SBH přečtené 693

Astronomův sen 2018, Thierry Bourcy

Chtěla jsem dobrou detektivku a dostala ji. I to renesanční prostředí se mi líbilo. Vyšetřovatelé Kotrba a Matyáš byli sympaťáci, zápletka uvěřitelná a ve své jednoduchosti vlastně zašmodrchaná, přímočaré vyšetřování. Opravdu nejvíc se mi líbil samotný konec, často bych chtěla mít Kotrbu po ruce i v reálu. Taková klasika ve stylu A. Christie.... celý text

Štěstí pro lidi 2018, P. Z. Reizin

Vždycky se mi obtížně hodnotí knihy, které jsou z mého úhlu pohledu dokonalé. Co napsat k této? Mrazilo mě z probíhajících dějů a možných souvislostí, zároveň jsem se nad každým druhým odstavcem smála. Hrdinové byli skvělí, záporáci odporní. Nejsem si jistá zařazením Steeva, šacovala bych ho na temnou stranu, ale zjevně v každém je cosi dobrého. Rádoby lehká komedie, která ale často nabídla zneklidňující otázku. Trocha kybernetiky, trocha katastrofických vizí, hodně romantiky, to vše vtipné a svižné. Rozhodně doporučuji. Spoiler - kéž by nějaká AI chtěla platit mou útratu z účtu mého ex.... celý text

Foucaultovo kyvadlo 2002, Umberto Eco

Tak jo, nebyla to kniha pro mne. Ploché postavy, děj veškerý žádný. Ecovi se podařilo s mistrovstvím sobě vlastním zavraždit i dialogy - postavy neinteragují, ale pouze chrlí vědomosti, které autor o tématu nasbíral. Emotivní náboj veškerý žádný. A informační přínos bohužel také nulový, nejspíš vzhledem k výše uvedenému. Příliš mnoho dat podaných nezáživným způsobem. Rovnice: "temné a nesrozumitelné = chytré a kvalitní" podle mého neplatí absolutně a opravdu geniální myšlenky mají relativně jednoduchou formu.... celý text

Artemis 2018, Andy Weir

Starý dobrý Weir. Chytrý, vtipný, ironický, ovšem přiměřeně, sympatický a plný naděje. Velká pochvala za to, že napsal úplně jiný příběh, než ten slavný. Vyloženě jsem si užívala fakt, že hlavní hrdinka nebojovala dočista osamocená. Nejsem zrovna příznivcem zločinců v roli klaďasů, ale Jazz jsem fandila. V závěru nezbytný americký patos a trochu nereálný časový průběh autorovi odpouštím - vždyť to bylo sci-fi, ne? A v neposlední řadě musím vyzdvihnout překlad M. Prokopa a text bez pravopisných chyb. V dnešní době zářná výjimka. Po knize určitě sáhnu znovu.... celý text

Druhou nohou v hrobě 2016, David Nedoma

Zaujal mě obal, i když... obouruční meč slouží pouze pro obřadní záležitosti. A ty nohy? První stojím na rantlu a tou druhou v hrobě? Nebo jsem v té díře už oběma nohama? Nějak nevím. Styl mluvy pana Bočka mi byl sympatický, na začátku jsem se válela smíchy. Ovšem sarkasmus funguje jako ostré koření - v malé dávce zvýší přitažlivost, nadměrné množství změní jídlo v nepoživatelný blaf. A přesně to se stalo s románem pana Nedomy. Od půli čtení klopýtalo a na konci mi bylo už úplně jedno, jak příběh dopadne. To je u detektivky hodně špatné. Takže dvě hvězdy dávám za některé opravdu povedené hlášky. Po druhém dílu nesáhnu, nepředpokládám, že se hlavní hrdina (autor) začne víc soustředit na děj a vyšetřování, a méně na jízlivé hodnocení pana Víta. Jo, to jsem zapomněla - absolutní absence popisů způsobila, že děj i postavy plavaly v jakémsi podivném vzduchoprázdnu. A to nejsem milovník Aloise Jiráska.... celý text

Svatba naoko 2018, Jo Watson

Úvodní scéna, kdy Annie načapá snoubence in flagranti, byla naprosto skvělá včetně převrácených dopadů na zúčastněné. Ovšem dál následovalo jenom pubertální "poměřování pindíků", což Annie mnohokrát zmiňovala, ovšem sama se k němu nechala vyprovokovat. Úplný závěr už mi připadal jako příručka feng šuej. Takže za mě rozhodně ne. Dalšími hřeby do rakve byla tragická úroveň samotného textu. Když jsem zjistila, kolik lidí je podepsáno pod českou verzí, bylo mi do pláče. Každá druhá věta obsahovala chyby, špatné tvary slov, dočista chybějící slova - např. "seděl u bazénu s nohama ve voda" apod. Celkově nic moc.... celý text

Všechny tvé polibky 2016, Julia Quinn

Operetu mám ráda, ale v tomto případě jsem na ni zřejmě neměla náladu. Přepjaté charaktery, afektované situace. Hugh byl sympatický tragéd, ale jeho dobré úmysly zůstávaly okolím katastrofálně nepochopeny. Daniel mi lezl na nervy - takový milý, milý hoch, který střelil svého přítele tak, že ho téměř zabil, a zcela jistě zmrzačil, ale pořád je za chudáčka. Před krutým markýzem se třese půlka Evropy, ale pak si sedne na zadek před Sárou? To jako vážně? Sára vyčítá Hughovi, že vyhrožuje sebevraždou, aby o pár stránek dál udělala nemlich totéž? Neupřímné. A divoké erotické scénky mi vůbec neseděly do dané společnosti. Tahle kniha se s mým vkusem nepotkala.... celý text

Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla 2013, C. D. Payne

Je to definitivní. Styl tohoto autora mi nesedí. Ale jako obvykle jsem se v průběhu prvních padesáti stránek přizpůsobila a pak se královsky bavila až k závěru. Živé postavy, brutálně vtipné dialogy, zajímavá zápletka a dokonce mám pocit, že i Helenin sarkasmus kapku zlidštěl. Konec ovšem Payneovi totálně ujel. Objasnit záhadu díky spoustě náhodných úmrtí je přes čáru. Stejně tak nelogické sbratření všech (přeživších) zúčastněných. Knize to sebralo asi devadesát procent uvěřitelnosti. Škoda. Velká škoda. Protože díky mnoha přesným postřehům mohla být kniha i o "něčem navíc".... celý text

Podsvětí - Artefakt 2016, Kristina Hlaváčková

Od prvních stránek se nabízelo srovnání s Dcerou kostí a dýmu a filmem Kill Bill. Jsem zastáncem recyklace použitých nápadů, ovšem nové zpracování musí mít šmrnc. Tady chyběl, a citelně. Hlavní hrdinka typu Johany z Arku, "vetři si do toho hlínu a bojuj dál", mi vůbec neseděla. Všechny další postavy (výhradně mužské) splývaly. Záhady a tajemství byly tak přitažené za vlasy, že vůbec nevzbuzovaly můj zájem (drak ve Vltavě?). Humor jsem nenašla ani pod lupou. Podle komentářů níže kniha působí jako dílo zahraničního autora. Ano, to je pravda. Tedy přesněji řečeno působí jako překlad zahraniční fantasy. (Autorka pracuje jako překladatelka.) Její styl obsahuje všechny typické chyby - časté opakování slov, opakování informací, a co je nejhorší - opakování hlášek. Každý byl "tajemný jako hrad v Karpatech", Sam pokrývala listy svého deníku zásadně "rozsypaným čajem". Ve třetině mě to zmohlo, konkrétně po scéně, kdy Sam se zraněnou páteří, otřesem mozku a zlámanou rukou přemůže partu ruských mafiánů křížených se zabijáckými čaroději. Odrážení kulek z revolveru čepelí meče je namouduši lahůdka. Ve chvíli, kdy jsem pocítila odpor při představě, že knihu otevřu a budu číst dál, jsem vyhlásila porážku. Nedočteno, nedoporučuji.... celý text

Návrh 2016, Elle Kennedy

Konečně romantika, jak má být. Sympatická hrdinka, hrdina k sežrání, vzájemné jiskření, vtipné dialogy. I závěrečná rozchodová zápletka byla uvěřitelná a smysluplně vyřešená, navíc osvěžujícím způsobem netradičně. Opravdu mi vadilo, jak bylo čtenáři o hlavu otloukáno Hannino znásilnění prakticky v každém druhém odstavci. Tak silné drama by potřebovalo tajuplné náznaky a důrazné odhalení. A opravdu by se mi líbilo, kdyby na konci došlo k potrestání padouchů, tedy víc než se stalo, ačkoli to by už zavánělo afektovaným klišé. Co se týče stylistiky, vzdávám boj. Tvar "bysme" mi drásá oči, zdůrazňování způsobem, kdy Každé. Slovo. Tvoří. Větu. je pro češtinu netypické a nefunkční (kapitálky? pomlčky?). A tak dál. Ale celkově fakt dobrý.... celý text

Dohoda s láskou 2016, R. L. Mathewson

Tak jo. Byla jsem na hlavu poražena bestsellerem New York Times. Něco tak strašlivého jsem nedržela v ruce už dlouho. Urážlivě hloupé, afektované, nepravděpodobné, napsané příšerným stylem. Podle množství jídla, které Bradfordové konzumují, by vypadali jako hroši, a nikoli jako sexy štíhlí muži. Večerní čtení knih přes STĚNU bytu, hm, super. Autorka nikdy nepracovala v kanceláři, a bohužel zřejmě ani neviděla těhotnou ženu. A tak dál. Hrůza a děs.... celý text

Vražedný chlad 2014, Louise Penny

Začnu chválou. Kniha je napsaná opravdu krásným a bohatým jazykem a Lenka Uhlířová dostává za překlad palec nahoru. Dokonale vystavěná detektivka ve stylu A. Christie, sbírání důkazů, logické konstrukce, psychologie pachatele, žádné zběsilé honičky a střílečky. Byť byl způsob vraždy opravdu obskurní, všechno do sebe smysluplně zapadalo. Přesto moje hodnocení nedosahuje pěti hvězd ani omylem. Pachatele jsem odhalila už v půlce knihy. Autorka téměř všechny svoje postavy nenávidí, jediným kladným superhrdinou je Gamache, čímž se stává poněkud plochým. Všichni se tak SRDEČNĚ přátelili, ale když šlo do tuhého, zalezli do ulity a nechali oběti napospas predátorům. Boční linie příběhu zůstaly tak nějak ošklivě nakousnuté a nedořešené. Nejistota ovšem není sexy v žádném oboru. Přečetla jsem jedním dechem, ale nadšení se nedostavilo. Cíleně po dalších knihách autorky určitě pátrat nebudu.... celý text

Leo 2015, Mia Sheridan

Autorku mám ráda, ale tahle kniha představuje naprosté zklamání. Afektované, neupřímné. Styl psaní příšerný - časté opakování slov, všichni se stále "kření", popisy zabíhají do takových detailů jako natírání tělovým mlékem po sprše a obrázku na spoďárech hrdinky. Neumím si představit, že někdo po hrozivé autonehodě vypadá líp než předtím (fakt?), o zářivé, slunečné povaze hrdinky, která vyrůstala v pěstounské péči, bych taky dokázala vést spor. A tak dál. Jakeovo tajemství bylo zřejmé od první vteřiny, kdy se objevil na stránkách. Prostě - velmi špatné. Leovu šanci rozhodně vynechám.... celý text

Poslední Namsara 2018, Kristen Ciccarelli

Je mi záhadou, jak se mi knížku vůbec podařilo dočíst. Hrdinka se chová jako sedmiletá holčička, které dali do ruky sekeru a meč. Měla by vzbuzovat hrůzu, ale ve skutečnosti se ona sama bojí i vlastního stínu. Manipuluje s ní prakticky každý, kdo se na ni jenom podívá. Všechny postavy mi přišly ploché a nevýrazné. V knize se neustále vraždilo, mučilo, věznilo, případně z lochu prchalo, ale v podstatě se neudálo vůbec nic. Ústředního padoucha jsem odhalila asi na první stránce, a následné tápání hrdinky bylo čirým hazardem se čtenářovou inteligencí a trpělivostí. Chyběl mi humor, dialogy neměly šťávu. Strašlivě spletitá historie a uspořádání fantasy světa se autorce nepodařily důvěryhodně a přehledně předestřít. V důsledku se v textu neubránila logickým nesrovnalostem. Abych jenom nehaněla, opravdu se mi líbily vstupy příběhů, vyprávěných drakům, díky nimž se čtenář elegantně seznámil s dalším dílkem historie. A taky mi byli sympatičtí draci s povahou domácího mazlíčka (koho někdy podrápal vlastní kocour, ví, že takové soužití není vždy bezpečné a pohodové). Ale za mě jednoznačně ne.... celý text

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

Nemám co vytknout vyjma posledního odstavce, kdy si nejsem jistá, co tím autorka chtěla říct. Nechá jinak racionální Robin udělat takovou osudovou botu, ach ne! Až tolik osobních dramat v detektivce fakt nemusím. A musí být opravdu každý vrah psychopatem? Nebylo by zajímavější, a hodno autorčina mistrovství, aby popsala, jak ke krajnímu řešení dojde "normální" člověk, jeho pohnutky a životní okolnosti? Tak snad příště. Jinak skvělé jako obvykle - napínavé, domyšlené, úžasné charaktery, uvěřitelné, prostě - skvělé!... celý text

Z donucení 2013, Simona Ahrnstedt

Začátek mě vyděsil, nemám ráda násilí, a tam ho bylo opravdu požehnaně. Ale pak se pěkně rozjela romanticko-dobrodružná linka. Sympatičtí hrdinové, odporní padouši, skvěle dávkované tajemství i překvapivý zvrat v závěru. Super. Svižné a vtipné dialogy, žádné logické nesrovnalosti. Autorčin styl mi sedí. Doporučuju.... celý text

Nejvíc sexy chlap 2016, Julie James

Hvězda dolů za totálně nevkusnou obálku. Nad prvními stránkami jsem bušila hlavou do zdi, po čem jsem to zase v knihovně sáhla. Ale četlo se to dobře, a od půlky jsem se bavila, což byl účel. Taylor (hlavní hrdinka) mě nakonec neštvala tak moc a Jason nebyl takový pitomec, takže dobrý. Do plusu šly dva aspekty - nečekaný trojúhelník a opravdu rozumné rady realisticky vykreslených kamarádek (děkuji autorce, že vynechala klišoidního nejlepšího přítele gaye). Sladká jednohubka.... celý text

Kouzelníkův únik z reality 2017, Lars Vasa Johansson

Kniha je napsána velmi čtivě, takže jsem ji za dvě odpoledne slupla. Na druhou stranu i to by se dalo brát jako negativní vlastnost, protože se jedná o velmi prapodivný text, který leží v žaludku a není mi z něj dobře. Zábavnost po skandinávsku znamená, že se mi v půli chtělo plakat. Hlavní hrdina byl vrcholně nesympatický, jenže lidé z jeho okolí byli ještě horší, byť měli (zřejmě) představovat nějaký vzor. Ovšem s klidnou myslí se rozhodnou Antona obětovat příšeře, protože je protivný a nikomu by nechyběl. Tomu říkám špičkové morální kvality. Nakonec se chudák Anton zachoval ze všech nejlépe. Ztráta času a dobré nálady.... celý text

Elementum 2016, Jiří Dittrich

Hrůza, hrůza, hrůza. Na stodvacáté stránce hlásím porážku. Kdybych našla způsob, jak e-knihu rituálně obětovat, udělala bych to. Kromě všech možných nešvarů, které zde již byly zmíněny, přidám ještě absolutní hloupost a nevzdělanost autora - do starověké střední Evropy umístil města a státní útvary (cože?) a podobně. V té souvislosti mě napadá zákonné omezení, něco jako pro řidičské oprávnění - lidem pod dvacet by mělo být zakázáno publikovat veřejně. A kdo, probůh, vůbec rozhodl o tom, že je tato obludnost hodna tisku? Je cosi shnilého mezi zdejšími nakladateli. Ruce pryč a škoda času!... celý text

Havraní kráľ 2018, Maggie Stiefvater

Když se kniha objevila na pultech, měla jsem Vánoce. Dočetla včera a ještě stále zpracovávám. Uf, to byla nálož. K literární kvalitě se už nebudu vyjadřovat, je stále špičková. Dokonale prokreslené charaktery, domyšlený děj, bohatý jazyk. U posledního dílu série jsem si uvědomila, že autorka každé postavě věnuje velký prostor pro vnitřní monology, ale k závažnosti příběhu to ladilo. Nesedly mi dvě věci. Překvapivý vztah hlavních hrdinů aspiruje na tzv. Shakespearův syndrom - všechny postavy pospárovat nebo nechat zemřít. Ač krásně popsáno, přece jenom si myslím, že to nebylo nutné. Vyloženě rozpačitá jsem z naprostého závěru série. Jednak mě mrzelo, že vztah Blue a Ganseyho okamžikem zveřejnění zmizel z okruhu zájmu autorky, přičemž pro příběh byl klíčový. Vyřešení ústřední linky hledání waleského krále bylo tak REÁLNÉ, až pro tak vzletně fantaskní příběh křečovité a skoro nepravděpodobné. Hlavní důraz se přesunul na boj s démonem, logicky, ovšem trochu nesourodě. A zde došlo k propadu. Autorka si stanovila (hned na začátku) mnoho prakticky neřešitelných omezujících pravidel. Kouzlo ságy spočívalo mimo jiné ve zvědavosti, jak elegantně se s problémem popasuje. Překvapení se však nekonalo. Hrdinům nevložila do rukou žádné pořádné zbraně a se zadáním si nejspíš sama nakonec nevěděla rady. Po grandiózní dávce napětí by závěru slušelo trochu obsáhlejší rozpracování událostí, které následovaly "potom". Náznaky dobré, ale neuspokojivé. Ovšem naprostou lahůdku představovalo vyřešení Noahova osudu. I s ohledem na výše uvedené se jedná o jednoznačnou špičku žánru. Vřele doporučuji.... celý text