Petr.c17 komentáře u knih

Kniha je napůl dokument s tím, že se často cituje z různých deníků osob, které s Nietzschem přišli do styku, např.pokojská Cécile nebo Dr.Paneth. Což mi vyhovuje a dobře se kniha čte. Nevěděl jsem a často mě to pobavilo, že Nietzsche byl v podstatě napůl blázen, hypochondr atd. Dnes by možná skončil když ne v blázinci, tak v invalidním důchodu.
Rád bych zde jen poznamenal, že výlet, který mu navrhla Cécile do nedalekého Ezé, kde by mohl Nietzsche zažít svou posedlost světlem - má tam být světlo nejoslnivější - tato lokalita existuje a ona cesta vzhůru, kterou stoupali se nazývá Chemin de Nietzsche - je to směrem z Nice k Monaku a na internetu jsou fotky a zprávy lidí, kteří tudy šli. Vypadá to tam opravdu nádherně - čili dobrý tip na výlet. viz https://www.tripadvisor.cz/Attraction_Review-g187222-d545927-Reviews-Chemin_de_Nietzsche-Eze_French_Riviera_Cote_d_Azur_Provence_Alpes_Cote_d_Azur.html

12.09.2020

Temné, chmurné až dekadentní. Když je nálada, tak to sedne.
Příklad:
Odešly stromy. Zbývá dříví.
A slunko, které lže.
To není slunko, to jen lampa civí
do louže

1 14.12.2019

Hodně osobité deníkové záznamy nebo spíš vzpomínky na různé muže a jejich vztah k nim. Čtení je to zábavné, úsměvné a někdy i lehce smyslné. Přesně takový druh četby mi velmi vyhovuje.

1 27.02.2019

Kniha se bude líbit tomu, kdo zvládne trochu nudné popisné pasáže, které ovšem vystřídají části, kdy dochází ke sbližování hlavních dvou postav. Doporučuji vydržet prvních sto stran, překousnout líčení rodinného života a jejích příslušníků, ve kterých se dá snadno ztratit přehled. Je to jak v životě, aby přišlo opojení (z četby), musí mu kontrastovat nějaká ta banalita. Stejně tak i vložené poznámky z deníku Seliny - připadly mi trochu nelogické, nesmyslné. Asi jako abstraktní poezie. Snahou byla zřejmě snaha o autentičnost zápisků, které nejsou určené čtenářům, ale jen pro vlastní potřebu. A proto zkratkovité.

1 29.01.2019

Vitka mi ve svých replikách připomíná herečku Věru Ferbasovou v jejích rolích z mládí, kdy se chovala jako takové třeštidlo. Dokonce jsem občas viděl před očima odehrávající se film podle tohoto scénáře s tím, že Ferbasová hraje samozřejmě její roli. Než jsem knihu začal číst, něco málo jsem si o V. Kaprálové přečetl a tušil, že se tam vyskytnou epizody, ze kterých vyplyne, že střídá muže jako botky. A taky že ano. Zajímavá žena. Pokroková. Škoda, že to tak nemá každá. Mohlo by být na světě veseleji a těch dětí co by se urodilo. (Ani vlastně nevím, jestli Vitka nezemřela na následky potratu?) Každopádně s tím, jak vystupovala jako dirigentka ve fraku mi zase připomínala naši malířku Toyen, která skončila rovněž v Paříži a svými pánskými oblečky působí také na svou dobu „progresívně“. Kniha Vitka se čte hladce, protože číst jen dialogy připomíná trochu čtení komiksu. Jestlipak její vzdálená příbuzná Dora Kaprálová žijící v současnosti v Berlíně má nějaký ten společný gen. Zkuste si přečíst její deníkovou knihu Zimní kniha o lásce. Mě moc bavila.

8 10.12.2018

Současnost, vesnice, trochu plachá podivínská vypravěčka. Ale nedočetl jsem.

06.01.2018

Knihu jsem přečetl dvakrát a vždy jsem se tak dobře pobavil, že jsem se rozhodl si knihu pořídit do vlastní knihovny. Psaná je v ich formě a vypráví veselou formou o potížích s vlastní osobou a dospíváním. Musím přiznat, že jsem se při ní několikrát hlasitě smál. Moc se mi líbilo i to použité zobrazení vlastní osobnosti pomocí Freudovy psychoanalýzy - jak je člověk rozdělen na: superego - ego - id (je to ovšem popsáno jako parodie na tohle schéma a člověk se při tom pobaví)
Jediné, co mě na knize mrzí je forma vydání - velmi levný pejprbek ze kterého vypadávají listy - přestože je kniha komická, zasloužila by si hezkou pevnou vazbu a klidně se zlatou ořízkou :-)
Ani nevím, proč Miroslav Skála spáchal sebevraždu, když dokázal napsat tak humornou knihu, ovšem její obsah naznačuje, přestože se jedná asi o fikci, že klauni bývají prý smutní - to mi jen tak vyklouzlo.
Zde je ukázka z 1. kapitolky, která je též na přebalu knihy:
Představuji si v pravěku takovou situaci:
Lovci se vrací z lovu zcela zbídačení a zkrvavělí. Mají za sebou střetnutí se stádem rozzuřených mamutů, z něhož vyvázli víc mrví než živí. Do smíchu jim rozhodně není.
Když po čase na tuto zlou událost vzpomínají, najde se určitě mezi nimi jeden, který ji vypráví tak, že se ostatní téměř svíjejí smíchy. A dostanou odvahu znovu na ty mamuty jít.
Nebudu vyprávět o mamutech, nebudete se také svíjet smíchem. Stačilo by mi, kdybyste po mém vyprávění s úsměvem usínali a ráno šli statečně do školy střední, vysoké i do školy života.

1 06.07.2017

Začal jsem knihu číst v očekávání krasomluvného deníku a návazné posloupnosti událostí, ale zmýlil jsem se. Jsou to taková poetická povídání - ve kterých je možno listovat, některá témata se opakují, opakují se i osoby - povídání je hodně krasomluvné, poetické, snové. Vyskytuje se tam například několikrát osoba zvaná "předobraz" - a jednou jsem měl pocit, že se může jednat o otce, jindy o sebe samu jako v ideální podobě, ale jistý si nejsem ničím - stejně jako symboly ve snu...
Nejvíc se mi líbil "fejeton" či "povídání" o cestě domů vlakem, kde spolucestující slečna se dala do konzumace pomeranče, kterým se umazala a autorka ji pozoruje a popis kolísá mezi snovým domýšlením událostí a realitou, s tím, že jednou z forem poetizace jazyka se stává několikeré opakování výrazů v různých obměnách - připomíná mi tím rakouského autora Thomase Bernharda, konec konců i ten název knihy: Nícení je jako by z jeho slovníku.
http://www.databazeknih.cz/autori/thomas-bernhard-405

2 05.07.2017

Ani ne povídky, spíše jen črty, zřejmě sloupky do novin - připomíná mi to třeba od Karla Čapka: Věci kolem nás - výbor jeho fejetonů.
Ovšem proti Čapkovi má většina krátkých textů slabou pointu a stává se tak vcelku fádním výtvorem, takže jsem se nepobavil jako u Čapka.
Nejvíc se mi asi líbilo snové povídání s názvem: LOKÁLKA o zmizelé patnáctileté dívce Johaně.
(Četl v kavárně ve zvláštním vydání tuto noticku: MLADÁ DÍVKA, VYPODOBNĚNÁ NA VÝŠE UVEDENÉ FOTOGRAFII, JE PATNÁCTILETÁ DCERA...JMENOVANÁ SE MINULOU NEDĚLI ODEBRALA NA HODINU KLAVÍRU, TAM VŠAK NEPŘIŠLA A OD TÉ DOBY JE NEZVĚSTNÁ...
Do té mladé dívky se z celé duše zamiloval. atd.)

04.12.2016

Trochu upovídané na můj vkus a taky trochu vychloubačné, moc mi ten tón řeči nesedl

12.09.2016

Příjemné počteníčko v malém formátu vhodné na cesty.
kniha začíná dopisem:
1.
Drahá Henrieto,
Vaše vzkazy mrazí. Nedbám jich, jsa teple oděn.
2.
Zítra jdeme do útoku. Šeptandou mezi mužstvem však došlo ke zkomolení slova útok, a tak jest většinou očekáván útěk.
3.
...dle mnohých úkazů kolem mne usuzuji, že upadl jsem do zajetí...

1 09.05.2016

Velmi rozvláčné a popisné vyprávění. Po několika pokusech o přečtení jsem námahu nakonec vzdal, protože pozornost je jako vznášející se pírko a dříve než Vergilius zakotvil na své pouti středozemním mořem, pírko uletělo vždy do oblačných snů.

11.03.2016

V pořadu U zavěšené knihy na ČT ART jsem se o této knize dozvěděl, viděl jsem i rozhovor s autorem, velice mě zaujal, dobře se vyjadřoval, byl jsem zvědav - témata byla lákavá - historie soužití Čechů a Slováků.
Zpočátku musím říct, že jsem byl příjemně zaujat bohatostí textu, nápaditostí obrazů, metafor. Ale postupně se vršilo a přibývalo tolik bizarních epizod, že mi ta kumulace zabránila pokračovat. Přesto bych se rád k textu ještě vrátil, protože slovní zásoba a informovanost autorovi určitě nechybí. Minimálně v té pestrosti a bohatosti jazyka je skryta krása, ale musím ji užívat po kapkách. Zároveň trochu lituji, že...očekával jsem text více se blížící např. Náměsíčníkům od Hermanna Brocha...atd.

11.03.2016

Od Merežkovského mám Láska nad smrt silnější - příjemný text: zábavný, vtipný, oduševnělý. Pod tímto dojmem jsem si půjčil Leonarda - bohužel, kniha je příliš rozvláčná, přelidněná pro mě zbytečnými postavami, rozhovory.

11.03.2016

Knížka rozhodně nepatří do kategorie "naučná". Je to lechtivý až lascivní románek z 30.let odehrávající se na gymnáziu. Autor je sice neznámý, ale způsob šprýmovného vyprávění připomíná Jaroslava Žáka, který napsal např. Cesta do hlubin študákovy duše a pod. (Profesor Tělísko zkouší svěřená mu kuřata z matematiky a při tom myslí na Maryčku Brandlovou...Dnes byl mrzut...Maryčka chyběla ve třídě...lítaly pumy a koule a nebo jak on je překřtil - sardelé...)

Poetický text, ve kterém Nezval vzpomíná na malé městečko T. (Třebíč), kde trávil čas svých studií na gymnáziu. Text příjemně plyne a před člověk vyplouvají zaniklé obrazy maloměsta na Vysočině.
V hezkém vydání vydalo nakl.Torst s doslovem Karla Srpa.
Pěkný kousek evokuje staré bibliofily.

Krásný poetický text.
Knihu jsem před lety koupil v antikvariátě v Hluboké nad Vltavou (po prohlídce zámku) Bohužel jsem ji někomu půjčil a nevrátila se mi. Rád bych ji znovu získal.

1 21.02.2016

Kniha se čte jedním dechem - je napsaná skoro jako by jednou větou - připomíná mi tím Hraba (Obsluhoval jsem anglického krále, Proluky). Tato "snadnost" čtení ve mně vzbuzuje ovšem pocit povrchnosti, který je však narušován a pozdvihován pomocí překvapivých metafor a ozvláštňujících nápadů, ze kterých jsem měl pocit...obohacení.
Možná ne přesně tématem, ale úhlem pohledu mi evokuje izraelský film, co jsem nedávno viděl: "Šestkrát"
http://www.csfd.cz/film/342853-sestkrat/prehled/
(říkám si pod dojmem filmu i knihy: to jsou ženy v Izraeli tak submisivní nebo jak tento postoj nazvat?)

18.02.2016

Jedna z esejí se jmenuje: V JÍCNU HADA. "Je-li pravda, že Bůh je kruh, jehož střed je všude, jde světec ke středu, básník a umělec k obvodu, kde se všecko zase vrací." "...a světec a básník jsou nade vším a básník si zbudoval domov v jícnu hada."
Takové metaforické úvahy, nad kterými jde jednomu hlava kolkolem a k tomu libosadem :-)

Tajbele a její démon - povídka, která mi utkvěla nejvíc. Ne, že by byla jednoznačně nejlepší, pohádkovost a chvílemi neuvěřitelnost ji provázela. Přesto v sobě měla něco tak podivně vrtkavě lidské: metafyzické i přízemní současně, jak je člověk sám.

14.01.2016