Pett přečtené 564

Švédské holínky 2018, Henning Mankell

Italské boty mi sedly jak bačkůrky... člověk by v nich nachodil stránek třeba bžilion... bohužel po přezutí do holínek se kouzlo kamsi vytratilo a já se cestou snad i začala těšit, až je sundám... což mě nemálo mrzelo... navíc s pointou detektivní linky má mysl nějak odmítla spolupracovat... ale... Fredrik je prostě Fredrik, i když vám někdy svou ukňouraností statečně pije záložku ;)... celý text

Vačice, která se nesmála 2013, Frank Tashlin

Vyprávění, které mě učinilo na pár krátkých chvil vačicí... smála jsem se při prvních stránkách... smála jsem se nad rozkošností obrázků... smála jsem se, když svítilo sluníčko, i když nesvítilo nic... a pak přišel člověk... a mně přestalo být do smíchu... bylo mi smutno z nadutosti a hlouposti lidského plémě... bylo mi tolik líto vačice, která byla tak moc nešťastná... kéž by to byl všechno jen sen... smutný sen... a my měli pořád a pořád na tváři široký úsměv! Krásný příběh s krásnou myšlenkou...... celý text

Hilda: Hilda a troll / Hilda a půlnoční obr 2016, Luke Pearson

Hildin normálně nenormální svět mi naprosto a úplně nejvíc učaroval... příběh, u kterého se díky jeho parádnickému zpracování uculujete od první bubliny až po tu poslední... zkrátka jeden z těch skvostů, který prostě chcete mít doma a nořit se do něj pořád a pořád a pořád... takže poňuchňat Větvíka a šup na čaj k božanovi Poleňáků ;)... celý text

Dívka, která chtěla zachránit knížky 2018, Klaus Hagerup

Ach, větší půvabnost mi společnost nedělala už tak dlouho... beznadějně jsem propadla těm kouzelným obrázkům a ještě kouzelnějšímu vyprávění... takový ten příběh, ve kterém se chcete rochnit už napořád... krásné poselství... skvostná myšlenka... nejúchvatnější malůvky... má duše se ocitla v papírovém nebi a už nikdy nechce zpátky na zem ;) prostě... boží záležitost!... celý text

Něžnost 2012, David Foenkinos

Ach... naprosto nejbožejší vyprávění o jednom takovém obyčejně neobyčejném žití... celé mé já se rozpustilo v něžnosti toho slova... každé písmenko mi obalilo duši jemností a krásou... každá stránka mi tak lehounce pošimrala srdeční chlopeň... občas i nějaký ten motýlek mi nitro rozvrkočil ;) ehm... a přesto jsem neměla ani na vteřinu pocit, že se brodím čímsi červeným ulepeným a estrogenovým... aneb... Existují úžasné příběhy, které potkáte v nepravou chvíli. A existují příběhy, které jsou úžasné, protože jste je potkali v tu pravou chvíli! Mon Dieu ♥... celý text

Strach 2014, Jozef Karika

Dobrá, když přivřu snad i třetí oko nad uměle naroubovanou podobností s božským Štefanem... přeci jen... Pennywise je zkrátka Pennywise... to je ta správně nabombená pokáknutíhodná definice strachu... tak tohle bylo takové... kdo, jak, co a proč to vlastně čtu... mé papírové večery provázelo zmatené cosi zírající každou chvíli do nějaké jablečné apky... a mně bylo za pár písmen úplně jedno, jakej bubák kde číhá a v samotném rozuzlení mě snad zavalila lavina, protože si ho vlastně vůbec nepamatuju... škoda!... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Ano, zavání to trochu další jízdou Do tmy... ALE... ta se zase veze na Voze i pluhu vedeném přes kosti mrtvých... takže těžko soudit či porovnávat... nu, popočteme do mých milovaných šumavských luhů a hájů, kde krůček po krůčku tiše našlapujeme po zeleném koberci vstříc roztříštěné duši jedné takové malé Sisi... máme tendence hledat ty kousíčky... tu pod smrkem... nebo tady v houští... a pokusit se jí slepit dohromady... ale byly i momenty, kdy se mi nechtělo být potichu... chtělo se mi křičet, ať ten svůj polámanej zadek proboha zvedne a jde, vždyť on na ní čeká!!! Sám život na ní čeká! Navíc... když mi písmenka hodně zabrnkají na srdeční chlopeň, mám tendence si tu knihu hýčkat... nooo a co jako ;) ehm... a tuhle? Tu jsem zase po dlouhé době málem vyhladila ;) více takových, prosím...... celý text

Nezapomeň 2018, Val Emmich

Pamatovat si nebo raději zapomenout... to je to, oč tu běží... ano, jejich osudy jsou lehce předvídatelné, ale vyprávění tím vůbec neztrácí na půvabu... však kdo z nás netouží po tom nebýt zapomenut... uvíznout v mysli samotného světa... povýšit svojí či duši svého ztraceného nejbližšího na nesmrtelnou... něco tu po tom svém bytí zanechat... moc hezky a citlivě odvyprávěno... je to takový ten příběh, který hladí a vybrušuje naše vlastní myšlenky... Malounko mi to připomnělo Řekni vlkům, že jsem doma... každopádně se mi tihle dva líbili o píď více a uchovám je ve své krabici na hodně... hodně dlouho!... celý text

Pes 2018, Kerstin Ekman

Mám jednu takovou ztracenou chlupatou duši doma, takže mě vyprávění trochu pomačkalo... už jen to tiché dechberoucí našlapování si k důvěře... hledání cestičky jeden k druhému... ta neuvěřitelná vůle žít... přežít... ta úchvatná síla přírody... kolik jen takových tuláků je mezi námi a čím vším si musí projít... přála bych si mír a lásku do každé boudy... do každé zabrané postele ;) víceméně do každé srdeční komory všech našich zvířecích "spoluobčanů" ...... celý text

Svoboda 2013, Jonathan Franzen

Na tohle jsem si brousila záložku už tak dlouho... a konečně přišel čas ponořit se do zdánlivě nespokojené dokonalosti jedné takové normální rodinky... příběh o duševním mamonu... neustálá honba za něčím jiným... lepším? Takové to... můžu cokoli, ale jak sakra vlastně mám s tím svým životem naložit? Uvědomuji si, až ztrácím nebo se jen chytám stébla ze zvyku aneb jak moc dokáže ničit a bolet jedna jediná nešťastná duše... napsáno tak nějak prostě... opravdově!... celý text

Ptačí tribunál 2018, Agnes Ravatn

Ehm, kápnu božskou... ta obálka mě naprosto a úplně nejvíc okouzlila... musela jsem s ní strávit nějaký čas... já prostě musela ;) ale popočteme... ty dvě podivné duše mi trochu podrásaly záložku... bohužel ne v dobrém smyslu písmenka... na Allis by byl jistě hrdý i sám Přemet Prkenná Podlaha... já jsem bohužel v jejím jednání postrádala jakoukoli fatalitu té ztracenosti... nepřekvapil mě ani jediný den jejich bytí... a konec mě maximálně nakrknul svojí zbytečností... ano, do určité doby ta atmosféra má slušně našlápnuto, ale pak jak kdyby to celé dopsal někdo jiný... bez konceptu a hodně horkým perem... škoda!... celý text

Poslední dívka 2017, Riley Sager (p)

Takový to, když je třeba se na pár tak trochu vyzmizíkovat a mozek nechat pod polštářem... černá kronika je jasnou volbou... bohužel, néé úplně každý "ententýky" dopadne na výbornou a občas mám spíš chuť zabít sebe sama než dál s kýmkoli ožralým pátrat po čemkoli... ALE!!! Masakr na lesní chatě?! Pardon, málem jsem si cvrnkla do gatěk... fakt jako nářez... právě to budování děsuplné atmosféry vyhnané až ke stísněné úzkosti, kdy se přistihnete při myšlence, jestli z vás náhodou ten vedle taky nechce udělat jednu z posledních, dává příběhu říz ;) takže... mise splněna!... celý text

Čekání na Bojanglese 2017, Olivier Bourdeaut

Rozvrkočeně láskyplné vyprávění plné takové něhy... že si stále dokola pouštím okouzlující Ninu Simone, jen abych s nimi mohla ještě chvíli být... to je přesně ta skvostná melodie jejich osudů, která je všechno... jen ne navoněná nudou... příběh je trochu bizar a přesto tak moc život... tak krásný, až to bolí... některé písně se prostě nikdy neobehrají a některé lásky trvají navěky... inu, zatančete si spolu s nimi... pošolíchají vaši srdeční chlopeň a už vás neopustí...... celý text

Podivuhodný život osamělého pošťáka 2017, Denis Thériault

Ta obálka... ach, ta skvostná obálka... právě ta mě přitáhla do života jednoho podivuhodného poštovského panáčka Biloda a jeho nestydatě uloupených dopisů plných křehkých haiku... podotýkám, že haiku je mé mysli japonskou vesnicí... ale tady s těmi osamělými řádky se tak krásně prolnulo... a ten magický konec... ach, ten konec byl už jen pomyslnou ovoněnou sakurou v mé dlani... myšlenka, která mě neopouští...... celý text

Zimní lidé 2017, Jennifer McMahon

Ano, ano, ano a ještě jednou ano! Konečně jsem se dočkala svého nářezu, po kterém jsem tolik dychtila u Hexu... tak božácky odvyprávěno, že jsem do poslední tečky lezla bez dechu po zdi a vůbec neměla tucha, na čem jsem... abych nakonec zjistila, že jsem z nich všech úplně totálně na větvi... Gertie si na mě dokonce i jednou počíhala ve snu... takže jistě pochopíte, že "pětka" je jasně zaslouženou volbou ;)... celý text

Měla jsi vůbec někdy rodinu? 2017, Bill Clegg

Vyprávění o žití, které je leckdy k nepřežití... kterak se vyrovnat s vinou... rodinou... smrtí... tou nejhlubší prázdnotou... odlupujete si z jejich životů stránku za stránkou, až vás záložka dovede k samotnému jádru příběhu... tak krásně a lidsky napsáno... jak málo někdy stačí k osudovému životnímu kotrmelci, který vaší duši pomačká na hodně hodně dlouho... silné čtení, které vás posunuje k ještě silnějšímu konci... poslední písmenka jsou totiž dechberoucí... žádná megalomanie... prostě život! Obrovské překvapení od tak nenápadné knížečky!... celý text

Veľká ryba 2011, Daniel Wallace

Umírání někoho blízkého každého z nás tak trochu přizabije... vyprávění mi rozčeřilo fantazii... a i přes tak trochu bolavo jsem se s velkou chutí nořila do té řeky plné emocí... tolik krásných a trefných obrazů samotného žití... až mi z toho šla duše kolem... takové... uhrančivě magické to bylo... krása!... celý text

Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

Eleanor přišla jako zjevení... to nejbožejší zjevení... měla jsem pocit, že se opět hrabu ze své vlastní duševní stínohry... nejednou to i dost zabolelo... byla mi tak moc blízká... vyvolala ve mně tolik myšlenek, že jen stěží je zvládám všechny pochytat a poslat dál... a přesto mi s ní bylo vážně skvěle... dokázala mě rozesmát i vrátit se sama k sobě... a vymoudření? ... prdět na zalíbení se, ale být sám sebou je prvním klíčem k tomu našemu vlastnímu otci Fura ;) a dál? ... staňme se kamarády... je to víc než si mnohdy myslíme...... celý text

Jako v zrcadle, jen v hádance 1999, Jostein Gaarder

Jostein vytřepal z božího rukávu andělský příběh o nemocné zatrpklé Cilce, které visí na krku celý svět a nejde jí smířit se s myšlenkou, že z něj krůček po krůčku odchází... je to přeci taková nespravedlnost... tiché vyprávění o lidské podstatě... o dětech v nás... o životě... o smrti... o světě... pohladilo... děkuji za Tebe, Arieli! Pofoukal jsi jednu bolavou duši a naplnil ji nadějí, že i její nejbližší takto láskyplně vystoupili z řady a stali se z nich skvostně odění motýli za zrcadlem...... celý text

Malevil 1974, Robert Merle

Bylo, nebylo... takové nabubřelé vyprávění, kterak si žije všeználek Emanuel a jeho parta na Malevilu... spíše než postkatastrofou, to zavánělo dosti rozvleklým historicko-dobrodružným románem... chyběla mi tam ta povýbuchová beznaděj, fatalita, hlad, nemoc či jakýkoli pocit ztráty... emočně to bylo pro mě celé takové vyprázdněné... jednoduché... vím, ta natěšenost je prevít... čekala jsem psycho nářez aka Svědectví (božíííí!!!) ... vykreslení lidských přeživších osudů... zvraty... převraty... podvraty... a nic... jen stádečko poslušných oveček následujících svého manipulativního vůdce... ano, děsivé... ale stejnak tak nějak bohužel prostě prázdné...... celý text