puml
přečtené 1960
Mlčení
1987,
Šúsaku Endó
Výborná kniha o šíření křesťanství v Japonsku na začátku 17. století před jeho takřka totální izolací od okolního světa. V románu Mlčení je dobře znát, že křesťanství nemuselo být v Japonsku jen okrajovým náboženstvím, jak je tomu například dnes, ale že mělo v dobách prvních misionářů silnou podporu, která se ale následkem změny poměrů a pohledu vládnoucích vrstev radikálně proměnila. Endó si ale možná až příliš idealizuje křesťanské misionáře, kteří jsou chápaví k místním a snaží se pochopit i jejich vlastní kulturu. Nevím, možná to tak skutečně bylo a Japonsko se mohlo stát příkladem souznění křesťanství s budhismem a šintoismem, ale kdoví, možná by to v Japonksu dopadlo jako jinde ve světě, kde ale většinou západní myšlení nakonec ve velké míře pohltilo a zadusilo původní kulturu. Vykreslení života tehdějších japonských křesťanů a jejich rituálů je ale popsáno opravdu dobře a i příběh se čte jedním dechem. Zajímavá a nepříliš známá kapitola japonksých dějin z pera asi nejznámějšího japonského křesťanského autora. Doporučuji.... celý text
Měsíc jako rybí oko
2003,
Karel Švestka
Poetické ale přitom realistické vylíčení života nejrůznějších podivných existencí a obyvatel Tasova. Vzpomínky na Jakuba Demla a Stanislava Vodičku se prolínají se Švestkovými uvahami a vzpomínkami na minulost tasovksého mikrokosmu. Švestka je skvělý spisovatel, především svým jazykem a uměním se vcítit do různých osudů spojených s Tasovem a okolím. Důležitou součástí knihy jsou také popisy různých někdy až magicky působících míst a událostí. Doporučuji.... celý text
Věno po mé matce
2009,
José Jiménez Lozano
Vynikající povídky, které staví spíš na atmosféře než na dramatičnosti příběhu. Pamatuji si matně konec jedné povídky, ve které starší žena vstoupí do pokoje, kde je na zdi, namísto starého kříže, úplně nový, světélkující a zářící kříž. Paní se na to dívá a opakuje větu, která perfektně vystihuje Lozanův styl a jemný humor: "Ježíši! Ježíši! Ježíši! Nikdy bych nevěřila, že je na světě tolik nesmyslů, i když je tak obrovský, jak říkají." Doporučuji.... celý text
Už nikdy spánek
2011,
Willem Frederik Hermans
Skvělý román, který se čte jedním dechem. Hermans je skvělý spisovatel s vybroušeným stylem. Na tak dokonale prokomponovaný román se narazí jen málokdy. Spojení čtivého, a tak trochu dobrodružného příběhu, s takzvaně vysokou literaturou s četnými odbočkami do geologie, a zároveň jízlivý políček všemu tomu nabubřelému, co si pyšně říká věda a vědeckost. Honba za tituly a profesurou se v Hermansově podání podobá noční můře, nebo spíš vyhublému komárovi sajícímu krev z již opuchlého očního víčka. Suchý humor - rozhodně sušší než sirky hlavního hrdiny - a napětí, které nestaví na zbytečné okázalosti a akčnosti, ale na dějové rafinovanosti. Z každé kapitoly a z každé věty zaznívá tichý úšklebek autora nad nekonečným lidským pachtěním, bláznovstvím, cílevědomostí a pofidérní snahou dosáhnout úspěchu a uznání. Na první pohled se to nezdá, po prvním přečtení jsem knihu odložil, s tím, že to byla celkem zábava, ale vlastně nic zásadního... ale někde vespod, v tom dešti, mezi promočenými ponožkami a spacákem, mezi mračny komárů a rozbitým kompasem, zjeví se náhle temný a prorocký román. Pro mě osobně jeden z nejlepších románů 20. století. Doporučuji. Čtení: 1. červen - červenec 2011 2. červenec 2013 3. květen 2017... celý text
Temná komora Damoklova
2010,
Willem Frederik Hermans
Četl jsem již dvakrát a je to skvostná záležitost. Román jak má být. Temný, ironický, cynický, umístěný ve světě a době, která se vymkla kontrole a kde na každém rohu číhá dvojitý agent. Nebo že by to bylo všechno jinak? - Hermans ukazuje, že mezi hrdinou a zrádcem nemusí být zas až takový rozdíl, vše je dáno tím, jak na daná fakta pohlížíme, a kdo a jak je hodnotí. Doporučuji.... celý text
Třetí břeh řeky
1996,
* antologie
Skvělý výbor povídek v neméně skvělém překladu naší výsostné překladatelky z portugalštiny Pavly Lidmilové. Nejlepší dvě povídky jsou pro mě: Třetí břeh od Rosy a Zbloudilý stroj od J. J. Veigy. První jmenovaná je svým způsobem baladický, nebo snad mýtický příběh o otci bloudícím po "třetím břehu". Povídka se nese v duchu Rosovy bohaté imaginace a námětově čerpá zřejmě z místních legend a pověstí. Zbloudilý stroj je zas úplně jiný styl vyprávění, tak trochu ve stylu F. Kafky a jeho povídky V kárném táboře. V zapadlém koutě země jsou obyvatelé konfrontováni s jakýmsi podivným strojem, který se v jejich očích stává bezmála modlou. Samozřejmě i další povídky výboru jsou velmi dobré a výběr je to opravdu různorodý a reprezentativní. Doporučuji.... celý text
Dobrého člověka těžko najdeš (9 povídek)
1988,
Flannery O'Connor
Skvělá kniha povídek. Flannery je mistr povídky a hned první Dobrého človeka těžko najdeš nasadí laťku hodně vysoko, je to jedna z nejlepších, ne-li nejlepší povídka výboru. Výběr se opravdu povedl, když srovnám následně kompletní vydání obou sbírek v Argu, tak tenhle výbor je opravdu tím nejlepším z povídkové tvorby autorky. Nejraději mám tyto: Dobrého člověka těžko najdeš, Vyhlídka na lesy, Řádní venkované a Pozdní utkání s nepřítelem. Tuhle knížku cením vysoko, i když i tady se najdou slabší kousky. Doporučuji.... celý text
