Pett přečtené 564

Zulejka otevírá oči 2017, Guzel Jachina

Zulejka otevírá oči. Zulejka otevírá svojí duši. Zulejka objímá mojí srdeční komoru. Tohle zelenooké stvoření se mi dostalo pod záložku... její narůstající vnitřní síla se stala mým hnacím motorem... sledujete ty ztracené sibiřské osudy bez dechu... jste spolu s nimi pekelně unavení... hladoví a vyčerpaní... den za dnem se snažíte přežít... přežít pustinu... přežít zlo ukrývající se v nás samotných... ano, přesně tohle se s vámi děje... kdykoliv necháte malou Zulejku otevřít stránky jejího života... красота́!... celý text

Jezero 2016, Bianca Bellová

Vyprávění, u kterého jsem měla nutkavou potřebu se raději utopit v nechutném smradlavém jezeře než být nucena obracet další a další ulepeně přihroublé a naprosto nicneříkající stránky osudu Namiho... podobné pocity odloženíhodnosti u mě vyvolala Porodní bába... opět zbytečný vodopád vulgarismů, kdy jsem marně hledala v příběhu jejich smysl... potopila jsem se přes všechen ten hnus snad až na samé dno a nic... prostě nic... opravdu na tomhle stojí brilantní literatura? Jde přeci napsat i nechutný příběh s "krásnou" syrovou grácií... zkuste třeba Na útěku- J. Carrasco!... celý text

Zeměbouře 2017, Mons Kallentoft

Já pro něj mám takovou slabost... a on to v poslední době tak fláká... už u větroplachu jsem měla malinko problém s udržením pozornosti, ale zachraňovala to pořád Malina... což tady už bohužel nezvládla... uměle vyvolané kolize v jejím životě mě vyloženě tahaly za oči... případ ničím nepřekvapil... možná jen svou předvídatelností... takže... tři hvězdárny z nostalgie... přeci jen je to můj Mons, že jo ;) ALE...... celý text

Italské boty 2017, Henning Mankell

Bella bellisima... bravo... bravo... jsem zase po dlouhé době okouzlena "prostě životem" ... sněhuplné vyprávění mi vneslo takový zvláštně krásný ledový klid na duši... zároveň mi rozpalovala srdeční chlopeň ta skvostná lidskost příběhu, kdy jsem se stala tichým pozorovatelem otevírání nejednoho poraněného člověčího srdce... pak pomalounku písmenko za písmenkem přichází duševní obleva a mně je při čtení tak nějak samo milo... však koho ty boty občas v životě netlačí... už abych se přezula do holínek a vyrazila na další životní cestu... těším se, můj milý Fredriku!... celý text

Všechny barvy nebe 2017, Amita Trasi

Indie, která mi sebrala všechny barvy mého nebe... ten emoční řetízák se od první stránky ne a ne zastavit... krásně odvyprávěno... Muktin osud mi zahýbal nejednou srdeční komorou... a nejen její... při představě, že je někde opravdu takto barbarsky kradeno dětství se řetízák mění v nemilosrdnou centrifugu... duše se mi z toho točí... Jinak souhlasím s Jizi... také mi to připomnělo mého milovaného Lovce draků... silný a osudový příběh... a... ehm... miluju tu úplně nejvíc nejskvostnější obálku...... celý text

Ohníčky všude kolem 2017, Celeste Ng

Nevyvolalo to ve mně až takový fajrák jako její první příběh, ale i tak jiskry lítaly... nejeden otazník mi málem spálil srdeční chlopeň... v samém ohnisku střídá jedno rodinné drama druhé... nic není jen černé nebo bílé... najdete zde tolik barev mateřství... nejvíce ve vás zahoří myšlenka spravedlnosti... viny či neviny... aneb každý si nese ten svůj plamínek osudu... je jen na nás, zda se o něj čas od času spálíme či nás zahřeje a posvítí nám na cestu životem... Rozkřísla se ve mně slabost pro její srdcervoucí slovospád...... celý text

Hruškadóttir 2008, Jana Šrámková

Zvolený styl psaní je prostě úchvatnost sama... má písmenková duše se rozplynula a úplně nestydatě si užívala každou stránku... to libování si ve slovech a hraní si s písmenky mou čtenářskou bytost zavrtává hluboko do ušáku s nesmírným požitkem... každou větu se mi chtělo vtisknout hluboko do sebe... příběh o osudovém přátelství... smutku... lásce pečlivě uschované mezi řádky... tak trochu prostě skvostně odvyprávěný život...... celý text

Tři příběhy 2017, Umberto Eco

Svět, který chcete ukázat svým dětem... kvůli těmhle krásným příběhům bych si snad i jedno pořídila... svět, který si v sobě chcete hýčkat... tak moc aktuální vyprávění... taková půvabná jednohubka navždy... v dnešní agresivní neutěšené době by si jí měl přečíst snad úplně každý... je třeba se ohlédnout za základní lidskou ohleduplností a tolerancí... zejména, když je jí dnes jak šafránu... o to větší sílu tohle celé má... a já mizím za skřítky z Ňú ;)... celý text

Na konci samoty 2017, Benedict Wells

Vypravěčem tohoto příběhu je Láska... přes rameno jí nakukuje velký pan Smutek a za každým druhým rohem číhá zákeřná paní Vina... tito tři tančí v rytmu samoty... někdy uvnitř ztracených a opuštěných duší... jindy na povrchu osudu, který byl dotyčným vetkán do vínku... příběh o ztrácení se a nalézání... ať už sama sebe či svých blízkých... Dotkne se každé srdeční chlopně, která má své odžito a nelítostná vina či plíživý smutek na ní zanechaly bolavý šrám...... celý text

Hodina mrtvých očí 2008, Harry Thürk

Ta bezmoc je do zákopu volající... opět jeden z pohledů na tu dobu, kdy svět zešílel a člověk přestal být člověkem... sledujeme osudy Zada s Bindigem, kteří se rozhodně s žádným Ivanem nemažou... ne vše je však jen černé a bílé... občas je něco i dost na kousíčky v barvě nemilosrdného karmínu... bezútěšná doba... bezútěšné vyprávění...... celý text

Sára. Kniha první 2010, Esther Hicks

Vyprávění, které se do vás pomalinku a nenápadně zavrtá... přinutí vás se více podívat do sebe i svého okolí... kolik negativních vibrací a mnohdy až zemetřeseních se okolo hemží a kolik toho vy jen svým přístupem můžete změnit a... změníte... stačí se tomu světu jen trochu otevřít... budete překvapeni, jak velké věci se dají tvořit ze zdánlivého mála... škoda jen, že příběh působí až moc tak jako uměle... příručkoidně... ale i tak stojí za to...... celý text

Albert jede domů 2017, Homer Hickam

Tenhle roadtrip mi trochu zadřel motor... cca v polovině jsem sjela z cesty, poté zavařila a dál už to nejelo ;) na můj vkus to až moc zavánělo Gumpovinou... chvíli jsme tu a pak zas onde... hlavní hrdina beznadějně zamilovaný natvrdlík... nevím... nebyl to zrovna můj šálek Jemči... ač natvrdlíka Gumpojc miluju!... celý text

HEX 2017, Thomas Olde Heuvelt

Smrdutá Bábinka měla určitý šarm a kouzlo... první stránky měla i docela slibně našlápnuto... ale pak se z toho stala taková podivná divnost a já se málem utopila v tý zapáchající bažině zbytečných slov a akcí... ani mi nesedla ta naroubovaná citová piplačka... přitom já se tolik těšila na pořádně děsivou nakládačku... škoda totiž každého hororu, který padne vedle... navíc... chvílema z některých scén dost smrděla Záhada Blair Witch... a tohle já fakt nemám rád...... celý text

Malý život 2017, Hanya Yanagihara

!!! Ach, můj milovaný Jude... Willeme... Harolde! Je mi to líto, je mi to tak moc líto! Tohle vyprávění mi doslova ukradlo kousek sebe samé... velký příběh o neuvěřitelném poutu přátelství... tolik citu, tolik bolesti, tolik lásky... že mi z toho šlo srdce kolem... rozervalo mě to na kusy... zastavoval se mi dech u obyčejného Willemova pohledu... a Judova ztracená duše se mnou zůstane už napořád... bolela mě každá zatracená stránka... ale i přesto prosím, přečtěte si osudy jeho/jejich Velkých životů... protože on si to zaslouží! On si zaslouží kousek té vaší srdeční chlopně, zaslouží si být milován! A nejen on, oni všichni! Jeden z nejsilnějších příběhů, které mnou prošly!... celý text

Ohnivý muž 2016, Joe Hill (p)

Musela jsem se během čtení několikrát podívat, jestli tohle je opravdu z psacího stroje toho Hilla, toho Kingova malého Joeyho, v jehož Vánoční říši mi bylo tak hrůzoplně... nevím, zda je vina na mé straně, že jsem si vcelku nedávno prošla děsivou chřipkou v geniálním Svědectví- boha jehovooo... fakt boží! Ale tohle.... to bylo tak blablózní... četla jsem to tak dlouho, že jsem málem sama porostla plísní... ty dialogy... ten uměle naroubovanej humor... z jakési podivné romantické linky mi málem chytla sirka v kapse... nevím nevím, Joey... prosila bych znovu a lépe!... celý text

Magický průvodce městem pod pahorkem 2017, Pasi Ilmari Jääskeläinen

Podivně, až téměř magicky, jsem byla držena ve stavu zvláštního napětí a potichu jsem našlapovala v Olliho podivuhodném světě ve městě pod pahorkem... a čím více vyprávění gradovalo, tím více mi nedopřávalo klidného spánku... ta potemnělá atmosféra byla svým podivným způsobem uhrančivá... bavilo mě to dokonce víc než Laura... jen toho "zprzněného" konce je škoda... ty ztracené duše by si zasloužili o píď víc...... celý text

Posel 2012, Markus Zusak

Dostal mě... zas a znova se mi jeho písmenka zavrtala až do nejzazšího kouta levé komory a pravá ani nedutala... z Markuse se stal můj osobní srdcový král! Vyprávění tak plné života, že vámi zatřese absolutně bez pardónu a tak trochu pohne pohledem na okolní svět... dočtete a běžíte do schránky... co kdyby? Ale kdeže, stačí přeci jen otevřít oči a vidět... nebýt slepý! Ano, poselství bylo doručeno a pečlivě si ho střežím ve své vlastní schránce... pusťte ho i do té své, stojí totiž vážně za to!... celý text

Jelito 2016, Charles Bukowski

Charlesi, Charlesi...ty jeden prasáku! Ač jsem si tam něco málo mezi sadistickými řádky tý tvojí osobní revolty vůči společnosti nachytala a dobře, pár pasáží mě fakt chytlo... tak to mezitím bylo tak vyprázdněně brutální, že mě to chvílema fakt dost sralo... asi jsem čekala nějaký trochu větší drámo a místo toho jen ukňouranej, věčně zhnusenej Chinaski bez špetky čehokoli... ano, měl otce totálního kreténa... ale dá se to považovat za pointu jeho debilního chování? Mělo by být tohle vzorem pro masu lidí? K zasmání? To mě poser z jeřábu, jestli jo!... celý text

Ke dnu 2017, Anna Bolavá (p)

Z provoněné letní tmy mě to Anny bolavo nemilosrdně hodilo na dno... na dno lidské společnosti... do bažin lidských myslí... a že mi v tom vymáchala čumec jak se patří... nečekala jsem takové ponuro... ano, i první příběh, kdy se vydáváme Do tmy si s depresí potykal, ale měl v sobě takové zvláštní voňavé vesnické kouzlo... tady se bohužel mlelo dvanácté přes patnácté a já nestačila vytáhnout nad hladinu ani jednoho z nich, natož sebe... ale i tak, díky bohu za tyto české dary a jsem zvědavá na další bolavý počin!... celý text

Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých 2010, Olga Tokarczuk

Božská mana pro mojí písmenkovou duši... utíkám z leckdy nesnesitelné civilizace do lesa každou volnou chvilku a našlápnutí do něj po této myšlenkové smršti se pro mě stalo až posvátnou záležitostí... stala jsem se hostem v tiché zvířecí říši... mé vnímání života jako takového se zase posunulo o kousek dál... Být celé vyprávění rozsáhlejší, tak už nikdy nepozřu nic živého...scéna s kancem pro mě byla až fyzicky nesnesitelná... takovou sílu to celé Jany poselství pro mojí maličkost mělo... Inu, je pár papírových příběhů, které se mi zavrtaly hluboko do srdeční chlopně a lehounce tam cosi "přeštelovaly" ... a tenhle mezi nimi získal čestné místo! Jen číst ho totiž nestačí!... celý text