sassenkka
přečtené 373
Cinder
2012,
Marissa Meyer
Sci-fi rozhodně není můj žánr, ale tato sága mě nevím proč lákala. Asi mě uchvátily ty krásné obálky knih. A musím přiznat, že Cinder mě uchvátila i obsahem. Během prvních několika stran jsem si říkala, že to asi nebude to pravé ořechové, ale pak jsem se najednou začetla a hltala kapitolu po kapitole. Příběh a všechno v něm, postavy, prostředí, všechny pojmy, jsou velmi nápadité a pro někoho jako jsem já, kdo jinak tomuto žánru neholduje, opravdu pozoruhodné. Rozuzlení jsem malinko předvídala, ale to mi vůbec nevadí. Takže pojď ke mně, Scarlet.. :)... celý text
Petr, Ida a miminko
1992,
Grethe Fagerström
Tuhle knihu jsem jako malá zbožňovala a četla ji pořád dokola. Milé obrázky, velmi hezké dialogy a hlavně skvěle a nenásilně vysvětleno vše o sexu, početí, miminku a starosti o něj. Moc ráda na tuhle knížku vzpomínám! :)... celý text
Manželé odvedle
2017,
Shari Lapena
Na tuto knížku jsem byla obzvlášť zvědavá i kvůli tomu, jak rozporuplné hodnocení dostává. Nezajímavý děj a ploché postavy versus super čtivý a napínavý příběh. A já jsem ráda, že se můžu zařadit do té druhé skupiny. Knížku jsem zhltla během jednoho dne. Hned jsem se začetla a nedokázala se zastavit. Ano, postavy nejsou nijak extrémně propracované, jako u většiny severských detektivek, ale tak nějak mi to tady nevadilo. Je to velmi přímo napsané, žádné zbytečné odbočky, bylo to až děsivě opravdové. A i bez těch odboček příběh nabízí spoustu zvratů a je neskutečně napínavý. Nejsem zklamaná, moc se mi to líbilo!... celý text
Na jih od hranic, na západ od slunce
2008,
Haruki Murakami
Tohle je velice zvláštní knížka. Hlavní hrdina Hadžime si mě získal hned na začátku, když jako první věc o sobě prozradil, že je jedináček (jako já). Čím byl starší, tím častěji mě štval. Ale i tak jsem si čtení jeho příběhu užila, bylo to čtivé, takové neobyčejně obyčejné. V doslovu se píše, že odhalené tajemství ztrácí kouzlo, což je pravda. Já si teď ale stejně budu chvíli lámat hlavu nad tím, jak to s Šimamoto vlastně bylo. Přítomnost této postavy přidává celému příběhu na tajuplnosti. Tak nějak nevím, jak knihu shrnout. Bylo to dobré čtení. Nebylo to vůbec lehké čtení, teda pokud to někdo nebere jen jako "obyčejný" příběh. Asi nad tím vážně ještě budu přemýšlet. Ale rozhodně to nebyla moje poslední kniha od tohoto autora.... celý text
Holeovky miluju, nenudí mě a snad nikdy nezačnou, ale na Syna jsem se tešila jako na příjemnou změnu. A nezklamal. Příběh byl koncipován jinak, než jsme u Nesbøa zvyklí, což bylo super. Postavy jako vždy skvěle vykreslené, některé začnete milovat od první chvíle, jiné zase naopak nenávidět. Já osobně jsem od první chvíle milovala Syna a hrozně jsem mu fandila. Jedno malé mínus - do jiných Nesbøovek se začtu ihned, tady mi to trvalo trochu déle. Ale pak už paráda, čtivé, napínavé, promyšlené, šokující. Skvělé!... celý text
Nana
1985,
Émile Zola
Mrzí mě, že musím dát této klasice jen dvě hvězdy. Těšila jsem se na pořádnou dávku naturalismu a na zajímavý a čtivý příběh, jak tomu bylo u skvělého Zabijáka. Bohužel téměř nic z toho se nedostavilo. První dlouhou pasáž, ve které se nic nedělo a která nás měla seznámi s postavami, jsem nějak přetrpěla a těšila se, že se to rozjede. Nic. Bylo to táhlé, pro mě nijak moc zajímavé. Hlavní hrdinka mě chvílemi už hrozně štvala. Střídaly se lepší a horší pasáže, zas nemohu říct, že by celá kniha byla nuda, to ne. Ale těch, co mě vyloženě bavily, bylo prostě méně. Asi jsem měla po Zabijákovi moc velká očekávání, nevím. Ale tahle knížka mi prostě moc nesedla. Vyloženě Zolovský byl závěr, drsný a nechutný. Ten se mi líbil. Jinak bohužel...... celý text
Birthday Girl
2017,
Haruki Murakami
Birthday Girl bylo mé první seznámení s autorem, byla jsem tedy nejdřív lehce zaskočena. Pak mi tak nějak došlo, že to je právě to, v čem je Murakamiho styl tak jedinečný. To, že povídka nutně nemusí být přesně o tom, o čem se zdá, že je. Vyžaduje zamyšlení, možná nějakou vlastní interpretaci. A taky práci s fantazií. Líbí se mi, jak je kniha vystavěna. Nejdříve povídka, poté autorův doslov o tom, jak on sám vnímá narozeninový den. Mně se líbilo oboje, nemůžu říct, že jedno je lepší a druhé zbytečné, protože to jedno by právě bez toho druhého nefungovalo. Jsem ráda, že jsem se k Murakamiho knížce konečně dokopala a už mám v knihovně připravenou další :)... celý text
Strašidlo cantervillské
2004,
Oscar Wilde
Cantervillské strašidlo je moc milé a pohodové čtení, pohádka, u které si hezky odpočinete. Klasika, která se bude číst snad vždy, je to nadčasové dílko.
Mengeleho děvče
2017,
Viola Stern Fischerová
Tak tohle.. to je něco. Knih s tematikou války a židovství jsem už pár přečetla, ale tohle je jednoznačně nejsilnější zpověď. Mengeleho děvče by měla být povinná četba! Milé a úsměvné vyprávění o dětství a první lásce se pozvolna mění v peklo. Je až neuvěřitelné, kolik bolesti a utrpení skrývají stránky této knihy. Viola měla přátelskou povahu, díky které se seznámila se spoustou lidí. Měla tedy o čem vyprávět. I příběhy těch, kteří je už po válce nemohli sepsat, díky ní žijí dál. A jsou stejně neuvěřitelné a bolestné, jako ten její. Tohle čtení se neobejde bez slz. Strašně silná kniha. Ale výborná.... celý text
Šifra mistra Leonarda
2008,
Dan Brown
Film miluju, ale knize jsem se hrozně dlouho bránila, už ani nevím proč. Asi jsem se bála, že to bude těžké..? Ale o to víc jsem nyní nadšená. Strašně zajímavá kniha, během čtení se odzvídáte ohromnou spoustu věcí, navštěvujete spoustu památek a zajímavých míst, řešítě šifry, všechno se to postupně zamotává, napětí stoupá... Čekala jsem, že mě to chytne, ale že až tak? V knize je toho (samozřejmě) mnohem víc, než ve filmu, spoustu neskutečně zajímavých detailů a informací. Sympatické postavy, akční scény. Jsem nadšená a jsem ráda, že jsem se k přečtení tohoto velkého díla dokopala! P.S. nebyla jsem jediná, kdo o půlnoci sháněl metr a měřil části těla kvůli číslu fí, že ne? :)... celý text
Hodiny
2004,
Michael Cunningham
Tohle je geniální dílo. Vzhledem k tomu, že Paní Dallowayovou jsem dočetla pár dní před tím, než jsem se pustila do Hodin, zážitek z této knihy byl vážně maximální. A samozřejmě film, který miluju, a který mě přiměl k tomu si tyto dvě knihy přečíst. Virginia píše svoji nejznámější knihu, která pak výrazně ovlivní život dvou amerických žen. Stejně jako Paní Dallowayová, i Hodiny jsou neskutečně intimní dílo. Velmi do hloubky propracované postavy, o nichž se nejvíc dozvídáme prostřednictvím jejich myšlenek. A nejúžasnější věc na této knize je práce s jazykem. Cunningham píše tak, že i když zrovna čtete o smrti, máte pocit, že je to něco krásného. Není to úplně lehké čtení. Je to čtení smutné, ale i nádherné. Neskutečně silná a dojemná kniha, která ve mě zanechala spoustu pocitů. Nevím, jestli se mi chce brečet nebo se usmívat.... celý text
