R47
přečtené 1167
Plující město
1930,
Jules Verne
Po letech u Verna příjemné překvapení. Nečekaná ich-forma, nečekaný lehce ironický styl a postava doktora Deana Pitferga má v sobě něco z hrabalovského pábení... (Scéna u Niagary) "Je to krásné, pane," pronesl jsem směrem k našemu společníkovi. "Ano," odvětil klidně, "ale kolik hybné síly je tu nevyužito?" Nikdy jsem nepocítil větší chuť hodit toho člověka do vody. Druhý příběh připojený v mém vydání od Omegy, Prorazili blokádu, je tuctový námořnický příběh, u kterého není ani poznat, že ho napsal Verne. Mohl by to být Grin, povídka od Stevensona, co já vim.... celý text
Zemí šelem (převyprávění)
2011,
Ondřej Neff
Moje druhá kniha od "autorského tandemu" Verne-Neff. A dopadla o poznání mnohem lépe. Možná je to tím, že děj původního románu neznám tak dobře jako Dvacet tisíc mil pod mořem. Ale spíš bych řekl, že se tady Neff držel víc při zemi a odpustil si vymýšlení vulkanitu a změnu celé zápletky. Tady z toho pořád dýchá Verne. A na konci se to ještě Neff snaží lehce propojit s další knihou... Co mi ale nesedělo, byla Neffem zvolená ich-forma. Vůbec nechápu proč. Jeho vypravěč se vlastně vůbec nepodílí na ději a ani jeho komentář není ničím zvláštní. Postrádá to autenticitu očitého svědka/účastníka děje, a přitom se tam i vypráví pasáže, kterých nemohl být účastný (zajetí Munroa)... Do očí mne to bije hlavně proto, že jsem to dočetl těsně po dočtení Plujícího města, asi jediného románu, který Verne sám v ich-formě napsal a tu ich-formu si tam fakt užil. Jak tam komentuje postavy, jejich chování a výroky... Takže na nejlepší smysluplnou úpravu Verne stále čeká...... celý text
Olymp
2007,
Dan Simmons
Tak nevím, jestli jsem dočetl geniální dílo, které sám úplně nedocením, anebo onanistický slepenec, který se na závěr autorovy rozpadl. Na jednu stranu vítězí bezesporu neskutečná čtivost i tahovéhle bichle, imaginace, originálnost, nepředvídatelnost a odvaha. Na druhou stranu je to i neskutečná epizodičnost (troufám si říct, že polovina knihy, jakkoli čtivá, je pro děj/příběh nepodstatná), překombinovanost, přezvratnost (pořád se řeší, kdo je víc, kdo je nejmocnější, kdo/co je největší nebezpečí a nakonec není vlastně vysvětleno nic), populární islamofobie, neskutečný počet deus ex machina. Všechny ty zápory se dají vysvětlit autorový záměrem: deus ex machina vychází z antického dramatu (autor i část knihy jako drama píše), počet postav/jmen odpovídá eposům, stejně jako epizodičnost, nedořecenost je "geniální tah, aby čtenáři museli přemýšlet" apod. Ale mně to prostě nesedí, mně prostě přijde, že měl autor nějaký záměr, ale prostě to neudržel. Ať už kvůli vydavateli, který mu to vrátil, ať to přepíše, nebo to jednoduše neměl domyšlené. Nejsilnější je Simmons bezesporu v budování hororové atmosféry, putování Daemana Kráterem Paříž je úchvatné, ale ty sci-fi prvky vlastně nejsou nic moc. Chápu ten rozdíl mezi lidmi starého typu bez kultury a moravci, kteří tak velebí lidskou kulturu (jejich rozhovory jsou vskutku to nejlepší v celé sérii a už jenom za to si Simmons zaslouží hvězdu navíc, rozhodně bych nečekal čtivé literárněvědné rozbory Prousta a Shakespearových sonetů ve sci-fi), ale prostě postavy postlidí/bohů a jejich motivace jsou buď nadobro vzdálené našemu uvažování, anebo to jen autor neukočíroval. Svědčí o tom i to, jak se ještě 50 stran před koncem pořád vrší další nové a nové věci bez toho, že by to spělo k nějakému finále. A pak jsou tam scény jako vycházení lidí z tachyonového paprsku, ketré jsou na úrovni sci-fi tak ze 60. nebo 70. let... Je to kniha, která by asi potřebovala opakované čtení. Ale obávám se, že na to mě zas tolik neoslovila. Myslím, že za rok si nebudu jistý, o čem vlastně byla. Normálně bych dal 3 hvězdy. Ale přece jenom na to, je to až moc originální. Takže 4, ale uchvácený jsem zas tolik nebyl.... celý text
Liška Bystrouška
1988,
Rudolf Těsnohlídek
A já idiot myslel, že je to knížka pro děti. Je v tom dost rozverného Vančury. A není divu, že tenhle autor k nám dostal Welzla. I on je v tom nějak cejtit.
Podzim v zahradní restauraci
1988,
Jiří Šotola
K týhle knize se chci vrátit. Za 10 nebo i 20 let. Sebeironie, stylová jistota, věty úsporné, a přitom trefné v každém slově, tu slangivý výraz, tu nářečí, tam nutný germanismus, celý to mnou rozechvívá jak "duše zimomřivých ptáků". Vědomí, že "proměním se v zem", je tam až neúnosné. A přece ten humor smějící se bestie. Nevím, proč už jsem Šotolu neobjevil dávno. Musím si od něj ještě něco přečíst.... celý text
Co se stalo Veronice
2023,
Tereza Nováková
Pro mě překvapivý debut. Psaný svižně, čtivě, místy sarkasticky, jak to mám rád. Nabral pro mě nečekané obrátky. Skvěle poskládané střípky. Současné, jen ty sociální sítě mi tam chyběly.... celý text
S pokorou a nadějí
2021,
Becky Chambers (p)
Jo, je to literatura. O něco takového se v rámci žánru pokouší třeba K. S. Robinson (na jeho Auroru jsem si nejednou vzpomněl). Ale u Chambersové nejde už vůbec o technologie, ale o pokládání hlubších otázek, když se díváme do hvězd. Několikrát jsem si při četbě vzpomněl taky na Lema. A ačkoli Chembersová nevěští Zemi (zase stejně jako K. S. Robinson) světlou budoucnost, přesto vás dostane optimismem a humanismem. Už se těším na Poutníky.... celý text
0 TU. Svazek I
2021,
Jakub Hussar
Fikční svět 4 hvězdy, děj a styl tak za 2. Takže průměr. Autor si dal skutečně záležet na vytvoření svého světa, ale zapomněl, že by čtenář potřeboval mít taky důvod číst a držet hlavní postavě palce. Kdyby tam nedal těch pár odkazů na exoprostor a někdo by mi řekl, ze čtu Paměti mojí babičce od Hůlové (ze života kočovných mongolů), klidně bych mu to věřil. Jenom ty zkušenosti, které se snaží vypravéčka jako starší žena předat, nejsou uvěřitelné. Taková ta obecná hodnocení života. Spíš mě to tam štvalo. Jestli se pustím do druhého dílu, nevím. Určitě bych si ale počkal na další autorův román.... celý text