pankaplan
přečtené 319
Prach, který se snáší ze snů
2018,
Louis De Bernières
Tato kniha mi dala zabrat. Ne, že by se nedala číst – četla se velmi příjemně a velmi plynule. Přeložil ji Viktor Janiš a napsal autor všem dobře známého románu Mandolína kapitána Corelliho (a celé řady dalších). Začíná to koncem viktoriánské éry a příchodem éry nové. Ta éra začne výstřelem v Sarajevu a následující Velkou světovou válkou. Osou celého příběhu je Rosie – mladá dívka, která má na frontě svého milého. A doma pak rodinu, která se snaží vyrovnat se změnami, které počátek 20. století přinesl do jejich života. Tu knihu můžete číst jako epický milostný příběh, ale také jako společenský román o proměně. Proměně společnosti, světa, lidí. O tom, jak válka dokáže proměnit nejen ty, kteří se jí aktivně účastní, ale také všechny ostatní. Na více než čtyřech stovkách stran najdete nepřeberné množství zajímavých postav. Reverenda, který začne pochybovat o své víře. Mladou slečnu, která přišla o svého milého, a brání jí to v lásce jako takové. Váženou dámu, kterou válka změní téměř k nepoznání. Berniéres naťukl i témata jako emancipace, sociální nerovnost nebo kulturní rozdíly. Je tam toho ale mnohem víc. Při závěrečné úvaze, jak tuto knihu hodnotit jsem rozpolcený. Srdcem chci tu knihu vynést do nebes a prohlásit ji za (další) literární událost tohoto podzimu. Rozum mi ale našeptává, že bych měl zůstat při zemi. Také proto, že příběh není dokončen; na světě je již pokračování (které v angličtině vyšlo letos) a doufám, že Viktor už pracuje na jeho českém překladu :) Prach, který se snáší ze snů mi opravdu dala zabrat. Ne tím, že by se nedala číst, jak jsem psal v úvodu, ale množstvím emocí, pocitů a příběhů, u kterých nepochybujete, že byly na denním pořádku. Četl jsem ji výrazně déle, než jsem si plánoval, ale o to víc jsem si užil každý řádek, odstavec a kapitolu. Berniéres napsal barevný a mnohovrstevnatý román, který určitě není "lehké čtení na deku", ale zároveň to není kniha, se kterou byste museli bojovat.... celý text
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
2018,
Evžen Boček
Přiznám se hned na začátku: Mám knihy Evžena Bočka rád. Není to samozřejmě nic, co by vešlo do zlatého fondu české literatury, ale jako nenáročné čtení na ukrácení dlouhé chvíle to vždy fungovalo skvěle. Jenže v pořadí čtvrtá kniha už není zdaleka tak dobrá, jako bývaly ti předtím. Evženu Bočkovi docela spadl řetěz, humorných situací tam je pomálu a co je nejhorší: pokud jste se těšili na nové příhody vašich oblíbených postav, budete tentokrát zklamáni. Protože děj knihy se tentokrát motá kolem dvou partiček lidí, kteří se (ve stejný den, náhodou) rozhodli Kostku vykrást. Většina humorných situací a příhod se tak děje kolem nich. Tedy, náznaků humorných situací, které mi bohužel příliš zábavné nepřišly. Lhal bych kdybych řekl, že jsem se u knihu ani jednou nezasmál, to vůbec ne. Ale bylo to na začátku a pak jsem dlouho nemohl pochopit, proč se vlastně děj ubírá tímto směrem. Čekání na čtvrtou (a tuším, že ne poslední) Aristokratku bylo dlouhé, o to větší je bohužel mé zklamání.... celý text
Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle
2018,
Miroslav Macek
Ach bože, to bylo tak špatné, až se mi chce plakat. Více se dočtete v recenzi zde na DK nebo na mém blogu.
Na odstřel
2018,
Miloš Cajthaml
Kniha Na odstřel Miloše Cajthamla vyhrála 23. ročník Literární ceny Knižního klubu, což byl pro mě důvod zjjistit, jakou knihu porota letos vybrala. Tato literární cena má docela dobré jméno – knihy, které ocení obvykle nebývají marné. Obstála by ale tato kniha i bez té nálepky, kterou se teď může pyšnit? Příběh je vlastně jednoduchý. Dva kamarádi z odlišných sociálních skupin – Marek a Tomáš. Tomášův otec je bohatý podnikatel, který své rodině zajistil život v luxusu. Markův otec právě přišel o místo, ale ani předtím to žádná sláva nebyla. Má vysokou školu a je hrozně chytrý, ale k luxusu mají hodně daleko. Marek a Tomáš mají přesto něco společného: svého otce vidí jako silný vzor. Tomáš Marka zatáhne do svého prostředí, ve kterém peníze nejsou problém a kde si člověk může dovolit vše, co si může koupit – chlast, drogy, holky. I když vám ještě není 18 let. V knize vlastně vidím dva motivy. Ten první popisuje dva rozdílné světy a fungování v nich. Tomáš svého mladšího kamaráda zasvěcuje do života – a do cynické hry na odstřel, kterou hrají se svou partou. Marek nejdřív v tomto prostředí působí jako kůl v plotě, brzy v něm ale najde své místo. Druhý motiv mi přijde ještě zajímavější – vztah syna k otci a bourání soch z mramoru. Oba tyto motivy autor zpracoval velmi zručně, úměrně nevelké délce knihy. Jeho styl je opravdu stručný, nezdržuje se květnatými popisy a často nechává na čtenářovi, aby si ve své fantazii dokreslil situace, které načrtne. Postavy nechává promlouvat jejich přirozeným jazykem, a to se mi velmi líbí. Nemám rád, když v próze 14letý kluk mluví slovníkem vysokoškolského učitele. Čím víc se vyprávění blíží k vyvrcholení, tím víc je sdělení knihy naléhavější a události krkolomnější. 168 stran, na kterých je odvyprávěn celý příběh neposkytuje moc prostoru k rozvinutí například charakterů postav. Budete si tedy muset stačit s náznaky a indiciemi. Máme tu vlastně čtyři důležité postavy – dva syny a dva otce. Pak tu máme pár dalších zajímavých postav, ale jejich pozadí není pro příběh tolik důležité. Haruki Murakami by jistě kolem těchto postav dokázal vytvořit příběhové odbočky, ale Miloš Cajthaml se rozhodl pro stručnost. Kniha Na odstřel je tak jednohubka na jedno nedělní odpoledne. A jak ta jednohubka chutná? Já byl spokojený. Odsejpalo to a četlo se to docela příjemně. Nemohu říct, že by kniha mířila do jakéhosi zlatého fondu literatury, na to je přece jen moc přímočará a moc povrchní, ale pokud si chcete přečíst něco, nad čím budete chtít přemýšlet a co vám navíc zajistí několik hodin milé zábavy, Na odstřel je jistě skvělou volbou. Hodnocení: 80% Vydal Knižní klub... celý text
Slepí
2018,
Alex F. Brady
O víkendu jsem v knihkupectví čirou náhodou potkal knihu Slepí od A. F. Bradyové (přeložil Pavel Bakič). Protože jsem o ní vůbec nevěděl, vzal jsem jí do ruky, přečetl anotaci, pár řádků, pak první odstavec a odnesl si ji domů napnutý jak trenky na Hradě. Anotace lákala na „strhující román o psycholožce, která sama balancuje na hranici šílenství.“ Předem jsem tedy věděl, že to nebude další thriller, že to nebude detektivka, ani horor. Příběh je prostý. Do psychiatrické kliniky přijmou nového pacienta. Nikdo pořádně neví, co mu je, ani proč tam přišel. Ví se o něm, že byl ve vězení, ale neví se proč. Ujme se ho Sam Jamesová, která má pověst té nejlepší z nejlepších. Všichni ostatní by si na něm vylámali zuby. A zdá se, že Sam si ty zuby na něm vyláme taky. Přestože má ale Sam pověst psychiatrické hvězdy, její osobní život na tom není o moc lépe, než život některých jejich pacientů. Nikdo (skoro nikdo) to však neví, snaží se to tajit (a myslí si, že úspěšně). Má problémy nejen se svým partnerem, ale také sama se sebou, což vede k alkoholismu a podobným lahůdkám. Víc vám k ději neřeknu. :-) Teď zkusím popsat, co se mnou kniha dělala. Uznávám, že napětí v příběhu moc není. Vývoj obou zásadních postav, jak psycholožky Sam tak jejího tajemného pacienta, je značně očekávatelný. Kniha je nicméně silná v popisu toho, jak Sam zvládá (či nezvládá) svou situaci a co všechno její stav a chování způsobuje. Autorka je v těchto situacích velmi pevná v kramflecích (aby ne, sama je terapeutka). Přestože tedy příběh směřuje tam, kam čekáte, není to úplná nuda, neboť je tam několik velmi dobrých momentů, které vynahradí předcházejících několik desítek stran. Mrzelo mě, že si autorka nedala víc práce s jednotlivými prvky zápletky. Je mi divné, že si nikdo nevšiml toho, co se se Sam děje, jejích chyb, jejího divného chování. Tedy, skoro nikdo. Jako pěst na oko bohužel působí závěrečná pointa. Sice to k ní víceméně mohlo směřovat, ale ten cukrkandlový finiš si kniha nezasloužila. Jsem v pokušení vypichovat tu další a další věci, které mi na knize vadí, a přesto to už neudělám. Není to žádná perla, není to skvost a není to určitě nejlepší psychologický román, který jsem četl (ale zároveň ani nejhorší). Přesto mohu říct, že mě to bavilo číst, že jsem byl zvědavý, co se se Sam nakonec stane a hlavně, hlavně: Kdo je ten tajemný pacient? (ale toto poznání bylo nakonec největší zklamání). Pokud tedy nemáte zrovna co číst a psychologické romány vás zajímají, můžete to zkusit. S čistým srdcem a duší to ale doporučit, při veškeré snaze, nemohu.... celý text
Voda, která hoří
2018,
Jitka Vodňanská
Tohle je fakt moc špatný. Celou recenzi najdete zde: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/hrozna-kniha-10204
Případ pohřešovaného
2015,
Dror Mišani
Velmi zajímavý případ detektivky, která se místy mění v psychologický thriller. U některých postav dlouho nechápete motivaci, a když ji pochopíte zjistíte, že jste se pletli. Vyšetřovatel Avraham Avraham dělá jednu chybu za druhou a vlastně se divím, že mu případ nesebrali. Neudrží návaly vzteku a chová se místy opravdu podivně. Dror Mišani ale vytvořil příběh, který jsem celou dobu hltal značně nadšeně. Je to jeho literární debut, takže místy mohly některé věty odsýpat lépe, ale nic to nemění na tom, že kniha vás strhne svou strukturou. Případ totiž popisuje z dvou úhlů pohledu. To sice způsobí, že kniha rozhodně není strhující svým tempem, ale klidnější tok vyprávění je vyvážen doprovodným příběhem. Co si pamatuji, byla to první izraelská detektivka, kterou jsem četl, a hned zásah na komoru. Doporučuji všem, kteří si chtějí rozšířit žánrový obzor.... celý text
