Shaxx přečtené 1199

Dcera kostí 2022, Andrea Stewart

4,5* Dcera kostí byla nečekaně milé překvapení. I když měla pár svých much a předvídatelností, velmi se mi líbila. Už jen trochu morbidním námětem, kdy se z úlomků lebeční kosti pomocí magie vytváří živoucí konstrukty různého vzezření a účelu, tak pro přítomnost roztomilého zvířecího společníka (to na mě vždy zabírá). Celé je to psané čtivě a stránky ubíhají jedna radost. Je tu dost postav, které se střídají ve vyprávění a jedna dějová linka mě bavila trochu méně než ostatní, ale o to víc jsem se těšila na další změnu vypravěče. Tuhle sérii ráda dotáhnu do konce, už se těším na dvojku.... celý text

Babylon neboli Nutnost násilí 2024, R. F. Kuang (p)

,,Zrada. Překládání znamená páchat na originálu násilí, překrucovat ho a komolit ho pro cizí, nezamýšlené oči. Co to tedy znamená pro nás? Můžeme snad dojít k jinému závěru než k uznání, že akt překladu je tedy nutně vždy aktem zrady?" Babylon byl jednou z mých očekáváných letošních knih, co vyjdou v překladu. A nezklamal. Věrně vykresluje prostřední alternativního Oxfordu, kde se ocitá Robin, jemuž byla dána jedinečná šance, dostat se z bídy a utrpení a žít život, o kterém si ostatní mohou jen zdát. Ale čím je to vykoupeno? Krom zajímavých poznatků k jazyku a překladům přináší Babylon i etické a morální otázky, které postupně vyvěrají z toho, jak se Robin boří hlouběji a hlouběji do dění kolem něj, ke kterému by leckdo byl slepý. Velmi se mi líbil závěr, který nepostrádal jisté drama a podtrhl tak hloubku toho, kam vše zabředlo. Babylon mi trochu připomínal Nefritové město - zejména magickým prvkem, který sice byl přítomen a ačkoli byl zásadní a důležitý pro děj, neobjevoval se tolik, jak by člověk čekal. První část mi přišla trochu repetitivní a co mě opravdu nebavilo, byly četné poznámky pod čarou, které se sice tématicky k celé knize a obsahu hodily, ale nebavilo mě k nim pořád sklouzávat zrakem. A poslední věc - nepodařilo se mi k žádné postavě vytvořit si nějaké pouto, což je též zásadní pro moje hodnocení.... celý text

Sadistova bible 2023, Nicole Cushing

3,5* Čekala jsem kapku něco jiného, ale i nečekané odchýlení od mého očekávání nebylo zlé. Líbí se mi, jak se Cushing toho nebála a na pár stránkách parádně a neotřele převrátila a rozvrátila princip náboženství a víry. Asi si umím představit, jaké pobouření to muselo vyvolat. Natož v kombinaci s bizarro a body horror prasárničkami, čemuž zde nakonec bylo věnováno požehnaně prostoru v závěru knihy.... celý text

Program Nosferatu 2024, Miroslav Pech

Program Nosferatu skvěle zahájil sezonu nových Zrnek temnoty pro rok 2024. Od autora jsem četla Dítě tmy a Rytíře, který mě hodně bavil a tahle další kniha mě utvrdila v tom, že mi Míra Pech svým psaním sedne. Program Nosferatu je pořádně nabušené Zrnko. Stihne toho na malém počtu stran opravdu hodně, od představení rozvrácené rodiny, přes skvělé vykreslení přesvědčivého vztahu otec-dcera, po žal a ztrátu milované osoby, těžkosti spisovatele žánru, který je společností vnímaný jako podřadný, až po očekávaný hororový zvrat. A do toho všeho je to ještě takový milostný dopis hororovému žánru a psaní. Obsahuje spoustu narážek na jiná hororová díla a autory, díky tomu jsem se cítila jako ryba ve vodě. Skvělý a vyvážený mix pro super příběh, u kterého jsem se královsky bavila.... celý text

Klec duší 2020, Adrian Tchaikovsky (p)

S tvorbou Tchaikovskeho se teprve seznamuji (mám za sebou Střepy Země a Pěšky na Aldebaran), takže je pro mě zajímavé zjišťovat, jaké další polohy psaní má. A Klec duší rozhodně překvapila. Musím říct, že dle anotace jsem čekala něco trochu jiného, asi něco víc akčnějšího, řekla bych. Vše zmíněné z anotace se v příběhu objevilo, to ano, jen to hrálo jinou roli než bych čekala. Klec duší je víceméně memoár jednoho muže, který měl tolik štěstí, že se dožil možnosti své paměti odvyprávět. Akademik Stefan Advani, který se dostal do vězeňské kolonie Ostrov, kde člověk neví dne a hodiny. Vzpomněla jsem si trochu na Senlina z Cesty do babylonu, taky taková neohrabaná akademická postavička, která je nucena se přizpůsobit a najít v sobě odvahu. Na pozadí se toho odehrává tolik - svět se rozpadá, slunce umírá, moře je jen masa toxicity, zbylá hrstka lidí se geneticky upravuje a přežívá v jednom městě, volná příroda zdivočela a prohání se v ní nové smrtící živočišné druhy, pro lidstvo budoucnost rozhodně nevypadá dobře. Jak se Země do takové fáze dostala, není asi ani třeba vysvětlovat. Depresivní eko-dystopie jak vyšitá. I když jsem tedy do čtení šla s jinou představou, konečný výsledek se mi líbil, když se mi podařilo naladit na tu správnou vlnu. A líbilo by se mi, kdyby vedlejší postava Sergeje dostala svůj vlastní samostatný román, protože si autor na to připravil skvělou příležitost.... pokud tedy už taková kniha není, protože Tchaikovsky je docela plodný autor a v češtině vyšel jen zlomek jeho děl :))... celý text

Živého mě nedostanou! 2010, Dušan Fabian

V samotné anotaci se píše - pokud nejste příliš náročnými čtenáři, možná se i zasmějete, a něco na tom bude. Asi se tedy řadím mezi náročné čtenáře, protože na mě tohle nefungovalo, i když jsem byla připravená na vtipnou oddechovku. Bylo pár okamžiků, které mě pobavily, ale jinak mi přítomný humor přišel až moc na sílu tlačený do každé věty, připomínalo mi to trochu béčkové parodie. Od druhé poloviny můj zájem o děj opadal a bylo mi vlastně celkem jedno, jak to dopadne, což mě mrzí, protože anotace zněla slibně. Dávám tři hvězdy, jakožto průměr, co neurazí, nenadchne.... celý text

Galerie mrtvých 2018, Chris Carter

Robert Hunter po deváté a pořád je to fajn. Jasně, je to šablonovité a jede to podle zajetých pravidel. Je to repetitivní a člověk už ví, jak se to bude odvíjet. Ale něco na tom je až téměř konejšivého a komfortního. Takže jako vždy nechyběla zmínka o tom, jak je Hunter geniální, že má problémy s nespavostí, že mu zemřela matka na rakovinu a že si rád dá kvalitní skotskou. A nesměla chybět ani hláška, že hodně čte. Galerie mrtvých přinesla dalšího zajímavého sériového vraha a má docela divoký konec s příslibem akce v dalším dílu, což mě příjemně překvapilo.... celý text

Nikdy se nepřestala usmívat 2020, Martin Štefko

Tak jsem se konečně dostala k té zásadní "goldendogovce", první knize (aspoň dle slova autora), která vyšla v tomhle v malém a milém žánrovém nakladatelství, které mám fakt ráda :) Kolem téhle knihy se vznášela taková aura tajemna a očekávání, od okolí jsem slyšela hlavně: ,jo, to bylo fakt dobrý, nečekané rozuzlení, tak jsem byla zvědavá. A vážně to bylo dobré. Sedl mi styl psaní, který jde přímo k věci, žádné zdlouhavé opisy, ale věcný a účelný popis. Ani mi nevadilo, jak se střídala er forma s ich formou, která byla v intermezzech, které prokládaly současný děj. Kapka brutality sem a tam, nějaké to překvapení na závěr, lehké klouzání po povrchu psychologie o tom, zda vraha vytváří okolnosti a traumatické události, zejména z dětství... Jakým směrem se bude odhalení zápletky vyplynulo z náznaku zhruba v polovině knihy a za mě fajn, jsem s tímhle řešením spokojená. Jsem člověk, co si komentáře s hodnocením ke knize nečte dřív, než knihu sám přečte a u téhle doporučuji to samé. Ačkoli je fajn zmínit, jakou asociaci kniha ve čtenáři vyvolala, zrovna tady to dělá téhle knize medvědí službu, protože už samotný název připomínaného filmu/knihy funguje jako dost velký spoiler. A na závěr tedy jediná věc, ze které mi cukalo oko, jsou opakované zmínky toho, že hlavní postava je masová vražedkyně (i ve zmíněné spojitosti masový vs sériový vrah). Tohle nesplňuje podmínky masových vražd nehledě na vysoký počet obětí, naopak dle definice by se jednalo o sériového vraha. Ale to je jen detail, já jsem občas prý rejpal :)... celý text

Rezavé panny 2023, Gwendolyn Kiste

Modlete se za rezavé panny. Tomu říkám parádní úvod, který zaujme. Rezavé panny mě dostaly. Osmdesátky, Cleveland, počínající krize, továrny se uzavírají, muži přichází o práci a rodiny čelí nejisté budoucnosti. Do toho se začne městečkem šířit záhadná nemoc, která postihuje jen dospívající dívky. Jejich těla prochází podivnou proměnou, která se vymyká všemu, co kdy doktoři viděli... Když se hlavní postava Phoebe vrací po letech na do svého rodného města, na místo, kde se vše stalo, je to prosycené tak silnou nostalgií a melancholií, že to tryská z každého slova a naprosto to pohltí. Styl psaní je chvílemi až poetický, skvěle vytváří stísněnou atmosféru bezmoci a zoufalství ve všech podobách. Zoufalství otců, živitelů rodin, kteří přichází o práci. Zoufalství matek, které se snaží tvářit, že se nic neděje a že je vše v pořádku. Zoufalství společnosti, která nepotřebuje další problém k současné krizi, ve které se ocitá. Zoufalství Phoebe, které není lhostejný osud dívek, jenž postihla nemoc. Nemoc, která jakoby zrcadlila rozpad, ve kterém se společnost nachází... Rezavé panny jsou vážně boží. Neotřelý příběh, delikátní hororové prvky, napětí při odhalování tajemství a hromada emocí. Pro mě trefa do černého.... celý text

Dcera zimy 2021, Vladimíra Šebová

3,5* Téma slovanské mytologie mě vždy potěší. Navíc jsem viděla, že obálku vytvořila jedna z mých oblíbených ilustrátorek, Lenka Šimečková, nešlo odolat. Zatímco mě bavily prvky mytologie, postavy mi k srdci moc nepřirostly. Moraně je dáván větší prostor, Vesna je líčena jako taková hloupounká, pasivní postavička na okraji, kterou se Morana snaží pořád nacházet a zachraňovat. Co mi vadilo nejvíc, je přeskakování do dvou časových linek, které ač dělilo šest století, nebylo to poznat. Nijak výrazně se nezměnilo chování postav, ani prostředí, způsob života... A že 600 let je sakra dlouhá doba. Občas mi nějaké dialogy přišly trochu křečovité a druhá polovina se mi už vyloženě táhla, což je v rozporu s tím, že na konci bylo nejvíce akce, až to působilo trochu uspěchaně oproti nastavenému tempu. A jeden malý plus - naštěstí v knize nebyla vyloženě romantická linka, pokud se tam něco mihlo, tak jen na chvíli. Nicméně druhý díl asi zkusím.... celý text

Kam se ztrácí Alice Sun 2024, Ann Liang

3,5* Co byste dělali, kdybyste najednou získali schopnost být neviditelný? Otázka, nad kterou se určitě nejeden člověk aspoň jednou v životě zamyslel. Alice Sun si tuhle otázku je nucená položit a ne v teoretické rovině... Protože pro ni je to realita. Jednoho dne prostě puf, zneviditelnila se. A protože není holka hloupá, rychle jí dochází, že tohle by šlo využít ke svému prospěchu... Kam se ztrácí Alice Sun bylo fajn čtení, odpočinkové. Pro tu jednu hvězdu navíc mi ale chybělo pár věcí, ale já jsem prý rejpal :) Kniha pěkně zobrazuje odlišnou mentalitu a kulturu asijské země, nabízí osvědčené klišé akademických rivalů, předkládá téma propastných rozdílů mezi rodinami z vyšších vrstev a rodinami, které bojují s finančními problémy + zde jaký to má dopad konkrétně na mladou Alici, pro kterou nedostatek financí v rodině znamená ohrožení její budoucnosti... Mírně úsměvné mi přišlo, s jakou lehkostí a minimem překvapení přijalo okolí hlavní hrdinky, že se umí stát neviditelnou. Stejně tak absenci jakýchkoli obav, například to, že se to vymkne z ruky a jednoho dne zůstane neviditelná napořád...Vzhledem k tomu, že Alice nedokáže svou neviditelnost ovládat a netuší, kdy zrovna nastane, mi přijde její plán s aplikací dosti vrtkavý. Ale to jsou věci, na které prostě autorce musíte přistoupit, jestli si to chcete užít a zbytečně do nich nevrtat :) Dále mě pobavilo lehké pokrytectví ohledně celé té problematiky bohatství = lehčí život. Ale jinak mě to bavilo a četlo se to velmi dobře.... celý text

Meč Přísahy 2019, Brandon Sanderson

1152 stran čiré grafomanie a skvěle strávený čas s mými milovanými postavami. Meč přísahy je věnovaný zejména Dalinarovi, který se svými flashbacky do minulosti velmi rychle vyloupl ze škatulky suchara, aneb Černý Osten byl skutečně kabrňák a spoustu věcí se osvětlilo. Trojka mi ze všech dílů přišla nejvíce ukecaná, například závěr byl na můj vkus až moc natahovaný na to, jak akční byl. Ale to nic nemění na tom, že Sanderson je Bůh a Archiv je požehnáním pro milovníky epic fantasy.... celý text

Vlaštovčí kopec 2022, Donna Everhart

Neurazí, nenadchne. Takový neslaný, nemastný příběh odehrávající se za Velké hospodářské krize v pracovním táboru v lese. Anotace tomu rozhodně dělá službu, láká na drsný i vášnivý příběh o lásce, přátelství a boji o přežití.... Ale až tak žhavé to není, zní to hezky dramaticky, ale v příběhu je jen zlomek slibovaného (například vášnivý příběh o lásce je totálně mimo). Styl psaní je takový věcný, nedařilo se mi pocítit hloubku bezmoci a útrap hlavních postav, natož aby mě zaujaly natolik, abych to s nimi prožívala. Konec, jak už zmiňují jiné komenty, je takový nuceně sladký, až z toho trnou zuby. Přebal láká na podobnost s Kde zpívají raci, to jsem nečetla, takže nemám jak porovnat, ale očividně to má společné jen stejné barvy na obálce :D... celý text

Hnízdo 2023, Gregory A. Douglas (p)

3,5* Zmutovaní obří švábi na ostrově, co žerou lidi. Co víc si přát. Hnízdo pro mě bylo rozporuplné čtení, sice mě většinu času bavilo, ale zároveň se to střídalo s občasnou nudou. Jakmile se švábíci do toho dali, začala ta zábavná část. Prvotní popisy, jak likvidují lidskou tkáň, kost, maso, s jakou rychlostí jsou schopní z živého člověka udělat mrtvolu, to byla paráda, popisy na jedničku. Nicméně švábi tuhle činnost opakují systematicky a mechanicky pořád dokola, proto se každý další střet se stával takovou repetitivní rutinou, člověk věděl, co čekat. Zpestřením bylo, kam dál si autor dovolí zajít a koho všeho nechá sežrat... A pak tu byly části, kdy věděc vědcoval a vysvětloval a vysvětloval a to obsáhlo víc stránek, než by bylo třeba. Člověk musel přimhouřit oko nad pár nelogičnostmi a konec byl poměrně uspěchaný, navíc je tu velmi křečovitě napsaná sexuální scéna, která byla možná ještě o chlup horší než švábí útok, ale celkově Hnízdo zajistí ucházející zábavu a představa obřího chumlu suchozemských piraní... Nic příjemného. Film jsem neviděla, ale prý je to fajn ujeťárna, tak možná někdy.... celý text

Než vystydne káva 2019, Tošikazu Kawaguči

Kavárna, která vás dokáže navrátit zpět v čase, nicméně pozor, jsou tu jistá omezující pravidla, která musí být dodržena...Hezký nápad, ale provedení bylo trochu slabší. Depresivní, stísněná kavárnička, rozhodně ne útulné prostředí, kam by se jeden rád vydal. Možná to bylo účelné, aby to podpořilo atmosféru. Kniha obsahuje čtyři příběhy, které díky rozsahu knihy nejdou úplně do hloubky, ale u těch smutnějších to stačí, aby to vykřesalo nějaké emoce, netají se to tím, že přímočaře útočí na city. Ale jako celek je to jen na průměrné tři hvězdy, uvidím, co další díly, které jsou lépe hodnoceny.... celý text

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas

Troll 2023, Matthew A. Clarke

Další super Zrnko temnoty. Začátek brnká na seriózní notu závažného tématu, ale pak se to nečekaně zvrtne do skvělého bizzara, takový vývoj jsem nečekala a mile mě překvapil. Od pochybných a groteskních postav, po nějaký ten náznak tu a sem pro zmatení čtenáře, co se vlastně děje... Skvělé, sice má jen 84 stran, ale já se královsky bavila. Do kategorie Zrnek temnoty tahle úzká knížečka skvěle zapadá, tuhle edici mám fakt ráda.... celý text

Na vrchol 2023, Nicholas Binge

Na Vrchol vypadalo slibně. Začátek mi byl dost po chuti, kombinovalo to moje všechny oblíbené prvky, včetně těch, které vyžadují zapnout tu jednu mozkovou buňku navíc. Plus mysteriózní a nehostinné prostředí, všudypřítomná paranoia, nějaké ty výčitky z minulosti....Ale jak se začala odhalovat zápletka, jak byla expedice blíž a blíž vrcholu, vše šlo do háje. Neumělý, amatérsky působící konec, který by se hodil do béčkového filmu. To, co mělo budit hrůzu a údiv nad věcmi, které se vymykají lidskému chápání, působilo lacině až směšně. Postavy neměly moc výrazný charakter, aby si je šlo oblíbit a držet jim palce. Škoda promarněného potenciálu.... celý text

Iluminace 2023, Alan Moore

Je mi líto, ale tady jsme se já a Moore nesešli na stejné vlně. Oceňuju experimentální styl psaní, to, jak byla každá povídka unikátní, ale na rovinu, tahle povídková sbírka mě ke konci totálně unudila. Nejvíc se mi líbila povídka, jejíž název nese samotná kniha - Iluminace. Skvělý mix melancholie, nostalgie, to vše s příchutí krize středního věku až po hororové zakončení. Líbily se mi i Ani v legendách a šel i kratičký Dar shůry, kde nicméně byla pointa velmi průhledná a překvapení se na konci nekonalo. Hypotetická ještěrka byla zajímavá, ale v polovině ten příběh nabral jakousi hořkou pachuť, která mi nebyla po chuti a táhla se až do konce. Prvotřídní lokalita byla napsána s lehkým humorem, který pro mě fungoval tak napůl. A zbytek povídek, z těch už jsem jen chytla knižní krizi. Jsem ráda, že jsem nepodlehla líbivé obálce a nekoupila si bezhlavě limitku, vypůjčit z knihovny naprosto stačilo.... celý text

Cizinka 2010, Diana Gabaldon

Uff. Tak tady se s hodnocením míjím. Moje první setkání s Cizinkou, seriál jsem neviděla. Pamatuju si, že jednu dobu Cizinka strašně letěla, já se k ní dostala až nyní. Čekala jsem historický román s cestováním v čase napříč malebnou skotskou krajinou a nějaké to romantické dilema, smířená jsem byla i s nějakými těmi sexuálními scénami. No, dostala jsem spíš takovou červenou knihovnu, která předstírá, že je historický román. Malebné krajiny Skotska? Ne. Historie? Ne. Romantické dilema? Ani ne. Hromada křečovitě napsaných sexuálních scén? Ano. Plácání se v příběhu bez náznaku děje? Ano. Vyhrocené scény na konci knihy, které mi způsobily záchvat smíchu? Ano. Hlavní hrdinka je neuvěřitelná. Vskutku neuvěřitelná, protože jejímu chování jsem nechtěla ani věřit. Odteleportuje se 200 let zpátky v minulosti a je s tím úplně v pohodě. Žádný stres. Párkrát naoko udělá, že se chce vrátit zpět do své doby, ale nevyvine téměř žádné úsilí, aby k tomu došlo. Navíc se tam pohybuje fešnej skotskej koloušek, takže přestane fungovat mozek a Claire se začnou zapalovat lýtka. Chová se jak stará harcovnice s mentalitou nadržené šestnáctky. Konec tomu nasadil korunu (a to nemyslím naprosto předvídatelný rádoby cliffhanger) a zkrouhl hodnocení na dvě slabé hvězdy. Rozhodně nebudu pokračovat v sérii.... celý text