sisanakq
přečtené 358
Osm
2017,
Radka Třeštíková
Četlo se to sice rychle, ale nevím, kde autorka přišla na to (jak sama na sociálních sítích tvrdí), že je známá svými rozvitými souvětími. To, že jsou na sebe namačkané jednoduché věty, které jsou spojené pouze čárkou, ale vesměs s nulovou informační hodnotou, to nedělá složité souvětí ani složitý styl psaní ("Nechává ji u sebe přespat, vlastně ji u sebe teoreticky nechává bydlet, protože to její adresu má Míša v občance, dává jí svoje oblečení, kupuje jí kosmetiku, brává ji s sebou ke kadeřnici, platí za ni kafe a kino a obědy, prostě všechno, když jdou někam spolu, a pořád se jí vyptává, jestli něco nepotřebuje, třeba peníze, ale peníze si Míša od Alice nikdy nevezme, to už by se vážně cítila trapně, jí stačí, že má kraťasy, co Alice nosila před pěti lety, a sluneční brýle, co nenosila nikdy, Alice si totiž pořád něco kupuje, a pak se jí to nelíbí, to Míša nechápe, ona když si něco koupí, tak to nosí, dokud se to nezničí nebo neztratí nebo to nerozkoušou psi, jako tu její oblíbenou kšiltovku na jaře, ale psy už nevenčí, tak proč to vůbec řeší.") U dětských pasáží bych takové vyjadřování pochopila, ale když se v podobném duchu vyjadřuje každá postava, při čtení má člověk neustále pocit, že se nemůže nadechnout. Další kámen úrazu jsou postavy, které jsou vykonstruovány poměrně jednoduše a na žádné z nich není nic, co by vás nutilo si je oblíbit, na nervy jsou postupně úplně všechny. Všechno směřovalo ke konečnému rozuzlení, které jako jediné nutí člověka číst dál, ale to bylo tak odbyté, že celá jeho důležitost šla rázem do kytek, a pak to už vlastně bylo všechno jedno. A koncový odstavec v cizím jazyce, kvůli kterému jsem to celé vlastně četla, neznamenal pro čtenáře žádné větší bádání, klidně tam mohlo být to jediné slovo. S přihlédnutím k předchozí pasáži možná ani to ne. Jakoby čtenáři byli úplně blbí a nedokázali si to domyslet i bez větších náznaků. Nečekala jsem žádnou vysokou literaturu, ale knihu, u které si odpočinu. Bohužel ani tak kniha nesplnila má (myslím že nijak vysoká) očekávání.... celý text
Všechno je jenom dvakrát
2016,
Michal Přibáň
Nádherná kniha plná nostalgie, vzpomínek a starých písniček, které už nikdy nebudou mít takový význam, jaký měly kdysi. A opravdu bych ji zařadila mezi nejlepší počiny loňského roku, kdyby... Kdyby celá atmosféra a linie příběhu, který se mi zdál dokonalý, nepohřbila další linie, která na konci příběhu nejen že děj posunula úplně do jiné roviny, ale také knihu zařadila do úplně jiného žánru, což se dle mého názoru úplně nepovedlo.... celý text
Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku
2014,
Jiří Hájíček
Některé povídky jsou slabší, některé silnější, to je pochopitelné, nicméně i když jsou v podstatě obyčejné všechny a neodehrává se v nich žádné velké drama, jsou neuvěřitelným obrazem lásky, rodiny, minulosti a budoucnosti a života tak ryzího, až z toho mrazí. Ne nijak dramaticky, přesto tak reálně.... celý text
