panjan přečtené 342

Freudova sestra 2012, Goce Smilevski

Už z názvu je patrné, že tato publikace bude mít cosi společného se Sigmundem Freudem, to jsem očekával, ale že tím pojidlem bude nit z pavučiny předená a téměř průsvitná v podobě pár Freudových myšlenek, kterých je zde velmi poskrovnu, jsem čekal už méně. Možná je cennější tím, že je životem a dílem Freuda inspirována, což bohužel nemohu tolik docenit, protože s jeho dílem jsem se ještě nestihl seznámit. Kniha to není veselá, ba je opakem tohoto slova v jemu podobných jako jsou štěstí, láska, spokojenost, víra, jasný směr, či cíl, slunečný den, pivko a cigáro, nejasná blaženost a pocit smysluplné existence alespoň chvilku. Ono hledat smysl v nesmyslnosti je samo o sobě paradoxní a nesmyslné a nemyslím, že by se o to Smilevski snažil, protože pak by si sám podkopával nohy. Ale snažil se, snažl se hledat, tápat, odkrývat a ukazovat. Někdy se mu to vedlo více, někdy méně. Například v prostředí blázince, kdy se snažil postihnout rozdíl mezi těmi "bláznivějšími" a těmi "normálnějšími" si na svá bedra naložil úkol nelidský, hodný snad pouze blázna. A snad mně a dalším zasvěceným bláznům to mohlo být poněkud srozumitelnější a pochopitelnější, ale i pro nás to bylo dosti zjednodušené a strohé, nemluvil mi přímo z mé nemocné duše. A proč tedy ty čtyři hvězdy na nebi zářící? Protože Smilevski je blíž! Mně? Pravdě? Pánu Bohu? Duši? Tělu? Člověku? Psímu lejnu? Andělskému prdu? Tlumenému zvracení v koutě? Citace: "Vyšší, nebeský smysl hledá ten, kdo byl zbaven pozemského smyslu, smyslu každodennosti."... celý text

Návraty - Nauka o reinkarnaci 2008, Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda

Knihu jsem si zakoupil spolu s datlovými koláčky od jakéhosi potulného prodavače, jež spílal materiálnímu světu velmi tichým hlasem plným pokory, avšak jeho zjevně hmotné datlové koláčky byly naprosto výtečné. Kniha se mi znelíbila už první větou (když nepočítám obálku), cituji: "Pokud chcete opravdu získat vládu nad svým osudem, MUSÍTE pochopit reinkarnaci a její zákonitosti." Prostě musíte, jinak jste ztraceni na věky věků. Ta kniha se tváří jako jediná absolutní pravda. Nenabízí, nýbrž nutí. Navíc ještě ke všemu si troufá tvrdit, že vědecky vysvětluje pravou povahu reinkarnace, což je dost troufalé na to, že je celá o duši. Z těch všech vědeckých opodstatnění se dozvíte to, že duše je zcela nezávislá na těle, a to v mnoha formách. V historických bajkách, v rozhovorech a úvahách, v tom všem pouze toto. Hlásání oproštění se od materiálního světa, je hezké, ale já ještě nikdy neviděl duši, které by bikiny slušely, tak jako leckteré dvacetileté studentce.Takže pokud budete zlobit, bude z vás prase, pokud se všemohoucímu znelíbíte ještě trochu více, stanete se otravným hmyzem na zadnici tohoto tvora a kdo z vás klesne hlouběji, bude mu zřejmě přisouzena úloha vegetace, která jednoho krásného dne projde zažívacím traktem toho nebohého živočicha, jež klidně může být vaše babička.... celý text

Nové povídky 2011, Zdeněk Svěrák

A je jedno, že volil Schwanzenbergera, protože napsal knihu, která jediným zaručeně funguícím antidepresivem.

Utrpení mladého Werthera 1968, Johann Wolfgang Goethe

S panem Goethem jsem měl tu čest poprvé a nevěděl jsem vůbec co očekávat. A tak to ze začátku vypadalo na typickou romanci, jež vám roztrhá srdce na hadry a přesto zůstane celé. Tak jsem se podíval na konec, ne abych zjistil, jak to celé dopadne, ale kolik stran mně čeká. Téměř pouhých sto. Což bych snadno strávil i kdyby šlo o typické dílo romantismu. Jenže, čím vyšší čísla se ukazovala v dolních rozích stránek, zjišťoval jsem, že kýčovitý zápal citu a horoucí nenaplněná láska nejsou hlavní myšlenkou Goethova díla. V osobě mladého Werthera jsem se setkal s vnitřní rozervaností, životní nejistotou ve snaze pochopit svět kolem sebe a sebe samého a samozřejmě s nemožností a neschopností to všechno unést. Werther je člověk. A Goethe humanista. A v Geothem je velký kus Werthera.Kromně humanismu, lze nešťastném mladíkovi vycítit i subjektivismus ikdyž podle mne nijak moc vyhraněný. Nedá mi to a neodpustím si nesrovnat Goetheho s T.G. Masarykem, s jehož myšlením jsem se v poslední době setkal. Oba byli humanisté a pan Prezident Goetheho v hovorech s Karlem Čapkem chválí, pokud si vzpomínám. Masarykův humanismus je více uvědomělý a rozumový, Goetheho humanismus je více humání, ve Werthrovi říká v podstatě: nevím, nechápu, jsem ztracen a tak to je, klade prostě větší důraz na cit. Hodnotím vysoko, protože jsem se trochu ve Werthrovi našel.... celý text

Hovory s T. G. Masarykem 1990, Karel Čapek

Nejen samotné hovory s TGM, ale i mlčení s TGM, jiné kapitoly včetně komentářů současníků, článků z novin a samotných postřehů Karla Čapka, Pisatele, vydávají velice komplexní obraz této z nejdůležitějších osobostí českých dějin, ač podle mne trochu stylizovaný. TGM byl jedinečným, až obdivuhodným charakterem člověka. Nemíním tu vyjmenovávat všechny povahové vlastnosti, byly by pouze kladné a udělaly by dojem dokonalého člověka, což s veškerou úctou k jeho osobě není možné. Mně především zaujala jeho nedostižná vzdělanost a obrovský přehled a zájem. Z této knihy vyplývá, že by Masaryk byl člověkem uceleným s jasným názorem na svět, jdoucí za pravdou, jehož hlavnímy motory jsou láska, humanita a demokracie,tomu věřím a to je krásné, ale pochybuji, že by zde nebyl ani stín pochyb, ale to už podle mne ona stylizace. Chtěl být vzorem pro svůj národ a určitě byl a snad i stále je, ikdyž to tak nevypadá. Národ ho své doby miloval, a vážil si ho, což dakazují stále živá oslovení Starý pán, tatíček Masaryk, ale nebyl respektován pouze doma, viz. oslovení Great old man of Europe. Také věřil v pokrok a demokracii, to byla vize pro kterou žil a se kterou i zemřel, ale předvším věřil v Boha a nesmrtelnost duše, takže pokud sleduje to co jsme udělali s jeho odkazem a kam nás zavedl pokrok, nejspíš se dost trápí.... celý text

Těžší než nebe: Životopis Kurta Cobaina 2003, Charles R. Cross

Když mi není dobře, mám takovou sebedestruktivní tendenci, zahrabávat se ještě hlouběji, místo abych si pustil něco veselého, sáhnu vždy po Nirvaně. Tentokrát mi bylo dost špatně a samotná hudba už nestačila, dojel jsem si tedy do knihovny pro tuto knihu, kterou jsem měl v plánu si přečíst již delší dobu. Nutno podotknout, že ten samý den jsem si vytisknul Curtův dopis na rozloučenou a vylepil si ho na stěnu vedle jeho plakátu. Šílenost, bylo mi fakt blbě. Měl jsem pocit, že Cobainovi alespoň trochu rozumím. Že jsem na chvíli pochopil to zoufalství, tu vidinu nesmyslnosti všeho kolem sebe, beznaděj. Možná trochu a na chvíli, protože každý máme svůj svět, který nikdo se sbevětší empatií pochopit nedokáže, už jen proto, že vše se nedá dobře pojmenovat a vyjádřit slovy, a tak si v textech Kurta Cobaina každý promítáme ten svůj. Cobain byl fyzicky a dle mého i psychicky nemocný člověk, který byl povětšinou na všechno sám. Na jednu stranu lze proto jeho postoje a konečné řešení pochopit, na druhou stranu utíkal celý život, až utekl. Jen nesoudit a slepě neobdivovat. Když je něco Těžší než nebe, nedá se to unést.... celý text

Idioti 21. století 2012, Vesna Evans - Tvrtković

Když lidi kolem sebe dokážeme nazývat idioty a máme úplně jasno o tom, jak funguje svět kolem nás a dokonale mu rozumíme, pak nutně sami musíme být idioty žijícími ve valstním omezeném světě. Jak jednoduše to zní, tak těžké je často si to uvědomit.Příliš nekomplikovaný i jazykově poměrně nenáročný, možná díky autorčině stáří moderní, krátký, výstižný až schematický příběh je podnícen právě zmiňovanou myšlenkou. Autorce nechybí vtitp ani ironie, protože celá kniha je v podstatě ironií, nedá se jí uprít ani lehkost a um. Osobně mně potěšila i písmena svou velikostí připomínající ta slabikářová. ... celý text

Jeden den 2011, David Nicholls

Jeden den jsem přečetl za dva dny. Z toho první večer jsem se trochu opil laciným vínem a při čtení poslouchal jakýsi výběr se všeříkajícím názvem "romantic love songs." Ten výběr nestál za moc, protože kdosi si troufl předělat Claptonovu Tears in Heaven, myslím, že to zpíval nějaký ženský sbor. Nechápu.To může udělat jen někdo, kdo Tears in Heaven nemiluje a nechová je v nábožné úctě. Prostě jsem potřeboval vypnout a na chvíli se zasnít, budiž mi odpuštěno. Střízlivě tedy: Velmi dovedně, lehce s jistou dávkou vtipu napsaný romantický román. Klišé a kýč? Trochu, možná. Sentiment a melancholie, od každého kousek. Jenže ono to není úplně laciné a povrchní, dá se v tom něco najít. Sorry (pasteete), promiň kamaráde F. M. Dostojevskij, ale otázky vinny a hříchu a podobné trivální záležitosti lidské existence nelze řešit každý Jeden den.... celý text

Nový zákon / Žalmy / Přísloví 2000, neznámý - neuveden

Židé. Dějiny a kultura 2005, Leo Pavlát

Shrnout dějiny a kulturu židovského národa na 130 stránkách? To bylo první, co mně udivilo, když jsem vyndaval knihu z knihovny. Ale jelikož šlo o mé první bližší seznámení s tímto tématem, stručnost jsem docela uvítal. Na velice obšírné seznámení a s židovskou mentalitou, kulturou a historií, to mylísm docela stačí . Sám bych mnohem více uvítal příblížení ducha židovského národa a celkově židovské mentality oproti například jménům a významným osobnostem a různým faktografickým ůdajům. Ale uznávám, že pokud šlo o ono stručné přiblížení a navození dalšího zájmu o dané téma, pak jsem nadmíru spokojen a doufám, že základní znalosti a pojmy jsem pochopil a pochytil, čímž idea autorů budiž naplněna.... celý text

Milovnice 2008, Elfriede Jelinek

No fuj! Pani Jelinek(ová). Takhle hezky, cynicky a stroze degradovat lásku na materialismus. Brát iluze a nadějě umíte tak, až se z toho zvedá žaludek. Pokud je červená knihovna jedním extrémem a symbolem nereálného snění, utopie a kýčovité romantiky, pak tato kniha je jejím naprostým opakem. A ani jedno se mi nelíbí. Nemám rád extrémismus v jakékoliv podobě, proto i zde bych volil, něco mezi. Samozřejmě, že život nejde jen prosnít, ale také ho nelze pouze prožít. Po přečtení tohoto díla mi nebylo moc dobře, ale hodnotím čtyřmi hvězdičkami , právě pro ten pocit a ten pohled a v skrytu duše doufám, že se autorka pouze pokusila kritizovat opačné postoje, že prostě tato kniha není vyjádřením její životní filosofie, protože si nedokáži představit, že by někdo s takovouto vizí světa mohl žít, či přežívat tak, aby pro něho život nebyl pouhým přežíváním a čekáním na smrt. Hnus, beznaděj, bezbožnost v jakémkoliv slova smyslu, ponížení lidské bytosti na animální úroveń, vaječníky a děloha, jež vám zajistí vlastní byt a čisté záclony. Klenot černé knihovny, který stojí za přečtení a za tu námahu představit si na chvíli svět bez duše. Přečtěte a spalte, nebo vraťte do knihovny co nejrychleji to půjde.... celý text

Suttree 2012, Cormac McCarthy

McCartyho opus magnum není lehkým čtením. Sutree je trochu jiný než, než díla, díky kterým jsem McCartyho začal číst. McCarthy se proslavil jinými díly a teď se vyá i jeho ve spěchu napsaný seznam na nákup, ikdyž z toho nákupu přinese jen polovinu věcí, ale má na to už věk. Já patřím mezi jeho obdivovatele, ale určitě nejsem obdivovatelem nekritickým a slepě uctívajícím vše, co vzešlo z autorova pera. Důvodem, proč se posledně vydaná McCartyho díla dostávají zde na DK do modrých čísel, je asi zřejmě to, že ačkoliv nepostrádají typický mccarthystický nihilismus, ani jeho typický styl barvitého líčení, který je pro mně naprosto výjimečný a nezaměnitelný, postrádají větší příběh a nějaké definitvní myšlenky. Oč je zde upozaďován příběh, tím více se jde do hloubky a tím větší je prostor pro iracionalitu a pocitové vnímání světa. Sutree je výstavní ukázkou onoho mccartthyovkého nihilismu, a ten je cítit ze všech McCathyho děl právě zde nejvíce. Pokud máte zrovna náladu se se Sutreem utápět v beznaději, v životu beze smyslu, pokud na chvíli přijmete McCarthyho pravidla, knihu si užijete, a to také a především kvůli Mccartyho jazykové zručnosti, mnou vynášené do nebes. I přes všechen cynismus a pesimismus, je i tato kniha o lásce. Sutrree je dobrák, kterého by pohledal. Pro představu a navození atmosféry přidávám citaci z prologu knihy, ze kterého mi bylo dosti špatně. Citace: " Zde v ústí přítoku se pole svažují až k břehům a v bohaté náplavě bahna zbrázděného v deltu se obnažují ukotvené kosti a hrůzný odpad, změť rozlámaných beden, kondomů a ovocných slupek. Staré plechovky, sklenice a poničené artefakty z domácností, jež se vynořují z fekální bažiny těch rovin jako památná místa v nezmapovaných údolích předčasné demence."... celý text

Smrt nosí rudé škorně 2012, Pavel Hrdlička

Velice příjemná kniha, která je unikátní kombinací historického románu, detektivky a úžasného humoru. Právě humor a vtip jsou zřejmě v knize dominantní a kupodivu i přesto se autorovi povedlo udržet román na hranici tak, aby to nesklouzl do žánru historické grotesky a zachoval si atmosféru dobrodružství a napětí. Kniha se čte velmi dobře, kdybych ji nečetl já, dalo by se řící, že se čtetla sama, důkazem budiž fakt, že jsem s ní strávil jediné odpoledne. Ještě teďˇ, když píši komentář, se musím usmívat při vzpomínce na Magistra Šebka a jeho oddanost a nezištnost.... celý text

Eric Clapton - autobiografie 2008, Eric Clapton

Těžko se zde hodnotí kniha jako taková, ono to ani nejde, protože nebyla napsána jako literární počin, nýbrž jde pouze o zaznamenání životního příběhu, ne o formu. Na mně to působilo jako kdyby to byl přepis magnetofonového pásku, na který Clapton namluvil svůj příběh, tak vypadá jeho styl. K osahu tedy. Je to docela síla. Já měl Claptona jako jedno ze slušných a seriozních muzikantů, kteří se až na pár excesů vyhnuli typickému životnímu údělu rockového muzikanta - závislost na drogách, alkoholu,..moc jsem toho o něm nevěděl. Na konec to vypadá, že byl jeden z nejhorších co se zmíněného zběsilého životního stylu týká. Trochu mně mrzí, že alba která mám docela rád, nahrával v takovém stavu, kdy byl rád, že udržel kytaru. V podstatě měl štěstí, že se dožil až dneška a možná, že se dožije ještě mnoha let, protože dospěl až kolem padesátky. Život muzikanta je úplně jiný svět, nesoudím ho a jeho muziku budu mít vždy rád.... celý text

Vánoční koleda 2010, Charles Dickens

Už pár let jsem si chtěl o Vánocích přečíst tuto knihu, ale nikdy se mi ji nepodařilo sehnat, nebo spíše jsem se moc nesnažil. Letošní Vánoce jsem však při nakupování vánočních dárků (knih) v Luxoru na ni narazil. A bylo by hříchem za 79 Kč ji nekoupit a navíc jsem měl trochu strach, abych neurazil prozřeltelnost boží, nebo úplně někoho jiného, kdo mi ji nastražil do cesty, prostě jsem ji koupit chtěl a zároveň musel. Sháněl jsem ji, protože posledních pár let, co studuji v Praze, se mi zdá, že pod tíhou konzumu se jaksi všeobecně vytrácí vánoční atmosféra. Já se ji každé Vánoce snažím alespoň kousek někde nalézt a zdá se mi, že každým rokem je to hledání těžší. A právě Vánoční koleda mi měla v tomto pomoci, měl to být můj kousek Vánoc. Nějak tak jsem si to představoval, a Dickens má očekávání vyplnil naprosto dokonale. Vánoční koleda je velmi krátká vánoční pohádka, mravoučná představa ideálního chování lidí o těchto svátcích a vůbec. A ona vánoční atmosféra z knihy sálá tak, že byste si nad ní mohli hřát prokřehlé ruce. Nebudu se zde nadále rozplývat, bych se úplně nerozplynul, jen na závěr konstatuji, že od těchto Vánoc hodlám Vánoční koledu čísti každoročně.... celý text

Ideály humanitní 1946, Tomáš Garrigue Masaryk

Ideály humanitní jsou filosofickým dílem, ale ne nijak moc těžkým. Vzhledem k tomu že jde o knihu poměrně útlou a téma nepoměrně širší, stručnost a povrchnost jsou zde na snadě. Masaryk se ve svých přednáškách zabývá kritkou a úvahami nad všelikými myšlenkovými směry, filosofiemi. Ve své podstatě je kritizuje všechny pro jejich radikálnost a extrémismus, sám by si z každého vybral to nejlepší a v každém vidí kus pravdy. To co všechny Masarykovy úvahy spojuje, ať už jde o zmíněnou kritiku filosofií, nebo úvahy o politice a národu, je v podstatě titul knihy samé - ideály humanitní a humanita, nebo použijeme-li krásného českého slova, jako sám autor - člověckost, člověčctví. To jest to, na čem Masaryk staví své myšlenky. Dílo velmi překvapí svou nadčasovostí a srozumitelností i pro dnešního čtenáře a mělo by být povinnou četbou pro české politky, pokud ještě umějí číst. Měl-li bych si udělat obrázek o T. G. Masarykovi na základě pouze a jen tohoto díla (protože jiné jsem nečetl), musel bych říci, že byl člověkem obvzláště moudrým, morálním, laskavým, vzdělaným a k funkci 1. prezidenta Československa navýsost kompetentním. Byl velmi vzácnou osobností našich dějin, a jeho odkaz je třeba znát a ctít. Je to můj nejoblíbenější prezident, za něho se mi žilo nejlépe.... celý text

Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) 1978, Edgar Allan Poe

Sbírka Poových povídek je docela obsáhlá a kvalita jednotlivých příběhů kolísavá. Za nejlepší povídky považuji ty strašidelné s hororovou atmosférou a především titulní povídku Jáma a kyvadlo, povídky o hrůzostrašných maškarních bálech, Zánik domu Usherů, popř. Vraždy v ulici Morgue. Z těch méně strašidelných pak jednu z posledních povídek z prostředí blázince. Ač je tato sbírka povídek poměrně depresivní záležitostí, najdou se zde i příběhy úsměvné např.: Anděl pitvornosti. Za nejméně zajímavé považuji povídky jenž ukazují aoutorův úžas nad přírodou a vědeckotechnickým pokrokem své doby, a nebyl by to Poe, kdyby ani zde nedokázal vynechat prvky metafyziky a překrýt vše jemným závojem záhady. Avšak, jak bylo řečeno pro mně jsou dominantou této sbírky povídky hororové, zřejmě pro Poa typické. U těchto povídek dokáže Poe vytvořit atmosféru hrůzy a děsu vskutku výjimečnou. A není to žádné laciné prvoplánové strašení. Nejen, že atmosféra je budována velice poctivě a postupně, ale je zde i něco navíc, Poovo zlo. Jeho hrdinové se totiž zlí nerodí a ani zlí nejsou, Poe vidí jakýsi potenciál zla v každém svém hrdinovi a ten se projevuje kolikrát z popudu absolutní malichernosti, což je hodně děsivé samo o sobě. Autor je zřejmě fascinován lidským strachem, úzkostí a ubohostí a velmi rád se toulá těmi nejtemnějším zákruty lidské duše. A já byl na této cestě tmou lemovanou pochodněmi s mihotajícím se plamenem, maškarním bále lidských zrůdností, na pokraji jámy plné černé nicoty, pod kyvadlem nekompromisně odpočítavajícím poslední vteřiny mého života a veden za ruku Červenou smrtí, byl jsem tam rád.... celý text

Předčítač 2009, Bernhard Schlink

Krátké kapitoly a celkem nesložitý styl vyprávění dělají tuto knihu dobře stravitelnou, ale to neznamená, že můj knižní žaludek byl nasycen, ba naopak, zůstal téměř prázdný. Neříkám, že ten příběh není originální a zajímavý, ale mně si nedokázal absolutně získat a moc si z něho neodnáším. Absence atmosféry, roztěkanost a jakási myšlenková nejednota, odtažitost a přílišná strohost mně nedokázaly udržet v plném soustředění, a proto mi možná unikl ten aspekt, jež této knize přiřadil poměrně vysoké hodnocení.... celý text

Divoši 2012, Don Winslow

Velice atraktivní kniha, a to už od pohledu, díky své obálce. Je však poněkud smutné a nedůstojné formátu knihy, aby její přebal tvořlli obličeje herců, hrajících ve filmu, jemuž byla tato kniha předlohou. To, co se skrývá pod touto pestrobarevnou obálkou, je literární thiller, který je velice moderní a neméně atraktivní - sex, drogy, zbraně a smrt jakožto úplná samozřejmost. Tato kniha se až moc podobá filmovému scénáři, a pro mně postrádá nějaký silnější podtext, zde se nedá číst mezi řádky. Velmi dobrý, dobře napsaný svižný příběh, jenže trochu prázdný.... celý text

Výstup na Eiger 1989, Ota Pavel

Sportovní reportáže Oty Pavla jsou velice výjimečné a specifické. Jde o propojení beletrie a reportáže tak vkusné a přirozené, až je z toho občas pohádka. Pavlův styl je hodně přímý a jednoduchý, dalo by se říci, že tato kniha by mohla být klidně dětskou literaturou, a to nemyslím nijak zle, naopak mně tohle vůbec nevadí. Ve všech svých povídkách se autor snaží dostat až na kost a především ukázat o čem je vůbec sport, ukázat pocity sportovců, okamžiky vítězství a proher, a tohle se mu většinou podaří, v tom okamžiku mně vždy přeběhl mráz po zádech a lehce jsem se zachvěl. Reportáže Oty Pavla jsou jedním slovem kouzelné, a to i díky tomu, že se nebojí sáhnout pro nějaké to kouzlo a nadpřirozeno, díky čemuž opravdu jeho povídky dostávají pohádkový nádech.... celý text