puml puml přečtené 1960

Soumrak duší

Soumrak duší 2001, Thomas Bernhard
4 z 5

Expresivní a v něčem i lehce dekadentní, takové jsou Bernhardovy básně. Moc už si z těch básní nepamatuju, ale takový ten pocit temnoty a matného světla někdě v dálce. Temné hvozdy, zaříkávání a někde v té vnitřní temnotě snad i Bůh... Zas tak mě to nezaujalo. Ovšem překlad se, myslím si, povedl.... celý text


Je to komedie? Je to tragédie?

Je to komedie? Je to tragédie? 2003, Thomas Bernhard
5 z 5

Asi nejčtivější a zároveň nejucelenější obraz autorova temně lákavého furianství. Doporučuji.


Imitátor hlasů

Imitátor hlasů 2002, Thomas Bernhard
5 z 5

Rozhodně nejpřístupnější a nejvtipnější Bernhardovo dílo, po kterém sáhnu vždy, když se chci trochu škodolibě pobavit. Krátké výseky ze života. Absurdní morality a anekdotické výstupy z kterých mrazí, zároveň se ale čtenář mnohdy neubrání úsměvu, nebo spíš úšklebu.... celý text


Vápenka

Vápenka 2005, Thomas Bernhard
4 z 5

Jeden z těch lepších Bernhardových románů. Klasický příběh o ztroskotanci, který se snaží různými vesměs absurdními kličkami docílit klidu na svou práci, kterou v tomto románu představuje studie O sluchu. Zároveň je to román o nemožnosti ideálního soužití a neschopnosti být bez toho druhého, i když je to soužití na hranici příčetnosti. On - racionálně zaměřený člověk; ona - tělesně postižená čtenářka Novalise. Tragédii jejich společného života ozřejmují různé vesměs banální prohlášení místních starousedlíků, které dávají celé tragické události komediální a někdy až fraškovitý ráz.... celý text


Obrys jednoho života

Obrys jednoho života 2008, Thomas Bernhard
5 z 5

Výborně vykreslená atmosféra Rakouska před a krátce po druhé světové válce. Defakto memoáry autora, i když ten by s tím jistě nesouhlasil, a řekl by, že je to jen obrys, z něhož zeje prázdnota.... celý text


Mráz

Mráz 2007, Thomas Bernhard
3 z 5

Slabší Berhnard, až příliš rozlveklý, řekl bych. Do uzoufání se opakující repliky malíře jen prodlužují vcelku slibný rozjezd a zajímavé téma (na novelu) do agonizující románové podoby. Bernhard byl ale velký ironik; myslím, že každý, kdo tuhle knihu znechuceně odloží, Bernharda jen potěší.... celý text


Korektura

Korektura 1998, Thomas Bernhard
5 z 5

Korektura byla prvním románem Thomase Bernharda se kterým jsem měl tu čest se před již skoro deseti lety seznámit. Pamatuji si, že jsem kolem té knihy chodil v knihovně asi rok, s tím, že jsem si ji půjčil především proto, že mě zaujalo řazení neskutečně dlouhých vět bez odstavců, a pak taky proto, že ji přeložil Miroslav Petříček, kterého jsem v té době zrovna četl. Kniha mě ihned pohltila svou atmosférou a ironickým pohledem na svět kolem sebe. Hlavní protagonista Roithamer připomíná v lecčems samotného Bernharda (jako většina misantropických a zahořkle-ironických intelektuálů z jeho románů a her), ale skutečným zjevením byl styl jakým Bernhard hlavního protagonistu nahlíží a jakým způsobem (formou monologu) rekonstruuje jeho takříkajíc životní ztroskotání. Snaha dát věcem řád a zasadit je do pevných souvislostí; snaha se vymanit z času a nalezení nějakého definitivního smyslu života a duševní rovnováhy. Symbolem tohoto bernhardovsko-donkichotského záměru je stavba jakéhosi podivného stavení pro sestru, ke kterému upíná Roithamer v jednom momentě veškeré své síly se snahou tak aspoň částečně ospravedlnit svůj život. Stavba, jako by představovala samotného vypravěče: chlad a pevný řád na jedné straně, ale i snaha o porozumění a přiblížení se druhým, které ale vyústí v tragédii a nepochopení. Stavba, která zdánlivě působí jako šílenství a cynismus, je tak zároveň tragickým pomníkem samotného vypravěče a jeho touhy po řádu, dokonalosti a duševní rovnováze.... celý text


Ztroskotanec

Ztroskotanec 2002, Thomas Bernhard
4 z 5

Tohle je asi nejgrotesknější Bernhardův román o až patologické posedlosti dokonalostí. Ve výsledku to působí jako velmi nadsazená diagnóza člověka, který se neuměl smířit se svou průměrností a obyčejností. V něčem to připomíná hypertrofovanou podobu divadelní hry a filmu Amadeus.... celý text


Wittgensteinův synovec

Wittgensteinův synovec 2005, Thomas Bernhard
4 z 5

Dobrý Bernhard. Přátelství dvou velmi svérázných mužů. Jeden pacietn plicního oddělení a druhý pacient psychiatrického oddělení. Opět bernhardovsky přímočaré; s tou věčnou otázkou jak tenká je někdy hranice mezi příčetností a šílenstvím, a zdali to není právě šílenství, které nám sděluje něco blubšího, nějakou hlubší pravdu o nás samých.... celý text


Chůze

Chůze 2005, Thomas Bernhard
4 z 5

Chůze je spíš taková ochutnávka z Bernharda. Co mě zaujalo je téma českého nekvalitního textilu, který je jedním z motivů, který se v Chůzi vrací. Jinak spíše slabší Bernhardův román.... celý text


Vyhlazení

Vyhlazení 1999, Thomas Bernhard
4 z 5

Klasciký Berhnard. Tohle je snad jeho nejdelší román a je to vlastně i takové rozloučení, protože Berhnard psal Vyhlazení už v době, kdy věděl, že mu moc času nezbývá. Snad proto jsou ve Vyhlazení snad všechna berhardovská témata jako ambivaletní vliv umění na jedince, napjaté rodiné vztahy, rakušanství ve své nahotě, osamělost, fyzický ale i duševní exil a snaha se vyrovnat s minulostí. Hlavní dějová linka je opět velmi jednoduchá a není zas až tak podstatná, jde opět o to rozehrát veškerý ten autorův rejstřík témat a stylu. Svým způsobem vrchol Berhadobi tvorby. Pro mě je to už spíš takový unavený a dýchavičný Bernhard, což je zapříčiněno ale hlavně tím, že jsem Vyhlazení četl až po několika jeho románech (Staří Mistři, Korektura, Mýcení, Rozrušení, Ztroskotanec) a divadelních hrách. Ale i tak doporučuji.... celý text


Konzumenti levných jídel

Konzumenti levných jídel 2006, Thomas Bernhard
4 z 5

Téma je skvělé, na Bernharda poměrně překvapivé. Nepohybujeme se v uměleckých kruzích ani mezi upadající a vyčpelou aristokratickou garniturou, ale mezi konzumenty levných jídel. Ale jinak klasický Bernhard; ve své podstatě spíše slabší kousek autora.... celý text