Petr.c17
přečtené 85
Podivný svatý
1936,
Heřman Mansvet
Knížka rozhodně nepatří do kategorie "naučná". Je to lechtivý až lascivní románek z 30.let odehrávající se na gymnáziu. Autor je sice neznámý, ale způsob šprýmovného vyprávění připomíná Jaroslava Žáka, který napsal např. Cesta do hlubin študákovy duše a pod. (Profesor Tělísko zkouší svěřená mu kuřata z matematiky a při tom myslí na Maryčku Brandlovou...Dnes byl mrzut...Maryčka chyběla ve třídě...lítaly pumy a koule a nebo jak on je překřtil - sardelé...)... celý text
Nietzsche v Nice
2015,
Christian Schärf
Kniha je napůl dokument s tím, že se často cituje z různých deníků osob, které s Nietzschem přišli do styku, např.pokojská Cécile nebo Dr.Paneth. Což mi vyhovuje a dobře se kniha čte. Nevěděl jsem a často mě to pobavilo, že Nietzsche byl v podstatě napůl blázen, hypochondr atd. Dnes by možná skončil když ne v blázinci, tak v invalidním důchodu. Rád bych zde jen poznamenal, že výlet, který mu navrhla Cécile do nedalekého Ezé, kde by mohl Nietzsche zažít svou posedlost světlem - má tam být světlo nejoslnivější - tato lokalita existuje a ona cesta vzhůru, kterou stoupali se nazývá Chemin de Nietzsche - je to směrem z Nice k Monaku a na internetu jsou fotky a zprávy lidí, kteří tudy šli. Vypadá to tam opravdu nádherně - čili dobrý tip na výlet. viz https://www.tripadvisor.cz/Attraction_Review-g187222-d545927-Reviews-Chemin_de_Nietzsche-Eze_French_Riviera_Cote_d_Azur_Provence_Alpes_Cote_d_Azur.html... celý text
Zimní srst
1988,
Ivo Šmoldas
Temné, chmurné až dekadentní. Když je nálada, tak to sedne. Příklad: Odešly stromy. Zbývá dříví. A slunko, které lže. To není slunko, to jen lampa civí do louže... celý text
Zimní kniha o lásce
2014,
Dora Kaprálová
Hodně osobité deníkové záznamy nebo spíš vzpomínky na různé muže a jejich vztah k nim. Čtení je to zábavné, úsměvné a někdy i lehce smyslné. Přesně takový druh četby mi velmi vyhovuje.... celý text
Náklonnost
2013,
Sarah Waters
Kniha se bude líbit tomu, kdo zvládne trochu nudné popisné pasáže, které ovšem vystřídají části, kdy dochází ke sbližování hlavních dvou postav. Doporučuji vydržet prvních sto stran, překousnout líčení rodinného života a jejích příslušníků, ve kterých se dá snadno ztratit přehled. Je to jak v životě, aby přišlo opojení (z četby), musí mu kontrastovat nějaká ta banalita. Stejně tak i vložené poznámky z deníku Seliny - připadly mi trochu nelogické, nesmyslné. Asi jako abstraktní poezie. Snahou byla zřejmě snaha o autentičnost zápisků, které nejsou určené čtenářům, ale jen pro vlastní potřebu. A proto zkratkovité.... celý text
Vitka
2018,
Kateřina Tučková
Vitka mi ve svých replikách připomíná herečku Věru Ferbasovou v jejích rolích z mládí, kdy se chovala jako takové třeštidlo. Dokonce jsem občas viděl před očima odehrávající se film podle tohoto scénáře s tím, že Ferbasová hraje samozřejmě její roli. Než jsem knihu začal číst, něco málo jsem si o V. Kaprálové přečetl a tušil, že se tam vyskytnou epizody, ze kterých vyplyne, že střídá muže jako botky. A taky že ano. Zajímavá žena. Pokroková. Škoda, že to tak nemá každá. Mohlo by být na světě veseleji a těch dětí co by se urodilo. (Ani vlastně nevím, jestli Vitka nezemřela na následky potratu?) Každopádně s tím, jak vystupovala jako dirigentka ve fraku mi zase připomínala naši malířku Toyen, která skončila rovněž v Paříži a svými pánskými oblečky působí také na svou dobu „progresívně“. Kniha Vitka se čte hladce, protože číst jen dialogy připomíná trochu čtení komiksu. Jestlipak její vzdálená příbuzná Dora Kaprálová žijící v současnosti v Berlíně má nějaký ten společný gen. Zkuste si přečíst její deníkovou knihu Zimní kniha o lásce. Mě moc bavila.... celý text
