originální, čtu je jaksi za odměnu. A Opilé banány nejsou výjimkou.

Hranice 2008, Cormac McCarthy

McCartyho styl je typický a nezaměnitelný. Myslím, že typické je zejména to, jak barvitě dokáže vyprávět a do jakých detailů příběh vykresluje. Ta detailnost je ovšem někdy až únavná a to je případ právě této knihy, tedy její první části o putování s vlčicí. Jinak kniha nevybočuje z velmi vysokého standardu tzv. pohraniční trilogie.... celý text

Neznámému bohu 1999, John Steinbeck

Velmi rád bych na tuto knihu pěl jen chválu, už jen proto, že na obálce stojí: John Steinbeck. Ale bohužel vztah a víra člověka v přírodu je zde někdy tak umělá, jak by chtěla být zřejmě přirozená. Důsledkem toho se děj místy táhne a je jakoby "lámán přes koleno". Zakončení je ovšem hodné autorova jména. A autorovi jehož dílem jsou Hrozny hněvu a Na východ od ráje se dá tato "novela" odpustit se 4 hvězdami.... celý text

Povídky 2008, Zdeněk Svěrák

Smrt je mým řemeslem 2005, Robert Merle

Z toho co jsem zatím četl z 2. světové války a holocaustu, tak tahle kniha nemá zřejmě moc konkurence. Myslím, že se Merlemu povedlo dokonale popsat zrod a život lidské zrůdy Rudolfa Hoesse. Ikdyž je člověku znám "tak nějak" osud této osoby a tím i konec tohoto díla, čte se opravdu jedním dechem. Nad fakty, které kniha obsahuje (a že to jsou opravdu fakta, ač jde o román) se nepozastavuji, jsou všeobecně známá a myslím, že stejně tak nepochopitelná.... celý text

Dítě boží 2009, Cormac McCarthy

Udivující, že v hodnoceních nezaznívá slůvko kontroverzní, protože podle mého, tato kniha přinejmenším taková je. Místy až hororově nechutná, hnusná, zvrhlá. Ale na druhou stranu přečetl jsem ji za jedno odpoledne, dokonalý popis ztělesněného zla.... celý text