Peyka přečtené 252

Království 2020, Jo Nesbø

Jo Nesbo je velký fenomén u nás i ve světě. Je to mistr brutálních příběhů s psychoušskými postavami žijícími v chladném skandinávském prostředí. Sněhulák je jedna z nejlepších krimi, kterou jsem četla. Nicméně, u této knihy jsem byla zklamaná. Kompozici bych nic nevytkla, možná až na ty anglická slovíčka a fráze v textu. I mě, jako angličtináře, to hodně rušilo - nechápu tento trend objevující se ve scandi noir knížkách v českých překladech. Dále k samotnénu příběhu, za mě se příběh docela dobře rozjel už v začatku, rychle jsem se začetla, námět zajímavý, postavy jakbysmet. Prostředí typické žánru scandi noir. Ale zastavila jsem se tak v půlce a horko těžko se mi dočítalo. Příběh ztrácí tempo a tak nějak chodí okolo horké kaše, aniž by k něčemu vedl, kromě přičítání více a více mrtvol. Druhá půlka je překombinovaná, nezáživná, brutální a obscénní zároveň. Výsledek nenadchne a spíš urazí. Jako po 600. stránkách jsem dospěla k tomuhle?! Ach jo... *opět postřehy z překladu - Shannon referuje o "hillbillies" jako o spodině v Appalačských horách, nicméně oblast Appalachia, odkud "hillbillies" nebo "rednecks" pochází, je něco úplně jiného. Bohužel za mě 60%... celý text

Životem na zelenou 2021, Matthew McConaughey

Já nemůžu jinak, než souhlasit s uživatelkou bookworm90. Kniha mě velmi příjemně překvapila a pozitivně naladila. Matthew píše osobitým, ale lidským stylem, se kterým se každý čtenář ztotožní. Nejedná se o obyčejný memoár, ale o jakousi pouť životem, kdy se snaží všechno zlé proměnit v dobré - krásný význam slova "greenlights". Ohromně lidsky a syrově popisuje svoje dětství, rodiče a jejich italské manželství, svůj šílený výměnný pobyt v Austrálii, jeho průlom v "Dazed and Consufed," jak získal roli ve filmu Čas zabíjet (což je mimochodem vynikající soudní thriller podle knihy Johna Grishama), jak se chtěl vymanit ze žánru "rom-com". Od začátku do konce je z něj cítit sebejistota, nebojácnost a odhodlání něco dokázat. Při čtení se člověk nasměje, uroní slzu a řekne si, že ten McConaughey je fakt borec. Já se dost nasmála, když vyprávěl, jak následoval své "mokré sny." :-) Prostě borec!! Nechci víc prozrazovat, protože kniha stojí fakt za přečtení. Kompozice se mi moc líbila, prokládání úryvků textů z jeho deníku (občas teda píše jak prase, měla jsem problém něco vůbec přečíst, četla jsem v originále, takže nevím, jak si s tím poradili čeští vydavatelé, nekoukala jsem do našeho vydání), básně a polemizování nad slovy (např. slovo "unbelievable" = neuvěřitelný). Fakt smekám, on si při tom psaní na nic nehraje. Na rovinu řekne, že si jako mladý užíval, líbil se ženským, a on věděl, že je pěknej, tak toho patřičně využíval. :-) Líbila se mi pasáž věnovaná seznámení s jeho manželkou Camilou, která je pro něj dodneška "mermaid" (mořská víla). Už fakt nechci dál prozrazovat! Kniha je nabitá optimismem, nadějí, ale hlavně hořkosladkou pravdou, že ze všeho špatného se dá těžit a záleží jen na nás, jestli si chytíme to správné pomyslné zelené světýlko! :-) Doporučuji i jeho speech na předávání Oscarů, kdy získal sošku za roli v Dallas Buyers Club. Mluví o hledání svého hrdiny, občas si to pustím, když potřebuji namotivovat. :)... celý text

Cizinec v naší posteli 2021, Samantha Lee Howe

U mě bohužel zklamání, ale je to moje chyba, protože tyhle ženské románky mě nikdy nenadchnou. Bohužel se kniha tváří jinak, než čím ve skutečnosti je. Příběh je tuctový, nenabízí nic nového, navíc je to psané takovým uspěchaným stylem, až je to odfláknuté. Potíže s přečtením ale mít nebudete, kniha se čte jak po másle, přečetla jsem při pár cestách vlakem Praha - Pardubice. Tak naivní a stupidní hlavní hrdinku jsem dlouho neviděla, nebo spíš mi neutkvěla v paměti. Mužský hrdina byl slaboch, nechtěla bych ho ani za nic, na mě působil strašně asexuálně. Pořád mě udivuje, že jsou ženy, které si takové chování nechají líbit. :( Měla jsem ale pocit, že autorka klouže tak nějak po povrchu a úvodní exclaimer, že je příběh založen na skutečnosti, moje obavy ještě umocnil. Cítila jsem, že hodně bylo vynecháno, odfláknuto i přikresleno, včetně happy endingu. Kniha se měla jmenovat Rodinná pouta, Velmi křehké vztahy nebo Kostlivec ve skříni. Body dávám fakt jen za čtivost. 30%... celý text

Krásné věci 2021, Janelle Brown

"Internet dal téhle generaci jediné - možnost suplovat Boha. Vznikne úplně nová lidská existence pomocí sociálních sítí." Tento úryvek z knihy se mi vryl do paměti, protože je to naprostá pravda. Kniha mě zaujala už svoji obálkou, přepych a dokonalost z ní přímo sálají. To je přesně hlavním tématem. Každý by chtěl aspoň na chvíli vést dokonalý bezstarostný život, kde peníze nejsou problém. Akorát ne všichni jsou odhodlaní jako hlavní hrdinky tohoto románu. Velmi se mi líbila kompozice. Má vzorec a je spravedlivá k oběma protagonistkám. Sledujeme vlastně Ninu a Vanessu souběžně a úhly pohledu se střídají pravidelně. Taky se mi líbilo, jak obě postavy promlouvaly občas ke čtenářům. Jak se ale příběh chýlil ke konci, přišlo mi to uspěchané, úsečné a do toho nereálné v rámci vývoje postav a předchozích událostí. Co se ještě týče postav, čtenář si nejspíš neoblíbí ani jednu, ale tak nějak se dokáže s každou ztotožnit. Kromě teda Lachlana a Nininy matky. :/ Nicméně, za mě je to velmi povedený ďábelský, lstivý román o nenaplněných snech, o hledání vlastní totožnosti i o vlivech moderního světa na vývoj charakteru. Měla bych, jako obvykle, pár poznámek k překladu. "Hedgeový fond" - nevím, jestli široká veřejnost v ČR ví, co to je, ale určitě bych pro jistotu vložila poznámku pod čarou. Dále překlad slova porcelán (ve smyslu nádobí - anglicky "china"- "Je to mámina oblíbená čína." To je docela přešlap, kdybych byla neznalec, řekla bych, že se jedná o čínské jídlo ne o nádobí vyrobené právě z porcelánu. :)) Podle knihy by měla vzniknout mini série s Nicole Kidman v roli producentky i jedné z hlavních postav.... celý text

Žena ve fialové sukni 2021, Nacuko Imamura

Netradiční příběh o stalkingu s typickou japonskou nadsázkou, jemným humorem a přímým morálním vzkazem. Tahle kniha z vás udělá paranoiky. V metru se poslední dobou pořád otáčím, jestli mě někdo nesleduje! :)))) Jde vlastně o souboj dvou žen, každá je jiná, ale chtějí dosáhnout stejného cíle - respektu. Vše umocňuje střídmá a "kastující" japonská společnost. Na jedné straně máme ženu ve fialové sukni, která působí jak loutka, které řídí život osud, nikoliv síla vůle. Na druhé straně žena ve žlutém svetru, která je prostě magor, nemá vlastní život, závidí a vehementně se snaží dostat na "Fialčino" místo. To, jak se to vyvine, je jedním slovem nespravedlivé. Je to transcendentální příběh, mohlo by se to stát i v Evropě. Význam barev hraje dost důležitou roli. Autorka úmyslně přidělila fialovou barvu k sukni jako symbol pokory a skromnosti, a žlutý svetr jako symbol vykoupení či osvobození. Jediné, co mi asi vadilo, bylo umístění slovníku na konci. Jako editor bych vložila klasické poznámky pod čarou a čtenář by se tak vyhnul zmatečnému obracení stránek při hledání vysvětlivek. Je to rozhodně kvalitní novela, která stojí za přečtení.... celý text

Keď zhasnú svetlá 2020, Mary Kubica

Jakožto pravidelný čtenář Kubicy jsem stále čekala, kdy se kniha dočká českého překladu. Podle mých informací z nakladatelství titul není na programu ani pro letošní rok, tak jsem nelenila a pořídila si originál! Autorka je pro mě top svého žánru ("master of suspense" - tak jí říkají v USA), psychologické thrillery psané z pohledu postav, s pořádnou dávkou nečekaných (!) až čelistipadajících zvratů. Opět zajímavá zápletka. Když jde o Kubicu, věnuje se tématům,o kterých píše své romány, do hloubky. Kubica je v tomhle precizní, problém insomnie a její následky nastudovala. Tentokrát máme jen dvě ústřední postavy, tak jako ve Lži, dokud můžeš, ale zde není hned jasná spojitost. Jessie je perfektně vykreslená. U Eden mi vadilo občasné přeskakování v časové ose, její dějová linie je psaná formou deníku. Pokud jde o konec, u Kubicy si nemůžete být nikdy jistí. Na jednu stranu fakt pecka a na druhou si říkám, jestli to není už moc překombinované. Díky té insomnii se občas děly věci, kdy nevíte, jestli se fakt dějí nebo jestli je to jen Jessiina fantazie. I ten konec se dá vysvětlit různě. Nicméně, já si čtení moc užila a těším se na další knihy (už vydala dvě nové). Asi to opět nevydržím do českého překladu. :))... celý text

Úplně cizí lidé 2019, Liane Moriarty

Autorka si mě získala knihou Sedmilhářky. Četla jsem od ní pár dalších knih, ale nic je nepředčilo. Bohužel ani tato. Nechtěla jsem dát na negativní komentáře ostatních čtenářů, ať už tady nebo na zahraničních serverech. Dala jsem Moriarty šanci a pro mě ve výsledku zas tak špatná nebyla. Prvních sto stran bych ale seškrtala. Popisování a seznamování s jednotlivými postavami se táhlo, nudilo mě to a hlavně to nemělo žádný řád. S některými postavami se setkáme až na straně 170, některé dostaly více prostoru, některé (spíš většina) prostor skoro žádný. Kdyby byly kapitoly kratší a lépe uspořádané, možná by to bylo lepší pro všechny. Další vadou byla pro mě byla er-forma. Když je psáno z pohledu postav, preferuji ich-formu. Ono je to i lepší, protože se čtenář dokáže více s tou danou postavou ztotožnit. Vlastně celé je to takové ucourané, nevím, jestli to vzniklo překladem, ale pochybuju, protože jsem četla Moriarty v originále a měla jsem stejný problém v určitých pasážích. I přes to všechno jsem knihu přečetla za dva dny. Mě rozhodně zajímalo, jak to s nimi dopadne. Hodně lidí si stěžuje na absenci zvratů, akce. No, autorka se nesnaží nikdy čtenáře šokovat, nechce vytvořit stísněnou nebo šokující atmosféru. Jde spíše o vnitřní monology, psychologické úvahy a uvědomění si sebe sama. Tohle je příběh devíti cizinců a jedné vyšinuté (?!) ženské, kteří si navzájem pomohou ke šťastnějšímu životu. Jasně, uznávám, že metody jsou neortodoxní až bizarní, asi by to v reálu nefungovalo, ale chápu autorčin záměr. Když od toho nebudete očekávat cosi speciálního, zklamaní nebudete. Myslím si, že Moriarty nedosáhne už nikdy úspěchu jako se Sedmilhářkami, ale ve výsledku její knihy špatné nejsou, takový lepší průměr ve svém žánru.... celý text

No a já 2011, Delphine de Vigan

Velmi úsporný román, ale s velmi aktuální a důležitou myšlenkou. Autorčino noblesní psaní vytváří čtenářům úsměv, slzičky v očích i nechápavé výrazy v obličeji. Český překlad Alexandry Pfimpflové zachoval tu nonšalantnost a francouzskou náturu, kterou román má. Řekla bych, že se jedná o "roman d'apprentissage" (společenský vývojový román). Sledujeme Lou, které je sice třináct, ale neustále si klade otázky týkající se okolního světa dospěláků. Pak narazí na bezdomovkyni No a spolu navážou velmi nepochopené a téměř nereální přátelství. Připojí se k nim i Louin spolužák Lucas, který je tak trochu rebelem a třídním flákačem. A to je právě to, co nám chtěla autorka sdělit. V životě potkáme nespočet lidí, ve škole, na táboře, v práci, na stáži, a vytvoříme si určitou skupinku, kterou nazýváme přátele. Většina z nich nevydrží celý život, ale zajisté nám předají kousek sebe, a tím nám pomohou vyspět, i když je známe třeba jen krátkou chvíli. Téma bezdomovectví na mě působí jako symbol vyhoštění, neporozumění a samoty. Sice ani Lou ani Lucas nejsou fyzicky bez domova, jsou ale sami, jejich rodiny jsou polorozpadlé - proto si navzájem pomáhají, podporují a dokáží No porozumět. Žádný z tří protagonistů nikam nezapadá, jsou si odsouzeni sobě navzájem, aby se v životě posunuli. Ne nadarmo se říká, že v přátelích máme druhou rodinu. Tahle kniha je jak tikající bomba. Víme, že něco vybouchne, bohužel nevíme kdy a kde. Autorka si čtenáře pěkně vychutnává i na tak málo stránkách. Pro mě první autorčina kniha, ale rozhodně nebude poslední. 85%... celý text

Ony 2021, Helle Helle (p)

"The Land Where The Time Stood Still." (Země, kde se zastavil čas.) - Takhle bych asi vyjádřila převažující pocity z tohoto literárního zážitku. Helle Helle, autorka minimalistických románů, byla pro mě premiérou. Styl je velmi osobitý, velmi specifický, ale na mě až moc neosobní, strohý a trpký. Nicméně, vztah matky s dcerou je transcendentální skrz generace, byť je příběh zasazen do 80. let, téma je stále aktuální. Zůstává anonymita postav, i když je vyprávěno er-formou, která je zpravidla vševědoucí, čtenář není zcela obeznámen a četba se tak stává složitější. Je to umění na sto padesáti stránkách vyplodit něco takového. Fakt nevím, jestli hodnotit kladně nebo záporně, ale něco tak zvláštního jsem nečekala. Přišla jsem si jak v hledišti na absurdním dramatu, ale zároveň jako bych stála na místě a nehýbala se. Asi si to budu muset přečíst ještě jednou, někdy v budoucnu.... celý text

151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem 2019, Lucie Kutrová

Jelikož mám hrozně ráda Láďu Ziburu, jeho cesty a hlavně jeho sarkasmus, sáhla jsem po této knize - prý je Lucka podobného charakteru. Pacifická hřebenovka se stala celosvětovým fenoménem hlavně zásluhou knihy a vzápětí filmu Divočina, předtím to byla hlavně americká záležitost. Hned jsem se začetla, text je psaný stylem blogu, rozdělený na jednotlivé dny. Docela jsem se i zasmála. Lucka si ze sebe umí udělat rozhodně srandu a s ničím se moc nemaže. Styl psaní je hodně lidový a sympatický. Nicméně, postupem času mi vadilo to její "všudybylství" (všichni mě mají rádi, jsem všude, mám ke všemu co říct,...) a to "drama queen" jednání bylo pro mě trochu uměle vykreslené. Já jsem taky velký extrovert, ale existuje určitá sebereflexe. Ty historky mi přišly tak napůl pravdivé, ona se zázrakem někam vždycky dostala, ale člověk se nedozví vlastně podrobnosti toho určitého úseku toho trailu. Bohužel jsem nezachytila ani Lucčin osobní růst, nějak se nekonal, ona působila stejně na začátku i na konci. Dále mi vadilo šílené formátování a kompozice knihy. Ten křídový papír sice fajn, ale i ta vazba je hrozně těžká a nepraktická. Stránky jsou narvané textem, skoro žádné odstavce. Ten slovníček na začátku mi přišel zbytečný, protože Lucka daná slova stejně v textu znovu vysvětlovala. No a největší fail je umístění fotografií. Musíte pořád otáčet stránky, když se chcete podívat, a to mě nebavilo. Působí to velmi chaoticky. Na konci je teda seznam veškerého vybavení, ale myslím, že by čtenáře zajímaly i orientační ceny, viz útrata za jídlo, poštu, hostely,...protože to není rozhodně levná sranda ani zdaleka, a málokdo se může tady na to všechno vykašlat a dovolit si odjet na duchovní cestu na pět měsíců. Musíte seknout s prací a mít hodně našetřeno! Dobrou myšlenkou je vložený bucket list, určitě ho využiju. Za mě byla Divočina lepší, tady mi přišlo, že Lucka jede spíš na komerci než na vyloženě spirituální očistu, kterou PCT přináší. Chci se ještě mrknout na Moji Pacifickou hřebenovku od Moniky Benešové.... celý text

Poslední léto ve městě 2020, Gianfranco Calligarich

Tahle kniha je horkým kandidátem na podrobný literární rozbor. Ocitáme se v Itálii na konci 70. let, kdy doba il miracolo economico pominula a náš antihrdina Leo se ocitá na pomyslném konci svého života. Bude mu totiž třicet! No, kdyby reagoval každý stejně, tak by společnost nikam nedospěla. Za chvíli mi taky bude třicet, ale jeho příběhem se rozhodně inspirovat nehodlám. Leo je "inetto", neviditelný nikdo, cizinec ve společnosti, tak jako například Mersault v Camusově existenciálním románu Cizinec. "Jak jde život?" - "Já nevím, starám se jen o ten svůj." Žije a nežije, utápí se v alkoholu, protože život není podle jeho představ, tak se vlastně ani nebude snažit, proč taky. Víno, teda spíš "vyprošťovák", ženy a dolce farniente! Ale mezi řádky panuje svěží, melancholický italský humor. Nesmím opomenout nejpodivnější love story v dějinách literatury. Krásná, mladá, bezstarostná, ale pěkně vyšinutá Arianna má znuděnému Leovi ukázat tu zlatou cestu, ale spíš ho vede trnitým roštím. Oproti tomu s přítelem Grazianem řeší sentimentální pomíjivost života s vybranou lehkostí a vyzdvihují Cooperova rozervaného romantického hrdinu v Posledním Mohykánovi. Nechápu, že na český překlad se čekalo takovou dobu, skoro čtyřicet let, když mezitím vyšla kvanta nekvalitních titulů - to jest přemrštěnost českého knižního trhu, kvantita vítězí nad kvalitou. Co se týče kompozice, obvykle nejsem fanoušek dlouhých odstavců a složitých souvětí. Když jsem viděla ojedinělý výskyt přímé řeči a sáhodlouhé odstavce, trošku jsem se zděsila. Nicméně obsah převyšuje formu na celé čáře. Leo zůstává existenciální troskou, hrál s kartami, které mu rozdali, ale bohužel nikoho nepřečůral. Jeho láska k Arianně hory nepřenese, a pomíjivá láska k Římu ho nevysvobodí. Kniha mě hodně oslovila, jeden z nejlepších intelektuálních kousků, který jsem za poslední dobu přečetla.... celý text

Má temná Vanessa 2020, Kate Elizabeth Russell

Nevím, čemu mám věřit. Existují dvě možnosti. Buď byla Vanessa pouhou loutkou a nevinnou mladou studentkou, která naletěla učiteli, nebo to byla prvoplánová štětka od samého začátku. Osobně mi její postava byla nesympatická až k vzteku. Autorka vcelku dobře vykreslila psychologii Vanessy a také následky "zneužívání." Úmyslně jsem slovo dala do uvozovek, protože já to prostě nesežrala. Aby dospělá ženská ve třiceti kouřila jointy a chodila ožralá do práce?! Vanessa se rozumově vůbec nevyvinula, v patnácti působila na třináct a ve třiceti tak na osmnáct. Ale neodehrál se příběh jen v její mysli? Byla dobrá v psaní a měla přeci bujnou fantazii. "Musí to být přeci milostný příběh, prostě musí." Je mi líto, Vanessa pro mě byla lehkomyslná kurvička, která si nevážila ničeho a nikoho, a na všechny byla hnusná, hlavně vůči sobě. To mě na tom asi bolelo nejvíc. Žádná sebeúcta. Druhá polovina knihy mě skoro vůbec nebavila, byla naprosto hluchá a nudná. Čekala jsem strhující soudní proces, propracovanější rozbor osobnosti při psychologických sezeních nebo dopátrání se pravdy a Vanessino "zotavení," pokání v jakékoliv formě. *Pár slov k překladu. Břečťanová liga?! Jako vážně?! Myslím, že pojem "Ivy League" je všeobecně známý a překládat by se neměl! Chtěla jsem opravdu dát vynikající hodnocení, čekala jsem pecku podle recenzí, ale bohužel se tak u mě nestalo. Téma jako takové je zajímavé, nic podobného literatura nezná (když pominu Lolitu). Nejde tak o zpracování, jako o to, jak na mě kniha zapůsobila, zarážely mě i autorčiny morální postoje. Její "varování" na začátku, že se jedná o fikci, jsem taky nespolkla. Je to věc názoru. Ale každopádně se zrodila nová literární postava, na kterou se nezapomíná.... celý text

Láska s vůní koňské hřívy 2003, Aida Brumovská

Sympatický dívčí román z jezdeckého prostředí. Pro mě nostalgie z dětství, kdy jsem knihy o koních hltala.

Můj největší učitel 2012, Wayne W. Dyer

Novela je duchovní cestou jedné ztracené duše. Velmi mi připomínala Gounelleovo dílo Muž, který chtěl být šťastný. Měla jsem období, kdy jsem četla kvanta self-help literatury. Má určitě něco do sebe, donutí vás přemýšlet nad vlastním životem, ale i dává naději na lepší zítřky, a to si myslím, že právě teď potřebujeme.... celý text

Padesát odstínů temnoty 2013, E. L. James (p)

Četla jsem v originále, nedočetla. Angličtina, kterou autorka píše, je velmi jednoduchá, až to pro mě byla nuda. Bohužel tato série mě nechala naprosto chladnou, i erotický žánr může mít úrověň, toto ji ale postrádá. Je to celé apatické, nereálné, směšné a bez vzájemné chemie.... celý text

Padesát odstínů šedi 2012, E. L. James (p)

Četla jsem v originále v době, kdy to byl boom a jakási novinka žanru. Knihu jsem sice přečetla, čtivá byla, ale od literatury prostě čekám víc než "cheap thrills." Dostala jsem druhý díl jako dárek a ten už jsem nedočetla. Je to na jedno brdo. Nijak mě to neuráželo, ani nepohoršovalo, ale ani nenadchlo. :( Opět obrovské PR podprůměrné autorky s chudou slovní zásobou. A to angličtina sama o sobě je velmi chudý jazyk, co se slov týče.... celý text

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Taková krimi naruby. Backman opět nezklamal! I když tak do třetiny jsem si říkala, co to je za ujetinu. Kniha byla tak "blbě" napsaná, že už i já jsem si přišla jak blbec. Ale Backmanův "vidlácký" humor přešel ve filozofické polemizování o našich běžných životech, a jak každý náš krok může ovlivnit koloběh událostí ostatních lidí. Ta česká obálka je opravdu hodně morbidní, ale výstižná. Kniha je geniální. Dovedla bych si ji představit jako divadelní inscenaci. Publikum by čůralo smíchy, nechápavě civělo a slzelo do kapesníčků. Za mě literární zážitek, obrovsky nabitý emocemi a morálním poučením, tak jak jsem u pana Backmana zvyklá.... celý text

Spálená obloha 2016, Gilly Macmillan

Při čtení jsem si připadala, jako když čekám na zpožděný vlak a na nádražní tabuli stále naskakují přibývající minuty. Knihu jsem měla doma skoro tři roky než jsem ji dočetla. Asi třikrát jsem číst začala, ale nepodařilo se mi do ní dostat tak, aby mě zajímalo, jak to dopadne. Ani na počtvrté mě to moc nezajímalo, ale nerada nechávám knížky nedočtené. Všude jsem četla, že je to lepší Gillian Flynn. Osobně nechápu "Flynnovský" fenomén, opět se dostávám k problému dnešního PR, dobré jméno neznačí kvalitu. I přes antipatie jsem dala šanci její "nástupkyni." Bohužel, u mě Spálená obloha nezabodovala. Musím souhlasit s kritickými komentáři pode mnou. Ucourané, plytké, monotónní, nezáživné, Gillian Flynn přes kopírák - to jsou mírné přívlastky, které bych použila. Vadily mi i vložené novinářské články, komentáře ze sociálních sítí i Jimovy "srdceryvné" kapitoly. Ten chlap na mě působil strašně asexuálně. :/ Tohle nemělo s thrillerem nic společného.... celý text

Kříďák 2018, C. J. Tudor

Toto pro mě nebyla detektivka. Něco mě na tom štvalo. Asi ten laxní přístup postav. Všechno bylo lážo plážo. Výjimečně mi vadilo i střídání minulosti s přítomností. Postavy nijaké, nedokázala jsem se vžít ani do jedné. Autorka se snažila napodobit styl nordic noir, ale se severskou krimi to nemělo co dělat. Nic, co by člověk nečetl někde jinde. Docela škoda, ale je vidět, že dobré PR dělá dneska "dobré" knihy.... celý text

Květ pouště 2000, Waris Dirie

Trnitá cesta za lepšími zítřky. Kniha je velmi šokující, místy hodně detailní, dělalo se mi až nevolno. Rozhodně to není pro každého, Warisino vyprávění je působivé, její chování obdivuhodné. Koho nezajímá africká kultura a tamní smýšlení a rituály, nečtěte to. Je to nám velmi vzdálená realita. Za mě vynikající.... celý text