Smolař
přečtené 223
Skleník
2007,
Brian Wilson Aldiss
Aldissova fantasie je bezbřehá asi jako frnda řádně zajetý zlatokopky. Ale tady to protě bylo moc! Už ne břuňobřichoblbečky. Mně se o tom bude i zdááááááááát!!! Jestli se spolu vsadili Aldiss a Pohl, kdo udělá čtenářsky nestravitelnější postavu, tak to Aldiss vyhrává rozdílem třídy. Skvělej nápad, kdy na Zemi převezme vládu flóra, ale stylem, kterym je to napsaný, mně to opravdu nesedlo. Nemuselo to být tak dlouhý, protože ke konci už to prostě ztrácelo dech a celková absence nějakýho příběhu z toho dělá spíš cestovatelskýho průvodce.... celý text
Strašlivý příběh Prospera Reddinga
2020,
Alexandra Bracken
Já nemam opravdu rád, když se z dětí dělaj kreténi. A tohle je toho důkazem. Takhle si to představuju. Knížka pro děti s dospělejší mluvou. Příběh je jednodušší, ale dobře napsanej. Postavy sympatický a mnohdy ne úplně jasně zaškatulkovaný, což jsou plusový body. Zkrátka a dobře - mně se to líbilo. Těšim se na další díl.... celý text
Nadace
2009,
Isaac Asimov
Uf... tady se špatně hodnotí. Je tu strašně znát stáří a realita doby vzniku, co se týče vylíčení techniky. Ale jinak Nadaci není co vytknout. Člověk zůstane člověkem i po 10 000 letech a snaha o pozvednutí člověka se bude vždy bít se snahou na tom vydělat a usurpovat si moc pro sebe. Tohle se nám v příbězích Nadace snaží Isaac Asimov předat. Ale zároveň nakousne i další témata - Život civilizace v cyklech. Úpadek až do stádia barbarství, akorát s atomovkama v rukou. A taky toho, že se výsledku dá dosahnout bez krveprolití za pomoci náboženský manipulace. Rozhodně to je zajímavá a myšlenkově bohatá kniha, která stojí za přečtení. Beru ji jako úvod do Asimova a série Nadace.... celý text
100 hoaxů a omylů, které napálily vědce
2018,
neznámý - neuveden
Soubor stovky zajímavostí. Velkou část z nich jsem věděl a u mnoha mi přišlo zajímavější spíš to, že to vůbec někoho napadne zpochybnit. S několika se ale souhlasit nedalo. Nu což... jen toho mohlo být víc.... celý text
Orel v oblacích
2001,
Wilbur Smith
Top Gun meets Vzpomínky na Afriku. Ale jo. Rozhodně to špatný nebylo. Je to má prvotina od W. Smithe, protože Čtenářská výzva. Jen jsem čekal, že to bude víc o letadlech a smíchu rotačních kanonů při palbě na nepřátele Izraele (slušně řečeno). Takhle je z toho spíš cestovatelská příručka, jejímž průvodcem je rozmazlenej fracek. Milostná linka je imho až moc v popředí a často sklouzává do klišé. Ta mě v knihách téměř nikdy nezajímá. Chvíli to vypadá, jak červená knihovna. Myslim, že v jistym bodě knihy to měl W.S. utnout a příběh ukončit. Po izraelský epizodě už mi to přišlo strašně natahovaný. Ale, jak řikám, dá se a přes všechny nedostatky to prostě nějak tahlo ke čtení.... celý text
Faja
2017,
Petra Stehlíková
Joel & his mobilní školní družina crew jsou zpět! A opět plánují výlet za pamětihodnostmi Olympu a krásami Uralu. Musim říct, že první Naslouchač nějakym způsobem ještě držel pohromadě. Sice to bylo silou vůle, ale budiž. Faja chyby Naslouchače nejen přebírá, ale to již tak široký portfólium ještě rozšiřuje. Opět se setkáme s drzym frackem Ilan, která už takhle byla zralá na to vyhrnout jí mantii a dát jí páskem přes holou zadek. Joel, jako správnej otrokář, si od ní nechá většinu času kálet na hlavu, protože Ilan ve Fajovi je voprsklá, jak stepní orangutan. Tim se dostávám k vývoji postav. On tu prostě neni, což je obrovská škoda vzhledem k tomu, že máme k dispozici 25 nabouchaných tělocvikářů. Bohužel se kromě Joela a Vargase, chovají všichni prakticky totožně. Asi nejzajímavější je pozorovat, jak se vyvine Ilanina obdoba stockholmskýho syndromu. Co se dialogů týče, tak to je jako číst středoškolskou práci. Většina z nich je prostá a působí šroubovanym dojmem, kdy místy mi bylo trapně i za pani Stehlíkovou. Výčet nelogičností, do kterých se autorka zamotává je taky dlouhej, jak účet z Kauflandu. Ony jsou prakticky v každý knize, o tom žádná. Ale tady prostě oči krvácí. Namátkou třeba fungování světa Naslouchače. Představte si, že máte zničenou planetu a jediný, co drží ten zbytek přežívající civilizace od totálního vyhlazení je banda otroků bez naděje na zlepšení. Asi bych uvažoval o hromadný sebevraždě. Vzhledem k vyspělý technice nížin neni možný, aby Ilan schovávala svoje pohlaví dýl než pár hodin. Jak to asi dělá čtrnáctiletá holka, když má krámy? Jak chodí na hajzlik na cestách? Jak se myje? Vždyť v takovym prostředí musej všichni smrdět, jak cela v ruskym kriminále. Proč ve světě, kterej bojuje přežití, platí občané daně za stromy? Můžu takhle pokračovat ještě mnohem dýl. První polovina knihy byla navíc nudná a na čtvrt roku jsem ji musel odložit a rozhodoval jsem se, jestli se k ní vůbec vrátim. Ale já knihy dočítám... Jediná věc, která to částečně omlouvá je, že tehdy ještě neměl Naslouchač zařazení do knih pro děti, jestli si dobře vzpomínám. Teď už alespoň vim, na koho autorka cílí. Druhá polovina už byla o něco lepší a dala se celkem dobře číst. Malé bezvýznamné + je za masakr v Omstaklandu. Ta část byla napsána opravdu dobře. Za to by se nemusela stydět i leckterá dospělejší fantasy. Bohužel je fakt utrpení číst knihu a vidět ten neskutečně promarněnej potenciál. Za mě toto NE!... celý text
Autopohádky
1975,
Jiří Marek (p)
Jó, jako malej smrad jsem si tou knížkou často listoval, protože se mi líbily ilustrace. A jak jsem zjistil, ani se mi to po těch letech neomrzelo. No a skvěle se mi hodí letos do výzvy a tak jsem si řek proč ne? Nikdy jsem ji vlastně nečet a za večer bylo hotovo. Patejdl dostal svojí soudružku princeznu, zloděje kradoucího z eráru čaply švestky, zlej soudruh hromaditel materiálních statků do osobního vlastnictví dostal přes prsty a to je v kostce obsah. Jó, jasně padá tu jeden soudruh za druhym a další narážky na světlý zítřky jsou v každý pohádce, ale vzhledem k době vzniku je to zcela logický. Až budu předčítat mym dvěma ratolestem, s radostí jim vysvětlim co a proč. Když totiž obereme knížku o tyhle srance, tak tu máme milou a hezkou pohádkovou knížku pro děti. A o to tu jde předevšim. Za mě fajn, ale asi bude potřeba už v dnešní době komentář rodiče. Nás ta doba sice jenom trošku štrejchla, ale asi jsme poslední generace, která si ještě přímo uvědomuje, o co šlo a naše těsně porevoluční dětská léta byla (až na to, že už se nemuselo řikat soudružka učitelka, ale pani učitelka) vesměs svým rázem ještě socialistická a bezstarostná.... celý text