R47
přečtené 1182
Vyhoření
2023,
Petr Šesták
Nejlepší použití druhé osoby ve vyprávěcí situaci, vedle které Němecův pokus v Dějinách světla nebo Pánkova Láska působí jako masturbace. To odcizení, to všeobecné obviňování kohokoli z toho přímo cáká. Teroristický aktivismus, ke kterému to nakonec spadlo mi byl silně proti srsti. To ale není problém autora, ale můj. Po dvou autorových knihách souhlasím: Pan Šesták psát umí. Těším se na další.... celý text
Odhalený vesmír 1
2003,
Alastair Reynolds
Inteligentní, zběsilé, eruptivní, místy až moc akční a až moc mrtvol. Za mě tomu chybí jakýkoli přesah, ale zas si nepamatuju, kdy naposledy jsem přečetl 200 stran v kuse, protoze jsem se od té knihy nemohl odtrhnout. Postavy podivné. Pro mě překvapivě tady vidím mezihvězdného pokračovatele Schizmatrixu. Tou kyberpunkovostí, plesnivostí, chimeriky, triumviráty a revolucemi. Na rozdíl od Sterlinga je tohle "přímočará" jízda.... celý text
Jack Holborn
1993,
Leon Garfield
Dal jsem si to během čekání na 3. díl Almy. A byl jsem překvapený tou vyprávěcí situací. Celé se to odehrává v jakémsi horečném tempu, kde je čtenář neustále zmatený vypravěčovými poznámkami. V něčem mi to připomínalo vyprávění, jak je znám od Strugackých. Plno náznaků, sarkasmu, ironie, spousta poznámek dojde zpětně, bylo by záhodno dat si to po dočtení ještě jednou, aby člověku došli všechny skutečnosti i náznaky. Klíčové momenty se přitom odehrávají nějak bokem, odbudou se jedním slovem, větou (od začátku k tomu, jak se malý Jack ocitne mezi piraty, to trvá 3 strany; konec jedné z hlavních postav zabere dvě věty...). Neumím si představit, že tohle čtu jako kluk.... celý text
Babylon neboli Nutnost násilí
2024,
R. F. Kuang (p)
Jsem za půlkou a vzdávám to. Neskutečně vyhajpovaná kniha, na kterou si za dva roky nikdo nevzpomene. Strašně jsem se na ní těšil. Vypadalo to jako téma přesně pro mě. Čekal jsem pomalejší děj, něco ve stylu Jonathana Strange a pana Norrella. Ale tohle má do tý chuťovky hodně daleko... Lidé to tu v komentářích přirovnávají k Naslouchači. S tím to má společné to, že se spolu s hlavním hrdinou dozvíte o fungování magického světa ze školní lavice prakticky frontální výukou. Učitelé vám to prostě před tabulí vysvětlí... A pak to tu srovnávají čtenáři s Harry Potterem, ale s tím to má společného jen to, že je to o "britském školství" magie. Rawlingové svět je mnohem komplexnější, imaginativnější a někdy i náznakovější. Tady je to všechno černobílé, nalajnované a magie tam prakticky není. Těch pár příkladů, jak funguje, je málo. Nic se tam ani neděje. Větší a zajímavější dobrodružství prožijete, když se pustíte do etymologického slovníku. Souhlasím se všemi výhradami, které tady popisují čtenáři přede mnou. Knihu opouštím v 19. kapitole (z 31) a měl jsem to udělat už dřív. Ale já prostě chtěl, aby mě bavila... Nepovedlo se.... celý text
Vzpomínka na modrou planetu
2020,
Alastair Reynolds
Nedočteno. Ačkoli se to čte celkem dobře. Nebýt to trilogie, možná to i dočtu. Ze začátku jsem byl dost nadšený: ne tak vzdálená budoucnost, technika uvěřitelná (rozšířená realita a její omezení apod.), cestování po planetách Sluneční soustavy, záhada... Vlastně to v něčem může připomenout román 2312 K. S. Robinsona. Tím detektivním pátráním po Sluneční soustavě. Jenže Robinson píše skutečnou literaturu v hávu sci-fi a tohle je futurologická vize s chabě uvěřitelným pátráním na úrovni žánru young adult. Děj je směšný, to pátrání zejména (na opuštěné stanici najdou obrázek páva, což je jasné znamení, že mají letět na Paví horu na Marsu !?!), postavy papírové (hlavně záporáčtí bratranci, kterým paradoxně jde ale o budoucnost rodinného podniku; na rozdíl od nic nedělání hlavního hrdiny). Je to slabé, takže si Raynolds musí vypomáhat scénami s roboty v zápasnické aréně nebo nepochopitelnou ochotou všech páchat trestné činy a nechat se zavřít. Když jsem se v další milionté odbočce dostal k mořským lidem a člověku, který se prakticky nechal proměnit v tuleně (zajímalo by mě, jak si tyhle lidi třeba vařej nebo jak dělaj cokoli jinýho kromě sezení v bazénu se silikonovou klávesnicí mebo producírující se okolo v robotické chodící konstrukci), knihu jsem definitivně odložil. Škoda. Přece jen se nečetla špatně, nápady hýří (ne jen těmi blbými, o kterých píšu), ale prostě 3 bichle tímhle stylem nedám...... celý text
Kacíři Duny
2002,
Frank Herbert
Tohle bylo ale otravně napsaný. Neduhy předchozího dílu se jen rosroztly, původní opojné kombinace akce, intrik, okologie a náboženství ubylo na minimum. Kouzla původní trilogie to nedosahuje ani náhodou. Vrší se pseudofilozofie s nekonečnými vnitřními dialogy postav o ničem. Sexuální linka je směšná. Jsem fakt zklamaný. Imperátor mě ještě držel trošku v nadšení, ale tohle už ne. Gholovský koncept nevede nikam... A celý to působí jako jenom obšírný úvod k další knize. Tohle se mi u Duny stalo taky poprvé. Ze příběh v té knize neobstojí sám o sobě. Nicméné poslední díl ještě z pera původního autora dám.... celý text
Krev elfů
1995,
Andrzej Sapkowski
Je to dobrý. Ale pomalý. A je tam od poloviny málo Zaklínače. Rozhodně bych to nenazval "strhující" (jak falešně avizuje anotace k poslednímu českému vydání). Povídky mě nějak bavily víc, i když jinak fantasy povídky nesnášim. Ale i tak mě Sapkowského styl pořád fascinuje. Je to, jakoby do Tolkienova světa vtrhnul Terry Pratchett. A přece si to nechává určirou dávku melancholie. Určitě budu pokračovat.... celý text