petaSk
přečtené 613
Do nejtemnějšího kouta
2015,
Elizabeth Haynes
Kniha byla velmi čtivá a autorka v ní dobře pracuje s detaily. Líbily se mi i dvě časové linie, které se ob kapitolu střídaly. Jinak je ale kniha plná klišé a zoufale neoriginální. Je v ní použito to nejklasičtější schéma příběhu o týrané ženě, které jsem četla a viděla nesčetněkrát. Stále jsem doufala, že mě děj něčím překvapí, ale nestalo se. Tenhle příběh bych asi raději viděla zfilmovaný, protože atmosféra a herci by tak mohli vyvážit otřepanost příběhu. Hrdinka sama o sobě byla na začátku zajímavá se svou poruchou, bohužel pak sklouzla k tuctovosti, stejně jako celá kniha.... celý text
Trhlina v čase
2015,
Jeanette Winterson
Pěkné zpracování Zimní pohádky. Děj rychle odsýpá a Shakespeare je v knize cítit v každém slově. Jen bych ubrala na sentimentu, autorka dost tlačí na pilu. Těším se na další knihy z projektu 400.... celý text
Revival
2015,
Stephen King
Co mě na knihách Stephena Kinga baví je jeho způsob psaní. Bohužel v posledních letech jsou jeho knihy variací stále stejného tématu. Chybí tomu šťáva a originalita.
Být single - ale jak? Naplněný život a nesplněná přání
2014,
Hildegard Aepli
Na mně příliš nábožensky pojatá kniha. Autorka před životem s partnerem upřednostňuje život s Bohem a Ježíšem. Pár rad pro single lidi v knize je, ale většina je věnována nábožensky smýšlejícím lidem.... celý text
Dokonalý život
2014,
Pavel Vosoba
Rozhovor pana Vosoby s paní Drtinovou byl mnohem přínosnější než celá kniha. Pan Vosoba měl v rozhovoru skvělé poznatky, které se bohužel do knihy přenesly jen v malé míře. Kniha je pojata jako mentorování mladého s životem nespokojeného Richarda. Jeho učitelem je bývalý generální ředitel John Rock, alter ego pana Vosoby, kterého všude poznávají, mávají na něj a předhánějí se v tom, jak jim změnil život a jak je to skvělý člověk. Pan Rock asi měl působit jako nenucený moudrý muž, bohužel mně přišel jako samolibý manažer, který opovrhuje všemi, kteří nemají stejné vidění života jako on. Kniha mi proto přišla velmi černobílá. Ze zaměstnanců, lidí kteří pracují pro firmy 8 hodin, a pak se těší domů na rodinu nebo koníčky, udělal hlupáky. Naopak vyzdvihuje ty, kteří si zřídili vlastní firmy a po nikom nic nechtějí. Jenže i tyhle firmy musí mít zaměstnance. V knize není místo pro toleranci. Pořád se mluví o individualitě, ale jakákoliv odchylka od myšlení Johna Rocka není brána v potaz. V knize jsou buď hlupáci a lháři nebo vůdci. V tom je můj druhý problém. Pan Vosoba pojal mentorování Richarda jako převtělování do historických osob a nechal ho prožívat významné epizody jejich životů. Tyto životy pro mě byly ale vzdálené a nedokázala jsem si z příběhů nic vzít. Jde sice poznat, jak je pan Vosoba obdivuje, ale spíše než přínos pro čtenáře mi to přišlo jako velikášské sny o všudypřítomném obdivu, který si skrz příběhy plnil. Na jedné straně pan Vosoba pořád mluví o svobodě a sebeprosazení, na druhé straně ve většině příběhů o vůdcích se projevuje myšlenka: "Jsem možná krutý, ale je to pro vaše dobro. Buď budete dělat, co chci nebo vás vyhodím (vyženu)." Kde je ta svoboda? Poslouchat vůdce bez pochybností a jak se to liší od Komunismu a dalších režimů? Kniha je velmi nešťastně napsaná, a vzala jsem si z ní jen velmi málo. Kdo je Richard? Jaký je jeho život? Proč jsme nemohli pozorovat jeho proměnu v jeho životě místo toho, abychom se převtělovali do těl hrdinů, kteří žili v jiných podmínkách a jiné době?... celý text
Střed se hroutí zevnitř
2011,
Elyn R. Saks
Výborná kniha o vážné duševní nemoci. Autorka je k sobě velmi kritická, ale zároveň je tvrdohlavá v boji se svými démony. Nicméně jedná se pořád o Američanku a troufám si říct, že lidé v našich podmínkách a s prostředky průměrného člověka by nemělo tolik možností, jak si s nemocí poradit, ať se už jedná o podporu rodiny, vzdělání nebo dostupnost psychoterapeutů. Jediné, co mi na knize vadilo bylo vyzdvihování tolika lidí kolem autorky, všichni byli skvělí, úžasní a bez nich by to nezvládla.... celý text
Sebeovládání
2013,
Karel Nešpor
Zajímavé poznatky, které ale vejdou do třetiny knihy. Rady a příčiny se neustále v každé kapitole omílají dokola.
Volnost, která neví
1997,
Jiddu Krišnamurtí
Přála bych si někdy plně pochopit Krišnamurtího učení a umět ho sladit se svým životem. Ušetřila bych si spoustu stresu.
Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži
2014,
Jennifer L. Scott
Autorka, obyvatelka Los Angeles, je ohromená francouzskou kulturou natolik, že jí chce žít o po svém studijním návratu z Paříže. Svou knihou se snaží vštěpit zásady a styl života, které odkoukala ze svého pobytu ve francouzské aristokratické rodiny Chic, jak ji nazvala ve své knize. V mnoha ohledech je kniha inspirativní, ale dle mého se nedá brát doslova. Pomůže si uvědomit některé aspekty života a nabídne, jak by to šlo dělat lépe - elegantněji. Problém vidím v tom, že se snaží aplikovat styl života Pařížanů, kteří jsou na tento styl zvyklí (nebo si aspoň autorka myslí, že takto žijí všichni), nejen na sebe, ale na všechny své čtenáře, kteří ale vyrostli v jiném prostředí. Dle mého v mnoha případech myslí autorka černobíle, pouze v některých případech od pravidel upouští, a to v těch, ve kterých se jí to hodí. Měli bychom poslouchat klasickou hudbu, doma se nepovalovat, líčit se jen "nahým" způsobem a být za každých okolností elegantní. Co je ale pohodlné pro Pařížany, může být extrémně nepohodlné pro ostatní, a to právě kvůli tomu, že každý za pohodlí považujeme něco jiného. Ale není krása právě v té pestrosti? Byla by škoda, kdybychom byli všichni jako Francouzi. Autorka si v mnohém také odporuje. Ačkoliv obdivuje osobitost Francouzek, které se nebojí být samy sebou, tak nám zároveň vnucuje jejich pravidla. Na druhou stranu jsem se i já nad některými prvky musela pozastavit a zeptat se sama sebe, jestli by některé věci v mém životě šly dělat i jinak, kvalitněji. Přínos této knihy je v inspiraci, a slovo inspirace podtrhávám. A pokud chci něco do svého života přenést, udělat to vědomě, aniž bych kvůli tomu musela žít křečovitě, ale hlavně francouzsky. Kniha je ale velmi osvěžující, a čtivá, i když psaná klasickým americkým způsobem: nikoho neurazit, být stále milá, na všechno svítí sluníčko.... celý text
Motýlí kůže
2014,
Sergej Kuzněcov
Autor má podle mě problém s dnešním pokrokem. Používání ICQ a internetu považuje za konzum a důkaz intelektuální prázdnoty. Hlavními hrdinkami jsou osamělé "IT byznysmenky, profesionálky, internetové celebrity a výjimečné sebevědomé ženy", což nám připomíná na každé druhé stránce. Na své hrdinky se blahosklonně dívá jako na osamělé křehké dívenky, které si hrají na sebevědomé ženy. Na druhé straně je tady nepochopený sadistický vrah, důsledek "ztracené moskevské společnosti", který jen hledá lásku, a umí se vyjadřovat velmi vzletně. Kniha pro mě není ani psychothrillerem, a pokud poukazuje na problémy dnešní generace (jak se píše v anotaci), tak nedostatečně. Pouhé používání ICQ a internetu nestačí. Autor se možná jen neumí vyrovnat s dobou (i když mi to připadá zvláštní, protože je průkopníkem online žurnalistiky). Na knize mi vadila všudypřítomná blahosklonnost. Na druhou stranu jsem ocenila, že ačkoliv zde bylo popsána spousta krvavých scén, nepůsobilo to nikterak prvoplánově. Styl psaní na mnoha místech byl neotřelý a zajímavý. Co mě vyloženě iritovalo, byly chyby: chyběla písmena, nebo celá slova a toho bylo v celé knize hodně.... celý text
Baby Jane
2014,
Sofi Oksanen
Knihy Sofi Oksanen jsou otevřené, bezútěšné a skvělé. Věci popisuje sekaným způsobem, který působí krutě a nevyhnutelně, přitom je plný emocí. Hrdinky autorčina světa jsou tak reálné, jak jen fiktivní postavy můžou být a mně nedělá problém se s nimi identifikovat. Vždy vidím studený svět Finska a Estonska a osamělost postav. Baby Jane není výjimkou. Oksanen popisuje lesbičky, jejichž láska bledne a zbývá jen hořkost. Přesto k sobě přes vlastní psychickou labilitu najdou ještě jednou cestu.... celý text
Hybatelé
2005,
David Mitchell
S knihami Davida Mitchella mám problém. Jsou bravůrně napsané, plné fantazie a rozmanitých postav. Hybatelé se vždy odehrávají v jiném koutu světa a Mitchell umí tento kout přiblížit tak, že máte pocit, jako kdybyste tam byli s ním. To, co mě trápí je jakási neosobnost, která z knihy čiší. Totéž jsem cítila i u Atlasu mraků. Je to jako kdyby jste potkali dokonalou osobu, která se o vás uchází, ale vy jste necítili jiskru. Když čtu Mitchellovy knihy, je to jako hledět na svět kolem sebe přes tlusté sklo. Velmi mě to mrzí, protože Hybatelé jsou báječnou knihou s pestrým jazykem. Mitchell se neopakuje, nevykrádá sám sebe a umí skvěle variovat. Co povídka, to jiná příchuť, jiná vůně. Snad je to právě těmi povídkami, že se tak nedokážu do knihy zabrat. Uvidíme, co se mnou provede Mitchellův román.... celý text