puml
přečtené 1960
Ano
2004,
Thomas Bernhard
Krátké, výstižné a přitom ne příliš jedovaté. Tato kniha by se snad dala z trochou nadsázky označit za nejromantičtější Bernhardův štyk.
Mýcení
1999,
Thomas Bernhard
Dílo, které autora proslavilo pro svou dohru u soudu. Velmi jedovaté, ale nemyslím si, že je to zrovna Bernhardův majstrštyk. Takový autorův průměr, snad jen s tím rozdílem, že je nám nakonec v doslovu vysvětleno, kdo je kdo. Mýcení je Bernhardův asi nejosobnější a nejžlučovitější román.... celý text
Staří mistři
2004,
Thomas Bernhard
Jeden z těch stravitelnějších Bernhardů. Výborná byla adaptace v Divadle Komedie s bratry Rodenovými.
Sto roků samoty
2005,
Gabriel García Márquez
Jen jedna z nejlepších knih nejen 20. století. Exotické a dusné prostředí Maconda vás pohltí a nepustí dokud knihu nedočtete. Stále se tam tu a tam vracím. Čtení: 1. 2004 2. 2010... celý text
Nesmrtelnost
1999,
Jorge Luis Borges
Skvělé povídky balancující na hranici mezi fantazií a skutečností. Neuvěřitelně prokomponované příběhy, ve kterých do sebe souvislosti zapadají s děsivou osudovostí. Kdo má rád povídky od Franze Kafky nebo sci-fi úlety od P. K. Dicka (jako já), tak nebude zklamán. Doporučuji.... celý text
Modré květy
2011,
Raymond Queneau
Modré květy jsem četl jsem před lety v Paříži a ihned na mě zapůsobil styl vyprávění i proplétání dvou příběhů se snovým nádechem. Dle mého názoru nejčtivější a nejlepší román autora. Na výsledném dojmu měl ale zásadní vliv pobyt v Paříži. Doporučuji.... celý text
Děti bahna
2002,
Raymond Queneau
Co si tak vzpomínám, tak to byl román, ve kterém hlavní postava píše knihu o autorech a dílech, která svou bizarností a určitou vyšinutostí byla předurčena k naprostému zapomnění. A až právě snahou Queneaua se tito autoři dostali do širšího literárního povědomí, i když sám autor tuto práci zpětně zhodnotil jako naprosto zbytečnou a ubíjející, kdy jediné zajímavé zjištění bylo, že to byli až na jednu výjimku naprosto nezajímaví autoři. Queneau čerpal z dochovaných rukopisů v pařížské národní knihovně. Zaujalo mě několik zajímavých popisů světa podle těchto autorů, jako například ten, kde je svět a potažmo vesmír přirovnávám k obřímu vejci, a ten, kde je otáčení země a pohyb planet vysvětlen jakýmsi bizarním mechanismem obřích větrných mlýnů a fukarů... už si z toho zkrátka moc nepamatuji, ale při četbě jsem se rozhodně nenudil, i když z děje samotného si nepamatuji takřka nic. Je také otázkou, do jaké míry jsou předkládané bizárie skutečně prací zmíněných autorů a do jaké míry je to autorova literární hra ve stylu skupiny OULIPO, jejímž byl Queneau aktivním členem. Jeden z těch lepších románů autora. Doporučuji.... celý text
