SBH přečtené 664

Lovec věna 2017, Kateřina Loučková

Autorka nevyzrála v obyčejné víno, nýbrž v jiskřivé šampaňské. Knihu jsem otevřela jen zkusmo, a již neodtrhla oči od stránek. Začnu dějem. U romantiky nečekám nic překvapivého, stejně jako u detektivky nepředpokládám, že případ nebude vyřešen. Spíš je důležité, jak autor zpracuje daný archetyp. V tomto směru dávám jednoznačně palec nahoru. Několik překvapivých zvratů, ten nejlepší na konci, přesně jak má být. Postavy byly vykresleny velmi věrohodně a do hloubky. Jako kdyby je popisovala sama Austenová. Padouchové byli sice snadno identifikovatelní, přesto jejich jednání nebylo úplně prvoplánové. A nakonec byli potrestáni - děkuji velmi mnoho! Hlavní hrdinové se mi rozhodně dostali pod kůži. Text plynul hladce a příjemně. Jaká příjemná změna od odbytých překladů pop-bestsellerů s brutálním množstvím pravopisných chyb. Postavy měly každá svůj slovník a v dialogu bylo hned zřejmé, kdo právě mluví. Po strašně dlouhé době kniha, která mě vcucla a po opuštění zanechala šťastnější. Děkuji.... celý text

Pomsta & rozbřesk 2016, Renée Ahdieh

Jedná se o nesmírně rozporuplnou knihu. Obsahuje pasáže, které čtenáře "dostanou". Mnohé jsem si musela číst dvakrát i víckrát za sebou, jak se mi líbily. Ovšem ten zbytek, laskavý čtenář promine, byly pubertální zvratky. Jednou dokonce doslova, kdy služebná vyklopí natrávenou snídani do královnina jídla. Za to byste zabili zaměstnance chráněného zákoníkem práce, natož otroka. A dostáváme se k nepřekonatelným problémům. Jedinou sympatickou postavou byl netvor Chálid. Šeherezáda je nezralá, hloupá, hubatá, ovšem nikoli roztomile. Jenže stejně působí úplně všechny postavy, včetně těch dospělých. Označit Chálida za krále-dítě by stačilo jednou. Nadužívání tohoto spojení vzbudilo averzi k Tárikovi. Možná k samotné autorce. Dobré nápady nebyly dostatečně propracované. Řešení Despinina osudu připomínalo soudobý sex ve městě, nikoli postavení otrokyně ve starověku. Proč si Ch. vybral právě Š. ze všech svých nevěst není objasněno, obzvlášť když mu v bitvě o svůj život vyprávěla jeden jediný příběh. Takže ani klasice nebylo učiněno zadost. Naprostým propadem byl pro mě neuzavřený konec příběhu. Nejhorší možná autorská chyba. Takže jedna drobná pochvala - arabská (perská?) slůvka v textu. Osvěžila, jejich neznalost nevadila. Ačkoli i tady mohla autorka upřesnit, z jaké řeči čerpala. Ach jo. Koukám, že dnes lze udělat bestseller z každého odpadu.... celý text

Prokleté domovy 2017, Ben Aaronovitch

Aaronovitch se začíná utápět v nešvaru, který k dokonalosti dovedl U. Eco ve Foucaultově kyvadle. Za každou cenu musí čtenáře seznámit se všemi vědomostmi, které k danému tématu načerpal. Že to neprospívá plynulosti a zábavnosti děje je evidentní. Další brzdou čtivosti příběhu jsou časté odkazy na postavy či příhody z předcházejících dílů bez stručné nápomoci chatrné paměti čtenáře. Autor nebere v potaz, že dotyčný mezi jednotlivými díly přeouskal i jiné knihy a především žil svůj vlastní život. Obě závady, byť podstatné, bych překonala, kdyby se v knize vůbec něco dělo. Přes množství policistů zadumaně koumajících na obálce se rozhodně nejednalo o detektivní příběh. Pachatel je znám již od druhého dílu, jednotlivé nitky případu nevytvořily elegantní vzor. Překvapivý zvrat v závěru jen potvrdil mou nelásku k jedné z hlavních postav. Autorův osvěžující smysl pro humor a vtipné a neotřelé metafory už propad nezachránily. Jelikož v dalším díle neočekávám rozuzlení, tuto ságu pouštím definitivně k vodě.... celý text

Příběhy z olivového ostrova aneb Když na Korfu kvetou mandloně 2009, Pavla Smetanová

Autorka píše velmi čtivě, svěže a vtipně. Útlou knihu nebyl problém slupnout za odpoledne, člověka uprostřed středoevropské zimy přenesla do slunného Středozemí. Ale od půlky jsem se topila v hromadách odpadků, řecké lenosti a bezohlednosti. P. Smetanová pořád zdůrazňovala, že se na Korfu na rozdíl od Čech nekrade, ale tato situace nejspíš pramení z toho, že zlodějina by od Řeků vyžadovala aspoň minimální úsilí. Kolébka evropské civilizace je sice malebná, ale bohužel v troskách a silně zapáchá.... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Parta dětí se rozhodne spáchat loupež tisíciletí, vedena částečně chamtivostí, ale především pomstychtivostí a pýchou. Holedbají se vlastní vypočítavostí, ale není nic obtížného je obelstít tak, že to čtenář odhalí snad na dvacáté stránce. Ach jo. Začnu závadou, která zpočátku působila přehlédnutelně, aby časem nabobtnala do obludných rozměrů - pravopis. Naučte, prosím, překladatelku J. Žemlovou a redaktory nakladatelství Fragment skloňovat zájmeno "ona" a rozpoznat rozdíl mezi zájmenem "si" a slovesem být ve tvaru "jsi". A tak dál. Temnota díla je zřejmě momentálně módní, nicméně úmorná. Hrdinové se s každou stránkou dostávají do horších potíží, aby nakonec dopadli hůř, než jak se měli v úvodu, a ani to nebyla žádná sláva. Humor by celou situaci dokázal odlehčit, ale jediná vtipná hláška na straně 306 to nemohla zachránit. K logickým nesrovnalostem se snad ani nemá smysl vyjadřovat. Kazův bratr je příliš mladý, aby obchodoval na burze, ale dost starý, aby prodal statek? A tak podobně. Knihu jsem často odkládala, osudy postav byly tak předvídatelné, až byly nudné. Slušný námět, promrhaný potenciál.... celý text

Dámy a pánové 1997, Terry Pratchett

Pratchett velmi tajnůstkářsky koketuje se Snem noci svatojánské. Původní hru totiž v tomto zpracování téměř nezahlédnete. Jelikož mi však Shakespeare přijde přeceňovaný, v tomto zápase dávám hlas Terrymu. Esme Zlopočasnou a Vzoromila Výsměška miluju, takže další body k dobru. Spousta trefných hlášek nutících k hlasitému smíchu taky dobrá. Ale upřímně celý děj je stejně nanicovatý jako u předlohy. Postavy se naštěstí vyvíjejí, k největšímu posunu dojde u Magráty. Ale jako obvykle Pratchettovi ujel závěr. No, stejně patří stále mezi mé nejoblíbenější spisovatele.... celý text

Merde! Rok v Paříži 2007, Stephen Clarke

V souboji arogantních, nadřazených Britů s arogantními, nesnesitelnými Francouzi jednoznačně fandím Britům, mimo jiné pro jejich fantastický smysl pro humor. Nad knihou jsem se popadala za břicho, Clarkovy postřehy byly vyjádřené trefně a břitce. Dále knize přiznávám plus za smysluplný děj a zajímavé vyvrcholení příběhu. A velkou poklonu skládám překladateli R. Podanému. Bez jeho mistrovství by polovina vtipů vyzněla do ztracena.... celý text

Anansiho chlapci 2006, Neil Gaiman

Celkový dojem z této knihy mám rozpačitý. Do poloviny jsem se ke čtení musela nutit. Autor zjevně nesympatizoval s hlavním hrdinou, což mi hodně vadilo. Jedinou konzistentní postavou byl ústřední padouch Grahame Coats, já však bohužel záporákům nefandím. Naštěstí se v půli rozběhl děj a Charliemu byly přiřčeny jak kladné vlastnosti, tak rozum. Způsob, jakým zašmodrchané osudy Neil Gaiman rozuzlil a uzavřel se mi vyloženě zamlouval. Ještě musím poukázat na kvalitní překlad L. Vojtkové a odborně provedené korektury. V současné době je text bez pravopisných chyb spíše výjimkou. Děkuji tímto nakladatelství Polaris.... celý text

Čtenářský klub Jane Austenové 2016, Karen Joy Fowler

Knihu jsem přečetla, protože se mi líbil film (Lásky podle předlohy) a miluji Jane Austenovou. U prologu jsem se královsky bavila (4 stránky). Bohužel následovala pekelná nuda až do konce. Mistři pera dokážou sestavit skvělou knihu z citátů a vzájemně nezávislých historek (Z. Jirotka), ale paní Fowlerové se to vůbec nepodařilo. Necítila jsem spřízněnost jednotlivých postav, ani děje s knihami Austenové. Nějaké láskyplné vzplanutí jsem vůbec nezaregistrovala. Další věc, která mi připadala nepříjemná, byl způsob vyprávění podivnou "wir-formou" - některé kapitoly vyprávěl tajuplný vypravěč 1. osobou množného čísla (my), ale ani jeden člen klubu nehovořil za sebe. Jako kdyby se mezi hrdiny přimíchal nějaký duch. Příběh bez spádu, bez napětí, bez vtipu, charaktery nezajímavé a nesympatické. V důsledku je mi záhadou, jak bylo možné podle takové knihy natočit pěkný film.... celý text

Ostrov s vůní čerstvého chleba 2016, Jenny Colgan
odpad!

Nejhorší romantický příběh všech dob. Hrdinka socialistické práce Polly svou činorodostí způsobí konjunkturu ospalého městečka na ostrově. Zápletka s rybářem působila uměle a kýčovitě. Huckle zvítězil v soutěži o největšího fňukala vesmíru. Jedno klišé bylo následováno druhým, a navíc se dílo tvářilo jako hlubokomyslná literatura. Hrdinům jsem nefandila, deset stránek před koncem mě kniha už vůbec nebavila a nezajímalo mě, jak dopadne. Vrcholně špatný dojem umocňoval opravdu mizerný překlad a četné stylistické zádrhele, jako například SLOVA psaná NEPŘÍJEMNĚ často KAPITÁLKAMI, nesrozumitelné dialogy (překladatelka : autorka zřejmě 1: 1). Od šampaňského přes pivo až po kávu postavy vesměs nápoje SRKALY (no vážně?). No a jahodově blonďaté vlasy nasadily všemu korunu. Knihu zahazuji a dalšímu dílu J. Colganové se vyhnu obloukem.... celý text

My ostatní tu prostě žijem 2016, Patrick Ness

Vtipně a jiskřivě napsaná kniha o tom, jak nebýt hipsterem, neboli hrdinou fantasy dobrodružství. Přitom Mickey rozhodně hrál ve vlastním příběhu hlavní roli. Jeho souboj s psychickými démony, potížemi puberty, a souběžně s odpadními produkty hrdinské války o záchranu světa mě bavil. Kapitola popisující sezení s psychiatričkou byla naprosto dokonalá. Jednu hvězdu jsem nucena odebrat za šovinistické rozdělování světa na dospívající (ty správné lidi plné fantazie, odvahy a charakteru) a dospělé, zapšklé, úzkoprsé ubožáky. Toto hledisko je nesmyslné, hloupě podbízivé, ačkoli v Americe zřejmě nutné. Rozhodně stojí za to přečíst víckrát. Doporučuji.... celý text

Paní Grimmová a případ továrníka na penzi aneb Jarní případ 2016, Josef Bernard Prokop
odpad!

Kniha mě porazila zhruba ve třetině. Bylo mi naprosto lhostejné kdo, jak a proč vraždil, tak moc byli hrdinové příběhu nesympatičtí. Při té příležitosti si nemohu odpustit otázku, proč vychází tiskem tak příšerná braková literatura, když jsou pulty knihkupectví zaplněny už tak dost a česká nakladatelství bojují o holé přežití. Nebo je u detektivek povoleno vše? Například stylistické perly tohoto typu: "Spousty umělců dělaly starosti policistům, majícím na starosti plynulost dopravy" následují v textu jedna za druhou. Nereálné situace a bizarní charaktery autor zřejmě okopíroval z Aristokratky Evžena Bočka, avšak odstranil humor a nadsázku. Katastrofa. Škoda času a papíru.... celý text

Agatha Raisinová a vražedná setba 2013, M. C. Beaton (p)

Klasická detektivka jakoby vystřižená samotnou Agathou Christie. K přečtení mě zlákal TV seriál. Bohužel v knize scházely břitký humor a hlášky, které se sypaly z obrazovky. Naopak na stránkách mi hrdinka přišla zahořklá a nevyrovnaná. James by zasloužil pěstí - s psychopatkou si začne románek bez mrknutí oka, vůči Agátě projevuje nepochopitelnou odtažitost. Samotné detektivní pátrání neurazilo, ale o napětí si nechalo jen zdát. Když padnu na další díl série, přečtu ho, ale vyhledávat nebudu.... celý text

Nažhavený 2014, Julie Kenner

Chtít nacpat do porna pro maminy detektivní zápletku a hluboká psychologická traumata není dobrý nápad. Zvlášť pokud k obojímu chybí autorce erudice a talent. Po zavření knihy se postavy i děj rozplizly do ztracena. Bohužel i ten sex byl poněkud jednotvárný. Jako bonus musel čtenář skousnout perly tohoto typu - hrdinčiny boty v průběhu jednoho večírku metamorfovaly z balerín bez podpatku v páskové sandály na vysokých jehlách. Ne že by se mi takový kus oděvu nehodil, o tom žádná. Sloanne střílela po všem, co se hýbalo, a okolí ji plácalo pochvalně po zádech. Z Tylerovy charitativní činnosti by jednoho dočista rozbolely zuby. Obálka naprosto strašlivá. Takže dvě hvězdy - S. sice postrádala břitký policejní důvtip, nicméně úplně hloupá nebyla. A dál? Hm, dobře, měla jsem dát jenom jednu.... celý text

Kniha zrcadel 2017, Eugen Ovidiu Chirovici

Do příběhu jsem se začetla snadno a do půlky knihy se stránky otáčely úplně samy. A pak nastal propad. Dočetla jsem, ale konečný dojem byl velmi negativní, a nešlo jenom o hlubokou nespravedlnost řešení. Klady - jedná se o velmi sofistikovaný příběh s komplikovaným vyústěním, který je naštěstí vyřešen. Sice mi chyběl aspoň nástin předpokládaného závěru Richardova románu, ale budiž. Překvapivě mi nevadily časté popisné pasáže v textu, za zvládnutí této královské disciplíny má autor palec nahoru. Autorovi se také občas podařil velmi trefný postřeh či hlubší myšlenka. Zápory - příběh vyprávějí čtyři různé postavy, ale nebýt nadpisů jednotlivých částí, čtenář je není schopen odlišit. Všichni stejně uvažují i vyprávějí. A v důsledku mají i stejný osud. Jak jsem zmínila, nejsou dotaženy všechny linie příběhu a celkové vyznění je neuvěřitelně frustrující. A motto "Pravda jednoho je lží druhého" vymyslel někdo v těžké kocovině. Jednotlivé pravdy se poměrně smysluplně doplňovaly, a ovšem vrah a ústřední padouch knihy lhali, jako když tiskne, což bylo jenom logické. Kniha se tváří intelektuálně, ale ve skutečnosti na mě působila průměrně.... celý text

Třetí stříbrná kniha snů 2017, Kerstin Gier

Po volnějším druhém dílu, kdy o život šlo pouze jedné postavě, v této knize je ohrožen prakticky každý. A jediní, kdo se můžou zlu postavit, jsou Liv, Henry a Grayson. Takže jim nezbývá nic jiného, než bojovat. Příběh je vystavěn velmi důvtipně s patřičnou dávkou napětí i romantiky. Text okořenily vtipné hlášky a postřehy. Postavy jsou dobře propracované, motivace logické. Jenom u ústředního padoucha si čtenář není jist, zda je tak zoufalý, nebo mu dočista hráblo. Takže opět jediné postesknutí, a to na kvalitu překladu. Ta směle konkurovala automatu na googlu.... celý text

Ebenová loutna 2017, Panagiotis Agapitos
odpad!

Kniha mě zmohla na padesáté stránce. Na poměrně útlý svazek autor nahnal na scénu neuvěřitelné množství plochých postav, z nichž žádná nevzbudila mé sympatie. V případě Leona to považuji za tragický nedostatek. Nezaujal mě děj, historické kulisy (první scéna na detailně popsaném popravišti byla fakt nechutná), postavy ani styl psaní. Ztráta času.... celý text

Druhá stříbrná kniha snů 2015, Kerstin Gier

Druhý díl ságy působí kompaktněji než první kniha, v ději nedochází k tolika bouřlivým zvratům, zlo nastupuje plíživěji a z nečekaného směru. Henry je tajuplný a ovšem dokonale tragicky rozervaný, takže ideální milovník hlavní postavy. Liv uvažuje na patnáctiletou dívku přespříliš rozumně, což z knihy činí snesitelné, dokonce lahůdkové sousto i pro starší čtenářky. Méně zběsilé tempo mi umožnilo vychutnat emocionální náboj knihy a i vtipné hlášky vyzněly lépe. Přes množství psychopatických šílenců mi nejvíc pila krev Secrecy. Nemůžu se dočkat rozuzlení příběhu. Doporučuji.... celý text

První stříbrná kniha snů 2014, Kerstin Gier

Knihu jsem poprvé četla před třemi lety a okouzlila mě. Díky ní jsem se zamilovala do autorky K. Gier. Jelikož letos vyšel k sáze třetí díl, rozhodla jsem se zážitek osvěžit. Došlo k lehkému zklamání. Napoprvé jsem byla uchvácena tajuplnými záhadami a napjatě očekávala rozuzlení. Bohužel se však zápletka ukáže jako velmi přímočará, tudíž napodruhé ztratí veškerou přitažlivost. V Drahokamech se autorce daří čtenáře mystifikovat mnohem důvtipněji. Jinak se (v Knize snů) lze jako obvykle spolehnout na zábavný děj, vtipné hlášky a příjemně ironickou a chytrou hlavní hrdinku. Největším záporem knihy je překlad a následná (nejspíš úplně chybějící) korektura. Velmi často věty nedávaly vůbec smysl. Zmíním jednu perlu za všechny - "nohama si objala kolena". Body kniha dostává za neotřelý námět a opravdu krásnou obálku.... celý text

Malí bohové 1997, Terry Pratchett

Malí bohové patřili k mým nejoblíbenějším pratchettovkám. Ovšem po třetím přečtení nevím, nevím... Rozhodně jsem se u této knihy neotřásala smíchem. Vlastně jsem se nezasmála ani jednou. Ovšem hluboké postřehy o víře, bozích a lidech jsem mnohdy musela číst několikrát za sebou, abych je vstřebala. Pratchett zde stvořil vůbec nejděsivějšího padoucha - inkvizitora Vorbise. Bruta je mladík poměrně nejistého věku, jednou je mu deset, poté osmnáct, následně padne zmínka, že do Citadely přišel ve dvanácti letech... Hm. A jako obvykle musím zmínit podivné chyby, kdy uvozovky mnohdy uvádějí běžný text, naopak přímá řeč je ohraničena ledabyle, jednou ano, jindy nikoli. Jedná se o závadu u Mistrových knih naprosto běžnou, přesto nepochopitelnou. Mimochodem na zdůrazňovaného prosťáčka prokáže Bruta nezměrnou míru prozíravosti a inteligence (schopnosti přežít). Není to veselá kniha, ale je skvělá.... celý text