panjan přečtené 342

Romance o Závišovi 1973, Jiří Mařánek

Shakespearovsky zdramatizovaný kousek českých dějin, nakolik dle skutečnosti nemohu posoudit, ale jako zevrubná a zábavná učebnice moc dobré.

V jedné osobě 2013, John Irving

Asi to znáte. Občas Vám volají z banky s nabídkou pojištění proti ztrátě, občas z O2, někdy se Vás ptají jaký džus máte nejraději, nebo jaké nosíte trenky. Já odpovídám dle nálady a snažím se telefonistu poslat do patřičných míst, co možná nejslušněji, když mám rozvernější náladu snažím se být vtipný. Mezi takovéto telefonáty patřil i ten z knižního klubu, tady už jsem odmítnout nedokázal. Po hlase mladá slečna, nabízející první knihu za polovinu a tvrdíc, že nový Irving připomíná irvinga starého, zdůrazňující zejména Ich formu. Tvrdila, že ho četla, že je výborný, ale za to je zřejmě placená. Tak jsem k přišel k této knize, spíše ona za slíbenou cenu přišla ke mně poštou. Připoníná starého Irvinga, to je pravda, ale asi tak, jako Irvingův scvrklý penis jemu samému připoníná doby, kdy scvrklý nebyl. Náznak těch krásných a originálních příběhů ze Světa podle Garpa a Pravidel moštárny, zde je. Jenže přílišnou cílevědomostí a urputnou snahou rozebrat dané téma, pouze náznak.... celý text

Okamžiky 1962, Anton Pavlovič Čechov

Čechovovy Okamžiky jsou vyobrazením vážných, deprsivních a někdy až zoufalých životních úvah a situací. Typicky ruské zásadně morální bahno.

Fenomén Jiří Suchý 2011, Karel Hvížďala

Knihu jsem dostal v kazetě s modře zabarveným Vzpomínáním Jiřího Suchéhoa ještě s CD nosičem. A četla už se mi trochu hůře než modrý bráška, protože hodně z těch otázek dvou rozhovorů s panem Hvížďalou už Jiří Suchý zodpověděl ve svém Vzpomínání. Ale celkově číst odpovědi Jiřího Suchého na cokoliv, nemůže být nikdy nudné, osobnost jeho formátu jest dostatečnou zárukou. Shrňme to jedinou mou otázkou: "Pane Suchý, co jste dělal celý život? Dělal jsem to, aby lidi se smáli."... celý text

Vzpomínání 2011, Jiří Suchý

Když o někom říkáme, že je suchar, nebo suchej, myslíme tím člověka bez humoru. Řekneme - li to trochu spisovněji, že je suchý popřípadě Jiří Suchý, má to význam docela opačný. Vtipné. Smějte se. Kniha Vzpomínání krom toho, že poskytuje docela podrobný pohled na celou histori Semaforu, také samozřejmě poskytuje jakýsi obraz Jiřího Suchého. Obraz člověka moudrého, skromného, sebekritického, laskavého a pracovitého. Sám se divím, kolik jsem použil lichotivých vlsatností, samozřejmě neznám pohled jiných lidí, jeho kolegů, přátel a nepřátel, ale takový mám dojem z této knihy. Nejvíce mne asi překvapil ten sebekritický a hodně objektivní pohled a hodnocení uplynulých let a událostí. Pokora, to je to slovo, které tomuto komentáři chybí.... celý text

Spánek 2013, Haruki Murakami

Útlé knihy se podle mého hodnotí trochu jinak, než obtloustlé romány. Přečíst sedmdesáti stránkovou novelu není problém, ikdyž je to brak. Nemáte autorovi tolik za zlé, že Vás svými bláboly připravil o čas tak, jako když odložíte v polovině Vojnu a mír. Spánek vás o čas většinou připraví, ne však ten Murakamiho. Lze souhlasit s tím, že je zde trochu znát autorova nevyzrálost a kostrbatost jak myšlenková, tak stylistická, ale na druhou stranu je zde i jedinečná atmosféra typická pro Murakamiho pozdější díla. Výborná povídka s onou posmutnělou a trochu záhadnou atmosférou. Víte co se stává mně, když týden v kuse nespím? Říkají tomu mánie a cpou do mně všechno možný, abych zase spal i když jak říká Murakami - je to výhoda. Máte třetinu času navíc pro sebe a já ho stejně jako hlavní hrdinka trávil nad knihami, sice ne nad Annou kareninou, ale nad Singrem. Jenže Murakami se také zmiňuje o vyúčtování " má dáti, dal," to už je pak horší.... celý text

Konzultant 2013, Cormac McCarthy

Jelikož jde o scénář, tak zde chybí Mccarthyovské sáhodlouhé barvité popisy, což dělá knihu rychlejší a lépe stravitelnou. Ale to je asi jedinné, co zde chybí z Mccartyho. Velmi příjemně mě překvapil humor, který tak často u Mccartyho vidět nebývá. Akční napínavé, trochu zamotané, parádní filmová kompozice vyprávění. McCarthy je spisovatel, který nezklame.... celý text

Báječný rok (deník 2005) 2006, Michal Viewegh

Hodnotit deník, hodnotit autora. Už kdysi jsem někde četl: nesuď a nebudeš souzen, myslím, že to bylo v Blesku nebo Aha. Nelze tušit, jestli a do jaké míry je deník účelový a stylizovaný, pokud ano, pak se autor předvedl jako cynický dobytek znuděný životem slavných. Sarkasmus je zde běžnější než datumy jednotlivých dnů a pokud bych od autora slyšel:" Dobrý den," bral bych to asi jako výsměch tomu dni. Ono napsat deník pro autora bestsellerů je velmi jednoduchá a odpočinková záležitost, otázkou je, co bylo jeho záměrem a proč dobrovolně odhaluje své soukromí a nakolik upřímně a otevřeně. Deník je zajímavou záležitostí obecně a zvědavost je přirozená, tak jsem to přečetl, jak on to napsal.... celý text

Odpověď z ticha 2012, Max Frisch

Odkud pocházejí odpovědi, které mění naše vnímání světa? Z ticha? Z hranic života a smrti? Možná také, ale nejspíš většinou ne. Kdo ví. Frischův hrdina si pro tu svou odpověď ovšem až na tuto hranici dojde, protože ji snadněji získat nemůže. Jeho krize je tak hluboká, že je ochoten i zemřít. No, buď vůle tvá. Slovy autora: " ..být mrtvým, jež nezemřel, nebo přeživším mrtvým." Veselé čtení to věru není a o atmosféře nemůže být příliš řeč, nicméně jednoduchost a strohost s nevelkým rozsahem novely jsou na druhé misce vah dostatečnou zátěží.... celý text

Listopad 1972, Georges Simenon

Atmosféra, tu Simenon dokáže vytvořit opravdu působivou, jenže ponurou, hutnou a deprimující, která přebije vše ostatní. Takže můj čtenářský zážitek se smrsknul v neblahý pocit úzkosti a deprese, o což opravdu nestojím. Až zase někde objevím autorovo jméno na obálce, nechuť bude tím pocitem, jež mé zraky zavede o polici níže.... celý text

Sbohem, pane profesore 1992, James Hilton

Knižní jednohubka namazaná nostalgií s plátkem melancholie a osvěžujícím optimismem navrchu.

Navzdory básník zpívá 2003, Jarmila Loukotková

Loukotková zřejmě prostudovala dílo a život Villona a do faktografických údajů jeho života vložila myšlenku a ducha tak, jako se oživuje bájný Golem. Samozřejmě je to její Villon tak, jak ho pochopila. Villonů existuje stejné množství jako čtenářů jeho díla. Loukotkové Villon je skvělý a dokud se k jeho dílu nedostanu, bude i mým Villonem.... celý text

Chatrč 2009, Wm. Paul Young (p)

Když jsem vcházel do chatrče, myslel jsem, že vím, kam vedou mé kroky. Předpokládal jsem nudu a snahu jakéhosi američana vnutit mi svůj pohled na život a na Boha a ukázat mi to správné vnímání světa, ty jediné a pravé hodnoty. Ale Chatrč není místem, kde by Vás někdo něčemu nutil. Je to exkurze do světa, který se Vám může líbit a také nemusí, avšak vedoucí zájezdu je si toho vědom a svou práci odvádí nanejvýše dobře.... celý text

Město v slzách 1960, Jaroslav Seifert

Město v slzách, není pro mne slabší Seifertovou sbírkou a dle mne je neprávem shozeno do modrých čísel. Ona už to není čistá milostná a životní, v podstatě nezávadná lyrika, ale lze zde cosi vyčíst o autorově politickém a sociálním smýšlení, které nemusí být v dnešní době zrovinka v kurzu. má nejoblíbenější : Modlitba na chodníku... celý text

Dárek 2009, Cecelia Ahern

Volání divočiny (7 povídek) 1968, Jack London

Až na pár povídek, které jsou úsměvné, jsou ostatní docela věrné názvu knihy. Volání divočiny je v každém z nás, sic čím vyspělejší živočich, tím sblabší, ovšem o to více rozumu na to, přemýšlet o něm. Jack London se ovšem o žádné takové polemiky nepokouší, on je od toho, aby zobrazil syrovost a nevyhnutelnou opravdovost tohoto hlasu a v tom tkví genialita aljašských povídek. Nic povznášejícího to rozhodně není, o to je to krásnější.... celý text

Zdroj 2000, Ayn Rand (p)

Odpusťte mi milí knihomoli, ale protentokrát se zdržím nějakého zásadního hodnocení knihy, a to z toho důvodu, že si knihy natolik vážím, než abych stvořil nějaký patos ji absolutně nehoden. Nebo stručněji řečeno, nemám dost odvahy se k ní vyjádřit a taky jsem líný zpětně se zamýšlet a napsat něco smysluplného, vyberte si. Mohu řící jen toto: člověk si v daný moment málokdy uvědomí, které životní události, lidé a knihy měli na jeho život a uvažování zásadní vliv, když jsem četl Zdroj, věděl jsem, že je tato kniha v mém životě zásadní.P.S:: Knihu jsem měl půjčenou z knihovny a trochu jsem ji poničil, omlouvám se proto dalšímu čtenáři, který bude mít tu čest čísti ji po mne, neudělal jsem to se zlým úmyslem.... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Tuto knihu bych si dovolil přirovnat k Salingerovu "Kdo chytá v žitě." A našel bych tam i paralelu k nedávno čtenému "Utrpení mladého Werthera," pokud to není moc odvážné srovnání. Zmiňované knihy zobrazují mladé citlivé a vnímavé lidi, kteří hledají své místo ve světě a snaží se porozumnět především lidem kolem sebe. Chboského kniha je čtenářsky atraktivnější, srozumitelnější, celkově moderněji pojatá a přístupná mladším čtenářům, ovšem nezpůsobí tak hluboké pohnutí a zaujetí jako dvě srovnávané klasiky. No ač to bude znít vůči knize docela nepatřičně, obsahuje i skvělý soundtrack. Všudypřítomná Asleep od Smiths a nekoneční FleetwoodMac k příběhu pasují a navíc se jedná o mé kapely z oblíbených.... celý text

Totem a tabu. Vtip a jeho vztah k nevědomí 1991, Sigmund Freud

Totem, tabu i vtip jsou hezkou ukázkou Freudova uvažování a vhledem do psychoanalýzy jako takové. Při čtení jest nutno počítati s tím, že Freud může být genius, který se mýlí. Ono totiž snažit se pouze vlastním myšlením a uvažováním pochopit podstatu lidského chování a myšlení je nejen neskromný cíl, ale i vaření z vody. Většina toho, co zde Freud prezentuje jsou hypotézy, jak sám přiznává. Nicméně tyto hypotézy mají svoji logiku a dávají docela smysl. Až k závěru jsem Freuda dokázal sledovat a možná i chápat, ale jeho řešení oidipovským komplexem jsem pochopit nedokázal, přišlo mi moc jednoduché a rychlé odvozovat podstatu chování člověka právě z tohoto. V podstatě je to kniha nesmírně zajímavá, ale jediné její využití vidím v léčbě psychicky nemocných jedinců. Sranda být musí, ale k čemu nám je teorie vzniku smíchu na základě rozdílu energií v našem nevědomí, když to není vtipné?... celý text

Takoví jsme byli 1993, Arthur Laurents

Neskonalá impotentní nuda.