petaSk přečtené 610

Příliš mnoho štěstí 2014, Alice Munro

Zvláštní kniha. Povídky plynou nenásilně a volně až k samému konci, který je stejně mírný a přirozený. Příběhy se vyhýbají vyzdvihování velkých dramat a předkládají je jako nevyhnutelné části života. Alice Munro jistě rozumí psychologii, a hlavně psychologii žen, škoda jen, že povahy postav příliš popisuje místo, aby nechala čtenáře je poznat jejich konáním. Povídky se odehrávaly buď v minulých dobách nebo je vyprávěly starší ženy, a tak působí až moc staromilsky. Témata jsou současná, příběhy ale ne. Knihu doporučuji si přečíst, ale není to čtení na jeden zátah - ne kvůli náročnosti, ale právě kvůli jejich formě, která není lehce vstřebatelná.... celý text

Hlas poznání 2004, Don Miguel Ruiz (p)

Myšlenky z knihy lze číst ve skoro každé duchovní, psychologické knize či knize o osobním rozvoji. To jen dokazuje, že na nich něco je, a je dobré si je stále připomínat z více zdrojů. Hlas poznání je čtivá publikace jako všechny Ruizovy knihy.... celý text

Květy temnoty 2014, Aharon Appelfeld

Knihu jsem přečetla za pár hodin. Styl psaní je stručný a úderný. Trochu jsem měla problém s hrdinovým věkem a to jak rychle dospěl v muže. Některé postavy mi přišly dost bláznivé a scény se zbytečně opakovaly, ale to byl možná autorův úmysl, zachytit rutinu tehdejší doby se vším svým opakováním a absurdností. Květy temnoty jsou čtivý, poutavý a drsný příběh.... celý text

Temné kouty 2014, Gillian Flynn

Temné kouty jsou druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a asi tuším, proč má takový úspěch. Jednak to je dvojí vyprávění: současnost, kdy se děj posouvá dopředu a minulost, kdy se nám osvětlují události, které se v současnosti řeší a zajímavé postavy, které nejsou ani kladné ani záporné, ale hodně lidské. Díky perspektivě z minulosti se nám odhalují povahy a motivy postav a my tak více, chápeme proč se stalo to, co se stalo. Specifickým prvkem vyprávěcího stylu je také přepínání mezi vypravěči. Každá kapitola je nadepsaná jménem vypravěče a časem, ve které se děj odehrává; nehrozí tak, že se ztratíme. Mám dojem, že i zatím poslední kniha Ostré předměty, která mě teprve čeká, bude autorka používat stejnou techniku vyprávění (ve Zmizelé k osvětlení minulosti použila deníkové vyprávění rovněž se střídající se současným dějem). Tyto prvky jsou autorčinou devízou, umí s nimi dobře pracovat. Poté, co jsem se s nimi ale setkala ve dvou knihách, se trochu bojím, že tento styl začne brzy nudit, pokud k němu autorka něco nepřidá, nebo nebude svůj um posouvat dále. Její knihy jsou určené pro širokou čtenářskou obec, takže se hraje na jistotu, to ale knize na čtivosti neubírá. Ale pokud bychom autorce vzali její mozaikový způsob vyprávění, obávám se, že moc zajímavého nám nezbude. Jen doufám, že se další knihy Gillian Flynn budou posouvat ve svých možnostech ještě dále.... celý text

Ženy, které běhaly s vlky 1999, Clarissa Pinkola Estés

Ženy, které běhaly s vlky není jednoduchá kniha - je to spíše učebnice duchovna, psychologie, genderu, vypravěčství a mnohem víc. Vím určitě, že mi unikala nejméně třetina významů, které do knihy paní Estés vložila. Ale to není chyba. Toto sama Estés potvrzuje. Knihu nemůžete přečíst na jeden zátah, je třeba ji studovat a vracet se k ní, pokaždé v ní najdete nové informace. V plném užití si knihy mi však bránil můj cynismus. Mnohdy mi připadalo, že paní Estés klade hluboký význam tam, kde není, ale jsem si vědoma toho, že je to jen díky mému životnímu nedůvěřivému postoji. Knihu by si měla přečíst a nejlépe studovat každá žena, ať je jakékoliv povahy.... celý text

Vánoční říše 2013, Joe Hill (p)

Zase ten známý guláš - zlý chlap s tajemnou mocí, který jde po dětech, odpadlická hlavní hrdinka hledající cestu ke své rodině, nějaká ta špína, aby příběh působil "reálněji" - drogy, domácí násilí, sebepoškozování, znásilnění. Škoda, že je to jen takové pozlátko bez hloubky a větší nápaditosti hlavně v příběhu. Sem tam mají postavy záblesky zajímavosti, ale jinak je to bohužel velká sázka na jistotu - stejný námět, stejné "šokující" věci ve čtivém kabátě s tuctovými postavami. Jak už tady někdo psal - dobrá práce s detailem. Nenadchne, neurazí.... celý text

Osamělost prvočísel 2009, Paolo Giordano

Zmizelá 2013, Gillian Flynn

Je to besteller a líbilo se mi to. Není to jedna z knih, které považuji za mistrovské dílo, ale je originální. Líbí se mi, že jde proti zavedeným, lehce odhadnutelným a už nudným konceptům knih o psychopatech. Mnoho věcí ze Zmizelé není v ději až tak překvapivých, ale příběh je dost napínavý na to, aby si udržel mou pozornost. Četl se velmi dobře. Spousta lidí tady psala, že první polovina je nudná, ale mi se líbila. První polovina je pro mě o poznávání postav, poutavá a zajímavá. Druhá polovina je už rozuzlení a čeká nás více zvratů. Povedený thriller.... celý text

Prostory a dialogy Evy Jiřičné 2011, Karel Hvížďala

Inspirativní žena. Inspirativní kniha.

Oceán na konci uličky 2013, Neil Gaiman

Kniha je napsaná hezky, ačkoliv Gaiman umí lépe. Možná že pro autora má příběh nějaký osobní význam, ale mně jeho smysl unikal. Nedokázala jsem se do něj dostat a připadalo mi to jako, že Gaiman prostě chtěl napsat něco, s čím nebude mít moc práce a v čem spojí vděčné atributy, tak aby čtenáře uspokojil. Bohužel, Oceán na konci uličky není výživná strava, ale jen prázdné kalorie. Pro mě je tato kniha velkým zklamáním a nemám, co bych na ni vyzdvihla - nenadchne neurazí. Cítila jsem z ní vyumělkovanost a navíc mi unikala pointa.... celý text

Nepřátelé společnosti 1999, Paul Johnson

Paul Johnson nás nejdříve seznamuje se vznikem a pádem Římské říše, a zaobírá se přitom vědou, uměním, politikou, náboženstvím, válkami, revolucí a dalšími jevy, které jsou pro každou civilizaci příznačné. Jeho názory jsou vyspělé a konzistentní, a také velmi kritické. Jeho kritika se týká umělců, vědců, univerzit i politiků. Mnoho názorů, výzkumů i studií shodí nebo se k nim staví odmítavě. Z jeho knihy si brzy uvědomíme, že Paul Johnson je kapitalista, který na první místo staví o důkazy podloženou vědu, u níž lze dokázat správnost jejich tvrzení. Oproti tomu se posmívá psychologii, sociologii a dalším oborům, jejichž tvrzení nelze nikdy plně dokázat nebo změřit. Nepřátelé společnosti jsou velmi zajímavou a podnětnou knihou a tak jak Pau Johnson podrobuje vše kritice i my musíme podrobit vlastní kritice tvrzení Paul Johnsona. Protože ač je to významný historik a v drtivé většině svých tvrzení má pravdu, své směřování v knize nedokáže úplně popřít a vytvořit si tak dokonalý nadhled.... celý text

Psychokybernetika 1998, Maxwell Maltz

Nesmrtelnost 2000, Milan Kundera

Silo 2014, Hugh Howey

Silo je dalším důkazem, jak dobře umí zapracovat marketing. Kniha sází na to, že se o zfilmování zajímá Ridley Scott, přitom nic není potvrzené. Howey má šanci být vynikajícím vypravěčem, ale ještě na tom musí zapracovat. Má velkou slovní zásobu a slova umí skládat, tak aby udržel čtenáře u knihy, má i zajímavé nápady, ale všechno v nemastných neslaných mezích, nic, co by dělalo knihu výjimečnou. Při čtení jsem cítila jen záchvěv emocí, ale většinou mi kniha připadala chladná. Postavy se strašně snažily být barvité, bohužel zůstávaly stereotypní a plytké a mnohdy říkaly, myslely si a dělaly velmi naivní věci. Po stránce postapokalyptického románu je život v silu zajímavým nápadem, ale dalo by se z toho vytěžit víc. Kniha postrádá hloubku a spokojuje se s klišé. Silo zfilmování potřebuje, protože dobrý režisér může využít potenciál, který byl tady promrhán a herci můžou z nudných postav udělat zajímavé charaktery.... celý text

Neuróza a lidský růst 2000, Karen Horney

Hutná kniha, co do informací. Nevím, jak platné nebo rozvinuté jsou poznatky Karen Horney dnes, ale její výklad o neuróze mi smysl dával a pomohl mi nahlížet na mnohé vnitřní konflikty z jiného pohledu. Ale jak píše sama Horney, intelekutální uvědomění nestačí, musíme své konkrétní konflikty procítit, abychom poznali sami sebe. Ačkoliv je kniha velmi poučná, nemyslím si, že by v případě neurotiků stačila jako náhrada za psychoterapii. Ale to by nedokázala žádná kniha a tato k tomu ani nebyla určena.... celý text

Americká závrať 2006, Bernard-Henri Lévy

Není to lehké čtení. Spousta informací ne zrovna přátelským jazykem, ale jazykem intelektuálů, který si vyžadoval hodně mé pozornosti, přesto mi toho spousta unikla. Lévy popisuje svá setkání s osobnostmi USA, se kterými se setkával na své cestě napříč kontinentem. Je zde popisována ideologie a politika, ale skoro nic ze skutečného života normálních lidí. Ale o tom asi tato kniha ani neměla být. Lévy se rozhodl pro tento koncept, který nabízí spoustu informací z jiné strany a já jsem za něj ráda.... celý text

Slepota 2010, José Saramago

Kolejmoří 2013, China Miéville

New Weird a vlaky. Lepší spojení neznám. China M. se inspiroval příběhem o Mobydickovi, ze kterého učinil jen doplněk jiného velkolepého příběhu. Podivnosti světa Kolejmoří popsané skvěle šíleným Miévillem a jeho brilantním jazykem. Jeho fantazie a um vypravěčství nezná hranic. Vedle Nádraží Perdida a Jizvy pro mě stejně skvostný román tohoto autora.... celý text

Naučený optimismus 2013, Martin E. P. Seligman

Většina knihy se zabývá výhodami optimismu a nevýhodami pesimismu. Jelikož je ale psaná v USA před několika desetiletími, některé příklady už nejsou aktuální. Přesto příčiny optimismu a pesimismu a nástroje pro boj s pesimismem jsou podle mě platné. Autor na konci knihy ale sám přiznává, že ani flexibilní (tedy nesluníčkový optimismus s otevřenýma očima) není všespásný a příčinu epidemie deprese je třeba hledat ve ztrátě společných hodnot, víry a rozpadu pevných vazeb, které nahradil přehnaný důraz na individuální já. Toto bylo napsáno v době, kdy se nás toto ještě netýkalo, neboť individuální já v našich končinách bylo osekáno tehdejším režimem. S přiblížením se západu, stresem a důrazem na úspěch se nás bohužel i toto týká čím dál více. Autor poskytuje užitečná i když dnes ne už tak průlomová řešení. Přesto stojí za to si je připomenout a zeptat se sami sebe, proč je nepoužíváme, když víme, že existují a fungují.... celý text

O touze po nemožném a další příběhy našeho nevědomí 2013, Stephen Grosz

Zajímavé lidské příběhy, které dávají nahlédnout do duše jiných. Ale nejsem zase takový optimista, abych si nemyslela, že autor věděl, proč právě vybírá ty které případy, a tak s námi lehce manipuluje. Mnohé z nich vyzní do ztracena, jsou bez konkrétního závěru a zdánlivě nám tak mají nechat prostor k přemýšlení. Přitom autor pomoci správně zvolených slov a nitě, která se příběhy line, nám podsouvá, co je správné, abychom si mysleli. Ale tento fakt je tak jemný, že to možná ani nepostřehnete.... celý text